anansie komentáře u knih

Příjemné čtení. Chytlo mě to od začátku do konce, i když to nebylo nijak akční, ale právě proto. Mám ráda knížky, kde hlavní děj spočívá ve vnitřních pochodech a pocitech dané postavy. Prožívání hlavní hrdinky mi bylo velmi blízké a obdivovala jsem, jak autor muž dokázal takto věrohodně zachytit ženskou postavu. Ale konec konců, jedno z hlavních témat této postavy byla osamocenost, kterou vnímala nejen u sebe, ale i u svých bližních kolem sebe - a to je téma univerzální, mimogendrové a autorovi se ho podařilo vystihnout jen s takovou lehčí, snesitelnou nostalgií.

18 24.07.2020

Zatím jsem přes půlku, čtu s tužkou v ruce a podtrhávám si pasáže, věty, i když bych mohla podtrhnout vlastně každé slovo. Tohle není jen obsáhlý román, tohle je filozoficko-politicko-sociologický traktát s propracovaným jazykem o realitě světa, odlidštění, o volání po humanismu a mělo by se podle něj vyučovat ve školách, aby se aspoň někde nějak s tím přerodem vědomí započalo. Radka Denemarková mi píše z duše, její knihy jsou pro mě terapií a obdivuji ji za její odvahu a talent vyjádřit své pojetí světa v souvislostech do hloubky odpozorovaných a tak pronikavě propojených, že při čtení se to rovná skoro až osvícení. Navrhuji nejen na knihu roku, ale rovnou na knihu století!

17 23.03.2019

Takový jednoduše napsaný, nenápadně gradující příběh. Čím jednodušeji napsaný, tím víc vynikne jeho tragedie. Uzavřená dynamika tzv. úplné rodiny, která je zvenčí nedotknutelná a uvnitř naprosto nevědomě (ne)funkční. Každý nepropustný systém si najde svůj vlastní ventil pro nesnesitelný tlak, který tam vzniká a není vědomě zpracováván.

14 20.08.2020

Velmi krásná kniha. Kupovala jsem ji původně jako vánoční dárek pro své děti, ale už při odchodu z knihkupectví jsem věděla, že jsem ji koupila vlastně sobě. Začátek je popisný, proto to děti asi hned nezaujme, ale druhá část se rozjede a je dost napínavá. Styl autorky znám, je jednoduchý, přímý a velmi dobře se čte. Svět jednotlivých hrdinů je vystižen opravdu dokonale a ačkoli jde o dětské hrdiny, v každém z nich jsem poznávala i kus sebe. Knihu bych doporučila nejen pro pěkný čtenářský zážitek, ale i jako terapeutickou příručku pro všechny rodiče všech dětí, protože krásně vykresluje rozdílnost těch dvou světů a naše časté nepochopené střety, které vedou ke zbytečným prohřeškům na dětských duších. Jak se ovšem kniha ujme u takového třináctiletého čtenáře, kterému údajně má být určena, si zatím netroufám předjímat, obávám se však, aby nebyla odložena jako "divná".

14 02.01.2020

Rudiš mě baví. Sice tato kniha má daleko do Konce punku v Helsinkách, ale vystihl to trefně s těmi českými muži. A teď zase tápu nad určitým dvojsmyslem, stejně jako u Národní třídy: vyznívá to jako kritika české malosti, ale zároveň i jako shovívavé přijetí ve smyslu, no jo takoví jsme, stejně o nic jiného v tom životě nejde, tak co už. Je to hodně o skepsi, nicotě, neschopnosti být nějak v životě spokojen a tak si český muž našel svůj smysl ve žrádle, pivu a sexu. Závěr byl ale hodně bizarní, i když celé dílo mi vyznělo svým pojetím jako absurdní drama, i ty humorné hlášky byly humorné svou absurdností. Ještě mužům zbývá nakouknout do tajemného světa žen, jestli to tam třeba nemají ženy trochu lepší...

