Žoldáci
Frederick Forsyth
Fascinující příběh Fredericka Forsytha z roku 1974 líčí průběh příprav na převrat ve fiktivním africkém státě Zangaro. Na tomto malém území, kde despoticky vládne sadistický prezident Kimba, jsou nalezena obrovská ložiska platiny. Jistá velká těžební společnost by velice uvítala, kdyby v Zangaru byla u moci vláda, která by co nejdříve a bez problémů podepsala těžební koncesi, a tak se rozhodne politickému vývoji v zemi trochu napomoct. Obratnost, s níž autor stupňuje děj - od téměř dokumentárně strohého popisu skupiny žoldáků připravujících převrat až po strhující finále korunované naprosto nečekanou pointou - nenechá čtenáře chladným ani více než třicet let od prvního vydání díla.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2007 , Knižní klubOriginální název:
The Dogs of War , 1974
více info...
Přidat komentář
Příprava převratu v africe, nákupy, finanční transakce, nastrčené fiktivní firmy a různé další střípky ukazují, jak bohatí tohoto světa chtějí být ještě bohatší a neštítí se žádného svinstva. Za mě část přípravy byla velmi dlouhá na stručný závěr.
Skvelý návod, ako pripraviť prevrat v primitívnej africkej republike, prípadne čoho sa vyvarovať. xD
Bolo to skvelé čítanie s premyslenými aj najmenšími detailmi.
K této knize jsem musel teprve dorůst. Žoldáci jsou totiž popisem převážně logistické stránky organizace vojenského převratu, tedy nákupů vybavení, jednání s obchodníky se zbraněmi nebo machinací s akciemi a skořápkovými společnostmi. Akce tu sice nějaká je, ale je jí naprosté minimum.
V patnácti to byla (zvlášť v porovnání s ostatními knihami od FF) nezáživná nuda. Teď, když už mám trochu lepší představu, o čem se tu píše, je to mnohem lepší.
(SPOILER) Těžko tuto knihu hodnotit. Spíše než o román jde o itinerář pro ty, kteří by v šedesátých letech chtěli provést státní převrat. Mohli by si odškrtávat bod za bodem. Chyběl tomu souvislejší děj, v některých věcech jsem se ztrácel, ale zajímavý pohled na to, jak snadno by se mohl dát změnit politický systém v nestabilní Africe. Dnes už je to zastaralé, dělalo by se to (dělá se to?) jinak, ale zajímavá sonda do života spiklence. Pro mě ale byl závěr velké zklamání. Autor se asi lekl, že by nakonec mohli uspět nabobové ze City, a chtěl tomu dát dobrý konec. Za mě krok vedle, když už cynicky popisuji mechanismus převratu, měl bych cynický i zůstat.
Žoldáky jsem si nyní přečetla znovu po mnoha letech. Většinu románu tvoří popis příprav na státní převrat v jedné africké republice. F. Forsyth znovu prokázal, že má obrovský přehled a znalosti z různých oborů. Navíc se umí vyjadřovat tak, že je všechno srozumitelné a jasné.
Na internetu jsem si poslechla píseň Španělský Harlem a jasně jsem slyšela, jak si ji někdo píská...
Co mně však hodně vadí, to jsou překlepy a pravopisné chyby v textu románu. Že by korektor neměl svůj den?
Čtvrtá beletristická kniha autora.Po Dni pro Šakal a Spisu Oddesa dozráli v autorovi jeho dojmy z Biafri. Pokud odhlédneme k dnes již překonané technologii přípravy, je popis reálný. Právě popisnost může některé čtenáře, očekávající akci odradit. Na anglicky psané Wikipedii zvídavý čtenář zjistí, že v rámci sbírání podkladů a předstírání příprav převratu ke kterému mělo dojít v Rovníkové Guinei ve prospěch jím obdivovaného kmene Igbo, autor vykalkuloval náklady převratu na 240.000 USD. V roce 2004 byly zveřejněny informace, že takový převrat, bez přispění autora, byl v roce 1973 skutečně zorganizován, ale aktéři byli ve Španělsku zatčeni. V roce 1979 pak ke skutečnému převratu došlo. Jako perličku je třeba uvézt, že v roce 2004 se z důvodu zajištění těžebních práv v Rovníkové Guinei podílel na přípravách převratu podle postupu popsaném v knize i Sir Mark Thatcher. Za přípravu převratu získal 4 roky podmíněně (http://news.bbc.co.uk/2/hi/business/3996243.stm). Kniha tak je stále velmi inspirativní. P.S. V roce 1981 byl natočen film inspirovaný knihou. Viděl jsem a doporučuji se mu vyhnout. Zatím co v knize je hlavní hrdina Carlo Alfred Thomas "Cat" Shannon chladný, pragmatická a cynický kalkulátor, ve filmu z něho tvůrce udělal téměř psychopata. Závěr filmu pak neodpovídá závěru knihy.
