Air15

Příspěvky

Století Miroslava ZikmundaStoletí Miroslava ZikmundaMiroslav Zikmund

Vymazlená a vyšperkovaná kniha, po které si i takový pecivál jako jsem já chce sbalit batoh a vyrazit někam za obzor a objevovat nepoznané. Přečteno za jeden den. Dostal jsem intenzivní chuť přečíst si něco dalšího z pera H+Z. Jo, a chci taky Tatrovku.

16.02.2019


Metro 2033Metro 2033Dmitry Glukhovsky

Samotný nápad je skvělý, o tom bez debat. Ovšem samotné provedení… já vám nevím, ale já prostě nemám rád pasivní postavy a nečekanou záchranu shůry. Arťom jde, jde a jde, má sny, přemýšlí nad svým údělem a smyslem života. Do toho potkává postavy, které mu neustále podávají pomocnou ruku, zachrání mu život, posunou ho dál, čirou náhodou se dostane k věcem nebo na místa, která se ukážou jako klíčová a tak to jde víceméně celou knihu. Autor je nicméně dobrý vypravěč, umí postavit napínavou scénu a atraktivita metra vás udržuje v napětí (chcete prostě vědět, co bude dál, co je v další stanici nebo na povrchu). Rozhodně to tedy není špatná kniha, ale musím přiznat, že mantinely, které Glukhovsky vystavěl, pro mě byly občas zbytečně svazující. Nicméně to beru tak, že to byla autorova prvotina.

08.02.2019


Vraždy s monogramemVraždy s monogramemSophie Hannah

No, čte se to dobře... ale samotný případ je, s prominutím, absurdní. Překombinované, zdlouhavé, vyloženě až směšné (máme tady tři vraždy v jednom hotelu a jediný kdo to řeší, je Poirot, poté detektiv, kterému se skoro dělá špatně, když musí řešit vraždu a jeden strážník - kde je sakra Japp, Scotland Yard, houfy policistů, kdokoli? Vypadá to, že ty vraždy dohromady nikoho nezajímají). Nebo dále - Poirot s detektivem najdou na podlaze kaluž krve, nicméně žádné tělo, detektiv okamžitě předpokládá, že došlo k vraždě, ačkoliv technika rozlišení lidské a zvířecí krve je známa už od roku 1901, přitom děj knihy se má odehrávat někdy ve 20. letech...). Je to zdařilá kopie Christie, ale pitomá detektivka.

02.09.2018


Příběh nového jménaPříběh nového jménaElena Ferrante

U knih Eleny Ferrante mám pocit, že se dostávám "hloub", že se neklouže jen po povrchu, ale tne se přímo do živého. To neumí každý autor. Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude román o dospívání v 50. - 60. letech v Neapoli, chudinské čtvrti, lásce, pomluv, emocí, pláči a fackám (s tímhle dílem jsem plně pochopil, co znamená sousloví "italská domácnost") bavit. Nicméně se to stalo, a já si říkám, že chci vědět víc o Eleně, i o té nevyzpytatelné Lile. Jistě, občas si říkám, že se to docela vleče, že ty Eleniny vrstevnice jsou občas strašné hysterky a že mužům jde jen o jedno (ne, vážně. Tam snad není jediný "normální" muž). Pak se ale opět začtete do těch dlouhých odstavců a jste zase zpátky v tom. P.S. Překladatelce patří velké uznání. Ta její čeština se s dějem skvěle doplňuje...

12.05.2018


Hra o kostiHra o kostiElżbieta Cherezińska

Žádná detektivka to rozhodně není, je to náročný historický román určený pro někoho, kdo má alespoň malé povědomí o tom, že existoval někdo jako Boleslav Chrabrý. Nemůžu říct, že by mě to moc bavilo; je to prostě příliš vzdálená a neznámá historická epocha, kterou se autorka nesnaží moc zpřístupnit laikovi. Vadil mi i celkový styl psaní, kdy se ztrácíte v postavách, motivacích a plánech v plánech. Není to přímočaré čtení, ale já tím nechci říci, že je to špatná kniha (to určitě ne). Jen by se potenciální čtenář měl připravit, že to může být trošku něco jiného...

