Air15 komentáře u knih

Skvěla podaná kingovská jednohubka - svižné, napínavé, dojemné a trochu strašidelné. Navíc zajímavé prostředí lunaparku ze 70. let. Jenom ta propagace vydavatele, že se jedná o detektivní příběh je trochu přehnaná. Alespoň já jsem to tak nevnímal.

3 04.03.2017

S otočením posledních stránek ve mně zůstala paleta pocitů a dojmů. Musím uznat, že už hodně dlouho jsem hlavní postavě tak moc nefandil, nelitoval ji, nebyl dojatý a neměl takový vztek na nespravedlnost světa. Během čtení jsem vystřídal tolik názorů na Sugar, Williama a Agnes, že bych to nespočítal. Pohrdání, smutek, lítost, nenávist nebo posměch. Lezla mi na nervy Williamova arogance, Agnes jsem chtěl profackovat a Sugar dát trochu toho štěstí. Přitom to vůbec nebylo tak černobílé, názory na postavy se mi měnily s každou další kapitolou. Jakmile jsem jim viděl do hlavy, tak se pro mě stali uvěřitelnější, skoro jako reální lidé. Pak už nastoupila jen lítost. Román je hutný, zdánlivě se nimrá v drobnostech, sleduje cesty, které se ukážou jako slepé, ale přece jenom je to fascinující podívaná. Ten konec je výstižný. Asi to není to, co bych si představoval, ale uznávám, že tohle k tomu, tak nějak prostě sedí.
P.S. Jsem rád, že autor (jak sám tvrdí), změnil závěr. Kdyby zůstala původní verze, tak bych po dočtení asi tu knihu vyhodil z okna.

16 26.02.2017

Atraktivní prostředí poloviny 19. století, otroctví, nádherné kolesové parníky a do toho upíři. Říkám si, že je docela škoda, že se autor 20 let trápí s Písní ledu a ohně, když tady vystřihl ukázkový hororový příběh se zajímavými postavami (Abner Marsh a jeho býčí zarputilost vede) a dějem, který nepustí. Od sté stránky jsem se nemohl odtrhnout.

2 05.02.2017

Chápu, proč se z toho stal kult, ale bohužel, autorův unylý vypravěčský styl mi nic neříká. Je vidět, že upřednostňoval vytváření svého fikčního světa jako takového, než aby na první místo kladl potenciální zábavnost samotné četby. Například akční scény, boj a bitvy – není jich moc, a když už jsou, tak jsou napsané, jako kdyby vypravěče nebavilo to, že se jim musí věnovat. Místo toho je věnována spousta místa Fremenům a jejich filosofii a ekologii na Arakis. Nebavily mě myšlenky postav psané kurzívou, které natvrdo čtenáři řekli, co si postava myslí. I dialogy někdy působí tak polopaticky, že jsem v těch chvílích postavám nevěřil. Neříkám, že je to špatně napsaná kniha, autor evidentně napsal přesně to, co měl v plánu. Jen nejsem naladěn na jeho notu.

4 31.01.2017

Pohádka o tom, jak zatvrzelý a cílevědomý kluk z Kopřivnice k lásce přišel a medaile vyhrával jednu za druhou. Z toho by klidně mohl být skvělý film. Klidně bych si rád přečetl i o pozdějších osudech slavného běžce.

3 16.01.2017

Nevšední. Jako hlavolam, který máte v ruce, snažíte se přijít na řešení nebo celkový smysl, ale ať to pořád v ruce převracíte, tak vidíte, že vám tady něco přebývá nebo naopak chybí. Nicméně se vám to líbí a máte radost z něčeho tak nejednoznačného. Stejné je to i s touto knihou. Děj je smíchanina z různých prvků, žádný ale není hlavní nebo podstatný. Je to sci-fi, špionážní román, pohled do duše porobeného národa, pohled do duše okupantů, zajímavá alternativní realita a dystopie. Nedokážu říct, že jsem to pochopil v celé šíři, ale ta atmosféra je zajímavá a nevšední.

