Air15 Air15 komentáře u knih

☰ menu

Dobrodruh Conan Dobrodruh Conan Robert Ervin Howard

Edici Fantastika nakladatelství Argo začínám čím dál víc přicházet na chuť. Přičemž zrovna tenhle kousek se obzvlášť povedl. Ačkoliv mají povídky již určitou patinu (aby ne, když jsou ze 30. let) tak jsou stále velmi čtivé a pořád dokáží strhnout. Napětí, pralesy, ztracená města, meče, bitvy, netvoři a Conanův přímočarý (pomocí právě toho meče) způsob řešení takřka všech problémů. Jop, byl jsem hodně spokojený. Těším se na další díl.

22.11.2022 4 z 5


Století Miroslava Zikmunda Století Miroslava Zikmunda Miroslav Zikmund

Vymazlená a vyšperkovaná kniha, po které si i takový pecivál jako jsem já chce sbalit batoh a vyrazit někam za obzor a objevovat nepoznané. Přečteno za jeden den. Dostal jsem intenzivní chuť přečíst si něco dalšího z pera H+Z. Jo, a chci taky Tatrovku.

16.02.2019 5 z 5


Metro 2033 Metro 2033 Dmitry Glukhovsky

Samotný nápad je skvělý, o tom bez debat. Ovšem samotné provedení… já vám nevím, ale já prostě nemám rád pasivní postavy a nečekanou záchranu shůry. Arťom jde, jde a jde, má sny, přemýšlí nad svým údělem a smyslem života. Do toho potkává postavy, které mu neustále podávají pomocnou ruku, zachrání mu život, posunou ho dál, čirou náhodou se dostane k věcem nebo na místa, která se ukážou jako klíčová a tak to jde víceméně celou knihu. Autor je nicméně dobrý vypravěč, umí postavit napínavou scénu a atraktivita metra vás udržuje v napětí (chcete prostě vědět, co bude dál, co je v další stanici nebo na povrchu). Rozhodně to tedy není špatná kniha, ale musím přiznat, že mantinely, které Glukhovsky vystavěl, pro mě byly občas zbytečně svazující. Nicméně to beru tak, že to byla autorova prvotina.

08.02.2019 3 z 5


Vraždy s monogramem Vraždy s monogramem Sophie Hannah

No, čte se to dobře... ale samotný případ je, s prominutím, absurdní. Překombinované, zdlouhavé, vyloženě až směšné (máme tady tři vraždy v jednom hotelu a jediný kdo to řeší, je Poirot, poté detektiv, kterému se skoro dělá špatně, když musí řešit vraždu a jeden strážník - kde je sakra Japp, Scotland Yard, houfy policistů, kdokoli? Vypadá to, že ty vraždy dohromady nikoho nezajímají). Nebo dále - Poirot s detektivem najdou na podlaze kaluž krve, nicméně žádné tělo, detektiv okamžitě předpokládá, že došlo k vraždě, ačkoliv technika rozlišení lidské a zvířecí krve je známa už od roku 1901, přitom děj knihy se má odehrávat někdy ve 20. letech...). Je to zdařilá kopie Christie, ale pitomá detektivka.

02.09.2018 3 z 5


Příběh nového jména Příběh nového jména Elena Ferrante

U knih Eleny Ferrante mám pocit, že se dostávám "hloub", že se neklouže jen po povrchu, ale tne se přímo do živého. To neumí každý autor. Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude román o dospívání v 50. - 60. letech v Neapoli, chudinské čtvrti, lásce, pomluv, emocí, pláči a fackám (s tímhle dílem jsem plně pochopil, co znamená sousloví "italská domácnost") bavit. Nicméně se to stalo, a já si říkám, že chci vědět víc o Eleně, i o té nevyzpytatelné Lile. Jistě, občas si říkám, že se to docela vleče, že ty Eleniny vrstevnice jsou občas strašné hysterky a že mužům jde jen o jedno (ne, vážně. Tam snad není jediný "normální" muž). Pak se ale opět začtete do těch dlouhých odstavců a jste zase zpátky v tom. P.S. Překladatelce patří velké uznání. Ta její čeština se s dějem skvěle doplňuje...

