Adapa komentáře u knih

Za posledních deset let jsem se snad desetkrát snažil knížku přečíst. Nedařilo se mi to, vždy jsem po několika málo desítkách stránek knížku odkládal na někdy později, na příště. Četl jsem oslavné komentáře a skvělé recenze na tuto knížku. Dana Simmonse mám hodně rád, tak jsem si říkal, že to musím také dát, že to musí za něco stát.
Hned na začátku je neskutečně nudný úvod, naprosto zbytečný. Hodil by se spíše závěrem. Prvních cca 90 stran je nuda, samé nudné popisy budov, ztrácel jsem se ve jménech. Nechtělo se mi zase číst dále, chtěl jsem to zase odložit na někdy později. Ale pak najednou to u sté stránky do sebe začalo zapadat, konečně se tam objevil děj a já jednu noc ponocoval skoro do tří do rána, abych četl další a další stránky. A další den to samé…
Je to skvěle napsané. Před očima jsem měl neustále příšery ze Stranger Things a partu z románu TO. Nádherné období, rok 1960, malé maloměsto, všude kolem jen kukuřice a jedenáctiletí kluci na kolech, co se rozhodnou postavit zlu.
Jen dopíši tento komentář, sahám po volném pokračování – po Zimním přízraku. Nejraději bych dal plné hodnocení, ale nemůžu knížce odpustit těch prvních cca 90 stran, kdy se mi nechtělo číst… Rozhodně se k této knize v budoucnu ještě vrátím a přečtu znova.

10 19.09.2022

Knihu jsem četl kdysi před více jak 25 lety poprvé. Zapamatoval jsem si z toho jen, že někdo naivní vyrazil do stepi v Kazachstánu sbírat nějakou rostlinu na výrobu drogy a neustále u toho myslel na Ježíše.
Druhé čtení pro mě po těch letech bylo zcela jiné. Snad si z toho zapamatuji více. Číst knihu v 80. letech někde v SSSR, když čerstvě vyšla, asi bych z ní padnul na zadek a nevěřil, že něco takového může v socialismu vyjít. První náznaky prohnilosti systému, feťáci, zběhlý student z křesťanského semináře a pastýř, který chce návrat soukromého vlastnictví a kritizuje neustálé agitace, tlachání na politických schůzích atd. To je jen několik hlavních postav románu.
V dnešní době je to ale už takové vyčpělé téma. Už ho bereme jako běžnou kulisu, jako dobu minulou. Tak nás to neokouzlí, nenadchne.
Je to román a přitom to vypadá jak sbírka několika příběhů. Přeskakování v čase, v místě, od vlků po pastýře. Někde to nabere spád, že se hltá každé slovo a pak přijde spousta hluchých míst. Nejraději bych dal jen tři hvězdy, protože přišla doba, kdy jsem na několik dnů knížku odložil a nechyběla mi, ale protože to ve své době muselo být přelomové dílo, přidávám hvězdu navíc.

10 16.01.2022

Velice příjemné dobrodružné počtení se zajímavými myšlenkami o náboženství, střetu civilizací, morálce. Robert Merle si zde vypůjčil vzporu na lodi Bounty a přežití jediného námořníka na Pitcairnu. Udělal z toho jen kulisy, přejmenoval loď, postavy a vymyslel si vlastní originální příběh, co se mohlo stát. Střet mezi důstojníky, námořníky a Tahiťany – tři odlišné skupiny a do toho ještě bezstarostné tahitské ženy.
Všichni chtějí jen svou svobodu, svá práva – ale na úkor ostatních, protože ti ostatní jsou druhotní a svá práva si nezaslouží.
Jediný přeživší vzbouřenec, který na počátku odmítá jen držet pušku, který chce žít podle Bible nakonec dochází k poznání, že někdy je potřeba pušku použít a vystřelit.
Kniha zaujala a bez obav ji mohu doporučit.

