adela.hol komentáře u knih

Alexandrijská společnost je spolek, který sdružuje magické akademiky s různým typem moci. Každých deset let je zvoleno šest nových kandidátů z řad čarodějů a čarodějek, kteří během jednoho roku bojují o své místo ve společnosti, na kterou dohlíží tajemný Atlas Blakely. Do společnosti ale může vstoupit pouze pět z nich. Jeden vždy musí být eliminován. Problém nastává ve chvíli, kdy kandidáti postupně zjišťují skutečný způsob eliminace.

Kniha je střídavě vyprávěna er formou z pohledu všech šesti hlavních postav. Prvních zhruba 150 stran jsem se nemohla pořádně začíst, než jsem stylu vyprávění přišla na chuť. A to je možná i důvod nižšího hodnocení knihy, protože většina do ní jde s jiným očekáváním a pak je zklamán.
Zklamán bude ten, kdo půjde do knihy s tím, že se v ní bude čarovat zhruba ve stylu Harryho Pottera a že se v ději bude střídat jedna akce za druhou. V tom případě se ani do knihy nepouštějte. Děj má spíše filosofický nádech a je zaměřen na psychologii jednotlivých postav.

Nejzajímavější akce se stane až v samém závěru knihy, ale to neznamená, že zbývající části knihy by byly zajímavé o něco méně. Nejen, že je každá z postav originální svou mocí, ale zároveň něco skrývá a vzájemnými vztahy se jejich tajemství dál proplétají.
Ani nedokážu říct, která postava mě zaujala nejvíc. Parisa a Callum jako typické záporné postavy, které v sobě vždy mají něco víc? Libby a Nico, kteří se sice nenávidí, ale jeden bez druhého jsou v podstatě bezmocní? Reina, která vypadá, že je tam jen do počtu, ale určitě to bude úplně jinak? Nebo Tristan, který tak nějak neví, co sám se sebou a kým vším se ještě nechá manipulovat?

Toto fantasy není pro každého. Pokud máte ale rádi detailní rozebírání postav a jejich skutků, trochu filosofie a přírodních věd, mohli byste být spokojeni. Já se do druhého dílu určitě pustím.

3,5*

3 29.12.2023

Laura žije v malém městě, věnuje se své práci a vedle toho se snaží bojovat se svou psychickou poruchou, a to kleptomanií. Laura v sobě má neustále nutkání krást předměty, které vlastně ani nepotřebuje. Při jedné takové drobné krádeži se setká s Bradleym, místním šerifem a toto setkání patří mezi to osudové. Má ale vůbec vztah kleptomanky a policisty nějakou reálnou šanci? Anebo jim o vztah ani nejde a stačilo by ukojit vzájemnou fyzickou přitažlivost?

Kniha je vyprávěna z pohledu Laury a Bradleyho a je rozdělena na tři části, které definují aktuální fázi vztahu hlavních hrdinů. Kapitoly mají délku akorát, četlo se mi dobře, líbil se mi originální námět v podobě zlodějky a policajta.

Chvíli mi trvalo, než jsem si na hlavní postavy zvykla. Ze začátku jsem mezi nimi necítila tu pravou chemii. Nejspíš i kvůli pár nelogickým situacím, ale postupem děje se to zlepšovalo.

S čím jsem měla problém hodně dlouho, byla Laura. V mnoha situacích si nenechala nic vysvětlit a vznikl tak problém, který se táhl klidně i na měsíce/roky, přičemž stačilo pustit Bradleyho ke slovu nebo mu jen důvěřovat. Chápu, že je to kvůli zápletkám, ale těch tu také bylo za mě zbytečně moc a zároveň zase některé byly vyřešené hodně rychle, a tak mi jejich význam postrádal smysl.

Jak už napovídá obálka, v knize pochopitelně nechybí erotické scény. Byly napsané dobře, někdy až hodně drsně, a proto třeba ne všem sednou. Každopádně stejně jako u zápletek, i na nich bych ubrala. Občas byly na místech, kde se úplně nehodily a narušovaly plynulost děje. Zaměřila bych se spíš více na vztahy mezi postavami nebo na detektivní část, než číst další scénu, kde si Bradley Lauru znovu spoutá. Ale to je samozřejmě jen můj názor.

I když jsem měla nějaké výhrady, nakonec jsem byla s příběhem spokojená a užila jsem si ho.

3,5*

3 23.12.2023

Jedna maturitní třída, deset různých příběhů a přesto propletených. Každý z maturantů vypráví svůj příběh odehrávající se během jejich cesty ke zkoušce z dospělosti, ale dozvídáme se také co všechno jí předcházelo a co je vedlo k tomu, že se dostali do situace, ze které si myslí, že už není úniku. Každý z příběhů sice končí otevřeně, ale ani v reálu jste nejspíš nevěděli, co vás po střední škole čeká. A možná jste sami byli překvapení, kam až vás život zavedl.

V knize se střídají vážná témata jako je šikana, rasismus, sociální fóbie nebo prostituce. Nechybí rodiče, kteří se buď o své dítě nezajímají anebo naopak se zajímají až moc a nechtějí vidět ani slyšet, co by to dítě skutečně chtělo. Poslední důležitou postavou, která se objevuje ve všech příbězích, je třídní učitelka, ne o moc starší než její studenti.

