andrea7191 komentáře u knih
Kniha, která mě v dobách největší slávy S. Kinga bavila. Četla jsem jí znovu, po cca 10 letech a už to nemělo ten náboj, ale možná je to i dáno tím, že jsem věděla o co jde a jak to dopadne. Ale i tak..... Kingův styl=klasika.
Knížka se mi dostala do ruky na doporučení, ale mě nijak zvlášť nenadchla. Podruhé bych jí už nečetla, bohužel. Začala jsem Jáchymem a vůbec mi neseděl jeho styl, způsob uvažování a chování. Na puberťáka v rozkvětu bych čekala něco jiného. Možná je to i tím, že kdyby mi bylo o pár let méně, viděla bych to jinýma očima.
Zase nezklamala, líbí se mi, že zápletky jsou pěkně propracované a vlastně až na pár výjimek nijak neklesá kvalita zpracování. Co díl, to zážitek.
Sentimentální vzpomínka na dětství počtvrté :-D
Trochu jsem se bála rozdělení týmu, že to nebude mít "koule", ale moje obava byla zbytečná. Po předchozích dvou dílech to byla příjemná vzpruha.
Tak tohle bylo ovšem skvělé. Příběh/případ skvělý, promyšlený a přestože jsem si tipovala, kdo je viník, musím se přiznat, že jsem neuhodla.
Musím říct, že víc než hlavní děj mě bavila vedlejší linie příběhu o Kim, Alex a její matce. Čím více dílů mám přečtených, tím méně zajímavé mi přijdou. Z Kim se stává měkota, která už postrádá ten "drajv" a tím pádem se z toho pro mě stává klasická detektivka.
Zatím první kniha, kterou jsem nadšeně nepřelouskala během chvíle. Trochu mi vadilo, že inspektorka měkne, už to nebylo ono. Ostatní knihy měly spád, byly napínavé, ale tady mi to trochu chybělo. Neříkám, že je to špatné, ale za mě zatím nejslabší článek ze série.
Super, nejsou tam žádná hluchá místa, čtenář vpadne rovnou do děje, který se bez nějakých zdlouhavých pasáží vyvíjí svižně a napínavě.
Nejsem milovník tohoto žánru a proto se mi kniha četla hůř. Není to nejhorší, ale znovu se k tomu určitě nevrátím.
Musím říct, že ze začátku jsem knihu číst nechtěla, měla jsem pocit, že se bude jednat o podobný styl 50 odstínů, ale.... potom přišel jakýsi zlom a mě to začalo bavit. Když jsem zjistila, jak se věci mají, začalo mi to dávat smysl.
Název a popis knihy mě navnadil, ale příběh samotný už tolik ne. Vadila mi spousta omáčky kolem popisu situace, že jsem měla tendence řádky přeskakovat a konec mě teda zklamal úplně. Není to špatné, ale není to ani rozhodně skvělé.
Do konce knihy mi chybí cca 30 stran a vím, že jí rozhodně nemám v plánu dočíst. Příběhy mě nijak zvlášť nebaví. Jsou to pro mě víceméně výkřiky do tmy, které mi nic nedávají.
To samé jako u předchozí knihy Dítě zvané "To". Nebudu rozhazovat hvězdy, nesluší se to, alespoň pro mě. Klobouk dolů před člověkem, který se z malého kluka stal!!!!
Nejsem schopná knihu ohodnotit hvězdami, protože mi v tom brání jakési morální přesvědčení o tom, že příběhy, jako je tento se prostě nedají ohodnotit stylem "líbí nebo nelíbí". Vím, že takovéto knihy nedokážu číst vícekrát než jednou a ne proto, že by se mi nelíbily......no vlastně.......nelíbí se mi......
Kniha mě velmi překvapila a to v dobrém. Po celou dobu jsem netušila, jak se věci mají a jak všechno ve skutečnosti je. Parádní zápletka.