12.05.2018 5 z 5


Hra o kosti Hra o kosti Elżbieta Cherezińska

Žádná detektivka to rozhodně není, je to náročný historický román určený pro někoho, kdo má alespoň malé povědomí o tom, že existoval někdo jako Boleslav Chrabrý. Nemůžu říct, že by mě to moc bavilo; je to prostě příliš vzdálená a neznámá historická epocha, kterou se autorka nesnaží moc zpřístupnit laikovi. Vadil mi i celkový styl psaní, kdy se ztrácíte v postavách, motivacích a plánech v plánech. Není to přímočaré čtení, ale já tím nechci říci, že je to špatná kniha (to určitě ne). Jen by se potenciální čtenář měl připravit, že to může být trošku něco jiného...

25.03.2018 3 z 5


Páté srdce Páté srdce Dan Simmons

Sherlock Holmes, Dan Simmons ani samotná zápletka neospravedlňuje 560 stran tohohle úmorného čtení. Je to prostě špatně. Celé je to jen autorova nafouknutá exhibice, obsahující rozvleklost děje, nic neříkající a děj nikam neposouvající scény, ba celé kapitoly. Nudil jsem se, a to je u detektivky docela zásadní problém. U Simmonse je vidět, že spíš než na záhadu se pokoušel čtenáři předložit panoramatický pohled na USA konce 19. stol., proto jsou zde ty odkazy na všechny tehdejší osobnosti a reálie viz Marka Twaina, Roosvelta, Kruppovu továrnu, Chicagskou výstavu, Sedícího býka a já nevím co ještě. Simmons s tím má zkušenosti, např. z jeho knihy Terror, Drood nebo Black Hills, jenže tady je děj tak slabý, že prostá kulisa světa křičí: „Nemám o čem vyprávět, ale chtěl jsem napsat román o Henry Jamesovy a Holmesovi. Tak tady to máte!!!“. Ano, některé scény nebo pasáže nejsou špatné, ale mezi tím je spousta vaty, která pro děj, jako takový nemá žádný význam. Být redaktorem, tak mu těch 200 stran klidně seškrtám a v klidu si to obhájím.

01.01.2018 2 z 5


Saturnin se vrací Saturnin se vrací Miroslav Macek

Dobré to bylo. Původní knize to nedělá ostudu, ba naopak. Jirotkův Saturnin je jen jeden, ale Mackův příspěvek je slušná pocta, která plynule navazuje takovým způsobem, že by člověk řekl, že to je ve skutečnosti nějaké skryté původní Jirotkovo pokračování nalezené někde v jeho pozůstalosti. Jediným rozdílem je množství chvalozpěvů na krásu slečny Barbory, které původní dílo dalece překonávají, to samé platí o uvádění všech různých dobových značek, názvů, jmen, příjmení atd. a kadenci použitých přísloví tety Kateřiny. Ne, že bych si vyloženě stěžoval, ale kdyby se autor trošku krotil, tak by to knize trochu prospělo.

26.12.2017 4 z 5


Danse Macabre - Svět hororu Danse Macabre - Svět hororu Stephen King

Uf, bylo to docela náročné čtení. Problém není v tom, že by to bylo špatně napsané, ale v tom, že Kingova přednáška se zabývá z velké části filmovým a televizním hororem z 50. a 80. let 20. stol. (což je logické, neboť kniha vyšla v roce 1981). Troufám si říct, že český čtenář, který drtivou většinou těchto filmů, pořadů a seriálu nezná (jako jsem já) bude ztracen a zahlcen nic neříkajícími jmény a souvislostmi. Kingova kniha se nicméně dá použít jako užitečný průvodce žánrem, který ale spíše ocení zapálený fajnšmekr, než běžný čtenář Kinga, který se jinak na hororový žánr příliš nezaměřuje.

01.12.2017 3 z 5


Tracyho tygr Tracyho tygr William Saroyan

Nepochopil jsem a přiznávám, že tohle mě naprosto míjí. Snové a asi i magické, ale zároveň jedno velké a prázdné NIC. Nemám rád knihy, jejichž výklad si musím po přečtení vyhledávat, a u kterých zjistím, že mohou znamenat tohle, nebo tamto, případně něco úplně jiného a do kterého si čtenář může dosadit víceméně cokoliv, co se mu zrovna líbí.