Každá postava vypráví svůj příběh v ich formě. Stránky mi utíkaly pod rukama a z toho, jak byly jednotlivé příběhy propojené, jsem byla nadšená. Několikrát se zopakovaly situace, které jste viděli z různých pohledů a mohli jste si udělat na danou postavu zase jiný názor.

Zajímalo by mě, jak na tuto knihu nahlíží ten, kdo nepracuje ve školství. Možná by vám některé příběhy přišly přitažené za vlasy, protože tohle by se přece nestalo. Jenže bohužel se to stává. Ať už jako obyčejná nebo třídní učitelka jsem několikrát byla svědkem příběhů, které se v knize přímo odehrály anebo jim byly alespoň podobné.

Knihu bych povinně doporučila všem učitelům jako takový vhled do života studentů, který v dnešní době z větší části rozhodně není růžový. Právě naopak. Možná ani netušíte, čím vším si někdo z vaší třídy prochází. A možná by mu stačilo, jen si promluvit. Protože doma se toho nedočká. A vy můžete být tím prvním můstkem k tomu, aby svoje trápení začal řešit.

Hodnocení nepatrně strhávám za přílišné vulgarismy v některých příbězích, které mi nesedly. Jak "svoje děti" znám, v tomto případě se to týká jen menšiny.

4,5*

3 19.12.2023

Sedmnáctiletá Lilien žije sama v malé vesnici spadající do království Katerilie. Lilien není obyčejná dívka. Kdysi získala schopnost dorozumívat se s hady a díky tomu se stala další Hadí královnou. Hadi vykonají každý její příkaz a zároveň jí jsou neustále nablízku, aby ji chránili. Tato schopnost ale není po chuti ostatním vesničanům, protože z toho, co neznají, mají přirozeně strach. Jenže právě Lilien a její hadi jsou ti poslední, kterých by se měli bát. Ve vesnici se skrývá mnohem větší nebezpečí, které by mohlo ohrozit i samotnou Lilien. A to není to jediné, co jí hrozí.

Kniha je psaná er formou. U ní chci vyzdvihnout lehkost, se kterou se mi četla a díky které jsem se do příběhu dostala hned. Někdy chvíli tápu, než do fantasy světa proniknu, ale tady mi to nečinilo sebemenší problém. Oceňuji i mapu na začátku knihy.

U některých postav autorka často mátla v tom, která je ta hodná a která je ta zlá. Byli jste tak jejich skutky neustále překvapováni. Líbilo se mi propojení lidí, čarodějů, nadpřirozených bytostí a to všechno vedlo k zápletkám, které do sebe přirozeně zapadaly.

Nechyběla romantická linka, dokonce se tu objevily dvě. Ta druhá, pro mě nečekaná, vznikla postupně, fandila jsem jí a doufám, že v pokračování dostane více prostoru. Ta první, pro někoho možná zrychlená, se mi zpočátku také líbila. Poté ale do děje přibyla nová postava, která mi svým chováním byla od prvního momentu extrémně nesympatická. Chápu, že vzhledem k zápletce, co vyšla na konci, to tak muselo být, ale zároveň to moje romantická duše nedokázala strávit. Ne způsob, jakým to v knize bylo podáno.

Do druhého dílu se určitě pustím, protože tam po velkolepém závěru zůstalo spoustu nezodpovězených otázek. A já potřebuju znát odpovědi.

3 16.12.2023

Hlavní hrdinka se ocitá v neznámém prostředí. Nic si nepamatuje, včetně svého jména. Posléze zjišťuje, že zemřela, ale dostává druhou šanci. Může se stát smrtkou, pokud porazí třináct kandidátů, kteří dostali stejnou nabídku. Dívka si vybírá jméno Ellie. Postupně se seznamuje s novým světem a novými přáteli. Ti se v boji často stávají nepřáteli, protože každý chce vyhrát a někdo se nebojí hrát nefér. Kromě zkoušek na smrtku se setkává s Blackem, děsivým vladařem podsvětí, kterého se ale jako jediná nebojí. Právě naopak. Přitahuje ji. Proč?

Do knihy jsem se začetla od první stránky. Vyhovovaly mi krátké kapitoly, které vás nutí číst dál a nemáte problém slupnout knihu na posezení. Prostředí podsvětí bylo originální. Být takové v reálu, asi by se člověk nemusel bát smrti, když by věděl, že se pro něj prakticky nic nezmění. Žili byste úplně stejně, jen byste si nepamatovali svůj minulý život.

Líbil se mi průběh samotných zkoušek, kde se kandidáti museli učit, jak pracovat s dušemi a jak celkově fungovat v roli smrtky. Protože kandidátů bylo čtrnáct, bylo tu hodně postav. Zároveň ale ne všichni měli svůj prostor a ti, co měli, tak ne natolik hluboký, abych si k nim utvořila nějaký vztah.

Víc jsem také čekala od postavy Blacka. Nezjistila jsem, v čem má spočívat jeho děsivost. Chápu, že to byl vladař podsvětí, a tak se ho automaticky všichni báli, ale já bych k tomu potřebovala nějaký prožitek, abych tomu strachu rozuměla. V závěru knihy byl ideální prostor na ukázku Blackovy moci, ale protože celá kniha je vyprávěna z pohledu Ellie, opět jsem se nic nedozvěděla.

