Aleh komentáře u knih

Václav Havel zůstává i po 20 letech, které uplynuly od vzniku jeho posledního dramatu, stále svůj. Okamžitě je znát jeho rukopis, jeho touha vidět věci takové jaké jsou. Tentokrát jsou v centru jeho zájmu ti, kteří se doslova a do písmene dlouhá léta vyhřívali na postech, které byly tak vysoko, že ti, kdož na nich seděli, zapomněli, jak se žije tam dole. Těm se tedy věru těžko odcházelo! Kniha se mi líbila, ale film podle mě nebyl klasickým filmem. V tomto případě bych se přimlouvala spíše za záznam divadelního představení, jestliže tvůrcům šlo (jak předpokládám) hlavně o to, aby se drama dostalo do širšího povědomí českého diváka, neboť jak známo, divadlo tuto moc v našich českých poměrech stále nemá.

13 09.11.2016

Náměty pro nádhernou sbírku balad čerpal Karel Jaromír Erben z lidové slovesnosti. Vznikla tak sbírka opravdových klenotů české literární klasiky. Z těch 13 balad mám nejraději Poklad, Polednici, Štědrý večer a Vodník. Dodnes si pamatuji úryvky veršů jednotlivých balad.
Obdivuji nádherný jazyk a atmosféru, která doslova jakoby z každé básně sálá. A byla jsem nadšena také stejnojmenným filmem Kytice.

34 08.11.2016

Klasícký příběh vášnivé lásky. Námět, který se objevuje snad v každé národní literatuře. Kolik podob má taková láska! A když připočteme předsudky doby, v níž Goethe žil, máme před sebou dílo velikosti antické tragédie! Mladý muž a jeho veliká neopětovaná láska k Lottě. A když láska nedojde svého naplnění, volí Werther raději dobrovolný odchod z tohoto světa. Téma nešťastné lásky je věčné a stále se opakující jako život sám.

22 07.11.2016

Viděla jsem film Pupendo, který vznikl na námět této knihy. A tak jsem si při čtení často představovala skvělé výkony našich herců Bolka Polívky, Evy Holubové, Vilmy Cibulkové, Jaroslava Duška, Jiřího Pechy a mnohých dalších. Stejně jako u filmu, tak i u čtení Opilých banánů na mě dýchla atmosféra té doby. Opravdu (jak se v anotaci píše) byla to šedivá doba. Dobře, že už zmizela v propadlišti dějin.
Ale pro nás, kteří jsme v ní vyrůstali a dospívali, měla svůj půvab a své kouzlo, protože my máme s touto dobou spojeny naše první lásky, rozchody, úspěchy, radosti, průšvihy, trápení, starosti… A dnes na to všechno můžeme už jenom s nostalgií vzpomínat.

18 05.11.2016

Opravdu nejde o žádné literární veledílo pro náročného čtenáře, ale styl psaní Petry Poncarové se mi docela líbí. Je to vlastně Žanetin deník. Nejde o lásku, vztah, manželství. Trvá to však již 4 roky. Jde o jakousi vzájemnou smlouvu o tom, co kdo komu bude poskytovat za služby. Ano, je to tak. Je jasné, že to je jen smlouva do určitého data. To ještě není ten pravý život, ale přichází čas o tom skutečném světě a životě přemýšlet….

7 27.10.2016

Svět si oddechl, když skončila 2. světová válka. Ale netušil , co se odehrávalo za vlády J. V. Stalina v tehdejším Sovětském svazu. Jaká zvěrstva tam páchal režim na obyčejných lidech a také na malých dětech! V jaké atmosféře strachu, zoufalství a beznaděje lidé žili! Je dobře, že o tom svět ví, tentokrát díky anglickému spisovateli T,R, Smithovi.

27 25.10.2016

Nezbude mi nic jiného než se opakovat. Děsivý případ, který Vás chytne hned na začátku a nepustí až do konce, žádná hluchá místa. Zaujal mě hned podtitulek: Čekej na smrt a modli se, ať je rychlá. Autor nás nešetří, když popisuje, co bestiální vrah po sobě zanechal na místě činu. A pak na scénu přichází sympatická dvojice detektivů, která se pouští do vyšetřování... Skvělý thriller, doporučuji!