Populární spisovatel Frederick Forsyth se v knize rozepsal do nejmenších podrobností a detailů o způsobu, jak uskutečnit politický převrat a ovládnutí jedné Africe země Zangary v 70. létech. Nyní byl byl způsob modernější, ale autor popsal skutečnosti.
Ke knize jsem se vrátil znovu asi po pětatřiceti letech. Četl jsem ji v dětství a nechápu, jak jsem u ní mohl jako dítě vydržet - možná kvůli očekávanému dobrodružství finálního útoku, který se v příběhu rýsuje od samého začátku, ale dojde na něj až na samém konci. Detailní popis plánování je sám o sobě obdivuhodný, ale čtenářsky ukrutně pomalý - taková nicméně asi bude realita. Rozuzlení je poněkud naivní, ale chtěl bych věřit, že se najdou i tací žoldáci. Nicméně zprávy o žoldnéřské skupině Wagnerovců operujících toho času na Ukrajině nás nenechávají na pochybách, kým skutečně jsou - námezdními hrdlořezy bez úcty k lidskému životu. Proto je těžké s hlavním hrdinou knihy sympatizovat.
Kniha svým námětem působila lákavě, ale prakticky jsem ji nedočetla. "Na to jak to dopadlo" jsem se potom ptala těch, co ji přečetli. Místy opravdu nudí. Určitě jsou zajímavé pasáže shánění zbraní, role Československa apod.
Běst Boží od Fredericka byl první velký román který jsem po letech přečetl; v prosinci 2021 jsem ho zhltnul za tři dny s jeho 650 stranami a od té doby do sebe hodil dalších víc než 50 knih. Když se mi do ruky dostali Žoldáci, v první chvíli jsem si neuvědomil, že je to stejný autor, ale její popis mne zaujal. Když jsem se dozvěděl, že je to od autora Pěsti Boží, moje očekávání raketově vzrostlo ... a trochu jsem se díky tomu spálil.
Kniha není ani zdaleka tak plná akce a napětí jako Pěst Boží; také nepůsobí tak realisticky a všechno zajímavé o světě žoldnéřů, nelegálních zbraní a švýcarských kontech se topí v takovém nějakém nanapínavém vakuu; o to je to zajímavější, že se pohybujeme na polovičním prostoru. Je pravda, že Boží Pěst se odehrává na pozadí skutečné války a tohle je fikce, ale přece ... nebyla jediná chvíle, kdy bych se o někoho z našich hrdinů bál nebo bych tajil dech. Dal bych tomu 7/10 ale tady musím dát pro čisté svědomí 3/5 hvězdiček.
Rád bych se dozvěděl, jak bych to vnímal nebýt vysokých očekávání ...
V jedné recenzi jakýsi novinář pohrdlivě podotkl, že Forsyth píše jen proto, aby vydělal prachy. Že to v jednom rozhovoru dokonce sám přiznal: „Jsem taky trochu žoldák, píšu pro peníze“. To je opravdu investigativní odhalení. Smekám, pane novináři. Teď jste nám ozřejmil hlubokou pravdu. Spisovatelé chtějí za své psaní peníze. A já si vždy myslel, že žijí jen z literárních cen a z poklepání na ramena… Forsyth se živil jako novinář na volné noze. A k tomu psal knihy. Psal je tak dobře, že mu vydělaly miliony. A to zřejmě někteří méně úspěšní neodpouští. No – tolik jen krátký povzdech, který se čtením a čtenářstvím zdánlivě nemá nic společného.