Romantická linka byla předvídatelná, což by mi nevadilo, ale něco tomu chybělo. Nějaký impuls, kdy bych tomu mezi nimi věřila a dokázala jim fandit. Přitom myšlenka jejich spojení a důvod, proč se ho Ellie nebála, mě zaujala.

Věřím, že druhý díl některé mé otázky zodpoví.

4 12.12.2023

Kniha je střídavě vyprávěna z pohledu žen tří generací. Kristýně chybí pár let do čtyřicítky, je rozvedená a konečně se jí podařilo po několika marných pokusech otěhotnět. Magdě je přes třicet, je šťastně vdaná a má malou dceru. Ivě je šestnáct, zajímá se hlavně o pc hry a chce, aby ji matka příliš neprudila. Milada žije s tím, že pro své dcery dělá to nejlepší, ale nechce vidět to, co ony opravdu chtějí. Vztahy těchto čtyř žen jsou natolik křehké, že stačí málo, aby se definitivně rozpadly. Ani jedna netuší, co se mezi nimi stane, až se do jejich životů vrátí muž jménem David. Už nic nebude jako dřív.

Kristýna vždy chtěla vše, co měla Magda a udělala by pro to cokoliv. Magda měla vše, přesto chtěla víc a k tomu ve chvíli, kdy to mít nemohla. Iva nechtěla nic, ale okolnostmi do vztahového propletence spadla také. Milada opakovala chyby své matky a tím sestry rozdělovala ještě víc.

Myslím, že jsem dlouho při čtení nezažila, abych většinu postav nesnášela, nechápala je, nedokázala jim odpustit. Zároveň vás čtení vedlo k myšlenkám, jak byste se v daných situacích zachovali sami. To se ale nedá dopředu naplánovat. Vždy za vás rozhodnou emoce.

Říkala jsem si, jak se to klubko lží, intrik, nevěr a manipulací může rozplést, aby z toho někdo vyšel jako vítěz? Jak? To už si musíte přečíst sami. Já to každopádně obrečela. Nechtějte se dostat do fáze, kdy si budete pokládat otázku, co by se stalo, kdyby ... V knize na tom měli část viny úplně všichni.

Co by asi řekly hlavní postavy na konci, když by se poučily ze svých chyb?
Kristýna: "Važte si sami sebe."
Magda: "Buďte vděční za to, co máte."
Iva: "Neduste svá trápení v sobě."
Milada: "Nedělejte rozdíly mezi svými dětmi. Každé z nich si zaslouží stejnou lásku a podporu, ať má jakkoli hlubokou ránu na duši. Bez pomoci blízkých se ty rány hojí strašně pomalu."

8 11.12.2023

Celaena se stala královou bojovnicí a jejím prvním úkolem je postupně odstranit povstalce, kteří brojí proti králi. Celaena svůj úkol sice přijímá, ale plní ho po svém. Ví totiž, že sám král je krutý a skrývá něco, co by mohlo způsobit ještě větší zlo. Vedle toho si Celaena definitivně vybírá mezi princem Dorianem a kapitánem stráží Chaolem, ale jejich láska dostává velmi brzy obrovskou trhlinu. Během jedné noci se všechno změní. Celaena ztrácí jednu blízkou osobu a důvěru v tu další. Během odhalování tajemných zákoutí hradu a jeho tajemství postupně vychází najevo, že je to i sama Celaena, která skrývá něco velkého.

První díl jsem dočetla před devíti měsíci a k tomu druhému jsem se nemohla stále dokopat. Nejspíš i proto, že první díl úplně nesplnil mé očekávání, a tak jsem neměla tu potřebu hned začít číst. Po dočtení tohoto dílu už ale zbývající díly série odkládat rozhodně nebude. Toto bylo od začátku jiné počteníčko.

Nevím, co se stalo, ale najednou jak kdybych četla něco jiného. Celaena mi neskutečně sedla, věřila jsem jí každý pocit bolesti, štěstí nebo smutku. Když si nakonec vybrala mezi Dorianem a Chaolem (její výběr schvaluju), hned jsem viděla chemii, kterou jsem v prvním díle postrádala. Objevilo se tu mnohem více fantasy prvků, které ale nezastiňovaly charaktery postav a celý příběh. Naopak vše krásně doplňovaly a nutily ke čtení dalších kapitol. Jejich délka byla akorát a střídání er formy v jejich průběhu mi také vyhovovalo.

Jediné za co drobně strhávám hodnocení je Celaenino tajemství. Myslím, že to bylo jasné celkem brzy a tak odhalení na konci za mě nemělo ten správný efekt. I tak jsem ale zvědavá, čeho se ještě dočkám v následujících dílech.

4,5*

1 08.12.2023

Dvacetiletá Lucy se v jednom klubu stane svědkem jisté události. Zavolá policii a až poté zjistí, komu klub patří. Majitelem je Asher Black. Bývalý zabiják a mafián, nyní miliardář a šéf velké společnosti. Lucy je jasné, že až ji Asher vypátrá, bude to její konec. Poslední, co by čekala je, že za ni zaplatí školu, nakoupí ji novou garderóbu a požádá ji, aby předstírala, že je jeho snoubenka. Má Lucy na výběr?