22 23.10.2016

Radka Denemarková je zvláštní a osobitá a taková bude i její tvorba. Soudím podle tohoto díla. Má krásný a kultivovaný slovní projev a opravdu skvělé vyjadřovací schopnosti. Popis postav a jejich citového rozpoložení je podrobný a opravdový.
Určitě ne náhodou si vybrala prostředí divadla pro tento román. V popředí spisovatelčina zájmu je stárnoucí divná a vrtošivá spisovatelka a dramatička Birgit Stadtherrová a režisér Petr Buch, který uvádí na divadelní prkna její hru. A proč právě divadlo? Vždyť divadlo odráží život, který žijeme a život sám je vlastně divadelním představením. Sám J.A. Komenský ve svých počátečních filozofických úvahách vidí svět jako divadelní představení, které sledujeme….
A tak se asi stalo, že Birgit celý život žila osudy svých hrdinů a na ten svůj život rezignovala.
Myslím si, že ne vše bylo řečeno a tak čtenář má možnost uplatnit také svou fantazii. Tato kniha svádí a nutí k zamyšlení. Určitě sáhnu i po dalších titulech Radky Denemarkové.

14 16.10.2016

Madeline, Jane, Celeste jsou nejlepší přítelkyně, které život postupně svedl dohromady. Každá však má ve skříni „toho svého kostlivce“. To, co je vidět, je pozlátko, ale co je uvnitř? Jak opravdu žijí? Každá je jiná a co vlastně před ostatními tají? A je dobře, že si své tajemství drží pod pokličkou? Nejvíce se mi líbil napínavý a překvapivý závěr.

26 13.10.2016

Ženy na křižovatkách. Ženy, které hledají své místo ve světě, touží po lásce, štěstí, porozumění. Ženy, kterým nechybí sebevědomí, ale i ty, které ho mají pomálu, všechny by chtěly naplnit svůj život láskou a mít pro koho žít. A někdy je to tak moc složité… Věčně se opakující koloběh života.

6 09.10.2016

Touhy je kniha jako i mnoho jiných knih této autorky o obyčejných lidských radostech a starostech, které dnes a denně zažívají obyčejní lidé, kteří touží po lásce, je o vztazích mezi partnery, o vztazích mezi rodiči a dětmi, o vztazích na pracovišti i mezi přáteli…Je o obyčejné lidské touze po spokojeném a klidném životě v kruhu svých blízkých. Táňa Keleová Vasilková je velkou znalkyní lidské duše, která dokáže věrohodně a poutavě psát o životě, který žijeme a který tak dobře známe a přece někdy tápeme, někdy hledáme a někdy také toužíme ……

12 05.10.2016

Manželství, které trvá víc než 25 let a nemocný muž. Jak dál? Jak vystoupit z každodenní reality a vidět svou rodinu trochu jinýma očima? Jak ustát pokušení, která nám vstoupí do cesty? Jde to vůbec? Kdo z nás stojí, stál nebo v budoucnu bude stát před podobnou životní zkouškou? Líbilo se mi, jak autorka věrohodně a zcela reálně v závěru líčíla nastalou situaci z pohledu každého ze zůčastněných. Dopadlo to (podle mě) tak, jak mělo. A také mě to přimělo se trochu zastavit a zamyslet. Doporučuji všem čtenářkám ženských románů.

13 02.10.2016

Dočetla jsem útlou knížku od Jany Paulové. Ten název je opravdu výstížný. Věděla jsem o cestovatelské zálibě Jany Paulové. Obdivuji její odvahu. Ale za tu odvahu, kterou má, se jí dostává krásných zážitků z cest. Na cestách do dalekých končin - ve vysokých horách, u moře, v divoké přírodě nebo třeba mezi buddhisty hledá sama sebe, aby se pak do toho našeho civilizovaného světa vrátila vyrovnaná, šťastná, plna sil a elánu. Je to úžasné, očisťující a pro mnohé to může být inspirující.

14 29.09.2016

Už obálka knihy dává tušit, že to bude pořádný thriller! A krve bylo opravdu hodně. Robert Hunter a jeho spolupracovník Garcia mají před sebou opět další těžký úkol. Vrah za sebou zanechává sochy! Ale jaké sochy! Co znamenají? Co nám mají sdělit ty sochy a jejich stínové obrázky? Hunter a Garcia hledají vraha Sochaře, ale také motiv, který ho vede k takovým masakrům. Kdysi jsem thrillery moc nemusela, ale baví mě, jak vyšetřovatelé krok za krokem tyto zrůdné činy odhalují. Přečetla jsem knihu za dva dny. Těžko se od ní odchází. Je to velmi napínavé a dobře se to čte. Zase se potvrdilo, že vraha ponoukají k pomstě události, které se staly kdysi dávno v minulosti. Vrah byl pro mě ale velmi překvapivý. Takový konec jsem opravdu nečekala. Určitě se pustím do čtení i dalších knih od Chrise Cartera.