Války… Nedávno mi jeden kolega v práci povídá: Od pětačtyřicátého svět nezažil válku. To je super… Jak to myslíš? Ptám se. Že nebyla válka? Vietnam, Afganistán, Irák, Jugoslávie, Sýrie, Rwanda, Etiopie… to je co? No já myslím jako světová válka. Globální. Tyhle jsou jen lokální. Jednu takovou "lokální" máme zrovna za humny, že...
Opravdu si někdo může myslet, že lokální války jsou nějak méně kruté? Že se tam snad méně zabíjí? Že ti lidé trpí jen „lokálně“? Že to nemá žádný vliv na historii lidstva? Že jsou nepodstatné? Že se o nich nemusí mluvit? Jen proto, že se válčí kdesi daleko od mé země? Opravdu je nutné, aby začal válčit celý svět jen proto, abychom si uvědomili, jak strašné to je?
Žoldáci jsou pro mě zcela absolutním vyjádřením „názoru“ na to, jak divně tenhle svět funguje. V knize najdete skvělou definici války. Doporučuji si jí najít a zapamatovat. A najdete v ní skvěle podaný „názor“ proč a jak v ní případně bojovat či nebojovat. Je zřejmé, že při psaní této knihy měl čerstvě v paměti příběh Biafry. Je z ní cítit ona mladická nasranost a touha vyjádřit se k tomu všemu prostřednictvím příběhu.
Ve čtenářských recenzích jsem si povšimnul, že příběh Žoldáků považují čtenáři za návod, jak získat legálně i nelegálně zbraně, jak založit fiktivní společnost, jak obejít zákony, jak neplatit daně, jak změnit vládu v malé africké zemi. A že to je vlastně jako… špatně? Že to by se přeci nemělo? Já bych ale oponoval. Milý kolegové čtenáři – to přeci není návod! Forsyth je novinář. Takže jen přesně a bez okolků popsal to, co je v našem světě běžné a možné. Politici nás přesvědčují, že svět je naprosto v pořádku. Ale kdo chce, tak přeci zjistí, že kdesi v pozadí – hned za kulisami se sluníčkem, modrou oblohou s mráčky, duhou a spokojeným lidem…za kulisou spokojené společnosti, které vládne zákon – bují maligní svět mocných a bohatých, kteří mají svá vlastní pravidla, své vlastní zákony, své daňové ráje, offshorové společnosti, tajná konta. Svět kde vládne korupce a lži. Svět, který je ale i přes to všechno „legální“ a vše se děje v mírných mezích zmíněného a dobře vylobbovaného zákona…
Možná je vlastně nakonec daleko škodlivější, že Forsyth vypráví příběh mužských hrdinů, kteří se pohybují v mužském světě. Trochu mám strach, že novodobí ideologové – architekti náboženství Korektnosti – nechají jednou jeho knihy (a další podobné) veřejně spálit kdesi na náměstí. A přítomný dav bude dobrovolně povinně slavit svátek vítězství… Ale čeho vlastně?
Na závěr se ještě vrátím k tomu psaní za peníze. Ano – v některých pozdějších knihách Fredericka Forsytha je znát, že časem našel šablonu, do které jen vkládá nový příběh. Že už ví, co funguje. Že už tolik nevyjadřuje svůj „názor“. Jen sleduje a komentuje. Ale i přesto má obrovský dar zdánlivě komplikované věci zjednodušit a přiblížit čtenářovi. Má obrovský přehled a umí – asi jako správný novinář – pracovat s tím, co se kolem něj děje. Umí z toho vytěžit dobrou knihu. A já rozhodně nemám problém mu za tuto jeho práci zaplatit tím, že si jeho knihy koupím.
Člověk by si řek, že 300 stran popisu shánění materiálu a zajišťování logistiky akce bude nuda, ale neni tomu tak. Rozhodně ne u Forsytha a fakt to baví, neni to vůbec suchý, takže ve finále nevadí, že celá akce proběhne na posledních cca 20 stránkách, ostatně to taky měla bejt rychlovka, tak byla.
