Moc bezmocných

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Toto vydání obsahuje :

Z mého života
Dopis Gustávu Husákovi
Moc bezmocných

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/138401/moc-bezmocnych-138401.jpg 4.4117
Žánr
Fejetony, eseje, Literatura naučná, Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno · Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (19)

Kniha Moc bezmocných

Přidat komentář
Romča11
10. července

Tohle nikomu nedoporučuju číst. Je to sice zajímavá esej, ale vůbec se to nedá číst a hlavně pochopit. Přečetla jsem to jen kvůli škole.

jakub2199
21. března

Rád bych pronesl nějaké hluboké shrnutí této bezpochyby výjimečné práce, ale má vlastní slova mi nestačí, takže si vypůjčím ta která použil Christopher Hitchens ve své knize Letters to Young Contrarian, "Vznešený titul „disidenta“ musí být zasloužen raději než přisvojen; implikuje oběť a riziko, více než jen pouhý nesouhlas". V moci Bezmocných se Václav Havel zamýšlí nad tím, jak prolomit statut quo, jaká metoda je ta nejlepší nebo možná nejefektivnější, a dospívá ke svému Životu v pravdě, jako hlavnímu kritériu. Život vedený v pravdě je nezbytnou přísadou jakékoliv změny, protože cokoliv jiného povede jen do další a další spirály totalitarismu a utlačování. Bezpochyby dospěl k mnoha myšlenkám, které se vyplnily, jak můžeme s perspektivou dekád hodnotit. Ale i tak má tato "esej" mnoho, co nabídnout i dnes. Život v pravdě je účinným prostředkem i proti byrokratickému režimu, který nemá přízvisko totalitaritní.

Cink262
06. února

Skvělá kniha, která mi (pro mě nečekaně) pomohla lépe propojit existencialismus Heideggera (a nejspíš i Patočky) s možným politickým zřízením. Popis fenoménu "disidentství" mě nadchl, protože na první pohled se tento fenomén zdá plný paradoxů a tak i kontraproduktivní pro "revoluci". Nicméně "revoluce", o které píše Havel není jen tak ledajaká, není to vlastně ani revoluce na první pohled viditelná, revoluce, o které by referovala zpravodajství celého světa - je to revoluce "existenciální" probíhající v nitru každého člověka, revoluce vracející člověka do života v pravdě - jen a pouze skrze ní může celá společnost dojít lepšího zřízení. Velmi mě zaujal popis politických zřízení a to jak post-totalitního, který byl aktuální v době, kdy Havel Moc bezmocných psal, ale i toho západního demokratického (buržoazního), kdy sám Havel věděl, že i v tom západním je mnoho nedostatků a snad jej ve svém myšlenkovém systému zamýšlel jako pouhý přechod mezi post-totalitní společností pomalého tlení všeho a konformity se vším v demokracii opravdovou, založenou na uvědomění si hodnoty sebe sama, hodnoty, která vede k životu k pravdě. Existenciální revoluce je prvopočátkem kýžených změn a to může být v dnešní době jak "vypořádání se" s technikou, která svým "samopohybem" proudí dál a dál, nebere na člověka ohledy, člověk ji nemůže zastavit a člověka zároveň zcela poráží a ovládá, nebo řešení otázky globálního oteplování, což by jistě šlo mnohem lépe u uvědomělého obyvatelstva planety než u obyvatelstva buržoazní společnosti, které jde pouze o vlastnění všeho sebou samým, takového vlastnění až slůvka "sebou samým" přestávají mít jakýkoli význam.
Bohužel ale myslím, že samotná esej nemusela být přijata nijak přívětivě a to jak pro svou složitost, tak možná i trochu "zastaralost" myšlenek. Samotný pojem "život v pravdě" se váže k hledání vlastního já, které filosofii ovládalo spíše minulé století a společně s dekonstruktivismem se pojem já začal více a více rozpadat a byl vhozen do stejného koše jako "věc o sobě".

Moc bezmocných - kdo jsou ti bezmocní? Mohou to být disidenti, ale může to být podle Havla každý člověk, každý jedinec, který se může vnitřně změnit a tím změnit celou společnost. Na jedinci záleží víc než na celku, protože celek je složen z jedinců - zní to primitivně, ale nevím jak jinak to říci. Možná chápete, že pro mě není hledání vlastního já nic zastaralého a myslím, že to má stále smysl, pokud si ale lépe vytyčíme, co to ten "život v pravdě" vlastně je. Morálními poučkami to v dnešní době půjde těžko, ale vždycky je tu něco přesahující veškeré morální poučky, veškerou logiku, veškerý systém, něco, co odolává všem pokusům o spoutání, ačkoli se často velmi spoutané může zdát - to něco je víra. Víra v absurditu - to je pro mě život v pravdě.