10 18.07.2020

Skvěle napsaný postapokalyptický román. Četl jsem to hned po Turnusu, který tomu časově předchází. A je vidět, že Silo stojí o level výše. Má to chytlavé tajemno, zajímavé zvraty. Autorovi se podařilo skvěle udělat, že hlavní postavou je zde skutečně samotné Silo a lidi jsou jen jak figurky na šachovnici. Začnete číst zvyknete si na postavu a najednou umírá. Seznamujete se s novou postavou, na několika desítkách stránkách o ni podrobně čtete a najednou umírá. A zase je tu nová postava… Chvilku jsem měl pocit, stejně jak píše níže Gibis, že autor chce zabít všechny postavy, které mě zaujmou, na které si zvyku. Pak se to ale ustálí a vše se drží kolem Jules.
Rozhodně všem doporučuji a vidím, že jsem udělal chybu, že jsem se rozhodl číst to v chronologickém pořadí Turnus – Silo – Prach… Ze své zkušenosti doporučuji číst to tak, jak to autor původně napsal.

10 03.07.2020

Klasická oddechová knížka od Vondrušky. Je to pohodlné čtení pro volnou chvíli. Líbilo se mi zejména sledování osudu kupce Olbrama, jeho hamr. Děj v Praze okolu Husa mě nějak moc nebavil, zrychloval jsem čtení a pak jsem se někdy ztrácel v postavách.
Nějak jsem si nemohl zvyknout na Jana Žižku, připadal mi mladý, nevýrazný a to měl být v té době už jednooký a o dost starší.
Knížku každopádně doporučuju a už nyní čtu druhý díl.
Je to super popularizace našich českých dějin.

10 13.02.2019

Už dlouho mě žádný román tak nechytil jak tento. Četl jsem předtím autorovu sérii "Století", ale ani nejlepší části té série nesahají románu Pilíře země "po kotníky".
Rozsáhlá historická freska, popisuje několik desetiletí občanské války mezi králem Štěpánem a "císařovnou" Maud a následně vládu Jindřicha II.
Knížka čtenáře vtáhne do středověké Anglie, vtáhne ho do atmosféry kláštera, trhů, problémů s barvením vlny, ale i do šarvátek a nájezdů.
Nechápu, jak jsem knihu mohl objevit až 15 let po jejím českém vydání. Rozhodně všem doporučuju.

10 18.01.2016

Tak asi podruhé v životě se mi stalo, že film je lepší než knížka. Film jsem viděl už asi desetkrát, poprvé mne naprosto dostal a už desetiletí jsem si říkal, že si taky musím přečíst knížku. Dnes jsem po ní konečně sáhl a přečetl ji na jeden zátah. A přišlo obrovské zklamání.

Je to spíše novela než román. Do mysteria a hororu to má daleko. Vše je psáno tak stroze, postavy jsou tak ploché, že mi v podstatě bylo jedno, co čtu. Nepamatovat si tak dobře ten film, asi by mi spousta souvislostí ani zde nedošla.

Sledujeme zde mladého Araba Ahmada Ibn Fadlána, který se jako vyslanec bagdádského chalífy vydává k Povolžským Bulharům. To vše je ještě pravda a historická skutečnost. Historie nám nedochovala zprávu o tom, jak se Ibn Fadlán dostal zpět do Bagdádu a tak Crichton vymyslel svou odbočku s Vikingy. Daleko na severu existují podivní mlžní démoni, kterým se říká Wendolové. A 12 statečných vikinských bojovníků a třináctý nevikingský bojovník je mají porazit.

Překvapilo mne v knize setkání s trpaslíky, nějak si nemohu vzpomenout, že byli ve filmu. Ale stárnu, zapomínám a ten film jsem už opravdu dlouho neviděl.
Oproti filmu zde bylo realističtěji vysvětleno, jak se Ibn Fadlán dorozumíval s Vikingy. Nenaučil se sám během několika týdnů dokonale jejich řeč, ale byl zde zcestovalý Viking Herger, který uměl latinsky, kterou ovládal i Ibn Fadlán.

Dávám tři hvězdy a to ještě s odřenýma ušima. Ke knize se už asi nikdy nevrátím.

