Klub rváčů 2

Klub rváčů byla dobrá prvotina, na které však bylo až příliš poznat, že jde právě o prvotinu autora, který má sakra co říci, ale ještě tak úplně nenašel způsob, jak to říci. A tak vrchol jeho tvorby přišel až později (za mě Program pro přeživší, Strašidla, Zalknutí).

Mezitím vznikla filmová adaptace, která se popasovala se zádrhely předlohy, vyměkla (i tak to k naprosté kontroverzi stačilo), stvořila kult a vlastně udělala Palahniuka.

Po dvou dekádách zvítězilo nutkání napsat pokračování (nebo nakopnout upadající význam páně autora či zpeněžit úspěch značky "Fight Club") a aby nedocházelo ke srovnávání ani s jedním z kultů, tak se chytře zvolil zcela jiný formát; komiks.

Výsledkem je... No, to je vlastně dobrá otázka, co je výsledkem. Asi něco jako ambivalentní punkový nedotažený megamix geniálních nápadů a výjevů, meta aluzí na meta hrátky, roztodivných témat a absence jakéhokoli spojovacího prvku. V hospodě nad pivem by se dalo dlouho a plodně debatovat o nejednou aspektu. Jsou tu stejnou měrou ty naprosto geniální jako diletantské až nechtěně směšné. A vzájemně jsou pospojované bez ladu a skladu (pasáže o Marle a jejích eskapádách jsou vyloženě zbytečné), o ději nemůže být řeč, byť se to celou dobu přetvařuje, že si to na něj hraje. Ovšem autor si to evidentně sám uvědomuje a pracuje s tím; zda dobře či ne, je věc zhola jiná. Tématy to rozhodně neustrnulo na místě a nejde o variaci téhož či sázku na jistotu v podobě vstoupení do téže řeky. Ovšem to nutně neznamená, že jde o něco, co bylo třeba říci. Rozhodně si to se čtenářovými očekáváními pohrává; někdy fér a někdy ne, ale to k Chuckovi prostě patří.

Pokud vám alespoň některé z Palahniukových děl sedlo, tak bych tomu dal šanci. Je to vskutku nesporně do morku kostí jeho dílo. I komiksový formát tomu sedne; pracuje se s ním vesměs nápaditě. Jen to působí jako sbírka všech nápadů, které se mu nevešly do předchozí tvorby a tak je zapracoval sem, bez ohledu na to, zda jsou dobré či ne, zda se na nich (ne)dá stavět, zda je tam pro ně místo či ne. Je to sbírka pokleslých, punkových, ujetých, dobrých i špatných nápadů. A jako taková funguje výtečně. Pokud však požadujete cokoli jiného, nedej bože snad přímo pokračování Klubu Rváčů, tak se se zlou potážete.

Film jsem neviděla a grafický román asi nedokážu dostatečně ocenit. Místy jsem byla zmatená, pak se zorientovala, ale stejně mi tento žánr očividně nic moc neříká. Nedokážu proto vlastně vůbec posoudit, zda je dílo dobré, či nikoli. Tři hvězdičky jsou hodnocením pouze pro mé subjektivní účely.

Chápu, že postavit pokračování kultovní knihy jako komiks plný zcizovacích prvků a entropie musí být pro mnoho čtenářů nepříjemné překvapení. Na rozdíl od obrázkových “pseudoadaptací” klasických literárních děl tohle je opravdový grafický román se všemi klady a zápory, které to pro čtenáře znamená.

Obecně chápu, proč je druhý Klub rváčů kritizovaný, ale mě fascinuje, jak moc meta to je. Komiks navazuje na knihu, pracuje s filmem, objevuje se zde autor, který také umírá, vyskytuje se zde i samotný komiks s naštvanými a na konec nadávajícími fandy, jež ani neví, že film je podle knihy. No není to bizár? Udělat pokračování takovým způsobem by si troufl málokdo. Kresba je jinak super, ony pilulky a okvětní plátky překrývající bubliny a obrázky onu meta sféru ještě podporují. Jako regulérní pokračování to brát úplně nejde... čtvrtý Matrix je na tom vlastně i docela podobně. Taky kontroverzní meta šílenost.