21.10.2017 1 z 5


Opuštěná společnost Opuštěná společnost Erik Tabery

Zneklidňující, ale hodně podnětná kniha, která nutí k zamyšlení. Vzhledem k tomu, že autorův domovský týdeník sem tam čtu, tak jsem dostal naprosto to, co jsem čekal – věcnou, nehysterickou a podrobnou úvahu o složité české společnosti. Přečteno za jeden deštivý víkend, o obsahu samotném, ale určitě budu přemýšlet ještě dlouho poté.

03.09.2017 5 z 5


Kosmonaut z Čech Kosmonaut z Čech Jaroslav Kalfař

Nevím jak začít. Kalfař umí psát, v jednotlivých pasážích a scénách sdělí to důležité (a kolikrát je to i dost zábavné). Nemůžu se ale ubránit dojmu, že v knize chtěl mít prostě všechno. Všechno – co ho v dané chvíli zajímalo a inspirovalo. Výsledkem je směs, ve které je: sci-fi, Emil Hácha, komunismus, kapitalismus, svatý Václav, husiti, Karel IV., ruští kosmonauti a spousta dalších věcí. Problémem je, že historický a kulturní exkurz (cílený zřejmě na zahraniční čtenáře), je podáván dost křečovitě a jakoby násilně naroubován na relativně jednoduchý příběh. Já tomu prostě nevěřil, nevěřil jsem historce o otci hlavního hrdiny, nevěřil jsem postavám, atd. (nechci prozrazovat…). Postavy se chovají… proč to neříci – hloupě! Jakub a Lenka se po dočtení vykreslují jako jednoduší lidé, jejichž jediným problémem je, že spolu nekomunikují. To je vše? Ano, čte se to dobře, rychle, a když už by jedno téma nudilo, tak je nadhozeno jiné. Nemůžu říct, že už jsem to někdy někde viděl nebo četl. Neříkám, že je to špatné (na prvotinu je to asi i dost dobré), nicméně můj problém může být, že to není můj šálek kávy… Příště, prosím, méně protlačených Husů a estebáků a více promyšleného děje. I když – třeba tomu jen nerozumím. :-)

P.S. Bohužel, viděl jsem seriál Kosmo, takže jsem knihu nedokázal brát vážně (i když jsem se snažil).

15.07.2017 3 z 5


Ďábel v zrcadle Ďábel v zrcadle Juraj Červenák

Červenák si pořád drží svou vysokou úroveň, nastavenou prvními třemi díly. Je to svižné, dobře napsané a dost hořké čtení. Stein, Barbarič a Jaroš stále baví. Dost rychle jsem si na tom vybudoval závislost.

30.06.2017 4 z 5


Červenka Červenka Jo Nesbø

Po nudném Netopýrovi jsem dal Nesbømu další šanci a zkusil jsem Červenku. A dobře jsem udělal. Najednou mě příběh opravdu bavil, Nesbø píše lépe, zábavněji. Děj má spád a je promyšlený. Navíc jsem získal i pár poznatků o norských reáliích a o Norsku během 2. světové války. Jo, asi si Harryho dám zase někdy znovu.

22.06.2017 4 z 5


Královna ohně Královna ohně Anthony Ryan

Nevím, pořád je to čtivé, ale četlo se mi to hůř a pomaleji než předchozí dva díly. Bohužel jsem se znovu přesvědčil, že dělat větší mezery v dílech při čtení (tj. víc jak půlrok) není dobré. Tady už jsem se vyloženě ztrácel, prostě jsem si nepamatoval kdo je kdo, co se komu stalo apod. Autor mi to moc neulehčoval, a nesnažil se čtenáři připomenout, co se komu stalo. Takže řada postav, kterých se tady dějí ošklivé věci, ve mně vyvolala jenom „Ehm, kdo to sakra je…“. Do to se přidávají nové a nové postavy, takže se z toho chvílemi stával pořádný guláš. 660 stran dobývání jedné říše, a pořád to samé… bitev a masakrů je tady víc, než ve dvou předchozích dílech dohromady, ale často je to dost stereotypní. Není to špatné, ale přišlo mi, že autor celý ten koncept trilogie musel vymyslet až po úspěchu prvního dílu. A tak se mu to trošičku začalo rozpadat po rukama. Nicméně – závěr je opět napínavý, jen už to není taková pecka jako první díl.