25.03.2018


Páté srdcePáté srdceDan Simmons

Sherlock Holmes, Dan Simmons ani samotná zápletka neospravedlňuje 560 stran tohohle úmorného čtení. Je to prostě špatně. Celé je to jen autorova nafouknutá exhibice, obsahující rozvleklost děje, nic neříkající a děj nikam neposouvající scény, ba celé kapitoly. Nudil jsem se, a to je u detektivky docela zásadní problém. U Simmonse je vidět, že spíš než na záhadu se pokoušel čtenáři předložit panoramatický pohled na USA konce 19. stol., proto jsou zde ty odkazy na všechny tehdejší osobnosti a reálie viz Marka Twaina, Roosvelta, Kruppovu továrnu, Chicagskou výstavu, Sedícího býka a já nevím co ještě. Simmons s tím má zkušenosti, např. z jeho knihy Terror, Drood nebo Black Hills, jenže tady je děj tak slabý, že prostá kulisa světa křičí: „Nemám o čem vyprávět, ale chtěl jsem napsat román o Henry Jamesovy a Holmesovi. Tak tady to máte!!!“. Ano, některé scény nebo pasáže nejsou špatné, ale mezi tím je spousta vaty, která pro děj, jako takový nemá žádný význam. Být redaktorem, tak mu těch 200 stran klidně seškrtám a v klidu si to obhájím.

01.01.2018


Saturnin se vracíSaturnin se vracíMiroslav Macek

Dobré to bylo. Původní knize to nedělá ostudu, ba naopak. Jirotkův Saturnin je jen jeden, ale Mackův příspěvek je slušná pocta, která plynule navazuje takovým způsobem, že by člověk řekl, že to je ve skutečnosti nějaké skryté původní Jirotkovo pokračování nalezené někde v jeho pozůstalosti. Jediným rozdílem je množství chvalozpěvů na krásu slečny Barbory, které původní dílo dalece překonávají, to samé platí o uvádění všech různých dobových značek, názvů, jmen, příjmení atd. a kadenci použitých přísloví tety Kateřiny. Ne, že bych si vyloženě stěžoval, ale kdyby se autor trošku krotil, tak by to knize trochu prospělo.

26.12.2017


Danse Macabre - Svět hororuDanse Macabre - Svět hororuStephen King

Uf, bylo to docela náročné čtení. Problém není v tom, že by to bylo špatně napsané, ale v tom, že Kingova přednáška se zabývá z velké části filmovým a televizním hororem z 50. a 80. let 20. stol. (což je logické, neboť kniha vyšla v roce 1981). Troufám si říct, že český čtenář, který drtivou většinou těchto filmů, pořadů a seriálu nezná (jako jsem já) bude ztracen a zahlcen nic neříkajícími jmény a souvislostmi. Kingova kniha se nicméně dá použít jako užitečný průvodce žánrem, který ale spíše ocení zapálený fajnšmekr, než běžný čtenář Kinga, který se jinak na hororový žánr příliš nezaměřuje.

01.12.2017


Tracyho tygrTracyho tygrWilliam Saroyan

Nepochopil jsem a přiznávám, že tohle mě naprosto míjí. Snové a asi i magické, ale zároveň jedno velké a prázdné NIC. Nemám rád knihy, jejichž výklad si musím po přečtení vyhledávat, a u kterých zjistím, že mohou znamenat tohle, nebo tamto, případně něco úplně jiného a do kterého si čtenář může dosadit víceméně cokoliv, co se mu zrovna líbí.

21.10.2017


Opuštěná společnostOpuštěná společnostErik Tabery

Zneklidňující, ale hodně podnětná kniha, která nutí k zamyšlení. Vzhledem k tomu, že autorův domovský týdeník sem tam čtu, tak jsem dostal naprosto to, co jsem čekal – věcnou, nehysterickou a podrobnou úvahu o složité české společnosti. Přečteno za jeden deštivý víkend, o obsahu samotném, ale určitě budu přemýšlet ještě dlouho poté.

03.09.2017


Kosmonaut z ČechKosmonaut z ČechJaroslav Kalfař

Nevím jak začít. Kalfař umí psát, v jednotlivých pasážích a scénách sdělí to důležité (a kolikrát je to i dost zábavné). Nemůžu se ale ubránit dojmu, že v knize chtěl mít prostě všechno. Všechno – co ho v dané chvíli zajímalo a inspirovalo. Výsledkem je směs, ve které je: sci-fi, Emil Hácha, komunismus, kapitalismus, svatý Václav, husiti, Karel IV., ruští kosmonauti a spousta dalších věcí. Problémem je, že historický a kulturní exkurz (cílený zřejmě na zahraniční čtenáře), je podáván dost křečovitě a jakoby násilně naroubován na relativně jednoduchý příběh. Já tomu prostě nevěřil, nevěřil jsem historce o otci hlavního hrdiny, nevěřil jsem postavám, atd. (nechci prozrazovat…). Postavy se chovají… proč to neříci – hloupě! Jakub a Lenka se po dočtení vykreslují jako jednoduší lidé, jejichž jediným problémem je, že spolu nekomunikují. To je vše? Ano, čte se to dobře, rychle, a když už by jedno téma nudilo, tak je nadhozeno jiné. Nemůžu říct, že už jsem to někdy někde viděl nebo četl. Neříkám, že je to špatné (na prvotinu je to asi i dost dobré), nicméně můj problém může být, že to není můj šálek kávy… Příště, prosím, méně protlačených Husů a estebáků a více promyšleného děje. I když – třeba tomu jen nerozumím. :-)