9 09.09.2023

(SPOILER) Příjemné volné pokračování Jurského parku. Zajímavé originální nápady, na můj vkus psáno až příliš akčně, jak kdyby mělo fungovat jako scénář pro napínavý film.

S odstupem několika let od konce Jurského parku se zjišťuje, že existoval ještě druhý ostrov, kde se líhnuli dinosauři. Skupina vědců se vydává ostrov prozkoumat a zjistit, kde je pravda. Nechybí u toho zase dvě děti, podobně jako v prvním díle. A opět se objevují různí dinosauři a hon na lidi.

S objevením ostrova se na celkem dost místech píše o tom, že na ostrově je sopka, takže jsem si hned říkal, že je tam jasné, jak dinosauři na ostrově vymřou. Na posledních několika stránkách velký výbuch sopky, zkáza ostrova, pár vědců se zachrání a dinosauři budou pro lidstvo definitivně ztraceni. Klasické klišé. A Crichton mne příjemně překvapil, že tento konec se ani v náznaku nekonal.

9 12.07.2023

Asi nejslabší román, co jsem zatím od Liona Feuchtwangera četl. Jak níže píše Rilian, ve chvíli kdy vévodkyně Markéta vyžene svého manžela Jana Jindřicha, tak kvalita románu jde dost dolů, najednou se příliš skáče po Tyrolsku, roky běží, objevují se nudné postavy. Ale i tak je to dobrý román, který jsem nyní četl potřetí.

Sledujeme život vévodkyně Markéty, přezdívané Pyskatá. Od narození ošklivá a jediná dcera slabošského Jindřicha Korutanského, který byl krátce i českým králem. Jako dítě je provdaná za Lucemburka Jana Jindřicha, kterého postupně zapudí, aby se znovu vdala. Ve svých očích se vévodkyně obětuje pro své Tyrolsko, aby vzkvétalo. Nejdříve to s ním myslí dobře, chce ho reformovat, přivádí do země bohaté Židy, rozvíjí průmysl. Ale po sérii několika rebelií a intervencí střídavě Lucemburků, Vitelsbachů a Habsburků to vše vzdává a stává se z ní zapšklá ošklivá panovnice, nenáviděná i svým lidem.

Celým románem prochází soupeření tři velkých středoevropských rodů. Na scéně se objevují i dobře známé postavy z naší historie král Jan Lucemburský a jeho syn císař Karel IV. Je zvláštní o nich ale číst tak nějak okrajově a vidět je hlavně jako Němce a ne jako Čechy. Naše země jsou zde také často zmíněny, ale vždy jako téměř německá země, pevně zakotvená ve Svaté říši německého národa.

Kdyby měl tuto knihu číst někdo jako první od Feuchtwangera, asi by po další už nesáhnul. Kdo má ale Fechtwangera rád, tak přečíst i tuto knížku je pro něho příjemnou povinností.

9 08.07.2023

(SPOILER) V Knize soudců je o Jeftahovi jen několik veršů a z nich dokázal Lion Feuchtwanger stvořit nevelký, ale úžasný historický román, který donutí každého se nad námětem zamyslet.

Jefta žije někdy kolem roku 1000 před naším letopočtem, je levobočkem svého slavného otce a po jeho smrti přichází o majetek, který mu vezmou jeho bratři a otcova manželka. A to vše protože jeho žena i jeho matka byly Ammonitky, vyznavačky jiných bohů než je Hospodin.

Jefta odchází do vyhnanství se svými nejvěrnějšími, podaří se mu založit svou malou říši, ovládnout několik měst a upoutá krále Ammonitů natolik, že ten chce jeho dceru za ženu pro svého mladšího syna. Tím by se ale odklonila od Hospodina a musela přijmout jiného boha. Jefta přemýšlí, snaží se o mír, ale pak je donucen nabídku odmítnout. Dochází k válce a v téměř prohrané bitvě Jefta slibuje Hospodinovi, že mu obětuje toho, kdo ho jako první uvítá po návratu z bitvy. Jefta zvítězí a po návratu mu vyjde vstříc jeho dcera. Jefta má dilema, ale nakonec svou dceru obětuje, sám ji na obětním oltáři podřízne. Stává se soudcem, vládcem říše, ale ztrácí sám sebe.