Jakmile vidím u knihy popis mafiánská romance, většinou po ní sáhnu. Tady to bylo ale velké šlápnutí vedle. V knize jsem bohužel nevěřila skoro ničemu a ani humor to příliš nezachránil. Vyprávěno je ich formou z pohledu Lucy a na začátku každé kapitoly vás čeká citát nějaké slavné osobnosti. Právě kvůli citátům jsem závěrečné hodnocení o trochu zvedla. Ale zároveň k tomuto typu příběhu, který pro mě neměl hloubku, nebyly úplně potřeba.

Mezi Lucy a Asherem chyběla chemie. První setkání proběhlo tak, jak proběhlo a autorka pak najednou přehodila výhybku a udělala z toho slow burn. Tím pádem si Lucy celou knihu protiřečila a nedávalo její jednání smysl. Na co s Asherem celou dobu při té jejich hře na snoubence čekali, jsem nechápala. Autorka také Lucy nezapomněla přidat trauma, aby se Asher mohl prezentovat jako velký ochránce. Ale bylo to trauma vůbec? Zápletka se Stevem byla nejasná a tím, že si nechala tu košilku dokazovala co? Svoji sílu? V tom jsem opět tápala.

Asherovi jsem možná věřila toho velkého ochránce, ale že je to bývalý mafián a zabiják, co povraždil desítky lidí, tak to bohužel. Lucy se z něj na začátku sice hrůzou kolena třásla, ale ani v poslední dramatické části příběhu, kde projevil své zabijácké umění, to vůbec nefungovalo.

Pokud s mafiánskými romancemi teprve začínáte, mohl by tohle být pro vás takový odrazový můstek. Já už mám něco načteno, takže pro mě to bylo slabé.

2,5*

6 29.11.2023

Čtyřiadvacetiletá Cara se ještě nestačila vzpamatovat ze smrti svého nejlepšího přítele Ryana a náhle musí vstřebat podivný vzkaz, který jí Ryan nechal ve své závěti. Má se přestěhovat z Bostonu do Texasu a celý rok strávit na ranči, jehož polovina jí teď patří. Nikomu však o Ryanově žádosti nesmí říct. Majitelem druhé poloviny ranče je Ryanův starší bratr Jeth, který Caru okamžitě považuje za zlatokopku, protože nevěří, že mezi ní a Ryanem nikdy nic nebylo. Chce závěť napadnout, ale Cara je odhodlaná Ryanovo přání splnit. Začne na ranči žít, i když opovrhující pohledy musí snášet nejen od Jetha, ale i všech zaměstnanců. Vydrží Cara na ranči celý rok a pochopí, o co Ryanovi šlo?

Kniha byla vydaná poprvé v roce 1984, ale nemělo to vliv na čtivost a na to, že mě příběhem dostala víc, než jiné knihy vydané v posledních měsících. Vyprávěna je er formou a i když hned na začátku zápletku uhodnete, nebránilo mi to v tom příběh si užít. Hate to love linka je moje nejoblíbenější a k tomu tentokrát v originálním prostředí plném kovbojů.

Cara se mi líbila v tom, jak se ničím nenechala zastavit. Jeth jí to rozhodně neulehčoval a myslel si, jak ji snadno zlomí, ale Cara vždy dosáhla pravého opaku. Nejen, že všechno zvládla, ale postupně si na svou stranu získávala i ty, kteří jí na začátku pohrdali. K tomu si musela přiznat, že ten hrubý neurvalec Jeth ji přitahuje víc, než by měl.

Ač byla zápletka prostá, tak v ní byly detaily, které já vždy oceňuji. Stačila věta, ve které byl náznak, abyste pochopili, jak se věci mají, jen to nepochopila ta postava. Většinou Cara. Jenže mně jsou tyhle postavy ala trubky blízké a právě proto je ti "hrubiáni" chtějí. Vzhledem k roku vydání čekejte spíše nevinné scény, ale i tak v nich měly postavy velkou chemii, kterou jsem jim věřila a fandila jim.

4 27.11.2023

Wafley a Sirius se znají od dětství a na střední škole spolu chodili. Znovu se setkávají po čtyřech letech, a protože jiskra mezi nimi nezhasla, pokračují nakonec tam, kde skončili. Zatímco ve většině knih čekáme až se hlavní pár dá dohromady, zde jsou spolu hned. My sledujeme jejich cestu, která ne vždy musí být zalitá sluncem. Čtyři roky odloučení nejsou dlouhá doba, ale záleží v jakém věku ta léta uplynou a jak se dotyční změní. Wafley ani Sirius už nejsou stejní jako na střední. Navíc oba žijí zcela odlišné životy. Wafley studuje tanec, Sirius hraje hokej, a proto je často pryč. Do toho ti dva snad nemůžou mít rozdílnější povahy, které jim jejich vztah spíše komplikují. Dokážou se na společné cestě jednou opravdu sejít?

V knize se střídají pohledy obou hlavních postav, text je čtivý a rychle odsýpá. Občas mi čtení ztěžovaly pouze chyby v překladu, za které ale nemůže autorka, takže to ani nepočítám do celkového hodnocení.

Líbilo se mi prostředí, ve kterém se příběh odehrával, zároveň mě ale mrzelo, že těch tanečních a hokejových scén nebylo více. Naopak bych zase ubrala na scénách, kdy se hlavní hrdinové opakovaně hádali a usmiřovali. Chemii spolu měli, ale než se mohli trochu posunout, přišla další překážka, kdy se zase vrátili na začátek. Tam jsem viděla chybu hlavně u Siriuse a jeho lží, které vedly k tomu, že byl často na Wafley hnusný a ona reagovala tak, jak reagovala. Pro někoho mohla být ufňukaná, ale citlivější povahy to jinak neumí.

