Abako
komentáře u knih
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Pro fanoušky Harryho Pottera je to dobrý čtení. Není to bůhví jak vysoká liteatura, ale to snad nikdo nečekal. V rámci danýho žánru je to fajn - oddechovka s koncem nutícím k zamyšlení. Ubírám jednu hvězdičku za četný chyby v textu. Opravdu by bylo vhodný investovat do korektur. Chyby dost ruší při čtení.
Listopád
Alena Mornštajnová
Při čtení jsem si celou dobu říkala, jak jsem vděčná, že to tehdy dopadlo dobře. Popisy systému po nepovedeným převratu mně silně připomínaly knihu Niny Špitálníkové o Severní Koree, takže bych řekla, že ve své fabulaci autorka nešla mimo možnou realitu. Takhle nějak to opravdu mohlo vypadat. A to je děsivý. Važme si naší svobody, není samozřejmá!
Strach
Jozef Karika
(SPOILER) Trochu mně vadila ta přiznaná inspirace Kingem (To) a podobný prostředí jako v Trhlině (nefunkční vztah/y, kopce, určitý podmínky jako zima nebo roční období, mizející lidi), proto dávám průměrný hodnocení. Ale četlo se to rychle a opravdu jsem se bála. Začala jsem večer a musela jsem přestat a nechat to na denní světlo. Za tmy jsem na to neměla. Ale to je i tím, že horory moc nevyhledávám, tak nejsem tolik otrlá. Celkově bych to vyhodnotila jako celkem dobrý a rychlý čtení na zábavu, ale znovu se k tomu asi vracet nebudu.
Sbohem, armádo
Ernest Hemingway
(SPOILER) Touhle knihou jsem si chtěla napravit mou neznalost Hemingwaye. Je to už klasika a já jsem od něj zatím nic jinýho nečetla. Dostalo se ke mně vydání z roku 1958, v překladu Josefa Škvoreckýho. A nebavilo mě to. Od začátku až do konce strašná nuda. Příběh by mohl být zajímavej, dobrodružnej, napínavej, dojemnej,... (to všechno tam je), kdyby byl napsanej jinak. Ten styl mně prostě nesedí. Je tam pár pasáží, který se čtou dobře, ale v celé knize jsou to spíš jen útržky (zranění na frontě, popravy důstojníků, utěk do Švýcarska), ten zbytek je nuda nebo přímo vata a některý stránky jsou na přeskočení. Catherin je nesympatická, chová se jako blázen a hlavní hrdina přeskakuje mezi racionálně uvažujícím člověkem (když velí své jednotce řidičů sanitek) a naprosto vygumovaným člověkem (když mluví s Catherin). Konec celé knížky mě překvapil tak, že jsem se musela dvakrát přesvědčit, že mně nechybí stránky. Tak strašně useknutej konec to celý totálně shodil. Vypadalo to, jako by se už Hemingwayovi uprostřed věty prostě nechtělo dál psát. Catherin dopadla jak dopadla, tak fertig, šlus, konec, hlavní postava nás už taky dál nezajímá. Jestli jsou i ostatní jeho knihy v podobným duchu, tak si je asi odpustím. Pro mě to bylo prostě zklamání. Když to srovnám s Remarquem, kterej tu válku zažil taky, tak je to sto a jedna.
Můj život mezi slzami a smíchem
Jiřina Bohdalová
Jiřinu Bohdalovou miluju, tak i přes tu textovou stručnost jsem si musela tuhle knížku koupit. Po přečtení jsem zjistila, že to vlastně stačí a člověk zase nemusí vědět každou podorbnost. Jak sama v knížce říká, vždycky si chránila soukromí a dodržela to i teď. Velký drby se nedovíte, dozvíte se to podstatný.
Nataša Gollová
Aleš Cibulka
Nataša Gollová byla vždycky moje nejoblíbenější prvorepubliková / protektorátní herečka. Inteligentní, vzdělaná, kultivovaná, krásná a obdivuhodná. Zničená režimem a závistí míň úspěšných kolegyní. Nešťastná v osobním životě, ale laskavá ke svýmu okolí. Svět je prostě nespravedlivej. Jestli jste Natašu milovali, budou chvíle, kdy se nad touto knížkou určitě dojmete a budete ji mít ještě radši.
Trhlina
Jozef Karika
Tohle je jeden z těch případů, kdy jsem nejdřív viděla film a až pak četla knížku a myslím, že to tomu čtenářskýmu zážitku nijak nebránilo. I když víte, kam se bude příběh ubírat, stejně jste napnutí, bojíte se, nechcete knížku odložit, i když se vám zavírají oči,... a to všechno proto, že vám pořád vrtá hlavou jediná otázka - co když je to všechno pravda? Neumím si na to udělat jednoznačnej názor, ale spíš se kloním k tomu, že určitě neumíme vysvětlit všechno (tak daleko ve vědění nejsme a asi nikdy nebudem) a tak je možný, že se lidi ztrácí, že mají nejrůznější zážitky, který je můžou přivést až na psychiatrii, a že jsou po světě brány do paralelních světů. Co vím určitě, je, že výlet na Tribeč riskovat nebudu. :-)
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Že je Evropa úžasně rozmanitá, to se tak nějak ví. Že se tady skoro za každým rohem najde kus historie a zajímaví lidi k tomu, to taky. Že se nový místa nejlíp poznají, když mluvíte s lidma a chodíte tam, kam oni, to vám bude po přečtení cestopisu úplně jasný. Zapomeňte na exotiku, projeďte Evropu a budete plní zážitků.