Po celou dobu sledujeme vnitřní rozpor mezi Jeftahem a jeho vztahem k Hospodinovi, ale i Milkomovi a Baalovi. Hospodin zde má daleko do toho milosrdného a milujícího křesťanského Boha. Starozákonní Hospodin je mstivý, svárlivý, žárlivý, krvelačný a náladový bůh války, který se tak podobá svému konkurentovi Baalovi.

Feuchtwanger ke knize napsal vynikající doslov, kde vysvětluje okolnosti vzniku románu a jeho zaujetí starozákonním Jeftahem.

Rozhodně doporučuji k přečtení i náročnějším čtenářům.

9 01.07.2023

Mé dětství, můj návrat do 80. let... Hltal jsem kdysi Abíčka, čekal na každé další vydání, miloval ABC speciál... Teď se mi náhodně dostalo do rukou toto souborné vydání a strávil jsem u toho tři příjemné večery, kdy jsem se vracel ve vzpomínkách do dob dávno minulých.
Některé komiksy jsem četl poprvé, Galaxii jsem si i po tolika letech pamatoval snad zpaměti, Příběhy Malého Boha jsem už téměř zapomněl... Škoda, že dneska nevznikají takové příběhy. Když vidím dnešní komiksy, ani se mi je nechce číst.

9 22.12.2022

(SPOILER) Uplynulo asi dvacet pět let od té doby, co jsem četl román Ben Hur naposledy a nyní jsem se k němu vrátil. A přijde mi, že za ty roky jsem zestárl já i ten román. Ben Hur je krásná kniha, rozhodně si zaslouží plný počet hvězd, ale je tak krásně naivní, že je poznat, že to bylo napsáno v 19. století.
Touhy, sny, plány a ambice mladého knížete jsou zmařeny jednou nešťastnou náhodou, kdy spadne cihla na projíždějícího prefekta Valeria Gratuse a tím dojde k životnímu zlomu. Zabavení majetku, odsouzení na galeje a touha po pomstě. Pomsta začíná bohatstvím, závody čtyřspřeží a končí odpuštěním a křesťanskou láskou.
Do románu zasahují tři králové – Kašpar, Melichar a hlavně Baltazar, ale také sledujeme narození i smrt Ježíše Nazaretského.
Rozhodně všem doporučuji k přečtení.

9 19.11.2022

Poprvé jsem knížku četl někdy před cca třiceti lety jako malý kluk, poprvé jsem se tehdy setkal hlavně s Jamesem Cookem, který mě nadchl, snad protože jím knížka začínala. Postupem let jsem ostatní tři kapitány zapomněl. Po mnoha letech jsem na knížku narazil v antikvariátu a z nostalgie jsem si ji koupil a znovu přečetl.
Nyní s odstupem mnoha let už klukovské nadšení pominulo, všechny čtyři kapitány dobře znám hlavně díky wikipedii, ale i díky jiným knihám. Dobře se to četlo, během pár hodin jsem se přenesl do 18. a 19. století do Tichomoří.
Kéž by i dnešní kluci mohli prožívat tu vůni dálek, kterou jsem tam kdysi měl já.
Rozhodně doporučuji.