P.S. Bohužel, viděl jsem seriál Kosmo, takže jsem knihu nedokázal brát vážně (i když jsem se snažil).

15.07.2017


Ďábel v zrcadleĎábel v zrcadleJuraj Červenák

Červenák si pořád drží svou vysokou úroveň, nastavenou prvními třemi díly. Je to svižné, dobře napsané a dost hořké čtení. Stein, Barbarič a Jaroš stále baví. Dost rychle jsem si na tom vybudoval závislost.

30.06.2017


ČervenkaČervenkaJo Nesbø

Po nudném Netopýrovi jsem dal Nesbømu další šanci a zkusil jsem Červenku. A dobře jsem udělal. Najednou mě příběh opravdu bavil, Nesbø píše lépe, zábavněji. Děj má spád a je promyšlený. Navíc jsem získal i pár poznatků o norských reáliích a o Norsku během 2. světové války. Jo, asi si Harryho dám zase někdy znovu.

22.06.2017


Královna ohněKrálovna ohněAnthony Ryan

Nevím, pořád je to čtivé, ale četlo se mi to hůř a pomaleji než předchozí dva díly. Bohužel jsem se znovu přesvědčil, že dělat větší mezery v dílech při čtení (tj. víc jak půlrok) není dobré. Tady už jsem se vyloženě ztrácel, prostě jsem si nepamatoval kdo je kdo, co se komu stalo apod. Autor mi to moc neulehčoval, a nesnažil se čtenáři připomenout, co se komu stalo. Takže řada postav, kterých se tady dějí ošklivé věci, ve mně vyvolala jenom „Ehm, kdo to sakra je…“. Do to se přidávají nové a nové postavy, takže se z toho chvílemi stával pořádný guláš. 660 stran dobývání jedné říše, a pořád to samé… bitev a masakrů je tady víc, než ve dvou předchozích dílech dohromady, ale často je to dost stereotypní. Není to špatné, ale přišlo mi, že autor celý ten koncept trilogie musel vymyslet až po úspěchu prvního dílu. A tak se mu to trošičku začalo rozpadat po rukama. Nicméně – závěr je opět napínavý, jen už to není taková pecka jako první díl.

30.04.2017


Ďábel v Bílém městěĎábel v Bílém městěErik Larson

Čekám jsem zajímavý příběh sériového vraha (dostal jsem ho), ale velmi mě překvapila šíře a až panoramatický záběr tehdejší společnosti, výstavy, Chicaga a malých nebo větších mikropříběhů, které tomu dodávají ten pořádný šmrnc. Teprve po dočtení si člověk uvědomí, co se to tam na pobřeží Michiganského jezera koncem 19. století vlastně odehrávalo. Tesla, Houdini, Edison, Buffalo Bill, prezidenti, Ferdinand D´Este, monumentální atrakce, nejlepší architekti své doby, 80 metrů vysoké ruské kolo, Titanic, atentát na starostu Chicaga, Indiáni, Japonci, španělská princezna a zámek hrůzy s velmi výkoným vrahem... Skoro každou stranu jsem sjížděl Wikipedii a Google a hledal si podrobnosti a souvislosti. Moc dobrá práce.

02.04.2017


Tajuplný ostrovTajuplný ostrovJules Verne

Nejlepší je tom všem ta myšlenka, že pokrok a věda dokáže překonat každé nesnáze. Tedy, pokud máte sebou Cyruse Smithe, všehoschopného inženýra. Vzhledem k době, kdy to bylo napsáno, je to sice trochu naivní, ale pořád zábavné dobrodružství.

25.03.2017


A odpusť nám naše vinyA odpusť nám naše vinyRomain Sardou

Velmi čtivé a s dobrou atmosférou. Musím ale říct, že velice, ale opravdu velice překombinované. Neuvěřitelné náhody a konec, nad kterým jsem jen kroutil hlavou. V podstatě jsem se ale pořád bavil...