Za zmínku určitě stojí i morální přesah knihy, jak už zde napsal čtenář HTO.
A za druhý je to taky dobrá sonda do minulosti, kdy dneska už všechny ty dopisy, telegramy, telegrafy atd. působí dost zastarale a dneska by se to asi všechno odehrálo rychlejš pomocí mobilů na jedno použití a tak, ovšem jak sehnat kvéry netušim, takže kdoví, jestli by to vůbec něco urychlilo :D
Väčšina deja prebieha organizovaním a prípravou sa na akciu (prevrat vo fiktívnom africkom štáte). Nie je to žiadna nuda, veľa detailov od najatia žoldnierov, obhliadnutia terénu, nakupovania zbraní, prípravy akcie až po jej uskutočnenie. Dej postupne naberá na tempe a nakoniec - prekvapenie na záver. To som nečakala. :-) Ďalšia skvelá kniha od tohto autora.
pro mě jako pro ženskou byla četba knížky ne úplně vždy zajímavá, protože nákupy, prodeje zbraní apod., mě až tak nezajímaly, ale na posledních pár řádcích jsem se přesvědčila, že pan Spisovatel, je právem nazývám Mistr pera. To jak se mu podařilo vykreslit děj, postavy, zápletku, konec knížky, to bylo neuvěřitelné. Patří mezi mé oblíbené spisovatele
Perfektní!
Do posledního detailu. A navíc: ,, Nejlépe se zbranē nakupovaly v Praze,protože Československo je zemē,která neklade žádné otázky.” ...
Téměř do poslední kapitoly se to četlo jako návod k použití. Chápu že kniha měla ve své době asi bombastičtější efekt na čtenáře. Dnes už trochu archaismus, ale nemůžu říct že by mě kniha nezaujala.
Forsyth v tomto svém rannějším díle více dbá na uvěřitelnost příběhu žoldáků najmutých k provedení převratu v jedné africké zemičce, než na literární zaobalení. Něco jako detailní návod k použití. Pardon k převratu. Není však o to méně zajímavější. Forsyth seznamuje s kompletním procesem náboru žoldáků na splnění vytyčeného cíle, procesem získání potřebného vybavení, složitostmi nelegálního nákupu zbraní či maskování transportních prostředků. Samotný převrat už je jen takovou třešničkou na dortu. Do toho umně přimíchá několik postranních linií, aby cestu k cíli okořenil napínavými "zádrhely". Jedno je jisté, Afrika to nikdy neměla a nemá lehké, díky svým kmenovým krvavým bojůvkám o moc a vlastní přírodní bohatství, které v koloniálních dobách technicky zaostalé Afriky lákalo (a láká) i zahraniční "zájemce". Doba je jiná než v roce 1974. Ze zahraničních okupantů se stali zahraniční investoři a zbraní je v Africe už tolik, že by tam pár žoldáků nic nesvedlo. Forsythovo dílo je však o to přitažlivější, že dává nahlédnout do doby afrického kontinentu z dnešního pohledu dávno minulé, a to s precizností jemu vlastní.
Přestože se děj většinou odehrává mezi obchodníky, jedná se o velmi zdařilý akční příběh, který má všechny přednosti tohoto žánru. Dnes je mnoho reálií zde probíraných už pasé, přece jen šedesátá léta minulého století jsou dávno pryč, třeba komunikace už vypadá zcela jinak a snad i postupy při prodeji zbraní jsou více vymakané, což předpokládám především u nás, dříve proslulé, a i v této knize zmíněné, zbrojnice teroristů. Vynikající tak, jak jsme u tohoto autora dávno zvyklí.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1975 |  Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2005 | Ikona |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2014 | Seznam smrti |
Kniha Žoldáci je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 627x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 31x |
| Knihotéce | 234x |
| Chystám se číst | 43x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 3x |
Čekal jsem víc akce, bohužel ta přijde až v posledních stránkách knihy, téměř celá kniha je o přípravě na útok v Africe. Z knihy mám rozpačitý požitek. Za mě průměr, tento autor dokáže psát lepší romány.