9 30.08.2021

Knížku jsem si koupil krátce poté, co vyšla. Několik let ale jen tak byla v poličce a pořád jsem neměl čas se k ní dostat a teď po dočtení si říkám, že jsem o nic pořádně nepřišel. Lákavý název, ale obsah je zklamáním.
Ze začátku je napsaný zajímavě úvod, zhodnocení socialistické ekonomiky Československa. V jednu chvíli se zdá, že je to skoro až volání po starých časech, ale hned přijde studená sprcha, jak kde co bylo špatně, jak kde co nefungovalo, jak jsme zaostávali apod. Takže celkem vyvážený pohled. Ale pak přichází privatizace a v podstatě je to jen výčet toho, co Klaus udělal špatně. Po 25 letech víme, všichni co bylo špatně, jak to šlo udělat lépe. Ale v podstatě jediný, kdo to chtěl udělat lépe, na kom za celou knížku není nic špatného je ČSSD a Miloš Zeman.
Od druhé poloviny knížky je už viditelně vidět levicový pohled, kdy za všechny neúspěchy mohou pravicové vlády. Objevuje se zde varování před oligarchou Babišem – zde se autorka v roce 2014 dost trefila.
Paní Švihlíková upírá své naděje k Číně. Čína výborně transformuje socialistickou ekonomiku na státní kapitalismus. I v závěru doporučuje si vzít z Číny nejen příklad, ale také s Čínou výrazně více obchodovat, investovat do ní.
Správně paní Švíhlíková kritizuje ztrátu potravinové soběstačnosti, krachy českých průmyslových firem. Ale nevěřím tomu, že kdyby vládla levice včele s ČSSD bylo by to lepší. Asi jsme všichni v roce 1989 čekali něco lepšího, mysleli jsme si, že za pár let budeme jak Rakousko. Ale nemyslím si, že jsme se stali kolonií. Mimochodem, nikde není zmíněno, proč tou kolonií vlastně jsme, co definuje stát jako kolonii apod.
Závěrem jen mohu říci, že jsem rád, že jsem si knížku přečetl, ale velký dojem na mě neudělala. Naprosto nevyužila svého potenciálu.

9 22.08.2021

Opět super knížka od Fredericka Forsytha. Příjemný návrat Mike Martina, hlavní postavy z Boží pěsti v Iráku. Knížka má skvělý úvod, skvěle popsané postavy, podrobně popsané na více jak 50 stranách, co zažil Mike Martin a Afghánec za posledních několik desetiletí. Pak se přejde do akce, první stránky akce super. Pak tomu nějak začne docházet šťáva. Mike ustoupí do pozadí, aby na posledních stránkách zakročil. Jak už tady někdo níže zmiňoval, vypadá to, jak kdyby pan Forsyth byl tlačen na rychlé dopsání knížky, že ho tlačí termín a tak to dopsal za jedno odpoledne a poslal do tisku.
Pořád je to ale výborná knížka, tak si pět hvězd zaslouží.

9 01.02.2020

Jedna z nejlepších knih od Forsytha, autor je zde ve vrcholné formě a řadím to k takovým jeho špičkám jako jsou Žoldáci, Spis Odessa nebo Šakal. Vše detailně nastudováno, místy přidána fiktivní země, která se tváří jako skutečná. Knihu jsem za posledních cca 20 let četl už asi po páté, pokaždé mě dostává. Několikrát jsem v televizi viděl i filmovou variantu, ale to jsem se ani nedodíval – tam je to příliš béčkové. Knihu všem doporučuji.

9 30.01.2020

Frederick Forsyth a jeho nejlepší román.
Dokonalý popis plánu převratu ve fiktivní zemi. Vše téměř do detailů vysvětleno - od koupě zbraní přes financování až po samotný převrat, který nakonec proběhne jinak než bylo naplánováno.
Ke knize jsem se vrátil cca po 20 letech od doby, kdy jsem ji četl poprvé. A opět na mě dokonale zapůsobila.

9 19.08.2016

Velmi dobře napsaná kniha o dávno zapomenuté rusko-japonské válce, o které se dříve většinou v učebnicích psalo jen jako o příčině revolučního roku 1905. Ivan Brož se zde podrobně rozepsal o jednotlivých účastnících na obou stranách, popsal ambice jak Ruska tak Japonska.

Velice podrobně jsou zde popsány jednotlivé bitvy, vysvětlena zákulisní jednání a dokonale je zde popsané zejména jednání v americkém Portsmouthu o finální mírové dohodě.

