Air15 komentáře u knih

První slovo, které mě v souvislosti s tímto dílem napadá je "zarputilost". Neuvěřitelná zarputilost hlavního hrdiny, který stojí proti všem. Tohle je komiks, který Batmana posouvá někam dál a vypráví opravdu epický příběh posledního mohykána, který bojuje svůj poslední boj a musí jít až za hranu svých schopností. Je to temné, drsné a nesmiřitelné. Ze začátku jsem si nebyl jistý kresbou (přeci jen, to není tak "hladké" a detailní), ale dokonale k tomu příběhu sedí. Dramaticky je to vymazlené a dokonale vyrovnané. Nádhera.

1 11.04.2016

Kniha jak z předminulého století. Je to náročné, a i docela nepřístupné čtení. Celých 950 stran si autorka jede ve svém pomalém a klidném tempu (to pomalé si dvakrát podškrtněte), a až na posledních sto stran ho nezvýší. Pro některé čtenáře to bude nuda. A nejde se jim divit. Na dnešní dobu je zde spousta dlouhých a popisných částí, které děj posouvají jen minimálně. Nedá se to přečíst na jeden zátah. I tak je děj zajímavý a napínavý. Je v tom znát promyšlená struktura, péče a velmi uvěřitelný svět. Postavy jsou zajímavé, příběh je originální. Jazyk a překlad je výborný, a skvěle navozuje atmosféru Anglie počátku 19. století.

2 07.04.2016

Po přečtení i druhého (a zatím posledního) dílu Kroniky královraha můžu říct, že je to tam. Od Hry o trůny je to nejlepší fantasy román, jaký jsem kdy četl. Přitom obě dvě ságy nemůžou být rozdílnější. Rothfuss ale vítězí jazykem, promyšlenou strukturou a tím, že si jde vlastní cestou a nepodbízí se čtenáři. Je to něco mezi Oliverem Twistem, Harrym Potterem, Sapkowskim a Shakespearem. I tak to moc neodpovídá pravdě, lépe to ale popsat nemůžu. Je to ale nehorázná pecka. Strašně se mi líbí, že Kvothe si všechno musí vybojovat sám, nikdo mu nic nedá a jenom svojí chytrostí a schopnostmi se musí protlouct. Díky tomu, se mu nedá nefandit a už se strašně těším na další díl.

10 20.02.2016

Nechápu, co se to sakra stalo. Ten americký vousáč Rothfuss, je opravdový borec. Jeho Jméno větru mě strhlo, sežvýkalo a vyplivlo. Jsem naprosto nadšen. Tohle je fantasy posunuté na úplně jinou úroveň. Přitom je to relativně jednoduchý příběh, který sleduje hrdinu od dětství až po dospělost. Nic moc originálního. Ale ten vypravěčský um, to správné dávkování informací, ty postavy... ten hlavní hrdina... to celkové provedení... Ještě než jsem tuhle dočetl, tak jsem si sehnal druhý díl. Zítra se do něj pustím, a už se nemůžu dočkat.

7 15.02.2016

Skvělé! Sice jsem 3/4 knihy poměrně dlouho, což u Kinga nebývá zvykem, ale to bylo spíš tím, že jsem měl málo času. Popravdě, chvílemi se to opravdu dost táhne. Nicméně, závěr byl velmi působivý. Opravdu jsem se bál otočit poslední stránky, abych se dozvěděl, jak to vlastně skončí. Konec je dost děsivý a zneklidňující, je to báječná variace na Frankensteina, Horizont událostí a Lovecraftovské horory. Nejlepší kingovka to není, ale i tak je to jeho kvalitní standart. Začátečníkům bych ale od Kinga doporučil jinou knihu.

4 16.11.2015

Hodně zvláštní kniha. Největší klad je velká fantazie autora, který dokáže vytvořit takové scény a situace, že je přímo vidím na plátně. S tím příběhem je to těžší, jeden den se mi to četlo rychle a snadno, a druhý den jsem se k tomu musel nutit. Těžko se to k něčemu dá přiřadit, je to fantasy, ale také detektivka, nevšední romantika, horor, thriller a bůh ví co ještě. Přišlo mi, jak kdyby sám autor nevěděl, co vlastně chce psát. Postava Stína byla na můj vkus někdy až příliš pasivní. Rozhodně nelituju, že jsem si knihu přečetl, ale popravdě nemůžu říct, že bych z ní nadšený.