13.03.2017


Čtyři po půlnoci I - Časožrouti / Skryté okno do skryté zahradyČtyři po půlnoci I - Časožrouti / Skryté okno do skryté zahradyStephen King

Jak to ten chlap dělá? První novela se zakousne a vy ne a ne přestat číst. Nahrává tomu i jeho oblíbený formát "skupina obyčejných a průměrných lidí se dostane do absurdně děsivé/šílené situace a je jen na nich jestli se z ní dostanou". Fungovalo to u Nezbytných věcí, Prokletí Salemu, Svědectví nebo Mlhy, a bezchybně to funguje i zde. Skryté okno se drží při zemi a stupňuje napětí (nechci napsat hrůzu, protože u Kinga se málo kdy bojím) co to jen jde. Sice jsem velmi brzy dokázal odhadnout v čem bude hlavní pointa (a měl jsem pravdu), ale i tak jsem si to dokázal vychutnat na maximum. Postavy jsou přirozené a uvěřitelné, a celou dobu jim věřím, chápu je a rozumím jim. V obou novelách je vidět obrovský vypravěčský um a zkušenost. Kde se jen tohle dá naučit? To kdybych věděl...

11.03.2017


JablkoJablkoMichel Faber

Po Kvítku jsem si sehnal i Jablko. Přečetl jsem ho za jedno nedělní dopoledne. Ano, dostal jsem to, co jsem chtěl. Všechny povídky jsou lehoučké jako pírko, jednou fouknete a jsou pryč. Zvlášť ta poslední - ta na kterou jsem nejvíc čekal. O jakou postavu se jedná jsem poznal dřív, než padlo její jméno. Jsem rád, že autor nepodlehnul a všechno "nevyklopil". Výsledný dojem z Kvítku, tak u mě zůstává pořád stejný (a vysoký). I když je pravda, že moje "příběhožrouctví" nikdy nepřestane toužit po dalších zprávách o Sugar.

05.03.2017


LunaparkLunaparkStephen King

Skvěla podaná kingovská jednohubka - svižné, napínavé, dojemné a trochu strašidelné. Navíc zajímavé prostředí lunaparku ze 70. let. Jenom ta propagace vydavatele, že se jedná o detektivní příběh je trochu přehnaná. Alespoň já jsem to tak nevnímal.

04.03.2017


Kvítek karmínový a bílýKvítek karmínový a bílýMichel Faber

S otočením posledních stránek ve mně zůstala paleta pocitů a dojmů. Musím uznat, že už hodně dlouho jsem hlavní postavě tak moc nefandil, nelitoval ji, nebyl dojatý a neměl takový vztek na nespravedlnost světa. Během čtení jsem vystřídal tolik názorů na Sugar, Williama a Agnes, že bych to nespočítal. Pohrdání, smutek, lítost, nenávist nebo posměch. Lezla mi na nervy Williamova arogance, Agnes jsem chtěl profackovat a Sugar dát trochu toho štěstí. Přitom to vůbec nebylo tak černobílé, názory na postavy se mi měnily s každou další kapitolou. Jakmile jsem jim viděl do hlavy, tak se pro mě stali uvěřitelnější, skoro jako reální lidé. Pak už nastoupila jen lítost. Román je hutný, zdánlivě se nimrá v drobnostech, sleduje cesty, které se ukážou jako slepé, ale přece jenom je to fascinující podívaná. Ten konec je výstižný. Asi to není to, co bych si představoval, ale uznávám, že tohle k tomu, tak nějak prostě sedí.
P.S. Jsem rád, že autor (jak sám tvrdí), změnil závěr. Kdyby zůstala původní verze, tak bych po dočtení asi tu knihu vyhodil z okna.

26.02.2017


Sen OckerweeSen OckerweeGeorge R. R. Martin

Atraktivní prostředí poloviny 19. století, otroctví, nádherné kolesové parníky a do toho upíři. Říkám si, že je docela škoda, že se autor 20 let trápí s Písní ledu a ohně, když tady vystřihl ukázkový hororový příběh se zajímavými postavami (Abner Marsh a jeho býčí zarputilost vede) a dějem, který nepustí. Od sté stránky jsem se nemohl odtrhnout.