Saturnin zasahuje
Miroslav Macek
Milá knížka, co se dá rychle přečíst. Zasmějete se, i když to není nějaká třeskutá sranda (a asi to ani nebyl záměr) a vypadá to, že je zaděláno i na pokračování. :-) Spousta lidí pokračování Saturnina kritizuje, že to nedosahuje kvalit originálu, ale je potřeba si uvědomit, že originál je vždycky jenom jeden a nic ho nepřekoná, i když bude pokračování sebelepší. I když je to těžká věc, zkuste se při čtení ubránit srovnávání a věřím, že si to užijete.
Skleněný pokoj
Simon Mawer
Jsem nadšená! Krásně se to čte, člověk se ani chvilku nenudí, popisy Vily Tugendhat plné světla a volnosti jsou tak krásně napsané, že to člověk úplně cítí a vidí před sebou. A když jste ještě k tomu z Brna a vilu znáte, znáte i okolí a další místa v knize jmenovaná, pak je to úplná pecka. Nadšená jsem od první stránky, kde autor nabádá čtenáře, aby si zjistli víc o Československu. Asi jeden z mála, co chápe věci v kontextu a nebere téma nebo látku jen jako něco, co vytěží a dá od toho ruce pryč. Mawer se pokouší svou drobnou poznámkou přimět čtenáře k hledání souvislostí, zajmu o skutečný příběh Vily Tugendhat, o době, ve které byla postavena, o příběhu malé země, kterou byli doteď zvyklí tak nějak ignorovat. K tomuhle se určitě ještě vrátím.
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Klasická Aristokratka - oddechovka, kterou přečtete rychle a nechce se vám přestat. Nečekejte veledílo české literatury, ale něco milého a vtipného na pár hodin odpočinku.
Pohané a křesťané: Christianizace českých zemí ve středověku
František Šmahel
Tento sborník jsem dostala jako dárek a moc jsem nevěděla, co mám čekat. Představovala jsem si populárně naučnou literaturu o počátcích křesťanství u nás a o dramatickém střetu pohanů s novým náboženstvím. Nakonec to bylo jinak a tak jsem byla trochu zklamaná. Bylo to v některých částech až zbytečně detailní, ale taky jsem se dozvěděla pár zajímavých věcí. Nehodnotím to nijak vysoko, protože je to přece jen odborná literatura a ta byla pro mě jako laika těžší na čtení. Nějaký historik by ale určitě hodnotil výš.
Dobronínské morytáty
Vlastimil Vondruška
Na Vondruškovi je vidět, jak ty knížky píše rychle a seká to jak Baťa cvičky. Hodnotím to třema hvězdičkama, protože v rámci žánru oddechové literatury je to celkem dobrý, ale je na tom fakt až moc vidět jakási uspěchanost. Někdy mně připadá, že postavy jednají a mluví jaksi nepřirozeně nebo nepatřičně a to mě dráždí. Na víc hvězdiček to určitě není.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Kytice je odjakživa moje láska. Jestli vytáhnout něco z národního obrození jako zásadní dílo, tak jednoznačně Kytici. Mám několikero vydání. Moje nejoblíbenější je z roku 1970 ve velkém formátu s extrémně strašidelnými ilustracemi. Strach, hrůza, dojetí, víra, tradice, pověry, lidské chyby, špatná rozhodnutí, láska, tajemství, smrt,... všechno tam je! Letos je to 150 let od Erbenovy smrti, Kytice vyšla poprvé před 167 lety a pořád nás přitahuje a pořád se u ní aspoň trochu bojíme. Je to literární poklad!
Rudolf Hrušínský: 100 rozmarných lét
Jan Hrušínský
Tuhle knížku si musí přečíst každý milovník Rudolfa Hrušínského! Je to kombinace osobních vzpomínek na něj, připomínka jeho divadelních i filmových rolí, mraky fotek pracovních i soukromých, celý jeho život od narození skoro na jevišti, přes veleúspěšné roky a naopak normalizaci plnou zákazů až po smrt v dubnu 1994, kdy ještě stihl vidět svůj poslední film Noc rozhodnutí.
Zobáček mi namalujte červeně
František Nepil
Moje oblíbená knížka z dětství. Milovala jsem ty Janečkovy reprodukce a zvláštní Nepilovy příběhy. Bylo to všechno jako ze sna. Moje dvě nejoblíbenější povídky jsou Dvanáctý havraní sněm a Na čem se to houpávali malí obříci.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Čekala jsem od toho víc. Je to tak trochu slátanina, postavy jednají iracionálně, všichni jsou pořád na pokraji smrti a to málo zajímavý, co mělo potenciál, zůstalo jen jako náznak. Už se k té knížce nevrátím.
To
Stephen King
Horory moc nemusím, ale tohle je pecka. Bála jsem se od druhé stránky a potěšilo mě, že tam bylo i pár lehce humorných momentů. Ne jen čirá hrůza a potoky krve. Dávám plný počet hvězdiček. Jsem jednoduše nadšená.
1984
George Orwell (p)
Jak dlouho už je tahle kniha na světě a přesto se z ní svět nepoučil... Tohle je jedno z nejzásadnějších děl, co kdy vzniklo. Měla by to být povinná literatura.
Přítelkyně z domu smutku
Eva Kantůrková
Svědectví o komunistickém kriminále, kde se z člověka stalo číslo, kde dovolání práv bylo nemožné, pokud si mocipáni usmysleli a kde dodržování zákona jeho představiteli bylo spíš možností než povinností. Ještě, že už je ta doba pryč.