5 21.10.2015

Takřka žádná akční scéna, a když, tak je jen na dvou odstavcích a přitom je to tak napínavá 40 let stará kniha, že kdejaký současný autor by se u Forsytha mohl učit. Přesně takhle si představuji thriller o honu na nacisty v šedesátých letech. Po Dni pro Šakala, druhá nejlepší kniha jakou jsem od tohoto autora četl.

5 21.08.2015

Zatímco kdejaký autor fantasy je užvaněný a neschopný jít k jádru věci, tak Anthony Ryan se nezdržuje s blbostmi a vypráví napínavý příběh, který se čte skoro sám. Není sice nijak originální, ale osudy hlavního hrdiny jsou tak zajímavé, že nestíháte otáčet stránky. Těším se na další díl.

4 18.07.2015

Vůbec mi to nesedlo. Autor sice má velkou slovní zásobu a chvílemi to je opravdu dobré čtení, ale dvě třetiny je opravdu úmorných a vleklých. Hlavní hrdina mi byl mimořádně nesympatický, až tak, že jsem mu přál aby přišel Masíčko a udělal s ním krátký proces. Bohužel.

2 07.07.2015

Rychlé a zábavné čtení. V technických detailech jsem se sice ztrácel, ale by to napsané uvěřitelné. Hlavní hrdina je sympaťák, kterému nejde nefandit. Nevěřím ale, že by člověk byl schopný udržet optimismus a aspoň na chvíli nepropadnout depresi, v takové situaci a po tak dlouhou dobu.

3 02.07.2015

Více jak 300 stran přecpaných k prasknutí informacemi o světě Písně ledu a ohně. První polovina popisuje historii světa od Dětí lesa, osídlování Západozemí, přes podrobný popis vlády Targaryenských králů až po jejich sesazení. Druhá část je v podstatě cestopis, který zahrnuje snad všechny země a národy o kterých v románech padla zmínka. Příjemně mě překvapilo, jak velké množství informací kniha obsahuje. Navíc jak poutavě jsou podávány, i když je text stylizován do podoby kroniky. K tomu jsou zde navíc krásné ilustrace (ať už jako menší černobílé kresby nebo velké celostránkové malby), mapy a rodokmeny. Je opravdu radost si v tomto „průvodci“ listovat, člověk má hned chuť znovu začít číst Hru o trůny.

13 28.01.2015

Moje první přečtená kniha od Murakamiho. Hodně jsem se bál, že budu mít problém pochopit japonského autora, ale obava to byla zbytečná. Je to pár hodin, co jsem to dočetl a pořád na tou knihou musím přemýšlet. Všechny postavy jsem si oblíbil a i když jsem měl občas chuť zatřást s Tórů a zakřičet "Prober se! Dělej něco!" tak jsem svým způsobem chápal jeho pasivitu. Určitě si od autora ještě něco přečtu, ale ne hned, teď budu muset Norské dřevo v sobě nechat trochu vstřebávat a k tomu si budu pouštět něco od Beatles.

7 12.11.2014

Je to pár hodin co jsem Aljašku dočetl a pořád nevím, co bych do komentáře měl napsat. Jak mám popsat, že mě tahle 250 stránková kniha, která řeší první lásky, kamarádství a mládí prožité na internátní škole tak zasáhla. Kdejaký autor se snaží vytvořit výjimečnou knihu, a marně si láme hlavu o čem má být a jak složitou má mít konstrukci. John Green ale šmahem napíše jako debut tu nejupřímnější a nejcitlivější knihu, jako jsem kdy četl. A to říkám zcela upřímně. Jednoduchý děj, ale napsaný s takovým citem, pochopením že jsem jen zíral. Když se děj posunul z „předtím“ do „potom“ tak teprve tehdy jsem si uvědomil, že mi na těch postavách záleží, prožíval jsem s nimi jejich radosti a smutky. Dokonce jsem i tu slzu upustil. Nevím, co víc bych měl po té knize chtít. Navíc jsem měl pocit, že ta kniha je napsaná přímo pro mě. Některé postavy a situace jsem poznával z mého reálného života, o to víc to na mě zapůsobilo. Rozhodně to nebude poslední kniha, kterou jsem od Greena četl.

