Aleh komentáře u knih

12.12. je opravdu se vším všudy promyšlený a dopodrobna propracovaný detektivní případ, který udrží čtenáře v napětí až do konce, kdy dojde k překvapivému rozuzlení. Pořád jsem čekala, kdy a jak dojde k propojení dějové linky téměř 40 let starého případu manželů Brázdových a jejich desetileté dcery z roku 1976 na česko-rakouské hranici se současným případem hromadné vraždy dívek, které si říkají Wild graffiti. Na scénu přichází kapitán Karel Krol, který se ujímá složitého případu a krok za krokem odkrývá jeho pozadí a my se v samotném závěru dovídáme, co se vlastně toho 12.12. událo. A zároveň se nám odkrývá také mnohé ze života samotného vyšetřovatele Karla Krola. Strhující, napínavé čtení.

14 11.03.2017

Markéta a její dcera Tereza a neteř Helenka. Tomáš, jeho děti Eva a Marek a také bývalá manželka Olga a její milenec Michal. Zuzana, Mojmír a jejich malá Anička.... jejich životy plynou jako ty skořápky na vodě a jejich osudy se protnou. Moc dobře napsaný příběh o životě, ale také o smrti. Co všechno člověk musí přijmout, překonat a smířit se s tím, ale je tam také plno radosti, elánu a životních plánů do budoucna. Prostě život..... Výborně se to četlo, úplně mě to pohltilo. Doporučuji!

13 09.03.2017

Caroline žije poklidný život. Když ale zjistí, že její zdravotní potíže souvisí s kulkou, jež byla při magnetické rezonanci odhalena mezi jejími krčními obratly, nabírá její život na obrátkách. Co se vlastně tehdy v jejím dětství stalo? A čí dcerou vlastně je? Pustí se do pátrání na vlastní pěst. A dostane se do pořádně zapeklité situace.... Detektivka se zajímavou zápletkou a překvapivým rozuzlením. Líbilo se mi to, doporučuji.

12 08.03.2017

Milovníci psů si jistě přijdou na své a při čtení budou jen uznale pokyvovat hlavou, že to či ono vyvádí také jejich psí miláček, neboť i jejich pes je u nich doma středobodem jejich vesmíru. A tak se v rodinách se psem spousta věcí už vůbec neřeší a zase naopak spousta věcí se kolem psího kamaráda točí.

10 04.03.2017

Rozmarné léto je prostě klasika. Způsob mluvy mě neruší, naopak k atmosféře toho rozmarného léta patří. Mám před sebou tu nádhernou idylu poklidného červnového dne na plovárně říčních lázní Antonína Důry a slyším ty zasvěcené debaty přítomných pánů. Ó, jak by se mi líbilo strávit takové odpoledne na plovárně. Mám ráda taková poetická dílka, která krásně navozují atmosféru příběhu. A ta bohatá slovní zásoba! Kniha je navíc vhodně doplněna ilustracemi Vladimíra Renčína.

28 23.02.2017

Manželský trojúhelník je námět starý jako svět sám. To samozřejmě není nic nového Ale líbilo se mi zpracování. Autorka líčí jednotlivé „aktéry“ příběhu – Roberta, jeho ženu Alenu a jeho milenku Danielu velmi realisticky a nechává to také na nich samotných, aby přemýšleli o sobě, svých pohnutkách a postojích, které je vedly k tomu, že se právě zachovali tak nebo onak. A tak, jak už to bývá, člověk někdy sám sebe vidí tak trochu v jiném (lepším) světle a nachází často vysvětlení, proč jedná právě tak, jak jedná. A tak se rychleji dobereme k tomu, jaké vlastně jednotlivé postavy příběhu ve skutečnosti jsou… Román, který píše sám život.

13 19.02.2017

Rozchod po 20 letech. Je určitě těžké přijmout to, smířit se s tím a začít nový život. Katka přemýšlí, proč se to stalo, obviňuje i sama sebe, v jejích úvahách se střídají snad všechny emoce. Ale Katka ten čas potřebuje a musí si tím vším projít. A je to dobře, tato životní zkušenost ji posiluje a Katka stojí na prahu nového začátku... Ráda čtu takové příběhy ze života. Táňa Kelleová-Vasilková je umí poutavě vyprávět.