Zápletka s Connerem mi přišla trochu nedotažená a možná i zbytečná? Buď bych ji více rozvinula nebo nedávala vůbec. Spíš bych do popředí dala postavu Dana. I právě ohledně něj jsem měla vizi jiného konce.
Konec byl posléze skutečně jiný a originální, což oceňuji. Ne že bych tyto konce vyhledávala a měla ráda, ale byl to takový ten konec k zamyšlení i do reálného života. Protože někdy opravdu stačí jen sekunda a nikdy už nic nebude takové, jako bylo dřív.

3,5*

2 25.11.2023

Dvacetiletá Klára se v rozrušení dopustí chyby, po níž zjistí, že její přítel Lukáš není žádným princem. A že pokud chce jednou zase v klidu žít, musí protrpět nejeden ponižující moment. Stává se loutkou v Lukášově hře, ale i dalších postav. Je využívána pro zajištění štěstí jiných a přitom sama si projde tím nejhorším, co se ženě může stát. Pomůže jí někdo znovu najít smysl života?

Dle anotace jsem čekala silný příběh, ze kterého si něco odnesu. Tématy na to kniha aspirovala. Bohužel zpracováním se na mě příběh nepřenesl.

Za prvé mi čtení ztěžoval text a jeho špatná korektura. Jedna postava se vyjadřovala v několika odstavcích, a tak jste si museli hlídat, kdo zrovna mluví. Střídala se ich a er forma, stejně tak postavy ve vyprávění v průběhu kapitoly.

Bylo tu postavy, které si odbyly svou část a víc se už neobjevily. Občas bez vysvětlení vzájemných vztahů s jinými postavami. U postavy Lukáše jsem nedokázala uvěřit, že by po tom všem nechal Kláru jen tak být. A že ona by po se traumatizujícím zážitku obrátila zrovna na Karla, kterého vůbec neznala (když pominu tu dovolenou). Jednání Kláry za mě bylo ve spoustě situacích nepochopitelné. To samé u Karla, kdy moje vize pokračování rychle vzala za své. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se jejich vztah měl takto extrémně proměnit. Navíc předcházející i následující scény si právě v tomto novém vztahu neumím v reálu představit.

Je dobře, že autor na spoustu vážných témat upozornil. V některých momentech nebo tvrzeních jsem s ním musela souhlasit. I filosofické myšlenky v druhé části knihy byly zajímavé. Ale jako celku tomu hodně chybělo. Už i jen tím, že o hlavních tématech se jen mluvilo a já se pak nedokázala do postav vcítit, sžít se s nimi a sdílet s nimi jejich bolest a utrpení.

Je to samozřejmě můj subjektivní názor a už jsem na knihu viděla spoustu nadšených recenzí. Třeba vám sedne a nebudete chápat, kde já viděla problém. Budu jedině ráda, že v knize objevíte to, co já nenašla.

1,5*

3 23.11.2023

Konečně nastaly letní prázdniny. Nejlepší kamarádi Paulie a Floyd se těší, jak celé léto stráví na kolech, hraním videoher nebo chozením na procházky s jejich společným psem Škorpionem/Noobem. A taky si konečně plánují najít holky na ples k zahájení dalšího školního roku. Jenže během jedné letní bouřky, kterých se Floyd až panicky bojí, překročí oba hranici, po které už nic nemůže být jako předtím. A už vůbec ne když se Paulie přizná, že se zamiloval. Prvotní šok střídá nedorozumění, které na sebe nabaluje další a další. A protože jsou oba tvrdé palice, tak zastavit se, sednout si a vše si vyříkat a vysvětlit, je zatraceně velký problém.

Od autorek to byla má první kniha a už teď vím, že se co nejdřív musím pustit i do dalších dvou, které mám v knihovně. Sedl mi styl psaní, humor a taková lehkost, která se textem nesla. Paulie a Floyd byli do detailu skvěle vykreslení. Rychle jste se zorientovali, co mají rádi, co nesnáší, čeho se bojí nebo jaké jsou jejich zlozvyky. Oba byli hrozné trubky a takové postavy já nedokážu nemilovat.

Sympatické mi byly i postavy rodičů a společných kamarádů. Líbily se mi jejich reakce na to, že spolu nemluví, protože aby jeden z nich byl někde sám bez toho druhého (včetně například zubařského křesla), to bylo něco nepředstavitelného. A poté mě zase pobavily reakce samotných paličáků, když byli v šoku z toho, že je dva vlastně nikdo neřeší, protože to tak nějak všichni tušili. To byla radost číst.

A co se týče té jedné scény z Nekonečného příběhu, tak při jejím zhlédnutí je každej popcorn pálivej.

3 18.11.2023

Čarodějky a čarodějové po staletí čerpají svou moc z ročních období a udržují tak klima v rovnováze. Jenže atmosféra je nevyzpytatelná a oni pomalu začínají ztrácet nad vším kontrolu. Naděje na záchranu padá na bedra sedmnáctileté Clary. Vždyčarky, která je jediná, co dokáže kombinovat magii všech ročních období. Problém je ten, že Clara svou moc neovládá a kvůli tomu už zemřelo několik jejích nejbližších. Nechce svou moc a zároveň jen ona může všechno zachránit. Nalezne nakonec způsob, jak svou moc využít ku prospěchu svému i všem ostatním?