8 10.10.2014

Většina knihy se mi četla dobře, je to svižné a rychlé čtení. Na každé straně se něco děje. Ovšem závěr mě zklamal, působilo to na mě, že předchozí děj byl popřen, a že vlastně "o nic nešlo". Ač dojde, u konce k velice znepokojujících věcem, jako by to všem tak nějak bylo jedno... Čtenáře také zarazí řada nelogických chování jednotlivých postav (ikdyž na to jsem u Browna zvyklý).

1 28.09.2013

I když se mi kniha celkem líbila, nemohu se zbavit dojmu, že zrovna tohle je ta výjimka kdy filmová adaptace je lepší než originál. Film má mnohem lepší možnosti k prolínání dějů než kniha, a vůbec sem se nenudil. Zatímco u knihy občas, i tak je velmi dobrá a originální.

2 12.09.2013

Velice šikovná kniha, která mi moc pomohla seznámit se se základy genealogie. Velké množství rad, tipů a nápadů, které jsou velmi šikovné. Kniha je napsaná věcně a stručně. Neustále do ní nahlížím a už mnohokrát mi pomohla, když jsem si nevěděl rady. Klidně by ale mohla být obsáhlejší. Doporučuji všem zájemcům o genealogii.

1 03.07.2013

Poté co jsem přečetl přibližně 25 knih od Kinga, jsem si od něj dal delší pauzu a četl jiné autory a jiné žánry. Znovu jsem se k němu vrátil touto knihou o atentátu na JFK. No, vzhledem k tomu že posledních cca 230 stránek jsem přečetl za jeden den, tak to o něčem svědčí. Tohle je prostě King tak jak ho máme rádi: zkušený vypravěč, "skutečné" postavy (o kterých máte dojem že jim vidíte do hlavy a že je znáte od narození), šílené a neuvěřitelné situace do kterých autor hrdiny postaví, cesty časem, dodnes záhadná vražda JFK a dokonalá iluze 50. a 60. let. Nebudu hodnotit plným počtem, protože na to byly některé momenty a pasáže příliš dlouhé a nudné a můj TOP žebříček "kingovek" už je obsazený, ale tato kniha se nemusí za nic stydět. Doporučuju.

3 28.04.2013

Velice čtivý historický román se sympatickými postavami, kterým nejde nefandit. A naopak se zápornými postavami, které má čtenář chuť zaškrtit. S každou postavou prožije čtenář velkou část jejího života, sleduje její radosti a strasti, výhry a prohry. To vše se točí kolem stavby velké katedrály, jaká do té doby v Anglii ještě nestála. Je vidět, že autor je velmi zkušený vypravěč, který ví, jak udržet čtenařovu pozornost, a díky němu je iluze středověku dokonalá. Sice jsem si párkrát při čtení říkal, že některé situace a zvraty by se tehdy asi tak nestaly, ale to nic nemění na tom, že to je velmi dobré čtení. Doporučuji.

3 12.03.2013

Ne tak, dobrá jako Bouře mečů ale rozhodně lepší než Hostina pro vrány. Objevují se nové postavy, vznikají nová spojenectví. V závěru ve mě párkrát zatrnulo, když Martin provedl mé oblíbené postavě něco velmi ošklivého a nechal mě v nejistotě. Nicméně se mi zdá, že se neustále (zvlášť v případě Danerys) přešlapuje na místě. V tuto chvíli si nedokážu představit, jak chce autor celou ságu v příštích dvou knihách zakončit, když se mi zdá, že se toho ještě musí stát tolik. Čekání na příští díl bude velmi dlouhé a kruté.

3 19.06.2012

Podle mě je tento díl nejslabší ze zatím přečtených, ale pořád je to velmi dobré čtení. Nicméně se nemůžu ubránit dojmu, že kniha je zbytečně roztahaná. Na druhou stranu co musím ocenit nejvíc je postava Cersei. Nikdy jsem nenáviděl postavu takovou jako je ona. Způsob jakým je popsaná (její způsob myšlení, její činy). To z ní dělá opravdovou Mrchu s velkým M. Její kapitoly jsem nesnášel, neustále jsem jí přál bolestivou smrt. Štvalo mě, že většina mých oblíbených postav se zde nevyskytuje a ty, které ano mají málo prostoru. Bylo ale zajímavé podívat se skrz nové postavy na nová místa v Západozemí.

2 26.05.2012