InaPražáková
26. ledna

Po Havlovi zbylo několik často používaných pojmů a určitý étos, obojí se dnes vykládá všelijak a často zkresleně. V Moci bezmocných sám definuje občanskou společnost, postdemokratický systém a jiné jasně a srozumitelně, už kvůli tomu stojí za to si ji přečíst. Navíc i po čtyřiceti letech je mnoho Havlových úvah aktuálních a je znát, jak dnešní stav společnosti logicky navazuje na ten, který tehdy popsal a přesně vystihl. Velkou dávku optimismu do budoucna, až utopičnosti, si mohl dovolit, byť už dnes působí přehnaně.

Melcrovka
09.08.2018

Komplexní rozbor totalitního systému v Československu. Úvahy jsou aktuální i v roce 2018 a o to důležitější pro mladou generaci, že tuto dobu sama nezažila. Já, narozena v roce 1989, jsem o době komunismu již mnoho slyšela, ale postřehy a rozbor Václava Havla, který byl dobrým spisovatelem, filozofem a řečníkem, přinášejí další osvětlení o tom, jak tato doba vypadala, jaká byla nálada ve společnosti, jaké mohly být myšlenky lidí zde žijících.
Dávám jen 3 hvězdy, protože kniha je na takovou spíše filozofickou úvahu dlouhá a náročná.

KrystofJuzko
07.07.2018

Zamyšlení nad možnostmi jedince v prostředí komunistické diktatury. Velká část společnosti onen systém přijímá a naučila se v něm žít, ti co do tohoto zvráceného systému patřit nechtějí jsou pro systém samotný nebezpeční.

zanetkov77
30.05.2018

Skvělá kniha, byť ne zrovna lehké čtení. 64 stránek a přesto rozhodně nejde o žádnou jednovečerní jednohubku (alespoň ne u mě). 64 stránek plných skvělého a detailního rozboru, kde můžeme nahlédnout do post-totalitního systému (s tím označením velmi sympatizuji, stejně jako s tím post-demokratickým), včetně analýzy pojmů jako opozice či disidentství.
A není to jen pohled do minulosti. Naopak si dle mého názoru i dnes můžeme brát z těchto stránek příklad. Protože i dnes je naše společnost stále poněkud lhostejná, sic z opačného důvodu (tj. ne s myšlenkou "že nemá cenu se o něco snažit, ještě bychom to zhoršili" jako za komunismu, ale naopak s pocitem, že svoboda je snad jaksi nedotknutelně zajištěna, a tak není potřeba se o něco starat). Jedná se stále v konečném důsledku o tu stejnou "vyšší odpovědnost", kterou bychom v sobě měli probudit a ne spoléhat na to, že "něco takového se u nás už nemůže opakovat" apod., což je dle mého názoru velký omyl a první krok k tomu, že se to stát může.
Moc bezmocných je jedna z důležitých a svým způsobem stále aktuálních knih, které si zaslouží naši pozornost.

thefreakinside
04.05.2018

Jakou moc má občan v totalitním režimu, kde se vybočení z řady a nerespektování dogmat trestá? Každé poukázání na lživost systému ho ohrožuje jako celek a pokud je základní oporou systému "život ve lži", pak není divu, že jeho základní hrozbou se stává "život v pravdě". Proto ho režim stíhá tvrději, než cokoliv jiného. Snad jen lid, sjednocený, může svrhnout takový režim (nebo zásah jiných států, pak ale nastává otevřený konflikt), ale člověk denně zastrašovaný raději klopí oči k zemi a následuje jemu podobné. Jak věřit někomu, když režim odmění udavače a potrestá ty, kteří chtějí změnu. V totalitní společnosti je vyhuben všechen politický život v tradičním slova smyslu - lidé nemají možnost se veřejně politicky projevovat či organizovat, jinak jsou okamžitě ocejchováni jako disidenti a nepřátele režimu. Takovým "disidentům" zůstává jen jediná síla a to je síla slova a jeho šíření, zde vidím onu "Moc bezmocných". Moc sjednocení lidu silou slova.

Jan Patočka napsal, že existují věci, pro které stojí za to trpět. Měl nepochybně na mysli svobodu a pravdu, přesně to, co totalitní systém potírá. Člověk má přirozenou potřebu projevu, svobody a to bez neustálého monitorování a strachu z případné perzekuce, ale boj o tyto hodnoty pod dohledem velkého bratra připomíná donkichotské snahy pokořit větrné mlýny.

Celé to zní jako Orwellovská distopická vize, ale právě náš stát byl velkou část své existence pod útlakem totality nebo okupace. Dnes se to může zdát, jako vzdálená minulost, která se nás již netýká, ale s prorůstáním komunistů, nacistů, extremistů a oligarchů do našeho politického systému si silně uvědomuji, že pravda a svoboda není zadarmo a lze je ztratit. Co lze dělat? Každý musí začít u sebe, přijmout vyšší odpovědnost a aktivně se zajímat o dění kolem sebe, ověřovat si informace a nepropadnout lžím, zastrašovaní a manipulacím.