Ačkoliv nemá kniha ani 300 stran, úplná jednohubka to není. Text je napsán malým písmem, ale naštěstí je kniha čtivá. Celkový námět knihy se mi líbil. Magie rozdělená dle ročních období na květočary, létočary, listočary, zimočary mi přišla zajímavá, bavilo mě trénování jejich schopností. Spousta situací se ale opakovala a celý magický svět za mě nebyl pořádně představen.

Z děje jsem se nedozvěděla, kdy a kde se příběh odehrává. Obálka mi evokovala pohádkovo-kouzelný nádech, přitom hlavní hrdinka neustále nosila džíny. Odehrávalo se to nejspíš v normálním lidském světě, ve kterém nikoho nerozhodilo, když do nemocnice přivezli čaroděje. A jak Claru ovlivňovala její moc ohledně citů, si v některých situacích také protiřečilo.

Clara byla typická hrdinka svádějící svůj vnitřní boj. Na jednu stranu jsem ji chápala a vlastně mi ani nevadilo, že její nerozhodnost se táhla větší část knihy. Co mi ale naopak vůbec nesedlo, byla romantická linka, bez které bych se tentokrát obešla. Bohužel jsem jí nevěřila. Alespoň ohledně Sanga. Víc by mi Clara pasovala k Paige. Ani nevím proč.

Finále knihy a rozuzlení zápletky mělo sice velkolepý nádech, ale přišlo mi to zase hrozně málo. Žádny wau efekt se nekonal. Co ale zase oceňuji, byly citáty na začátku každé kapitoly. Ve spoustě z nich se každý mohl najít.

1 17.11.2023

První díl série jsem četla na začátku roku a nebyla jsem příliš nadšená. U tohoto dílu se moje pocity při čtení trochu zlepšily, ale stále to nebylo ono.

Jako milovnice Harryho Pottera jsem musela jít i do Fantastických zvířat. Upřímně jsem se bála formy scénáře, ale krátce před prvním dílem jsem četla HP a prokleté dítě a to se mi četlo samo. U této série, jak u prvního, tak druhého dílu, mi ale chvíli trvalo, než jsem se do té formy dostala.

Nejspíš to bylo i způsobené tím, že jsem neviděla filmy, které by mi zrovna tady pomohly s představivostí. U klasické beletrie sice také nemáte obrazovou stránku, ale popisy postav a prostředí Vám pomohou. U scénáře ale logicky všechny popisy chybí.

Knihu sice máte přečtenou za chvíli, ale bohužel události v ní ve mně nedokázaly vyvolat žádné emoce. Prvnímu dílu jsem dala tři hvězdy, tady za staré známé postavy z HP (Brumbál, Grindelwald, Nagini) a přece jen už o trochu lepší orientaci v ději, hodnocení nepatrně navyšuju.

3,5*

3 14.11.2023

Poslední díl série je rozdělen na tři části. V první části nastává posun o deset měsíců. Noah je stále na dně a chtěla by Nicka získat zpět. Nick zapomíná po boku jiných žen, včetně předstírání vážného vztahu se Sophií. Jenže žádná není jako Noah.
Ve druhé části má i Noah snahu začít si s někým jiným. Ovšem brání jí v tom Nickova žárlivost ala "Nevrátím se k tobě, ale nikdo jiný tě mít taky nebude." A zároveň si tu zábranu dává ona sama. Protože žádný muž není jako Nick.
V třetí, nejdelší části se nakonec rozhoduje, zda všechny chyby z minulosti dokáží napravit.

V prvních dvou částech jsem si říkala, že jestli bude celá kniha o střídání nenávisti a žárlivosti, budu trpět. Ale ve třetí části mě autorka převezla. Tato zápletka mě vůbec nenapadla vzhledem k tomu, co o postavách z předchozích dílů víme. Jenže v průběhu čtení jsem docházela k tomu, že jinak to udělat nešlo. Konec druhého dílu byl natolik zlomový, že k jeho vyřešení mohlo vést jen jediné. Zároveň jsem si ale uvědomila, že z konce druhého dílu jsem byla natolik v šoku a nevnímala, co se tam vlastně stalo. Co strašně moc špatného a co Nick rozhodně měl vědět. To jediné mě mrzí, že autorka zazdila.

O čtivosti a chemii postav se nemusím rozepisovat. To víte, že bude, jakmile vezmete knihu do ruky. Stalo se toho spoustu, ale musím vyzdvihnout tři scény. Nebudu spoilerovat, ti co četli, pochopí.
Smska - Typická reakce Noah a její zbrklosti a následný Nickův výbuch.
Letadlo - Jedině Noah dokáže vyčíst Nickovi něco, co nemohl ovlivnit. Noah vždy reagovala jinak než ostatní, v tu chvíli to ale po emoční stránce neuvěřitelně sedlo.
Poslední není ani scéna, jako spíš moment, který už nikdy nedostanu z hlavy. Nick s notebookem a jedním závažím.

