Ajrad1981
komentáře u knih
Matylda
Roald Dahl
Jako dítě bych nejspíš byla nadšená. Jako dospělákovi se mi tato pohádka moc nelíbí. Dějově ano, ale ten styl mi nesedí - možná právě proto, že nejsem dítě. Na rovinu říkám, že film se mi líbil víc. Ale tak to zprůměrujme.
Vražda na faře
Agatha Christie
Kdysi jsem viděla televizní zpracování, měla bych tudíž znát pachatele. Houby s octem! Jediné, co jsem si pamatovala, bylo, že neseděl ten čas. Aspoň jsem nebyla ošizena o závěrečné odhalení.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Super završení trilogie. Přestože člověk ví, že to nemůže dopadnout špatně, je napnutý jak kšandy. Můj největší obdiv má teď jednoznačně Sam, doteď to byla víceméně postavička navíc a hleďme, jak se vybarvil!
Jednu hvězdičku ovšem musím srazit za samotný závěr v Kraji, ten mi tam vůbec neseděl a zkazil dojem z celé knihy.
Válka s Mloky
Karel Čapek
Část první: Jé, kapitán Vantoch je z Jevíčka, to je kousek! Ty jo, co to dělá? Rozšiřuje nepůvodní druhy, se zbláznil, nebo co? Copak neví, jak dopadli s králíky v Austrálii?!
Část druhá: To je absurdní! A to tak, že by to klidně mohla být i pravda.
Část třetí: Konečně ta válka! No, fakt je to válka? To se mi nějak nezdá... Ale budiž, když přimhouřím oko, tak ten stav válkou můžu nazvat. Ale je tak nějak úplně jiná, než jsem si ji představovala. No co už. A chudák pan Povondra!
A teď vážně. Nadčasová kniha, která je děsivá tím, jak je stále aktuální.
Mráz
Bernard Minier
Doufala jsem, že to bude výrazně lepší než Zkurvenej příběh, a naštěstí bylo. Líbilo se mi umístění příběhu vysoko do hor.
Ubírám jednu hvězdičku, protože jsem už asi přesycená tím, že se v knihách poslední dobou všechno potento v nejnevhodnější možný okamžik, anebo naopak, že se všechno podaří v poslední chvíli. (Která možnost se vyskytuje tady, to prozrazovat nebudu.)
Hra na lháře
Ruth Ware (p)
Námět se mi zdá lepší než v případě Všude kolem černý les, ale abych řekla pravdu, směr, kterým se vývoj příběhu ubíral, mě zas až tak nenadchnul. Ani rozuzlení. Zdá se mi, že tam jsou mezery v logice. Například proč Luc kladl Kate za vinu, že se musel vrátit do Francie?
Pár věcí mi tam taky přišlo nedotažených. Vzít Freyu do mlýna zavánělo průšvihem, daleko větším průšvihem, než jaký z toho autorka udělala; to mě dost zklamalo. Na to, že tohle má být thriller...
Co jinak říct? Četlo se to vcelku dobře, ale rozhodně to není kniha, od které by měl člověk problém odejít.
Pohřbení
Graham Masterton
Oproti předchozím dílům musím s hodnocením výrazně dolů. Je to nějak jiné, ale to by zas tak nevadilo. Jak jsem Johna nejdřív vůbec nelitovala (mám vůči němu averzi už od Bílých kostí), tak potom už trochu jo, vždyť ta Katie je občas pěkná blbka. Když vím, že někdo z policejní stanice vynáší informace, tak jak si můžu myslet, že nějaký můj plán vyjde?
SPOILER! Však taky všechny její akce skončily totálním výbuchem.
A to s tím Alanem jako bylo co? Když připočítám konec tak trochu ve stylu deus ex machina a fakt, že mi některé věci přišly nedotažené (ten gay, například) a že se doktoři zřejmě nijak nezajímali o to, jak si může někdo takhle zdevastovat nohy, tak to víc jak 60% nedá.