Ivana Brože mám rád, jeho knížky jsou skvělé. Ale tady se nezdržel své nestrannosti. Rusové válku s Japonskem naprosto podcenili, carští generálové v dané oblasti byli většinou neschopní. Ti, kteří za něco stáli se i tak stávají předmětem ironie a zesměšňování ze strany Brože. Naopak Japonci jsou až příliš vyzdvihováni. Je jasné, komu v tomto sporu autor stranil.

Mrzelo mě, že autor pominul obsazení Sachalinu. Podrobně se zde popisují námořní bitvy, obléhání Port Arthuru, dobytí Mukdenu. A až když se jedná v Portsmouthu, tak se jednou dvěma větami autor zmíní, že Japonci dobyli i Sachalin a chtějí si ho nechat. Po týdnech vyjednávání to vypadalo, že mírová dohoda nebude uzavřena, protože Japonci a Rusové se domluvili na Mandžusku, na Koreji, předání Port Arthuru, železnici, ústupku v rybolovu a jen nechtěli platit reparace a hlavně se vzdát Sachalinu. A Japonci zase naopak chtěli Sachalin. Myslím, že je autorovou chybou, že toto téma více nerozvinul, nevysvětlil, proč zrovna Sachalin se stal takovým předmětem sporu. Nakonec jen kompromisní řešení, sever Sachalinu Rusku a jižní Sachalin Japonsku…

Četlo se to dobře a doporučím také k přečtení.

8 01.06.2024

Tak toto mi absolutně nesedlo a už teď vím, že nikdy nic dalšího od Sorokina nebudu zkoušet číst. Anotace knihy mě nalákala, těšil jsem se na to. Ale je to katastrofa.

Sorokin se asi zkouřil marihuanou a v drogovém rauši napsal tento paskvil. Svým způsobem to má být asi inspirace Jedním dnem Ivana Denisoviče od Solženicyna. Jen obráceně, tedy že sledujeme jeden obyčejný den opričníka, který o všem rozhoduje, vraždí, znásilňuje a to vše dělá pro gosudara.

Děj knížky se odehrává v blízké budoucnosti, v roce 2027. Ale vše je napsáno tak nesmyslně archaicky, takže přídavná jména se píší za podstatné jméno, slovesa se dávají na konec věty. Takže hlavní postava Andrej Danilovič o sobě mluví například jako „Tvář svou omývám“ a když znásilňuje vdovu, tak to popisuje „a do jejího lůna vpouštím lysého tchoříka svého.“

V roce 2027 vládne car, lidé používají kynžály, kyje, létají letadly a letenky kupují za mince. Kolem Ruska je velká cihlová zeď, Číňani ekonomicky pomalu ovládají Rusko. A všichni mezi sebou mluví asi tak, jak když si představíte zastaralé české překlady Shakespearových divadelních her - a stejně tak nesmyslně zastarale i uvažují.

Vyhnout se této knížce je nejlepší řešení.

Ať Jaroslav Kmenta píše o jakémkoliv tématu, vždy mě to posadí na zadek a rychle spěchám, abych to dočetl.

Kniha z roku 2019, takže nyní v roce 2024 už víme o Zemanovi více a snad definitivně zmizel.

V knize sledujeme hlavně zrod politické strany SPOZ, souboj Klause se Zemanem o prezidenství a pak první přímou volbu prezidenta a první Zemanovo prezidenzské období. Škoda, že zde nebylo více z 90. let než jen Kauza Olovo.

Vše jsem to prožil, sledoval v televizi, četl v novinách i na internetu. Nyní je to tak krásně poskládané dohromady a já zjišťuji, jak zapomínám

Financování kampaně přes důchodce a další nastrčené lidi. Autobus Zemák A hlavně poradce Šlouf. Až nyní jsem pochopil, kdo Šlouf skutečně byl a jak moc pro Zemana udělal.

Překvapil mě ale hlavně poradce Martin Nejedlý. Fiktivní faktury, předražená reklama, bankovní účty v Belize, 10 let neznámého života v Rusku, firma s Lukoilem, obchody s Čeprem

Rozhodně všem doporučuji k přečtení.

8 02.01.2024