14 16.02.2017

Byl fotografem. Byl fotografem v Osvětimi. Pak už ne. Nedokázal se dívat na svět přes svůj fotoaparát, protože měl stále v živé paměti to, jaké fotografie musel pořizovat v táboře. Je to děsivé čtení. Ale pořád mám na mysli, že já to jenom čtu, oni to ale žili!! Jak to vůbec šlo přežít? Měli bychom si to ale připomínat, abychom nezapomněli…

35 12.02.2017

Když jsem chodila na základní školu, tak tahle kniha "frčela" v naší rodině. Dodnes si to pamatuji, jak putovala mezi našimi tetičkami a jak se o té knize tety bavily s maminkou ....
Uplynulo velmi mnoho let. Na knihu jsem úplně zapomněla. Až letos jsem si na ni vzpomněla (díky čtenářské výzvě). Je to opravdu krásný a dojemný příběh jedné obyčejné chudé rodiny a především jejich dcery Fanny z počátku 20. století. Takže teď už rozumím, proč Betty Smith zvolila tak krásný název knihy V Brooklynu roste strom a koho ten strom zosobňoval......

16 11.02.2017

Tak tahle kniha je opravdu pro ty, kteří mají za sebou 20 a více let manželství. Nechci soudit ani Jeannii ani George. Každý jsme nějaký. Prostě žili, tak, jak žili. A někdy to tak přijde, že po letech přichází neporozumění, odcizení, ... Těch důvodů, proč se tak stane, může být hodně.
Obálka knihy je moc pěkná. Podzim v parku jakoby symbolizoval i ten nástup "podzimu" v životě lidském. A přece i v tomto věku lidé touží po porozumění, po lásce. Jeannie se seznámí v parku s Rayem, který je úplně jiný než George ......

12 06.02.2017

Zajímavé téma pro thriller. Děj se odehrává hluboko v podzemí pod ulicemi Londýna. Dobře se to čte. Děj vás pohltí od první kapitoly. A budete číst jednu kapitolu za druhou. Nedá Vám to, protože chcete vědět, proč dívka, která si říká Tuesday, žije v podzemí. A navíc detektiv Loss, který případ vyšetřuje, přijde na to, že Tuesday je nějak propojena s jeho dcerou, která byla před třemi lety zavražděna a případ dosud nebyl objasněn. V závěru pak všechno do sebe zapadne jako puzzle. Skvělé, doporučuji.

18 03.02.2017

Na první pohled by se řeklo, že Anna má v životě štěstí a kdo by za to, co dal. Vdala se do Švýcarska, její manžel je bohatý bankéř,nemusí pracovat, má tři zdravé děti a spoustu času pro sebe. Navštěvuje kurz němčiny, protože stále ani po 9 letech nedokáže dobře komunikovat, tráví čas s milenci, mnoho starostí s dětmi a domácností se jí nedotýká… Nic ale není, tak, jak to na první pohled vypadá.
Nebo je nemožnost komunikace problém, který jen prohlubuje její osamělost, nespokojenost a deprese, přestože má manžela, děti, hlídací tchýni a sled tragických událostí nenechá na sebe dlouho čekat... A proč se to tak všechno stalo? Kde se stala chyba? Psychologický román, který Vás nutí přemýšlet a klást si spoustu otázek.

18 31.01.2017

Václav Havel napsal esej Moc bezmocných na památku jednoho z největších filozofů 20. století Jana Patočky, který se stal obětí komunistického režimu v březnu 1977.
Filozofická díla bývají obvykle velmi složitá. V. Havel uvažuje, klade si otázky, přemýšlí (filozofuje), ale je velmi srozumitelný a obrací se k obyčejným lidem, kteří v té době, aby tzn. přežili, byli ochotni „žít ve lži“. Snaží se jít ve svých úvahách až k jádru věci, jak moc je důležitá moc disidentství, i když je bezmocná a vyzdvihuje úsilí všech těch, kteří chtěli tzn. „žít v pravdě“ (uvádí např. zelináře, který odmítl ve své výloze vyvěsit heslo poplatné té době.) Autor kladně hodnotí také význam občanské iniciativy Charta 77.
V závěru V. Havel uvažuje nad tím, zda ta tzn. „světlejší budoucnost“ nás nečeká někde „tam“ v dáli, ale možná, že už je „tady“ nám na dosah, ale naše slepota a slabost nám brání to vidět a rozvíjet.

