Alma-Nacida komentáře u knih
První díl mi připadal svižnější a bez nuceného humoru v druhém díle bych se obešla, takže za mě tentokrát jen 3 hvězdy.
Odolávala jsem opravdu dlouho. :) Nakonec na Harryho došlo a musím uznat, že je to dobrá kniha, tím spíš, že pro starší děti moc dobrých knih není. Uvidím, zda si autorka udrží standard i v dalších dílech, moc doufám, že jo. :)
Na knize je sympatické, že autor, ač spíš věkem blíže ke skupině seniorů, fandí víc mladším pečovatelům. Mnohdy jsem se pousmála a příjemné je i zjištění, že je to asi tak, jak to vidím já. Ale celkově závěr vyznívá do ztracena, žádné know-how, jak se teda nenechat vysát a jak nevyhořet.
Vtipná knížka, kterou jsem si po několika letech znovu ráda osvěžila. Také ilustrace jsou kouzelné, bez nich by to byl určitě menší zážitek.
Velmi imaginativní a dosti ujetá kniha s překvapivým závěrem, která mě vcucla hned od začátku a až do konce nepustila. Dost možná mě ještě drží, půjdu se kouknout...
Chápu, co chtěla autorka sdělit, ale některé postupy byly spíš na závadu, jako podivná "du" forma, která se z mě neznámých důvodů vyskytovala jen u některých vypravěčů příběhu. Taky mi není jasné, proč musí autobiografická postava letět prozřít až do Říma. Na druhou stranu mi některé věty připadaly opravdu neuvěřitelně výstižné a přitom stručné, celkově ale v knize spíš zanikly.
Knihu jsem četla asi tak před 30. lety a od té doby si pamatuju některé postupy přežití, což bych si jistě bez toho příběhu nepamatovala. :) Dnes jsem si ráda knihu zopakovala jako audio, kdy mi zpříjemnila dlouhou cestu autem. A jo, pořád si myslím, že je to dobrá kniha. Nejen o přežití, ale i o tom, jací lidé jsou.
Zde je knize opravdu na škodu její stáří a velmi nečtivá, popisná forma, která činí čtení vskutku učením - mučením. Stejně jako Leliel mi vadilo míchání křesťanství s pohanským náboženstvím a jejich podivný mix, který se mi zdál být mnohdy ryze účelový. Potom také pokud není čtenář obeznámen s prací Junga, moc se neorientuje v terminologii; a pokud se čtenář v psychologii trochu vyzná, naopak mu některé archetypy zcela chybí. Pro koho je potom tedy kniha určena, to netuším. Tři hvězdy dávám spíš z úcty k pilířům psychologie.
Dva vrahy bych ještě akceptovala, ale ta konspirační teorie je už na mě trochu moc. Dám šanci i třetímu dílu, ale už od něj žádné velké (kladné) překvapení nečekám.
Celkem zajímavá detektivka, místy už poněkud překombinovaná, ale jako oddechovka dobré. A taky hodnotím vhled do funkčnosti a nefunkčnosti kapitalistické společnosti:
"...V každém případě vládne naprostý nedostatek něčeho, co bychom mohli nazvat soucitem, nejzřejmější součástí demokracie. Vždycky jde o to nahrabat si co nejvíc na úkor druhých. Bez ohled na to, jestli je stát absolutní, nebo neexistuje."
Trochu pomalejší rozjezd a taky v části, kdy Abarhil přišel do Města, mi občas připadaly některé postavy mírně natvrdlé, např. starý hostinský. Jinak ale můžu jen a jen chválit a těším se na další díl. :)
Marně dumám, co chtěl autor sdělit. Že se lidé spíš moc nemění? Nebo že když vzpomínáme na své mládí, zdá se nám, že dřív bylo všechno lepší? Nedokážu uvěřit, že by byl někdo opravdu tak pasivní, jako hlavní hrdina, který byl pro mě nejen bezbarvý, ale i nemastný neslaný. Proč Saře volá ve 4 ráno, že ji potřebuje, aby jí pak na druhý den nevzal telefon? Zkrátka nic nechápu, a to mi jde na nervy.
Svěží a vtipná knížka. Podle předchozích komentářů jsem měla trochu obavy, jak to bude na konci, ale žádný strašný horor se nekonal a celkově jsem si četbu spíš užívala a pochichtávala se.
Tak to byl výběr pro přípravu na sebevraždu. Něco mi už až vadilo, prostě tam těch hororových výstřelků bylo trochu moc. Vlastně tam ani nic jiného nebylo.
Pěkný námět a i zajímavé příhody, ale zpracování na mě působilo jako mix Durella a Herriota, nicméně to na mě nějak nefungovalo a nebavila jsem se jak bývá u zmíněných pánů obvyklé. :-)
Smutné loučení...ale kniha se mi líbila, i když je na ní znát, že není tak vyšperkovaná k absolutní dokonalosti, jako předchozí Zeměplošská dobrodružství. Když jsem koukla po dočtení z okna, jako by tam z louky u lesa mávla babička Bolavá, bábi Zlopočasná a kdo to byl, ten chlapík v klobouku, který hází klacek Hromovi a Bleskovi? :)
Krásný jazyk knihy mě uchvátil, stejně jako podivně dusná atmosféra zdánlivé nehybnosti s náznaky blížící se pohromy. A ty vedlejší postavy - syn Puškina a otec Džugašviliho. Hvězdu jsem ubrala kvůli konci, chápu, proč je takový, ale chybělo mi vysvětlení ohledně života autorova otce.
Nevím, váhám... Po pravdě mi šla kniha chvílemi opravdu děsně na nervy, stejně jako autorka. Několikrát jsem ji odložila a zase se k ní vrátila z toho prostého důvodu, že jsem neměla co číst. Jinak... zkrátka mít co jiného číst, nedočetla bych. Film jsem neviděla, ale ani po tom netoužím.
Jedna z mých oblíbených knih od Durrella, která mi vždycky spraví náladu. :) Taky je v mé knihovničce už pěkně ohmataná...