Sorry, Grahame. Snad bude další díl zase super.
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Bože, to byla blbost! Jak to mohl někdo napsat? Vlastně ne, jak to mohl někdo vydat a jak se to mohlo stát bestsellerem?! To musela být na trhu díra větší jak Macocha. Ani jako péčko nic moc (i když tohle je asi hodně relativní, být osamělá ženská, tak na to možná budu mít jiný názor).
Mému hodnocení určitě neprospěla ani hláška "Ježkovy oči", na kterou mám alergii a kterou Ana použila snad na každé druhé stránce. Řekla bych, že to bylo i častější než její věčné protáčení očí (to už mi na konci taky pěkně lezlo krkem).
Jestli někdy sáhnu po druhém dílu (čemuž moc nevěřím), tak to bude jen proto, abych si ověřila, že děj je opravdu tak předvídatelný, jak si myslím.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Začátek parádní, jak z nějakého thrilleru. Dál to sice thriller nebyl, ale parádní to bylo. A napínavé taky! Líbilo se mi to víc jak Vyhnání Gerty Schnirch. Možná proto, že s bylinkami taky tak trochu flirtuji, obdivuji bohyně za jejich botanické znalosti.
Jen dvě poznámky na okraj: Překvapilo mě, že si Dora hned nevšimla těch stejných jmen, byť jinak psaných. A asi bych uvítala nějakou konfrontaci s Klouzkem, něco ve stylu: Vykopnu tě i s podhoubím. :-)
Poselství ze srdce světa
Alan Ereira
Tak jo, mám to za sebou. Četla jsem to dlouho, a ani nepočítám, kolikrát jsem měla chuť s tím seknout, ale děsně mě zajímalo to varování. A tak jsem dočetla a to jako je co? Vždyť to není žádná novinka!! Kvůli tomu se tady s tím trápím?!
Když mě přešlo první rozhořčení, uvědomila jsem si, kdy se to odehrávalo. No jo, dobře, tenkrát to známé nebylo, u nás ve východním bloku rozhodně ne. Ale to nic nemění na faktu, že mě ta kniha nezaujala.
Abych nebyla nespravedlivá, informace o životě Kogiů, jejich zvycích a historii, byly zajímavé, to se číst dalo. Ale ať se na mě autor nezlobí, povídání o tom, jak se k natáčení vůbec došlo, jaký to byl problém zorganizovat, koho všeho u toho potkal, mi nelezlo do paty, nudilo. Bohužel tvoří většinu knihy.
Smrtící spiknutí
J. D. Robb (p)
Další skvělý díl s Evou Dallasovou. Zhruba kolem dvou třetin knihy to bylo dost emotivní, nikdy bych neřekla, že Evu něco dokáže takhle srazit na kolena (jen se mi nechce věřit, že by se z toho normální člověk vyhrabal tak rychle, den dva navíc a bylo by to věrohodnější). Hodně zajímavá byla postava strážníka Bowersové, škoda, že jí nebylo dopřáno víc prostoru, aby se mohlo vedení předvést, jak by takovou situaci řešili.
Trochu mě zklamal konec. Ne dějově, to bylo za mě dobrý, i když si Eva zase zničila kašmírový kabát. Jen bych uvítala, kdyby byla trošku víc rozpletená síť spiklenců (teda, to slovo mi k obsahu knihy nějak nesedí).
Oxygen
Carol Cassella
Jestli tohle měl být pokus napodobit Robina Cooka, tak je to dost špatný pokus.
Hned během prvních kapitol je čtenáři jasné, který z pacientů bude mít smůlu a nepřežije, stejně tak nám autorka hned vyslepičí, kdo za to může, takže pak po většinu knihy člověk čeká na rozuzlení jediné otázky: byl to záměr, nebo nehoda? Připouštím, že důvody jsem netušila, takže to jediné mě mohlo překvapit, stejně jako jsem se sekla v odhadu udavače, ale tohle nedokáže vyvážit zbytek. Navíc intermezzo, kdy Marie odjede za svojí sestrou a otcem, považuji za celkem zbytečné.