17 29.01.2017

Tina Bergerová je sebevědomá mladá krásná nezávislá žena a také šťastná maminka malé Terezky. Má skvělou práci, která ji naplňuje. Ale v soukromém životě to tak jednoznačné není. Je rozvedená a potkala ji v životě i náhlá a nečekaná smrt partnera, kterého velmi milovala a chtěla s ním spojit svůj další život. A teď ji v jejím životě čeká setkání s dalším mužem... Moc pěkný životní příběh. A také krásná obálka, jak už je u knih Jany Benkové zvykem.

9 27.01.2017

Nakresli mi vítr je příběhem mladé ženy, která touží milovat a chce být milována. Nic víc a nic míň za tím nehledejte Daň, kterou za to zaplatí, je ale velmi vysoká. Jak moc důležité je uvědomit si tu pomyslnou hranici, kterou bychom my ženy neměly překročit, neboť pak už nás čeká jen trápení, pláč, bolest, uvědomování si všeho, vystřízlivění ze všeho a šrámy na duši do konce života! Kéž by tento příběh pomohl ženám, které se ve svém životě dostanou do stejné nebo podobné situace. Další skvělá kniha od Evy Urbaníkové.

14 21.01.2017

Dva staří kamarádi Arnošt a Evžen mají svůj svět. Scházejí se často u Arnošta a tam v pokoji mezi knihami, kde se čas skoro zastavil, vedou své dialogy o všem možném. Už si nedovedou představit život jeden bez druhého. Nežijí ale jen vzpomínkami. Arnošt je také syn, otec a dědeček... Je to ze života, ale Opilé banány nebo Babičky se mi líbily o trochu víc.

11 20.01.2017

Přečetla jsem od Jiřího Hájíčka Rybí krev. Tak mě už nepřekvapilo, že autor je skvělý vypravěč se smyslem pro podrobný popis detailů. Máte pocit, že popisuje vám velmi dobře známé prostředí. Postavy jsou takové jaké jsou a výborně zapadají do tehdejší doby. Taková byla doba, lidé i vztahy mezi nimi. Možná, že těm, kteří tu dobu nezažili, to připadne zvláštní. Kniha se určitě bude víc líbit pamětníkům té doby.

10 15.01.2017

Dědeček je vyprávění o veselých, ale mnohdy i o vážných věcech. Je o konfrontaci dnešní doby s dobou minulou. Autor často používá nadsázku a nadhled. Postavy působí věrohodně a věrně odrážejí svůj postoj k té či oné době. Možná, že některým z nás dědeček Pavlík připomíná někoho z našeho okolí...

15 12.01.2017

V jednoduchém příběhu starého rybáře na velmi malém prostoru nám toho Ernest Hemingway tolik řekl a předal. To svědčí o nesporných autorových kvalitách. Četla jsem ten příběh plný emocí už několikrát a ráda se k němu vždy po čase vracím. Je to dojemný příběh a čtenář má nad čím přemýšlet.

26 08.01.2017

Začátek nebyl příliš zajímavý, moc mě nebavil. Děj ale postupně nabíral na obrátkách. Lang se oženil, protože mu to přikázali, stal se členem SS, protože to chtěli a pak už nebylo návratu a jeho osud byl zpečetěn. Tam někde začíná jeho přeměna. Lang přestal být člověkem a stalo se z něho vraždící monstrum. Rozkaz byl rozkaz… Poprvé jsem o tom četla z tohoto úhlu pohledu. Příšerné, zrůdné a zvrácené!

17 08.01.2017