andrea7191 komentáře u knih
Knihy s tímto tématem záměrně nehodnotím. Přijde mi to, vzhledem k tématu, neadekvátní. Řeknu jen, že to bylo velmi, velmi těžké čtení.
Mě to celkem zklamalo, ale vlastně nedokážu vysvětlit proč. bylo mi jedno, jak to dopadne, dočetla jsem to jen proto, abych si to mohla odškrtnout a co kdyby náhodou byl konec zvratový?! No nebyl.
První kniha o svědectví v koncentračním táboře, která mě tak úplně nezaujala. Čekala jsem víc. Je to spíš óda na hrdinku, což je fajn, že takový lidé byli, ale obsahově mě to zklamalo. Čtení je to max na 2 hodinky.
Po přečtení mohu konstatovat jedno: kniha sama o sobě nedá návod a konečné řešení. Je to v hlavě a o tom, jak kdo k věcem kolem sebe přistupuje. Ale řekněme, že ukazuje další cesty a to, jak se z věcí "nepo*rat".
Nevím no, asi je podstatné s jakým očekáváním člověk knihu otevře. Brala bych to s rezervou. Něco mi to dalo, to zase ne, že ne, ale že by mě to nakoplo a já si díky ní vyčistila hlavu, to ne. Jsou tam části, které mi daly nový náhled na sebe sama a na uvědomění si, že ne všechno stojí za to řešit, ale to taka nějak víme sami. Za mě to není převratná kniha, ale rozhodně neuškodí si jí přečíst.
Od začátku dobrý, napínavý, téma velki zajímavé, ale konec mě zklamal. Finálovou akci jsem čekala přeci jen trochu víc napínavou a dramatičtější. Také mi přijde,že Kim tak nějak měkne. Měla větši drive, teď je to takový "mejdlo".
Čekala jsem od toho trochu víc. Koncepce knihy se nijak neliší od jiných. Recepty jsou pro mě celkem nepoužitelné (jedu rychlé a snadné recepty) a cvičební prvky je pro úplné začátečníky téměř nemožné odcvičit. Spoustu textu v knize jsem přeskočila nebo přelítla rychlým okem, takže je dost možné, že mi něco důležitého uniklo, ale myslím, že knihu pošlu dál a nebudu toho litovat.
Všude kolem mě, tahle kniha boduje a já jí dočetla silou vůle. Asi ještě nenadešel její čas...
Tohle hodně překvapilo. Celou dobu jsem si myslela, že vím, o jakém příběhu čtu, ale byla jsem překvapená, že jsem se celou dobu pletla. Velmi, velmi zajímavé.
Čtu jen pro to, že chci mít sérii z krku, ale začínám mít pocit, že je mi jedno, jestli to dočtu nebo ne.
Už to není ničím zajímavé. Chtělo by to nějaký originální prvek protože je to předvídatelné až běda.
Asi nejslabší díl ze všech. Ne, že by to nebylo zajímavé, ale jaksi to postrádá "koule". Trochu mi vadí, jak je Jessie "nezničitelná". Nějaký ten "lidský" rys by jí neuškodil. Stejně tak příběhy mi začínají připadat jak přes kopírák. Už to není originalita, ale každý další díl je vykrádačka sebe sama.
(SPOILER) Linie rodinného příběhu je to, co mě u série drží a popravdě řečeno jsem zklamaná z úmrtí padoucha. Snad to bude gradovat i nadále v dalších dílech. Tohle je pro mě zatím nejlepší část.
Tak zase proti proudu. Mě se to líbí. Nevím, jestli víc nebo míň než první díl, ale má to spád a nikde nevidím hluchá místa. Dobře, některé rozhovory a dialogy nejsou úplně nejlepší, ale to je jen kosmetická vada.
Navzdory předpokladům mě tahle série víc a víc baví. Linie rodinného traumatu je dobře propracovaná. Nechybí napětí a má to hlavu a patu.
Tyhle žánry nechci hodnotit ani hvězdami. Je to děs a hrůza. Nicméně klobouk dolů před těmi, kteří po takových zážitcích vezmou do ruky papír a tužku, otevřou se a sdílí to se světem. Dovedu si představit, že je to iistá forma terapie a jsem ráda, že dneska už se o těhle věcech mluví a nejsou tabuizovaná.
Ale neodpustím si poznámku: veškeré dospělé osazenstvo rodiny by zasloužilo vykleštit zaživa.
Jak tak pročítám komentáře od jiných čtenářů, tak jsem jedna z mála, kterou kniha nezaujala. Přiznám se, že jsem jí ani nedočetla. Dala jsem oběma příběhům šanci, ale ani jeden mě nezaujal natolik, abych ho dočetla do konce.
Fajn vybočení u kterého nepřemýšlím, vypínám a na konci z toho nemám vůbec nic, ale právě s tím do toho jdu - číst něco, u čeho nemusím přemýšlet.
Tak nějak jsem nejdřív nevěděla, co od toho čekat. Zavánělo to Stepfordskýma paničkama a začátek mě moc nebavil. Nicméně poté, co se to trochu rozjelo jsem knihu nemohla odložit. Pasáže, kdy Jessie byla v ústavu a povídala si s konkrétní osobou, mi přišly perfektní a napínavé. Jak už tady psali jiní, byla jsem velmi překvapená z konce. Tedy konkrétně mě překvapilo odtajnění věznitele. Linie manželství pro mě byla jen jakýsi provázející příběh, který jsem četla letem světem, protože mi nepřišel nijak zvlášť originální a vnímala jsem ho jen jako doplněk k profesnímu příběhu hrdinky.