30.04.2017 3 z 5


Ďábel v Bílém městě Ďábel v Bílém městě Erik Larson

Čekám jsem zajímavý příběh sériového vraha (dostal jsem ho), ale velmi mě překvapila šíře a až panoramatický záběr tehdejší společnosti, výstavy, Chicaga a malých nebo větších mikropříběhů, které tomu dodávají ten pořádný šmrnc. Teprve po dočtení si člověk uvědomí, co se to tam na pobřeží Michiganského jezera koncem 19. století vlastně odehrávalo. Tesla, Houdini, Edison, Buffalo Bill, prezidenti, Ferdinand D´Este, monumentální atrakce, nejlepší architekti své doby, 80 metrů vysoké ruské kolo, Titanic, atentát na starostu Chicaga, Indiáni, Japonci, španělská princezna a zámek hrůzy s velmi výkoným vrahem... Skoro každou stranu jsem sjížděl Wikipedii a Google a hledal si podrobnosti a souvislosti. Moc dobrá práce.

02.04.2017 5 z 5


Tajuplný ostrov Tajuplný ostrov Jules Verne

Nejlepší je tom všem ta myšlenka, že pokrok a věda dokáže překonat každé nesnáze. Tedy, pokud máte sebou Cyruse Smithe, všehoschopného inženýra. Vzhledem k době, kdy to bylo napsáno, je to sice trochu naivní, ale pořád zábavné dobrodružství.

25.03.2017 5 z 5


A odpusť nám naše viny A odpusť nám naše viny Romain Sardou

Velmi čtivé a s dobrou atmosférou. Musím ale říct, že velice, ale opravdu velice překombinované. Neuvěřitelné náhody a konec, nad kterým jsem jen kroutil hlavou. V podstatě jsem se ale pořád bavil...

13.03.2017 4 z 5


Čtyři po půlnoci I - Časožrouti / Skryté okno do skryté zahrady Čtyři po půlnoci I - Časožrouti / Skryté okno do skryté zahrady Stephen King

Jak to ten chlap dělá? První novela se zakousne a vy ne a ne přestat číst. Nahrává tomu i jeho oblíbený formát "skupina obyčejných a průměrných lidí se dostane do absurdně děsivé/šílené situace a je jen na nich jestli se z ní dostanou". Fungovalo to u Nezbytných věcí, Prokletí Salemu, Svědectví nebo Mlhy, a bezchybně to funguje i zde. Skryté okno se drží při zemi a stupňuje napětí (nechci napsat hrůzu, protože u Kinga se málo kdy bojím) co to jen jde. Sice jsem velmi brzy dokázal odhadnout v čem bude hlavní pointa (a měl jsem pravdu), ale i tak jsem si to dokázal vychutnat na maximum. Postavy jsou přirozené a uvěřitelné, a celou dobu jim věřím, chápu je a rozumím jim. V obou novelách je vidět obrovský vypravěčský um a zkušenost. Kde se jen tohle dá naučit? To kdybych věděl...

11.03.2017 5 z 5


Jablko Jablko Michel Faber

Po Kvítku jsem si sehnal i Jablko. Přečetl jsem ho za jedno nedělní dopoledne. Ano, dostal jsem to, co jsem chtěl. Všechny povídky jsou lehoučké jako pírko, jednou fouknete a jsou pryč. Zvlášť ta poslední - ta na kterou jsem nejvíc čekal. O jakou postavu se jedná jsem poznal dřív, než padlo její jméno. Jsem rád, že autor nepodlehnul a všechno "nevyklopil". Výsledný dojem z Kvítku, tak u mě zůstává pořád stejný (a vysoký). I když je pravda, že moje "příběhožrouctví" nikdy nepřestane toužit po dalších zprávách o Sugar.

05.03.2017 5 z 5