Aleš.R komentáře u knih

Po třech dílech už tak nějak díky Lindě Castillo i Barboře Goldmannové tušíte, že to nebude příliš jiné, a předpokládáte, že to i tak bude stále stejně dobré.
A... není to jiné a je to stále stejně dobré, takže minimálně jeden další díl ještě dám.

Jako vždy velice dobře napsaná klasická upířina, která se nijak zvlášť nesnaží šokovat zbytečným násilím a potoky krve (jídlem se přece neplýtvá), protože King moc dobře ví, že nejvíc děsivé jsou nakonec spíš nenápadné zmínky pronášené jakoby mimoděk než opulentně popisovaná řezničina.
Velkej zážitek.

L. N. Tolstoj tvrdil, že všechny šťastné rodiny jsou si navzájem podobné a každá nešťastná rodina je nešťastná svým způsobem. Lapena a jí podobné tvrdí, že všechny šťastné rodiny jsou jen hromady psychopatů. Vážně se tenhle mustr nikdy nevyčerpá? Vážně tenhle mustr ještě někoho baví? Vážně je potřeba v anotacích tak lhát a používat výrazy jako "nervydrásající"? Vážně se nikdy nepoučím?

Nejsou nakonec Lapena, Paris a McFadden jen Vlastou Javořickou dnešní doby?

Je to celé takové naivní, samotný závěr víc než úsměvný a hrdinka se měla spíš jmenovat Nashle.

Vzhledem k závratně vysoké koncentraci násilných úmrtí na tak malém území to vypadá, že v poslední části série bude muset hlavní hrdinka zabít samu sebe. A pak případ vyřešit prostřednictvím spiritistické seance.

Když slyšíte tři díly velmi rychle za sebou, samozřejmě si všimnete opakujících se motivů a situací. Ale co taky furt u detektivek vymýšlet jiného, že ano. Baví to pořád, takže cajk.

Coby audiokniha je to neuvěřitelně poutavé, jen se možná nabízí otázka: Kolik krutosti je už moc krutosti?

Čirá radost. Linda Castillo umí a Barbora Goldmannová taky.

Není moc co vytknout a není moc co pochválit. Nejvíc to na mě působí jako schematická a naivní, nicméně vcelku povedená slohová práce nějaké nadmíru snaživé středoškolačky, která ale v dějepise přece jen nedávala úplně pozor - opravdu by někomu v Lindině situaci za minulého režimu vydali knihu? Spíš ne.

Potká MacGyver Šifru mistra Leonarda a zeptá se jí: "Neuděláme si spolu Šesté dítě?"
A jak řekli, tak udělali.

Nedosahuje to kvalit prvního dílu a je to nejspíš lepší než Pátá obět, hlavně ale protože víte, že na konci už bude fakt konec.

V žádném případě nelituju času stráveného poslechem, Fridrich s Písařovicem umí, je to zábavný a konec přináší dostatečný zadostiučinění, jenže budu si to za týden pamatovat? Spíš ne.
Ale ono se to vlastně od detektivek ani nečeká.

Jak že se to vlastně definuje ten tzv. thriller pro ženy? Všechno stejný, 358 strašných tajemství, dvě tři náhody k tomu a nakonec se vždycky ukáže, že noha od kuchyňského stolu je vlastně starožitnej věšák a židle autobus?

Tak potom je to cajk.

Kdybych byl knižní influencerka, koupil bych si na sebe nejdřív nějakej pytlovitej hadr, pak si zalil kafe slzama jednorožce a nakonec bych možná natočil video o tom, jak neuvěřitelně blbě občas ženský dokážou napsat mužský postavy (když už to opačně slyšíme každou chvíli), protože Patrik a kolektiv se opravdu výrazně nepovedli. Takhle žádnej chlap nemluví, nemyslí a nechová se.

Jinak je to ale celkem čtivý a není pochyb, že ženský to budou milovat a v knihkupectvích nebo knihovnách se na to budou stát fronty. To se těm pohádkám pro velký holky, kde se všechno podstatné dozvíte už z anotace, totiž stává.

Maximální hodnocení za přenádherné ilustrace, text je taková jako nepříliš povedená imitace Malého prince.

Vlastně mi to ze všeho nejvíc připomíná filmového Pána prstenů: Dvě věže.
Na rozdíl od prvního dílu tu chybí moment překvapení a zhruba od poloviny už to vypadá spíš jen jako příprava na velkolepé finále, které dost možná přinese trojka; protože je to ale zábavný úplně stejně jako Čtvrtá opice, s hodnocením jdu dolů jen o chlup.

Copak můžu zrovna já hodnotit špatně knížku, ve které jedné z postav říkají Kobyl?

Vůbec to není hloupý a ani náhodou to nenudí, jenže tam zároveň chybí moment nějakýho většího překvapení a vy tak celou dobu zápasíte s pocitem, že si autor při psaní zcela jistě jen odškrtával povinné položky, které musí každá správná upířina obsahovat. Aby nakonec zapomněl na česnek.

Zápletka sice možná patří mezi ty malinko vachrlatější, ale vztahy mezi postavami, kterými je příběh zabydlen, z toho i tak dělají velkej zážitek.

Odzbrojující naléhavost, s jakou Petra Klabouchová píše o tom, že peklo jsou ti druzí, za mě nemá v současné české literaruře obdoby. Dokonalost.

Protože by moje výtky (zejména k výtvarnému ztvárnění hlavních hrdinů) byly natolik nekorektní, že se je sem neodvážím napsat, zůstaňme raději u tvrzení, že asi nejsem cílová skupina.

Co vlastně obnáší někam ne/patřit?

Marie Hajdová vám odpoví.

Půvabné, silné a milé.

Kdyby měl J. D. Barker dobrého terapeuta, nejspíš by Čtvrtá opice nevznikla. Naštěstí neměl.

Nedokážu najít nic, co bych chtěl* vytknout - jako audiokniha je to perfektní oddechovka a kloubouk dolů před Fridrichem a Písařovicem zvlášť.

(*Vytknout bych totiž mohl leccos, jenže nechci.)

V rámci žánru nemá Jana Jašová v českém prostředí konkurenci. Prostě ne. Ne. A ne.

Mistrovsky buduje atmosféru a nepamatuju si, kdy naposled jsem musel vynaložit tolik úsilí, abych předčasně nenalistoval konec, protože se to napětí téměř nedalo vydržet.

S postupující četbou si sice opět spíš jen potvrzujete předpoklady, než že by na vás jak čerti z krabičky vyskakovaly šokující peripetie, ale vůbec ničemu to nevadí - tak chytrý, elegantní a vtipný text zbytečné a efektní zvraty nepotřebuje.
Zvlášť když má tak sympatické postavy. A Macbetha, Roberta Galbraitha, Radůzu, jaro a psa.

A vůbec, je to prostě bomba.

Děkuju!

Jako co si budem, vlastně je to tak trochu za vlasy přitažená kokotina. Ale čtivá, chytrá a hoooodně zábavná.