5 27.12.2016

Ukázka originálního nápadu, který je vytěžen na maximum. Je vidět, že autor je fanoušek her, knih, filmů, popkultury 80. let (a nevím čeho všeho ještě) a dokáže z toho udělat napínavý příběh, bez toho, že by se v něm utopil. Hrdinové jsou sympatičtí (bude se mi po nich stýskat), svět je správně dystopicky beznadějný a virtuální realita tak lákavá, že bych se do něj připojil hned teď. Neskutečně návykové.

3 12.12.2016

Nechytám se, fakt ne. Klub rváčů 2 jsem četl hned po původní knize. Zatímco ta je ukotvená v realitě, tohle je už naprostý myšmaš, který jen chce šokovat a neustále předkládá šílenější a šílenější vize. Už nedokážete rozeznat co je sen, vzpomínka, realita, bourání čtvrté stěny a s každou další stránkou se děj víc a víc rozmělňuje. Nezaujalo, těžko říct, jestli to je příběhem, zmatenou formou nebo Palahniukem, který mi nic neříká ani po přečtení první knihy...

26.11.2016

Palahniukův styl a jeho krátké úderné věty jsou jako rány pěstí, zleva zprava, nestačíte se krýt a na konci padáte vysíleni k zemi. Chápu proč se z toho stal kult, ale hlavní myšlenky a celkové vyznění jde mimo mě a úpřímně, tohle je pro jeden z těch případů, kdy je podle mě film lepší než kniha.

2 26.11.2016

Edgar, Velký růžák, Wireman a Duma mi učarovali, King ani tady neselhal a vypráví příběh tak, jak to umí jen on. Nerozumím pouze jedné věci - proč King sám oznamoval, co se stane s jednou postavou, a to několikrát předem, ještě než k tomu došlo. A když konečně k té události došlo, tak se samozřejmě překvapení nekonalo... přišlo mi to jako velká škoda. To je ale jen detail, jestli chcete opravdového lidského hrdinu, Kmotrovu dceru, trochu umění, naději, strach a zoufalství, tak berte.

1 21.11.2016

Povídky z jedné kapsy - to jsou chytré a lehké jednohubky, které na malém rozsahu pobaví a zároveň donutí k zamyšlení nad lidskou povahou. Škoda, že Čapek nikdy nenapsal klasický detektivní román.

6 05.11.2016

Nebyla to ta kniha, který se čte rychle. Musím se přiznat, že mi to trvalo docela dlouho, ale stálo to za to. Před autorem musím smeknout, tolik pramenů a zdrojů, které musel projít, tolik detailů co si musel nastudovat. A výsledkem je ohromná freska utrpení jedné expedice. Terror je nejenom název jedné z lodí, ale také je to slovo, které dokonale vystihuje děj a osud posádky, a to na několika úrovních. Až si budu někdy stěžovat, že mám hlad, nebo že je mi zima, tak si vzpomenu na tuhle knihu, a na tyhle namořníky.

5 23.10.2016

První světová válka se díky vzdálenosti, kterou vytvořil příkop času, stala už pro někoho jen nic neříkající historickou událostí. Proto je tenhle román fascinující, jak i přes své stáří dokáže být stále aktuální a čtivý. Překvapila mě míra syrovosti a realističnosti – na svou dobu určitě velmi neobvyklá. Remarque popsal kolotoč smrti, ze kterého se nedá vystoupit. Silné, velmi silné.

10 13.08.2016

Věta na obálce, že se jedná „o jediný thriller, který si letos musíte přečíst“ překvapivě nelhala. Už po úvodních dvaceti stránkách jsem věděl, že tohle určitě dočtu do konce. Nejzajímavější je kompozice celé knihy, ta je vyprávěna v první osobě hlavním hrdinou, který ale zároveň vypráví o událostech, kterých nemohl být svědkem. Z Poutníka se tak stává vševědoucí vypravěč, jehož styl lehké odtažitosti, pragmatismu a bohatých zkušeností nejlepšího agenta je strhující a velmi baví. Je to někde na pomezí špionážního thrilleru a krimi románu. Doufám, že Terry Hayes napíše ještě něco, ten autor to umí. Není to Clancy nebo Forsyth, je to něco jiného, ale zároveň je to přesně to, co člověk chce číst do hluboké noci a netrpělivě obracet stránky. Jo, a nic si o knize nezjišťujte, odhalování zápletky a toho jak spolu všechno dohromady souvisí, je na tom to nejlepší.

