siena diskuze u knih

Jave, dovolila bych si jen malou poznámku. Vzhledem k tomu, že autor je členem The International Napoleonic Society, jeho předpojatost by neměla být překvapením. Na rozdíl od Vás, nevidím na ní ani nic špatného, naopak. Pan Kovařík nepíše učebnice, encyklopedie, od kterých je objektivita vyžadována. Vždyť máme možnost přečíst si knihy britských, ruských historiků a získat tím ucelený náhled na tuto dobu. Dokonce jsem kdysi dávno četla, že správný historik by měl umět být subjektivní, že ta dělá tento typ literatury přitažlivou a opravdu naučnou.

Marek82, kdybyste měl zájem, pan profesor Konvalinka měl pravidelné týdenní rozhovory s paní Barborou Tachecí na ČRo Plus, celé dva roky. Z archívu si můžete poslechnout zpětně.

XbookwormX, máte nejspíš pravdu, ale nějak mne zdejší komentáře "kdoví jak ono to je" pobídly k nevyžádané poznámce. Slabá chvilka...

Lenka. Vilka, tak, tak...

Dovolila bych si jen menší technickou poznámku...
Luhansk a Doněck byly, jsou, součástí Ukrajiny. Tedy svrchovaného státu se zvoleným parlamentem, vládou a prezidentem. Ukrajinská nezávislost a suverenita, v těchto hranicích (včetně Krymu), byla deklarována tzv. Budapešťským memorandem v roce 1994. Jeho signatáři, prezidenti Ruska, USA a premiér Velké Británie, se zavázali zdržet se hrozby silou nebo použití síly proti Ukrajině, zdržet se použití ekonomického nátlaku na Ukrajinu ve snaze ovlivnit její politické směřování, zdržet se použití jaderných zbraní proti Ukrajině, řešit případné použití jaderných zbraní vůči Ukrajině na půdě Rady Bezpečnosti OSN či vzájemně konzultovat vzniklé nejasnosti ohledně zmíněných záruk ( Ukraine crisis' impact on nuclear weapons. CNN [online]).

Pro ty, kteří nevědí na "koho ukázat prstem", představte si, že by např. Slovensko se rozhodlo, že si vezme Zlínský kraj. Nejprve vyvolá nepokoje, pak tam pošle své vojáky, "dovolenkáře" i s technikou vojenskou... Řekla bych, že v tomto případě by váhající měli celkem jasno...

záhadum, svými příspěvky útočíte na vše pro vás nepřátelské. Jsou to vesměs velmi vulgární, lživé komentáře, odkazy na extrémistické a dezinformační zdroje. Takže si vaše rady a doporučení nechte od cesty.

Shindo, samozřejmě že je. Já psala o tom, s čím se u podobných titulů setkávám, čím je argumentováno. Bohužel. A samozřejmě, že se diskutovat těžko potom dá...

PanPredseda, obsah knihy je jednoznačný. Argument, že kniha vyšla oficiálně/legálně je, vzhledem ke způsobu vydání, vzhledem k tomu, že není normálně distribuována, že autor čelí řadě obvinění, irelevantní. A vaše, celkem okatá, snaha o jakési rozproudění na tom nic nezmění.

PanPredseda, existují i příslušné zákony. Jak jsem napsala, pro mne je důležitější, že podobné tituly nejsou distribuovány oficiální cestou, že autor "má na krku kopec obvineni". U soudu ať si bojuje...

Shindo, tak on to není jediný titul, kde se Vámi zmínění shlukují. Bohužel, upozornit na to, upozorňovat na podobné tituly, není zde takříkajíc v módě, protože svoboda, demokracie a tak... DK to oficiálně pořešila vloženou poznámkou. Že to bylo vydáno oficiálně/legálně je ale celkem pofiderní argument, neb si to autor vydal samovýtiskem. Jak jsem koukala, knihkupci, prodejci knih dali ruce pryč, přes ně kniha není distribuována. Alespoň tak...

