Aleš.R
přečtené 100
Za čárou
2024,
Daniela Šafránková
Mělo se to jmenovat O hloupém Honzovi jménem Miloš s podtitulem Národní báchorka jak od Boženy Němcové, člověk by pak hned věděl, zač je toho loket. Ale jako jo, nebylo to špatný.... celý text
Rozervaný muž
2024,
Thomas Bagger
Grandbergovi, taková dánská normální rodinka. Není to ani vyloženej průser, ani žádnej zázrak, je to čtivý a tak akorát divný a úchylný, aby vás to zajímalo, dočetli jste a s radostí druhej den zapomněli.... celý text
Muž jménem Ove
2015,
Fredrik Backman
Sice jsem to původně řekl v souvislosti s Medvědínem, ale ani po přečtení Oveho se pro mě nic nemění na tom, že Backman je velice pravděpodobně prostě génius, který co dvě tři strany jen tak mimoděk trousí věty, ze kterých se vám, nedáte-li si pozor, může na moment zastavit srdce. (Po páté Backmanově knize dokážu stejně dobře pochopit nejvyšší i nejnižší hodnocení, ale já mu to prostě hodlám žrát i dál.)... celý text
Křížová palba
2019,
Štěpán Kopřiva
Že by autor oproti prvnímu dílu ubral? Spíš si já pomalu začínám zvykat na jeho styl a tuhle kovbojku s četníkem, co má vyjadřovací schopnosti lepší než Simona Peková, jsem si sakra užil.... celý text
Špína
2024,
Barbora Bernátová
S hodnocením jdu oproti prvnímu dílu dolů ne proto, že by to bylo horší, protože není, pořád se to dobře čte. Napodruhé ale zřetelněji vyniknou věci, které mi vadily už prvně, tedy hlavně to, že je to celé trochu přitažené za vlasy a hlavní hrdina, šestatřicetiletý detektiv, nejdrsnější z drsných, drsnější než hlas Toma Waitse, alfasamec všech alfasamců, se nezřídka chová a přemýšlí jako šestnáctileté děvče. A další postavy mu v tom zdatně sekundují. Navíc je slovenské školství horší než sicilská mafie a silvestrovské večírky se pořádají v zaměstnání, tak jakýpak copak. A opakovaná chyba s Novým rokem je taky pěkně otravná.... celý text
Někdo z nás
2024,
Kristýna Trpková
Zlatej bludišťáķ za originalitu z toho sice nekouká, protože všechno už tady někdy bylo, že ano, ale ta lehkost a samozřejmost, s jakou Kristýna Trpková vypráví a vodí si vás, kam potřebuje, je až zarážející.... celý text
Úzkosti a jejich lidé
2020,
Fredrik Backman
Fredrik Backman je muž velkých slov a velkých gest, který úžasně pointuje situace a nezřídka vás přivede k slzám, ač má jinak až neskutečnej smysl pro humor. Opět nezklamal. Nádhera.... celý text
Ovál
2024,
Jiří Homola
Opět se mi jednou vyplatilo soudit knihu podle obalu. Je to poutavý, uvěřitelný, chytrý, vtipný a na pár místech i neskutečně dojemný. Pokud kapitán Lenz nedoběhne mezi detektiv(k)y roku, tak velký špatný. Jestli mám vůbec co vytknout, tak snad jen to, že ten Tourettův syndrom je tam nakonec tak nějak navíc. Hlavní postava je zajímavá i bez něj a když nedlouho po začátku jakékoliv zmínky o TS mizí, vůbec nic se nestane. (Ovšem nebýt TS, přisel bych o vtip s hip hopem, kterýmu se směju ještě teď, takže už radši mlčím.)... celý text
Dražebník
2024,
Joan Samson
Povinná četba pro všechny, kteří mají ve zvyku kádrovat druhé za to, že se v určité chvíli zachovali tak, jak se zachovali. Jak byste se zachovali vy? A jste si tím jistí? Zhruba ze dvou třetin poklidně plynoucí beznaděj a zmar, atmosférou nemálo připomínající Orwellovu Farmu zvířat, závěr vám téměř nedá vydechnout.... celý text
Vodník
2023,
Tereza Bartošová