4 05.08.2016

Český Forsyth. Tohle spojení mě při čtení napadlo hned několikrát. Autor si vybral téma, které je snad tím nejvýznamnějším a dramaticky nejsilnějším činem českého odboje za druhé světové války. Podobně jako Forsyth popisuje příběh od první myšlenky na zabití Heydricha, přípravu, provedení, skrývání až po heroický boj v kostele. Do toho je zapojena a vykreslena celá plejáda postav: od parašutistů, odbojářů, kolaborantů až po gestapáky a nejvyšší nacistické velení v Čechách. Zvlášť oceňuju popis německé mašinerie a celého bezpečnostního aparátu, při potírání odboje. Teprve při znalostí těchto detailů si čtenář dokáže uvědomit, o jak obtížný čin se jednalo a jaké kvality ti hrdinové (ať už vojáci nebo obyčejní lidé) měli. Zvlášť, když stáli proti tak brutálnímu a nemilosrdnému režimu, jakým byli nacisté. Hodně silná a strhují kniha.

5 24.07.2016

Četl jsem ji když mi bylo asi 15 let, nebo tak nějak. Tehdy to byla, tuším, moje čtvrtá kniha od Kinga, dnes jich mám za sebou 40. Když si na ni vzpomenu, tak vidím, sebe, sedícího v křesle na zahradě, je horké léto a moje prsty přejídějí po papíru a já jsem naprosto ztracen v jiném světě a jiné době. To, je ztělesnění toho, proč máme rádi knihy. Vypravěčský um v té nejryzejší podobě. Jednou si ji přečtu znovu, Derry mě láká, stejně jako Smolaře. Pennywiseovi se nedá odolat.

18 05.07.2016

King umí, to vím už dávno (po cca 40 přečtených knihách). Až na dvě povídky/básně (básně celkově moc nemusím) a povídku Blokáda Billy pojednávající o baseballu (ten sport jde úplně mimo mě) jde o vydařenou sbírku. Nejvíc pobavil nápad o čtečce v povídce Ur. To se musí líbit každému knihomolovi.

1 02.07.2016

Zajímavá poirotovka. Líbil se mi motiv, kdy nebylo jasné, jestli Porot má vůbec co vyšetřovat a jestli k nějaké vraždě vůbec došlo, nebo se to vše odehrálo v hlavě pomateného člověka.

27.06.2016

Po dočtení si říkám, že už bych konečně měl hnout zadkem a tu svou dávno rozepsanou povídku dopsat. Velmi inspirativní a nadšené psaní o psaní.

1 27.05.2016

Tak já nevím. Sekáč, to je kniha tvořená dvěma dějovými linkami, první sleduje události v Ankh-Morporku, kde přestanou umírat lidé, a nastane vzpoura nákupních košíků (nebo, co to sakra bylo), druhá zas vypráví o Smrťovi, kterak chtěl okusit život smrtelníků. Nejlepší scény jsou opravdu ty se Smrtěm, které jsou dost pochmurné, a vtipu tu ani moc není. Jeho objevování lidskosti a prostého lidského života je to nejzajímavější, co jsem zatím ze Zeměplochy četl. Problém je s linkou nemrtvých v Ankh-Morporku. Ve druhé polovině to začne dost ztrácet dech, jak kdyby autor už nevěděl jak dál. Dohromady, to vše vytváří dost nekonzistentní celek, který ve mně zanechal velký zmatek v tom, co si o knize myslet.

1 28.04.2016