10 27.08.2019

Z počátku poměrně rozvláčné, postupně to najíždí a celou dobu čekám nějakou tragédii, ale vlastně k žádné ani nedochází, protože všechno se tam děje přesně tak nějak, jak to v životě chodí. Líbila se mi ta změna vypravěčské perspektivy vždy za každou postavu, což dovoluje ukázat, jak je každý nepochopený a myslí to dobře a jak si to vysvětluje ten druhý, úplně zkresleně a tak to prostě je. Po celou četbu jsem měla takovou nostalgickou pachuť a po dočtení na mě dosedl smutek úplně.

9 25.01.2020

Krásný a silný příběh o nevyzpytatelnosti lidského života, ať už se odehrává kdekoli, o rodinných vazbách a bolesti, kterou způsobují a která bolí každého jinak, ale vždycky nějak, ať už zůstává věrný rodinným tradicím předávaným po generace nebo se vydá za vlastním snem. Rodinné vazby nás vždycky nějak doběhnou. Tady doběhl hned několik žen jedné rodiny a každá si to nese jinak. Stejně jako je nelítostné prostředí, ve kterém se příběh odehrává, je i styl vnitřních monologů prostý jakékoli lítosti a sentimentality a jenom podtrhuje drsnost a tvrdou realitu. Petra Hůlová mě opět nezklamala.

8 14.01.2015

Výborná terapie pro ženy, které měly tu smůlu, že se narodily matkám neněžným, sebestředným, nepřejícím, žárlivým, soupeřivým a které svým dcerám nepředaly lásku, kterou předat měly. Touto knihou si tyto dcery mohou zahojit své pocity nemilovanosti. Touto knihou se jim dostane uznání jejich pocitů, které v sobě dusí a které je právě jejich matky naučily popírat a nevěřit sama sobě. Tato kniha napomáhá ke znovunalezení sebe sama a také vysvětlení proč se jim vztah s matkou opakovaně prolíná do dalšího života v podobě nevhodných partnerů.

7 09.08.2018

Neskutečné, jak tato kniha byla nekonečná. Tolik zbytečných stran jsem snad s žádnou jinou knihou ještě nezažila. Nejvíce to bylo markantní na posledním příběhu Kateřiny, u které se dokola opakoval jeden a ten samý scénář s nalézáním muže a následným rozchodem. Dramata a životní katastrofy hrdinů se mi postupně zdály do příběhů zakomponovány dost umělým způsobem a opakovaly se natolik, že příběh ztrácel na dramatičnosti a stával se plytčejším a čím dál víc banálnějším, až mě otravoval a nebavil. Ano, život je kolikrát tragédie a tato kniha za to nemůže, jaká je realita, ale nasekat do jedné knihy tolik sebevražd (ještě k tomu natolik neoriginálně, že obě byly spáchány stejným způsobem), rakovin, sexuálního zneužívání, násilí, nevěr, těhotenství z nelásky, rozpadů manželství a rodinných vztahů, a to vše se několikrát opakující v několika rodinných liniích, abychom se na konci dobrali pointy, že za své předky nemůžeme a musíme vše minulé přijmout, na to se mi těch 600 stran zdálo příliš. Některé stránky, zejména dialogy jsem přeskakovala, jelikož byly jen planým žvatláním, nikam neposouvající děj a bez špetky zápalu. Jedno se však autorce nedá upřít: psát asi umí, jazyk pěkný (i když některá spojení jsem si musela přečíst dvakrát, abych pochopila, co chtěl básník říci) a příběh celkem "odsejpá", protože, jak se do něj čtenář zakousne, většinou se ho nedá pustit, ale spousta stran byla zbytečných. Na konci se navíc znovu objevily postavy, které jsem si už vůbec nepamatovala, do nich byly připleteni další a další příbuzní, takže z příběhu se nakonec stala nezajímavá změť rodinných vazeb, která potlačila hlavní myšlenku toho, co autorka možná knihou chtěla sdělit. V mnohém mi to připomnělo nedávno dočtenou Slepou mapu od Mornštajnové a to jsem už neměla v úmyslu přelouskávat další rodinnou ságu. Čekala jsem od Dcer totiž asi úplně něco jiného: větší hloubku, rozhodně méně postav ve prospěch jejich kvalitnějšího psychologického vykreslení a méně zbytečných a nudných slov, kterými se sice autorka snažila podat tvrdou realitu života takového jaký je, ale jaksi zapomněla, že to nevyřčené nebo jen naznačené mezi řádky je v literatuře to, co čtenáře přitahuje a nutí ho přemýšlet ještě dlouho po dočtení. Tady nebylo moc o čem, jediný dojem po dočtení byla úleva, že jsem těch 600 stran konečně zvládla a zařazuji se bohužel mezi zklamané čtenáře prvotně okouzlené Člověkem Gabrielem.