05.02.2017


DunaDunaFrank Herbert

Chápu, proč se z toho stal kult, ale bohužel, autorův unylý vypravěčský styl mi nic neříká. Je vidět, že upřednostňoval vytváření svého fikčního světa jako takového, než aby na první místo kladl potenciální zábavnost samotné četby. Například akční scény, boj a bitvy – není jich moc, a když už jsou, tak jsou napsané, jako kdyby vypravěče nebavilo to, že se jim musí věnovat. Místo toho je věnována spousta místa Fremenům a jejich filosofii a ekologii na Arakis. Nebavily mě myšlenky postav psané kurzívou, které natvrdo čtenáři řekli, co si postava myslí. I dialogy někdy působí tak polopaticky, že jsem v těch chvílích postavám nevěřil. Neříkám, že je to špatně napsaná kniha, autor evidentně napsal přesně to, co měl v plánu. Jen nejsem naladěn na jeho notu.

31.01.2017


Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej!Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej!Jan Novák

Pohádka o tom, jak zatvrzelý a cílevědomý kluk z Kopřivnice k lásce přišel a medaile vyhrával jednu za druhou. Z toho by klidně mohl být skvělý film. Klidně bych si rád přečetl i o pozdějších osudech slavného běžce.

16.01.2017


Muž z vysokého zámkuMuž z vysokého zámkuPhilip K. Dick

Nevšední. Jako hlavolam, který máte v ruce, snažíte se přijít na řešení nebo celkový smysl, ale ať to pořád v ruce převracíte, tak vidíte, že vám tady něco přebývá nebo naopak chybí. Nicméně se vám to líbí a máte radost z něčeho tak nejednoznačného. Stejné je to i s touto knihou. Děj je smíchanina z různých prvků, žádný ale není hlavní nebo podstatný. Je to sci-fi, špionážní román, pohled do duše porobeného národa, pohled do duše okupantů, zajímavá alternativní realita a dystopie. Nedokážu říct, že jsem to pochopil v celé šíři, ale ta atmosféra je zajímavá a nevšední.

27.12.2016


Ready Player One - Hra začínáReady Player One - Hra začínáErnest Cline

Ukázka originálního nápadu, který je vytěžen na maximum. Je vidět, že autor je fanoušek her, knih, filmů, popkultury 80. let (a nevím čeho všeho ještě) a dokáže z toho udělat napínavý příběh, bez toho, že by se v něm utopil. Hrdinové jsou sympatičtí (bude se mi po nich stýskat), svět je správně dystopicky beznadějný a virtuální realita tak lákavá, že bych se do něj připojil hned teď. Neskutečně návykové.

12.12.2016


Klub rváčů 2Klub rváčů 2Chuck Palahniuk

Nechytám se, fakt ne. Klub rváčů 2 jsem četl hned po původní knize. Zatímco ta je ukotvená v realitě, tohle je už naprostý myšmaš, který jen chce šokovat a neustále předkládá šílenější a šílenější vize. Už nedokážete rozeznat co je sen, vzpomínka, realita, bourání čtvrté stěny a s každou další stránkou se děj víc a víc rozmělňuje. Nezaujalo, těžko říct, jestli to je příběhem, zmatenou formou nebo Palahniukem, který mi nic neříká ani po přečtení první knihy...

26.11.2016


Klub rváčůKlub rváčůChuck Palahniuk

Palahniukův styl a jeho krátké úderné věty jsou jako rány pěstí, zleva zprava, nestačíte se krýt a na konci padáte vysíleni k zemi. Chápu proč se z toho stal kult, ale hlavní myšlenky a celkové vyznění jde mimo mě a úpřímně, tohle je pro jeden z těch případů, kdy je podle mě film lepší než kniha.

26.11.2016


Ostrov Duma KeyOstrov Duma KeyStephen King

Edgar, Velký růžák, Wireman a Duma mi učarovali, King ani tady neselhal a vypráví příběh tak, jak to umí jen on. Nerozumím pouze jedné věci - proč King sám oznamoval, co se stane s jednou postavou, a to několikrát předem, ještě než k tomu došlo. A když konečně k té události došlo, tak se samozřejmě překvapení nekonalo... přišlo mi to jako velká škoda. To je ale jen detail, jestli chcete opravdového lidského hrdinu, Kmotrovu dceru, trochu umění, naději, strach a zoufalství, tak berte.

21.11.2016


Povídky z jedné kapsyPovídky z jedné kapsyKarel Čapek

Povídky z jedné kapsy - to jsou chytré a lehké jednohubky, které na malém rozsahu pobaví a zároveň donutí k zamyšlení nad lidskou povahou. Škoda, že Čapek nikdy nenapsal klasický detektivní román.

05.11.2016


1