Dvě hvězdy za krásné ilustrace, děj jsem vůbec nějak nepobrala :D

Jedna hvězdička za ilustrace.

Samo o sobě to asi není nejhorší, ale jako pokračování prvního kultovního dílu...je to prostě zmatená potácející znouzectnost. Trochu mi to připomíná to zklamání, když jsem četla pokračování Rosemary má děťátko. Po všech těch juchajících a slibujících recenzích na obálce padne kosa na kámen a přichází 276 stran zklamání. Zároveň taky nechápu ten zvláštní efekt, kdy grafika zakrývá části textu. Překlad taky dost bída, občas zavání google překladačem. Klady: grafické zpracování obálek + alternativní konec původního románu.

Sklouzni se.

Především je třeba říct, že nejsem ukřivděný idealista ani mě nijak nerozdmýchává myšlenka na močení lidem do polévky. Klub rváčů se tak pro mě nikdy nestal biblí, ovšem jeho literární tvůrce bezesporu zaujal. Jenže i když Chuck Palahniuk boduje v trefných komentářích, selhává v roztříštěné zápletce. Pročež jsem u komiksového pokračování dopředu rezignoval na snahu dát obrázkům nějaký řád a možná právě díky tomu se ze tří čtvrtin skutečně bavil. Celkově však na mě vyprávění působilo dojmem, jako by měl autor nápad, jak tragikomedii rozehrát a jen doufal, že jej v průběhu psaní napadne i jak jí smysluplně zakončit. No a nenapadlo. Přestože beru v potaz jeho vnitřní potřebu vypořádat se s kultem, který neplánovaně vytvořil, tím že bude kopat kolem sebe a křičet, že jsou všichni blbci, toho moc nepořeší. Zkrátka, jak říká jedna z postav komiksu, závěr je vážně „moc meta“. Rozhodně ale smekám klobouk před Cameronem Stewartem, protože kresebně se s celým projektem vypořádal na jedničku.

Dvojka neměla nikdy vzniknout, zbyla jen ubohá tupost.

Tato knížka, pokud ji budeme brát jako vytrženou z kontextu Palahniukovi tvorby, pro mě nemá prakticky žádnou uměleckou, či jinou hodnotu. Ale pokud se na ni podíváme jako na pokračování dnes už kultovní knížky možná Vám bude dávat po jejím přečtení smysl. Myslím, že Palahniuk byl už tak otrávený svým, jak to vidí většina jeho fanoušků, největším dílem a rozhodl se zničit jeho původní tvář a to jedním z nejčastějších způsobů, které dokázali zničit už tolik knih a zejména filmů- předem nenaplánovaným pokračováním. Nesovislý děj, do kterého vstupuje sám autor vrhal stín na vizuální stránku, která je poměrně obstojná. Dle mého názoru se mu celkem jeho záměr povedl- ideově zničil kult Klubu rváčů- povrchní lidi, kteří si nechávají tetovat na tělo odkazy z filmu, při čemž ani nevědí, že nějaká předloha vůbec existovala. To je ovšem jen můj názor. Komiks je celkem drahý a myslím si, že když se kouknu nazpět tak se vlastně celkem sám sobě směju, že jsem zaplatil 800 za něco co mi zkazilo relativně fajn přiběh. Pro ty co mají Klub rváčů rádi bych Vám tuto knihu nedoporučoval.

Nesedla mi zejména závěrečná část se vstupy autora. Nic co bych chtěl číst znovu, byť ta forma se mi líbila.

Jako fanoušek a znalec Palahniukovy tvorby jsem byla trochu skeptická vůči zpracování, ve výsledku dost zklamal.