Anotace je zavádějící, hledání pravdy si představuji jinak, podle mě spíš Marie stále dokola hledá, jestli něco nezanedbala. Útoky právníků si taky představuji trochu jinak než jako výslech.
A když si ještě rýpnu do obsahu, tak ty dvě hvězdičky jsou celkem adekvátní. Nevím tedy, jakou praxi mají v Americe, ale postup pohřeb - pitva mi přijde dost divný. Stejně jako to, že se pitva protáhla na 5 měsíců. Čekání na výsledky, ano, to bych brala, ale samotná pitva? Že by tam měli tolik místa na pitevně? Dále, při zmínce o pacientce, která trpěla Turnerovým syndromem, je uvedeno, že měla pouze chromozom X. Jaký jiný by, proboha, měla mít? Správná formulace by byla, že měla pouze jeden chromozom X (uznávám, tohle může být chyba překladu). A poslední, co jsem tak úplně nepobrala, byla Mariina nucená dovolená. Dobře, když jí zemře pacient na sále, je to dost zápřah na nervy, ale přesto dokázala chodit do práce a plnit svoje povinnosti bez chyby a relativně v pohodě, a když po několika týdnech psychicky zkolabuje u operace člověka, který jí přímo evokuje ten předchozí malér, tak jí nařídí, ať si vezme volno? (Dobře, tohle byl záměr ze strany vedení, takže na konci už jsem se nedivila, ale divit se měla spíš Marie.)
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Na téhle knížce je nejhorší to, že si umím představit, že je to reálně možné. Přestože chlapi mají problém, viní z něj ženy (viz uzákoněná neplodnost) a zacházejí s nimi jak - já nevím s čím, pro to snad ani neexistuje přirovnání.
Kniha je zajímavá, četla se mi dobře, až na pár pasáží, kdy mi dělalo problém udržet pozornost. A moc jsem nepochopila neotřesitelné postavení manželek. Co je drželo na jejich místech, když nedokázaly porodit dítě? Služebnice měly v takovém případě dost problém, ale manželky byly v pohodě.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Začátek: No potěš koště, to je sestava! Alkoholička, která se utápí v sebelítosti a prudí svého ex a jeho novou ženu, jiný smysl života nemá. A panička, která neví co by a pro kterou je jakákoliv činnost asi nadmíru obtěžující.
Prostředek: Názor na Megan jsem moc nezměnila, ale ta Rachel je fakt magor! Akorát si zadělává na průser, když se motá do vyšetřování a přitom ani neví, co se opravdu stalo a co jsou její opilecké vize (teda pokud už si vůbec něco pamatuje). A Anna, no, takový neutrál.
Závěr: Říct, že mi spadla brada, by bylo hodně nadnesené, autorka dávala podobný konec tušit, takže zas až tak šokující to pro mě nebylo. Trochu jsem poopravila svoje mínění o Rachel, ale ne o moc. S někým, kdo svoje problémy řeší alkoholem, soucítit neumím.
Jen otázka na závěr: Policie nebrala otisky prstů z vražedné zbraně?!
Střelec ze slonoviny
Nerea Riesco
Velké zklamání. A to to vypadalo tak dobře! Dva vládci se rozhodnou hrát šachy o jednu stavbu, na tři vítězná utkání. Chybí odehrát to poslední. Samo o sobě skvělý nápad na příběh.
Ovšem provedení, no, je plné hlušiny, věcí, událostí, které mi přišly vcelku nepodstatné. Náznak akce, činu, něčeho zajímavého a pak hromada stran nudy, a až když už jsem málem skřípala zuby, zase se něco málo stalo. Děj se táhl přes několik generací, nechápu proč, když se nakonec ukázalo, že pohlaví hráče je každému šumák a nic než chvíli úžasu nevzbudí. Některé postavy jsou vyloženě navíc, u některých bych ocenila víc prostoru. Některé věci zůstaly nedovysvětlené (nebo jsem to v záplavě zbytečných slov nepostřehla). Jak nemám ráda zamilované happyendy, tady bych ho nakonec snad i ocenila.
