Oxygen
Carol Cassella
Lékařka Marie Heatonová je anestezioložka na vrcholu své kariéry. Své práci se věnuje s nadšením, je jí oddaná a vykonává ji s maximálním nasazením. Během jedné zcela běžné operace se však její život naprosto zhroutí. Stane se něco, s čím nepočítala. Neumí si to vysvětlit. Sice hledá pravdu, ale to nic nemění na skutečnosti, že musí čelit útokům právníků a vedení nemocnice. Hrozí jí žaloba za zanedbání povinné péče. V té chvíli má nejblíž ke svému kolegovi, kamarádovi a bývalému milenci. Stane se jejím zpovědníkem a oporou. Marie se trápí výčitkami, ve dne v noci myslí na maminku zemřelé dívky. Neví, jak by jí mohla pomoci. Neumí pomoci ani sobě. Ze všech sil se snaží zachránit svoji pověst a kariéru. Na této cestě ji čekají krutá překvapení. Musí za sebou pálit mosty, smířit se se skutečností, že lidé, kteří se tvářili jako přátelé, šli od začátku proti ní.... celý text
Přidat komentář
Jestli tohle měl být pokus napodobit Robina Cooka, tak je to dost špatný pokus.
Hned během prvních kapitol je čtenáři jasné, který z pacientů bude mít smůlu a nepřežije, stejně tak nám autorka hned vyslepičí, kdo za to může, takže pak po většinu knihy člověk čeká na rozuzlení jediné otázky: byl to záměr, nebo nehoda? Připouštím, že důvody jsem netušila, takže to jediné mě mohlo překvapit, stejně jako jsem se sekla v odhadu udavače, ale tohle nedokáže vyvážit zbytek. Navíc intermezzo, kdy Marie odjede za svojí sestrou a otcem, považuji za celkem zbytečné.
Anotace je zavádějící, hledání pravdy si představuji jinak, podle mě spíš Marie stále dokola hledá, jestli něco nezanedbala. Útoky právníků si taky představuji trochu jinak než jako výslech.
A když si ještě rýpnu do obsahu, tak ty dvě hvězdičky jsou celkem adekvátní. Nevím tedy, jakou praxi mají v Americe, ale postup pohřeb - pitva mi přijde dost divný. Stejně jako to, že se pitva protáhla na 5 měsíců. Čekání na výsledky, ano, to bych brala, ale samotná pitva? Že by tam měli tolik místa na pitevně? Dále, při zmínce o pacientce, která trpěla Turnerovým syndromem, je uvedeno, že měla pouze chromozom X. Jaký jiný by, proboha, měla mít? Správná formulace by byla, že měla pouze jeden chromozom X (uznávám, tohle může být chyba překladu). A poslední, co jsem tak úplně nepobrala, byla Mariina nucená dovolená. Dobře, když jí zemře pacient na sále, je to dost zápřah na nervy, ale přesto dokázala chodit do práce a plnit svoje povinnosti bez chyby a relativně v pohodě, a když po několika týdnech psychicky zkolabuje u operace člověka, který jí přímo evokuje ten předchozí malér, tak jí nařídí, ať si vezme volno? (Dobře, tohle byl záměr ze strany vedení, takže na konci už jsem se nedivila, ale divit se měla spíš Marie.)
Velice poutavý příběh od samotného počátku do konce. Děj byl napínavý, autorka perfektně popsala odborné stránky věci. Celou dobu jsem si přála, aby příběh dopadl tak, jak jsem očekávala, nicméně autorka si to vymyslela jinak :) Rozuzlení, které nakonec přišlo, mě napadlo jako možná příčina celé situace ihned při popisování oné situace v počátku knihy - možná nějaký šestý smysl :) Každopádně výborná kniha sloupnuta téměř jedním dechem!
Jediné, co mě trochu mrzí jsou chyby ve větách - občas chybějící interpunkce, písmenko...
Moc hezká knížka o pocitech lékařky, které zemře pacient. Také velice napínavá, moc jsem jim vztah s jejím přítelem přála, ale nakonec vše dopadlo překvapivě úplně jinak. Doporučuji :-)
Oxygen
Kniha má sice zajimavou zápletku, ale nedokázala si udržet mou pozornost. Bylo to velice nudné. Autorka se snažila vyvolat emoce, ale já si ve výsledku připadala velice otrávená.