Mr. Palahniuk je naprostou senzací současné americké literatury. Se čtenářem si hraje, nandává pořádnou nálož ironie a sakrasmu a s nikým nemá slitování. A to se mi právě líbí.

Nicméně, Klub rváčů 2 je slabý odvar jedničky. Sice je zde napětí, humor i hrubost, autor neměl tolik prostoru příběh rozvinout. A celé to bylo hektické, uspěchané, myšlenka super, ale nedotažená. :/ Každopádně kniha nepostrádá typické prvky Palahniukovy tvorby - opakovaná slovní spojení, trefné věty, kritiku konzumní společnosti, hrubý slovník.

Na druhou stranu se musím poklonit především tvůrci obálky a tvůrcům kreseb, protože vizuálně je komiks dokonalý.

Líbilo se mi ale i to, že se autor sám vepsal do děje, málokdy to funguje.

Palahniuk správně pochopil, že se stal parodií sebe sama, která se hroutí ze svých zvyšujících se nároků uspokojit očekávání fanoušků. Takže se do toho pořádně opřel a stvořil groteskní lunapark vtipně variující své omšelé spisovatelské nástroje. Zřejmě snaha o osvobození - místo anarchistického poselství pro romantické nihilisty je tady muž z Acapulca. Palec nahoru.

Jednička nebyla pro každého, ale toto je opravdu už jen pro vybrané pacienty :-) Já se to ani neodvažuju hodnotit. Možná, že velká rána do hlavy, seance v nějaké podpůrné skupině, nebo předávkování blíže neurčenou drogou, by mi rozházelo myšlenky na potřebnou vlnu. Pak bych možná pochopil, kde si dělá autor z čtenáře srandu, kde je co čí haluz a co z toho se jako stalo :-) Jedničku jsem dával a byla to bomba, ale tohle je fakt už úlet mimo. Nebylo to špatné, kresba super, nuda rozhodně ne, ale co tím chtěl autor říct pro mě zůstává otázkou. Možná, že není smyslem knihy to chápat, bláznova mysl smysl nedává a už od jedničky je nad slunce jasné, že normální není.

Mám rád meta příběhy, ale tady si Palahniuk ujel snad až trochu moc, aby mu čtenář věřil, že si z něj nedělá úplnou čurinu. Obálky od Davida Macka jako vždy famózní, škoda, že neměl na svědomí i kresbu.

Uff.. úchvatné kresby, takže zpracování komiksu skvělé. Nápady taky dobré, vlastně jsem to přečetla v jednom zátahu, ale.. moc jsem to nepochopila prostě (a vidím, že nejsem sama).

CHUCKU, TY VOLE! Ze začátku se všechno zdálo v poho. Vypadalo to, že Chuck našel způsob, jak to smysluplně dát dohromady a napsat dílo hodné jeho génia (jakože ne něco, co by se vyrovnalo Fight Clubu, ale stejně... víte jak to je, ty druhé díly se málokdy vyrovnají prvním dílům). Ale byly tam náznaky, že všechno OK nebude. Dozvěděli jsme se jméno Vypravěče, furt tam byly jenom scény z toho, jak Marla souloží s Tylerem a navíc tam nebylo moc pracováno s tím, jak skončila první knížka (na film vám seru). Podle očekávání to nakonec fakt dopadlo divně (nebo vlastně nevím, taky jsem to moc nepochopila). Tak a teď jdu obhajovat, proč jsem dala 4 hvězdičky: A) kresby, to je síla. B) sem tam místy nějaké to překvapení. C) takový ten boj proti tomu, co se z Vypravěče zase stalo. D) celkem vtipné zapojení Chucka jako postavy. E) vytěžili z toho tématu co nejvíc ( co se týče kreseb), páč ztvárnit v komixu rozdvojenou osobnost je podle mě fakt dost těžké.

prvú knihu fight club a celkovo Palahniuka milujem ale toto ma veľmi sklamalo. Dočítal som to len preto že mi bolo ľúto nedočítať niečo za čo som vyhodil toľko penazí.