Nyxia
Scott Reintgen
Ke knize jsem se dostala tak, že jsem ji vyhrála, jinak by mě ani nenapadlo ji číst, anotace mě nijak extra nezaujala. Ve finále to nebylo špatné (i když ta lovestory by se snad dala i vynechat), jen po přečtení poslední stránky jsem měla pocit, jako kdyby se uprostřed filmu vypnula televize. Prostě neskončený příběh. Samozřejmě, má to pokračování a takovýto konec - nekonec je dost dobrý způsob, jak si zajistit, že si někdo koupí druhý díl. ;-)
Po přečtení mi zůstává spousta otázek (Dostane se B. na Eden? A co se stane s těmi, kteří sítem neprojdou? Kam až zajde I. a její touha se pomstít? Jak to vůbec na Edenu bude probíhat? A o co vlastně přesně jde Babylonu?). Počítám, že alespoň na některé z nich odpoví druhý díl, jen nejsem přesvědčená, že jsem až tak moc zvědavá, abych si ho kupovala.
Poslední paní Parrishová
Liv Constantine
Zase jednou budu výjimka, jak tak koukám na čtyř- a pětihvězdičková hodnocení. Mě ta kniha totiž zklamala. Jenže za to můžou ti, kdo ji prezentovali jako psychologický thriller. Psychologické to je, to nerozporuji, ale thriller? Ani omylem. Jeden psychopat thriller nedělá. Čeho jsem se tam měla bát?
Anotace taky popisuje nějakou jinou knížku. "Ale pak Amber dostihne pečlivě skrývané tajemství z minulosti, které by mohlo její krásný plán úplně zničit. Něco takového ona ale odmítá připustit. A tehdy začne opravdové peklo." Kdyby to byla pravda, tak by to bylo zase úplně o něčem jiném.
Ale ať napíši i něco pozitivního. Ta kniha je zajímavá, z psychologického pohledu - a pro mě jako laika - určitě. Kdyby mě žánr a anotace nenavnadily na něco úplně jiného, bylo by hodnocení s velkou pravděpodobností vyšší.
No, ale plný počet bych asi nedala ani tak. Nechce se mi totiž věřit, že by si někdo dokázal vymyslet úplně jinou identitu, jinou minulost a pamatovat si to (samozřejmě, důkladná příprava udělá svoje, ale byly chvíle, kdy musela improvizovat, vařit z vody). Že by k tomu dokázal nastudovat spoustu informací z oboru, o který se dosud moc nezajímal. A že by k tomu měl čas na další hledání dalších informací. Také se mi moc nechce věřit, že D. zvládala takový život tolik let a neskončila na antidepresivech. A ten konec taky nemusel být tak moc pohádkový.
Zloději knih
Anders Rydell
Než jsem vzala do ruky tuhle knihu, vůbec jsem netušila, jak se nacisté ke knihám chovali. Že je pálili, jasně, žádná novinka, ale že takhle rabovali knihovny, knihy si syslili a ještě se o ně přetahovali? Dozvěděla jsem se spoustu informací, o rabování knihoven nacisty se nikde - ani ve škole - nemluvilo a nemluví.
Obdivujeme odvahu lidí, kteří nasazují vlastní život, aby zachránili nějaký cizí, ale lidé, kteří nasazují životy pro to, aby zachránili "jenom" knihy, zasluhují obdiv snad ještě větší. Je škoda starých vydání, zničených fyzicky, ale ztráta informací z knih je ještě bolestivější.
Aspoň trochu snad potěší snaha jednotlivců vrátit kradené knihy rodinám, kterým patřily!