7 30.03.2018

Po moc dlouhé době jsem opět zkusila Coelha. Můj dávný dojem se nezměnil: rádoby filozofické rozjímání nad pocitem prázdnoty života vystavěný na dost banálním příběhu a ještě k tomu posazený do "rozmazleného" ženevského prostředí na mě nepůsobilo vůbec přesvědčivě. Knihu jsem po prvotním odložení nakonec dočetla, ale neustále jsem čekala, co že se to hlavní hrdince vlastně přihodí a jaký nový smysl svého života nakonec nalezne. Romantický závěr, že láska je odpovědí na vše, ještě více podtrhnul plytkost celého příběhu.

7 20.02.2016

Asi nejpraktičtější a nejužitečnější kniha o vztazích, kterou jsem kdy četla. A pro mě osobně docela převratová, protože jak se píše v knize, tenhle svět nás chce přesvědčit, že už od mimina musíme být samostatní, nezávislí a hlavně se nevázat, ačkoli je to proti vší přirozenosti člověka. Tahle kniha přichází s myšlenkou naprosto opačnou a vysvětluje na základě citové vazby, proč je ve vztazích tolik nedorozumění a trápení a jak se zaměřit na hledání partnera, který odpovídá naší citové vazbě a naplní tak naši potřebu emoční blízkosti. Autoři dále ukazují, jak se naučit efektivně komunikovat, čili nebát se vyjádřit partnerovi své oprávněné požadavky na blízkost ve vztahu a přestat používat tzv. protestní chování, které je právě typické pro lidi s nejistou čili úzkostnou a vyhýbavou vazbou a které vytváří další konflikty. Tato kniha ukazuje potenciál, kde může každý na sobě zapracovat, aby se posunul blíže k vytváření spokojených vztahů anebo přinejmenším uměl rozpoznat, s kým ten spokojený vztah není možné vytvořit.

6 05.04.2021

Přítomný okamžik jako léčba na veškeré utrpení. Zní to krásně a jednoduše i myšlenky dávají duchovní smysl. Rozumím jim a to jen proto, že již mám nějaký základ uvažování v této rovině. Jinak si myslím, že by to byl těžký ořech k louskání. Teorie tohoto autora mají silný základ v buddhismu a kdo se do tohoto stavu naladí, čte knihu jako jednu velkou meditaci a chápe ji. Knize dávám tři hvězdy proto, že autor sice neustálé hovoří o přítomném okamžiku jako o formě řešení, ale ani jednou nezmíní, jak se prakticky do takového stavu vnímání přítomného okamžiku dostat. Proto rozhodně více oceňuji knihy o buddhistických meditacích, které jdou rovnou k jádru věci a kde autoři návodně popisují, jak meditovat. Přítomný okamžik s tím pak jde ruku v ruce. Bez praxe je bohužel teorie neúčinná a může vyznít do prázdna.

6 02.04.2020

Na to, jak obsáhlou a komplikovanou tato porucha je, mi připadá kniha poněkud stručná. Nicméně je to asi ten nejlepší způsob, jak tuto poruchu přiblížit někomu, kdo ji nezažil ani u sebe, ani u druhého, aby si dokázal alespoň představit to peklo v sobě, které tam celoživotně má anebo se mu to peklo vytváří soužitím s někým, kdo touto poruchou trpí. Nebylo by od věci, kdyby kniha obsahovala i zmínku o tom, že i tato porucha může mít různé "levely" a že existují i hraničáři tzv. vysoce funkční čili jim porucha zasahuje do života "jen" v určité oblasti např. v oblasti vztahů.