V kontextu novějších českých detektivek, které jsem v poslední době četl (Březina, Trpková, Klabouchová), mi u Vodníka něco chybí. Špatný to není, blbě se to taky nečte, ale nadšení se nekoná. A za větu "Naďa je osůbka zodpovědná, dochvilná, žádná rozjařená holčina, která životem vlaje jako prádlo ve větru." Pánbůh zabil koťátko.... celý text
Černočerné srdce
2024,
Robert Galbraith (p)
K tvorbě JKR neumím být kritický už víc jak dvacet let, zhruba tak někdy od třetí kapitoly prvního dílu Harryho Pottera, čili: Rowlingová je skvělá vypravěčka, opět přišla s velmi zajímavým příběhem a Pajda s Robin jsou pořád neskutečně sympatičtí. Mám jen dvě drobné výtky: 1. Na detektivku je to možná už zbytečně dlouhý (ale přesto to ještě nezačne nudit). Jediná delší věc, kterou jsem kdy četl, byla Vojna a mír, což je přece jenom žánrově trochu někde jinde. 2. Namlouvací tanečky mezi hlavními hrdiny zabírají čím dál víc místa, aniž by někam vedly, zvlášť když otázkou zůstává, jestli někdy vůbec někam povedou - vždyť ta ženská nemá srdce a neváhala zabít dokonce i Brumbála!... celý text
Sudetenland
2023,
Leoš Kyša
Kotleta pro mě doteď byla jenom taková ta flákota, ze který se dělá řízek, proto jsem neměl prakticky žádná očekávání. A nejspíš dobře mi tak, protože jinak bych po vzoru spousty zde komentujících musel nejspíš jít s hodnocením hodně dolů, abych dal najevo, jak hluboko autor klesnul. Mě to bavilo. I přes poněkud delší rozjezd. Když autor tvrdí, že to lze číst jako historickej román, dost si fandí, ale jako detektivka a kovbojka v jednom je to za mě sukces. Navíc oceňuju smysl pro humor. A nejspíš mi dlouho nedá spát, jestli je Heda Gablerová jenom náhoda, nebo má autor slabost pro severské dramatiky.... celý text
Adresát neznámý
2003,
Kathrine Kressmann Taylor
Zdánlivě jen pár dopisů, ale vejdou se do nich dvě obrovské pravdy: zrůdné ideologie ohnou hřbet téměř každému a pomsta je pokrm, který je nejlépe podávat za studena.... celý text
Svatební historky aneb Jak jsem se nevdala
2023,
Lucie Macháčková
Nejsem cílová skupina, takže za mě slušnej, výtvarně hezky řešenej průměr.
101 minut
2022,
Štěpán Kopřiva
S těma ultrasofistikovanejma, hyperinteligentníma a übervtipnejma hláškama mám sice opět malinko problém, ale protože jich není tolik jako v Rychlopalbě, objeví se vlastně v příhodnou chvíli a naředí možná až příliš hustou atmosféru, celkovej dojem mi tentokrát zkazit nedokážou. Celek beru jako obrovskou poctu všem hasičům, připadám si jako dráček Soptík a chci se taky stát požárníkem. Nebo si dát koule klasicistních skladatelů.... celý text
Zkrocená hora: Povídky z Wyomingu
2006,
Annie Proulx
Ano, jistě, titulní povídka je dobrá. Ovšem v tom jednohlasně příznivém hodnocení jí pomáhá hlavně filmové zpracování, takže by se mohlo zdát, že zbývajících deset textů je jenom vata, aby to teda jako vydalo na tu knížku. Ani hovno.* Snad až na jednu dvě výjimky se jedná o povídky neméně dobré (ne-li lepší), stejně drsné a kruté jako země a doba, ve kterých se odehrávají, kde se s postavami účtuje jednou větou, bez cirátů a emocí. Absolutním klenotem je za mě povídka Práce - na několika málo stranách zachytit lidský život nezaujatým výčtem různých zaměstnání tak, že vám na konci spadne čelist a tečou slzy, to už chce velkej talent. (*Pardon, pardon!)... celý text