Hrdě se hlásím k tomu, že tato série se stala mou srdcovou záležitostí. Na každém dílu miluju něco jiného a vím, že při opětovném čtení tam budu nacházet zase něco dalšího, co mě dostane.

Nick y Noah para siempre

5 12.11.2023

První hlavní postavou je Muž s dírou v srdci, nesoucí si od dětství jizvy na těle i na duši. I když je pro všechny kolem prakticky neviditelný, on vidí dobře. A nezapomněl. Předtím než nastane jeho vlastní konec, bere spravedlnost do vlastních rukou. Druhou hlavní postavou je Ošetřovatelka umírajících, která pomáhá pacientům v jejich posledních chvílích. Do ústavu, v němž pracuje, je přivedena nová klientka, kvůli které možná zaměstnanci začnou věřit na duchy. Stihne Muž s dírou v srdci dokonat svou pomstu? Pomůže Ošetřovatelka umírajících nové klientce vyhnat ďábla z těla?

Tuto knihu byste mohli číst jako obyčejný detektivní román zasazený do minulého století. Bohužel jak detektivní, tak historická část je krutě pravdivá. Ačkoliv autorka pro sepsání románu pozměnila jména nebo data, vycházela ze skutečných osudů politických vězeňkyň a jejich dětí v padesátých letech v Československu.

Prostřednictvím různých postav Vás při čtení mrazí z toho, jakým peklem si ženy prošly ve vazebních věznicích nebo nápravných zařízení. A za co? Co tak hrozného provedly? Nejhorší je, že vůbec nic. Neudělaly nic, za co by měly skončit ve vězení a kvůli čemu by se s nimi mělo zacházet jak s kusem hadru. A i ten kus hadru byl na tom lépe než ony. Během pár měsíců se z nich staly trosky, zestárly a do konce života si v sobě nesly bolest, která nešla smazat. Proč to všechno? Protože tehdy byla taková doba a někdo si řekl, že bude rozhodovat o životech druhých. Že má na to právo. Kdo se vzepřel, tvrdě za to zaplatil.

Tuto knihu bych dávala jako povinnou maturitní četbu. Nejen pro její čtivost, ale proto, aby se mladí lidé dozvěděli něco zásadního z historie. Co se dělo a dít se nemělo. Pro uvědomění si toho, jak se teď máme dobře a všechno, na co si stěžujeme, jsou jen malichernosti.

17 10.11.2023

Příběh se odehrává roku 1851 kdy mladá Američanka Frances přijíždí spolu se svým bratrem Ashleym do Anglie navštívit své příbuzné. I když se nikdy předtím neviděli, Frances se hlavně těší na svobodu, která ji čeká. Doposud měla za zády svou přísnou matku, která jí určovala, jak by se měla slušná dívka chovat, aby si ji nějaký muž vzal a měl s ní kupu dětí. Frances se tomu ve svých dvaceti letech zatím úspěšně vyhýbá a vůbec ji to netrápí. Jenže osud jí do cesty přivede Jacka Mortimera. Muže, který ji od prvního setkání neuvěřitelně rozčiluje, ale zároveň stejnou měrou přitahuje. Dokáží změnit své původní názory na vztahy a překonat překážky, které jim brání být spolu?

Máte rádi sérii o sourozencích Bridgertonových? Pokud ano, určitě nemiňte tuto knihu, která má velmi podobného ducha. Začetla jsem se hned na první stránce a zároveň bych nepoznala, že se jedná o prvotinu. Tak dobře to bylo napsané a tak dobře se to četlo. Do příběhu vplujete ani nemrknete a postavy si zamilujete.

Frances a Jacka jsem si oblíbila jak jako jednotlivce, tak samozřejmě i spolu. Měli mezi sebou velmi něžnou chemii. K příběhu mi to krásně sedlo a dokázala jsem s nimi procítit ty jejich nevinné pohledy a polibky, kterými vyjadřovali svou lásku. Ještě pomalejší vývoj probíhal mezi Anne a Ashleym, což vzhledem k jeho zraněné duši chápu. A moc bych si přála, kdyby ti dva dostali prostor v nějakém volném pokračování.

Oceňuji i zápletku s Holly a Lukem, která dodala příběhu na dramatičnosti, ale zároveň nebyla zbytečně natahovaná. Zapadla přesně na ta místa, kde byla potřebná a vyřešila se racionálním způsobem. Všechny postavy tu byly charakterově velmi dobře vykreslené, ať už byly kladné, záporné nebo měly přinést do určitých pasáží humor (což se lady Westhamové a jejím dcerám dařilo).

Knihu mohu s čistým svědomím doporučit a rovnou jsem si ji koupila do své knihovny.

2 04.11.2023

I když Patricie v předchozím díle zemřela, díky retrospektivnímu vyprávění se s ní i Samuelem stále setkáváme. Jen už nejsou úplně hlavními postavami. Místo nich se do popředí dostává Emma, která nese Patriciinu smrt nejhůř. Cítí, že všechno co dělá, ztrácí smysl. Skončí v práci a začne se plně věnovat psaní. Při sepisování Patriciina příběhu získává ona i my pohled dalších zásadních postav, které se v minulých dílech třeba jen mihli.