6 30.01.2019

A mně to opět sedlo. Hůlová, jak ji mám ráda. Asi tomu, kdo nezažil nebo nezažívá pocity, o které v knize zrovna jde, se kniha prostě líbit ani nemůže. Mě baví právě ta introspekce, ta nicota, pocit prázdnoty, ať už žije člověk sám nebo ve vztahu, rodinné vazby a to, jak člověka ovlivňují a nic s tím nenadělá. Tohle se prolíná ve všech knihách této autorky a pro tohle ji ráda čtu. Že to má depresivní pachuť, je jen proto, že je to autentické, upřímné, realistické a jde to až na dřeň.

6 19.01.2019

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Zajímavý příběh, ničím nepřikrášlený. Přesto mi tam při četbě občas něco frnklo přes nos, co mi nedovolí dát s nadšením pět hvězd. Zejména závěr o umírání za doprovodu Smrta a Bůh se mi tam nějak nehodil. Celkově příběh ve mně na konci nezanechal téměř žádný dojem, pouze to, že jsem dočetla celkem kvalitní román.

6 18.01.2019

Výborně zkomponovaný příběh. Líbila se mi forma, kdy se příběh z minulosti psaný formou deníku jedné dívky prolne s příběhem ze současnosti v podobě vyprávění Oleho, do toho ta zápletka s jeho dcerou a nakonec to vyústí prolnutím všech postav. Líbil se mi i obsah, rebelství všech postav vůči systému, ať už současnému nebo minulému, protože stejně "no future". Fakt dobrý...

6 03.01.2019

Psychoterapeutická příručka pro ty, kterým život ovlivnil narcisistní rodič(e). Knížka otevírá oči těm, kteří do té doby jen tušili, že je na jejich vztahu s rodičem (rodiči) něco špatně, aniž by věděli, co je toho příčinou. Na příkladech a svědectvích obětí takových rodičů autorka ukazuje situace a pocity, které oběti zažívají a které manipulující rodič vytváří. V závěru autorka nabízí několik konkrétních rad, jak s takovými vztahy naložit, přičemž jako zásadní obrana se jeví únik, ať už úplný v podobě definitivního přerušení kontaktu, anebo částečný v podobě omezení kontaktu, nastavení si hranic, odpojení se od manipulátora, tak aby nadále nemohl zraňovat. Tento únik je nezbytný k tomu, aby se oběť mohla uzdravit, pracovat na své sebeúctě a žít nadále život bez psychického tlaku. Tato kniha dává naději, že i s takto narušenou minulostí je možné se vypořádat a žít nadále svůj vlastní šťastný život.

6 05.02.2017

Neskutečný skvost. Literární, sociologický, psychologický a hlavně emocionální. Dráždivý příběh, který se mi po dočtení přemílal v hlavě a způsobil noční můru tím, jak je výstižný. Nedá mi spát, protože stejně jako autorka na konci příběhu Přebytky lidí se musím ptát, kde to začalo a proč to pořád pokračuje...

6 01.01.2017

Drsná kniha plná emocí, hrůzy a hnusu. Krásný jazyk a nelehká četba zároveň. A příběh jedince - ženy, který je zároveň příběhem chování společnosti, neschopností uznat vinu a projekce zla na druhé. Člověk je jenom člověk, se všemi hnusy, které je schopen páchat a Radka Denemarková to umí velmi sugestivně vyjádřit.

6 16.12.2016

Tahle kniha mi sedla. A jak již tady zaznělo v některém z komentářů, nechápu, co na této knize je groteskního a napínavého, jak se píše na její obálce. Spíše mi to vyznělo jako realistický až skeptický náhled na život se všemi hnusy, které si někteří nedokáží přiznat. Ale tato kniha to udělala. Určitě si přečtu i další tvorbu od této spisovatelky.

6 27.10.2016