17 28.09.2016

Tato kniha mě také velmi zasáhla. Jak prožít poslední rok života? jak se rozloučit s milovanou prací, kterou už kvůli nemoci nezvládám a poslední síly věnovat rodině a především svým dětem. Obdivuhodný a nesmírně silný životní příběh...

11 23.09.2016

Stále přemýšlím, kde se v ženě bere tolik statečnosti a sil. Četla jsem už podobné příběhy a viděla jsem i filmy na podobné téma. Vždycky jsem měla slzy v očích. Co může být víc než mateřská láska? Jak těžké asi musí být, vyrovnat se s blížícím se odchodem z tohoto světa? A jak se má vyrovnat a smířit s odchodem matka, která na tomto světě zanechá své malé děti? Ať je to, jak je to. Jsem vděčná osudu za život, takový jaký žiju a pořád se učím rozlišovat mezi hloupostmi a podstatnými věcmi, protože i teď se někdy nechám ovládnout tím, co vůbec není podstatné.

14 23.09.2016

Další dílo od Petry Soukupové je kniha povídek. Povídka Zmizel je opravdu velmi silný příběh, který mě hodně zasáhl.. Vypráví jej malý Jakub. Až mě z toho mrazí, jak autorka prostřednictvím malého kluka mistrně a svým osobitým stylem jako obvykle popíše vztahy v rodině. Kdyby jen rodiče věděli, v jakém světle Jakub všechny vidí, jak je všechny vnímá! Jak zoufale hledá sám sebe a následně ještě o to urputněji hledá své místo mezi svými blízkými. Mám pocit, že vztah rodičů k Jakubovi, vzájemné vztahy s bratrem, vztah Jakuba k matce i otci, fungování rodiny v mezní životní situaci, to vše způsobí, že na konci povídky, byť je mu (Jakubovi) jen pouhých 15 let, jej před sebou vidím jako předčasně vyzrálého mladého člověka….

14 19.09.2016

Linda je mladá atraktivní žena. Má ráda svobodu, volnost, nerada prohrává, zahrává si s ohněm.. Je zvyklá vítězit a mít všechno pod kontrolou. Vše má promyšleno, ráda je tou, která diktuje podmínky. Ale i Linda se jednoho dne přepočítá. Dokáže se vrátit? Dokáže získat nazpět svůj život? Faleš, lži, intriky, podvody! Ale i to patří k realitě dnešní doby. Je to smutné, ale je to tak. Ale přebal knihy je opravdu krásný.

7 17.09.2016

Hlavní postava norské detektivky - Ulf - vymahač dluhů a zabiják přijíždí do vesnice Kasund na severu Norska údajně kvůli lovu bělokurů, ale bude bojovat i o ten svůj život, a také pozná Leu a jejího syna. A konec? Rozhodně netypický pro detektivku, ale mně se líbil a potěšil mě. Napínavé a překvapivé čtení.

11 15.09.2016

Zajímavý námět a nosné téma pro knihu takového rozsahu. Ztráta paměti a následné každodenní počínání a neustále všudypřítomná snaha Alice vzpomenout si a navrátit se do doby před ztrátou paměti. Seznamovala jsem se s Alicí a její rodinou vlastně spolu s ní, když po kolapsu v tělocvičně ztratila paměť a nevěděla o sobě a bylo jí cizí vše, co se událo za posledních 10 let. Co všechno se událo, že vztahy v rodině jsou takové, jaké jsou? A co víc? Jak těžké je, navrátit se do rodiny se třemi dětmi, na které si nepamatuje? A dokáže se Alice se vším tím vypořádat? Děj podle mě opět jako i u jiné knihy od Liane Moriarty (Manželovo tajemství) nabral na síle a svižnosti až ve druhé polovině. Závěr knihy se mi moc líbil, takže použiji větu z podtitulu této knihy: Může Vás snad potkat něco lepšího než ztráta paměti?

18 14.09.2016