Příležitost promluvit dostali například Evelin nebo Dušan. Zatímco Evelin si svým pohledem na věc nějaké plusové body získala, Dušan se v mých očích neobhájil. Nejen u nich to byla otázka toho, jak nás zásadně ovlivňuje prostředí a především lidé, kteří nás vychovávají. Je snadné o někom říct, že je špatný rodič. Ale pokud jiný příklad v dětství neměl, jak jinak se to měl naučit?

Co jsem v pohledu jedné z postav hodně ocenila, byla opět narážka na takový nešvar společnosti ohledně otázek na těhotenství. Takové to: "Tak kdy už budeš mít dítě? Máš na to věk." Odstavce, ve kterých bylo popsáno, jak je strašně špatné tyto otázky pokládat, by si povinně měli přečíst všichni.

Pořád jsem čekala na odhalení nějakého velkého tajemství mezi Evelin a Danielem. Abych pochopila, proč ona zavrhla Samuela a proč on nepomohl Patricii. To tam za mě neproběhlo. A ani na konci celé série jsem nedostala odpověď, proč Samuel Patricii nehledal usilovněji. Tahle otázka mě bude trápit ještě hodně dlouho.

Ačkoliv jsem žádnému dílu nedala plný počet, tak i přes to mohu celou sérii doporučit. V určitých momentech je možná zidealizovaná, ale mně pocitově velmi sedla.

3 03.11.2023

Víte, co je to obsedantně-kompulzivní porucha? Ne? Mám pro vás dva zdroje, díky kterým byste si o této úzkostné poruše mohli udělat lepší představu.
Buď si pusťte americký seriál Můj přítel Monk, kde touto poruchou trpí hlavní postava, detektiv Adrian Monk. Anebo si přečtěte tuto kratičkou novelu, kde stejnou poruchou trpí taktéž hlavní postava, učitel Petr.

A co se tedy pod touto poruchou, zkráceně OCD skrývá? Dotyčného např. nutí neustále opakovat různé činnosti tak dlouho, dokud nejsou provedené k maximální dokonalosti. A pokud to dokonalé není, nastává úzkost.

Častým příkladem OCD je například mytí rukou. Opakovaně si je dotyčný umývá, protože stále cítí, že na nich zůstaly bakterie. To nutil dělat Petra i jeho vetřelec v hlavě. Stejně tak několikrát vyhodit snídani, protože volské oko stále nebylo dokonalé. Musel se vrátit domů a zkontrolovat, že zamknul. Musel odběhnout z práce do lékárny, protože i jediná minuta zpoždění by způsobila onemocnění. Toto byl jen minimální výčet situací, se kterými se Petr musel popasovat.

Knihu máte přečtenou zhruba během půl hodiny. I proto, že Vás nečekají žádné popisy. Celý příběh se odehrává formou vnitřního dialogu Petra a jeho vetřelce, který ho nutí, aby dělal vše, co mu radí, protože ho přeci miluje a chce pro něj to nejlepší.

Zatímco v seriálu výše je OCD prezentována spíše humornou formou, při čtení této knihy jsem pociťovala zmiňovanou úzkost z toho, kolik lidí musí takto trpět. Možná každý z nás má kus této poruchy v sobě (viz zamykání dveří), ale kdo jí opravdu trpí, nedokážu si představit, že by s ní dokázal bojovat bez odborné pomoci. Na příkladu Petrovy kamarádky to bylo očividné.

Konec jsem čekala trochu jiný, a i když dialogová forma byla zajímavá, v nějakém tom klasickém hávu by se mi nejspíš četlo ještě lépe. Ale to nic nemění na faktu, že i přes malý počet stran vám kniha mnohé předá.

3 02.11.2023

Závěrečný díl plynule navazuje na předchozí, a tak se ocitáme zpět ve chvíli, kdy se Emilia snaží vzpamatovat ze zjištění, že je Vittoria naživu a také kdo je doopravdy princ Ira. Postupně se začínají odhalovat další tajemství, po kterých se její původní život začíná rozpadat jako domeček z karet. Nic z toho, co si myslela, že má a kým je, nebylo skutečné. Kromě toho se dostává do situace, kdy chce dokázat, že Vittoria není vrah a hlavně chce získat svého krále. Se vším všudy.

I když budu hodnotit tento díl stejně jako ty předchozí, jednoznačně byl nejlepší. Za mě tato série gradovala a ukázala, že nic nebylo takové, jak se na první pohled zdálo. Proto vím, že se jednou do série pustím znovu, abych od začátku vnímala detaily, které jsem předtím nepovažovala za důležité.

Celý příběh byl postaven na originálním prostředí pekla a chemii hlavních hrdinů. V každém z předchozích dílů jsem chemii vyzdvihovala. V tomto díle vystoupala až na vrchol. Peprných scén tu bylo dost, ale já si hlavně užívala to pozadí za nimi. Žárlivost, touha a hlavně všudypřítomný strach, že by měli jeden o druhého přijít. A že těch dramatických scén, kde se to málem stalo, tu bylo také hodně. Oba by ale udělali cokoliv, aby tomu zabránili. A to tomu dodávalo to top, co na takových párech miluju. Navíc ta jejich kombinace chladu a žáru byla odzbrojující.

Mohla bych vytknout, že autorka nijak neuzavřela zápletku ohledně Orgolia, ale já to beru pozitivně v tom, že si nechala otevřená vrátka pro samostatný příběh/sérii dalšího hříšného prince. A to já rozhodně chci.

4 30.10.2023