Pan Snyder nic nového psát nemusí. Tato kniha není nějakým předvolebním agitačním výcucem. Timothy Snyder v ní jasně a srozumitelně říká, jak zůstat obezřetným k autokracii, jak chránit demokratické uspořádání, demokratické instituce, právní stát. Třicet let jsme svobodnou zemí, všechna rozhodnutí děláme sami. Je to jen naše volba a i výsledky, důsledky těchto voleb jdou jen a jen za námi.

gladya, dovolila bych si říci, že odzrojované není nic. Tedy, relevantně odzdrojované.
Jak se teď ukázalo, na diskuzi o covidu, mnohé zdroje po rozkliknutí byly ala "jedna paní povídala", v některých bylo psáno zcela něco jiného, u některých docházelo k dezinterpretacím, v některých byl psán pravý opak dokazovaného, dokonce nebylo vůbec nic. Bohužel, a jak se ukazuje i dnes, ty "proudy" jsou podobné, vždy se automaticky přelijí do nějakého dalšího "problému", mnozí se spoléhají, počítají s tím, že už se někdo po původních zdrojích nepídí, pídit nebude. Zkrátka, jak už mi tu taky bylo jednou napsáno, když už se uchytí, dlouho se stále dokola opakuje, tak to lež není, protože to přeci každý ví a zná...
Jinak s vámi souhlasím, zle se mi dělá též. Ale zase, když se podíváte kdo tuto knihu vydal, nijak překvapivé...

fanous21, žádný update od tohoto profilu nečekejte... naopak.

"V souvislosti s aktuálním děním na Ukrajině zařazujeme v gestu solidarity a ve změně proti původnímu programu do vysílání četbu z knihy Ukrajina v měřítku 1:1. Reportáže talentovaného ukrajinského spisovatele, esejisty a investigativního novináře Oleha Kryštopy poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání."

ČRo Vltava - Dopolední četba

milamarus, svým příspěvkem jste mi připomněla Museo Nazionale del Cinema v Turíně... byla jsem jen v muzejním obchůdku, doufám, že budu mít ještě příležitost podívat se přímo do muzea. Ale mohu doporučit a nejen kvůli filmu, ale i architektuře. Ne nadarmo je Mole Antonelliana symbolem města.

blazemartin, mohla bych se zeptat, prosím, jak by to "správné" zfilmování mělo vypadat?

Ano, knihy pana M. Connellyho opět vycházejí...

Filmové Příběhy 20. století: Rodinný tábor a velké vraždy
Cyklus osmi půlhodinových dokumentárních filmů tvůrců Adama Drdy a Viktora Portela zachycuje šoa v podmínkách někdejšího Československa. Opírá se o unikátní výpovědi přeživších, československých občanů židovské národnosti, kteří se stali obětmi nacistické násilné antisemitské politiky, oběťmi „konečného řešení židovské otázky“. Všechna svědectví jsou součástí sbírky Paměť národa.

Paměť národa, Holocaust, Příběhy 20. století
ČT iVysílání - Příběhy 20. století - III. řada

Bohužel, to, co je v knize psáno, se dělo. Skutečnost byla leckdy ještě drsnější...

"Virtuální muzeum Gulag Online přibližuje základní podobu a rozměr sovětských represí, a to na základě virtuální rekonstrukce tábora Gulagu, konkrétních lidských osudů, vybraných předmětů, dokumentů a textů. Snažíme se o reprezentativní výběr základních informací, naší ambicí není obsáhnout všechny detaily sovětského represivního systému."
(gulag.online)

"... Po asi půl roce v bloku mladých ve vyhlazovacím lágru Osvětim-Birkenau se dostal do hlavního tábora Osvětim I. Tam se také 27. ledna 1945 dočkal osvobození tábora. S tímto dnem má profesor Radil spojenou etickou diskusi o možné pomstě a zabíjení: „Spolu s dalším chlapcem jsem toho dne dopoledne dostal od utajené organizace vězňů za úkol hlídat vrata do tábora s nápisem Arbeit macht frei. Koukám z okna a vidím německého vojáka. Jde sám a táhne za sebou pušku. Sám ve sněhovém poprašku míří k táborové bráně. Spěchá, ale utíkat už nemůže. Zavolal jsem svého kamaráda a ptal jsem se ho: ,Kdybychom tu měli flintu, zastřelili bychom ho?‘ Ten chlapec, bývalý student rabínské školy, mi vysvětlil: ,Ne, nezastřelili. Válka skončila. Je za pět minut dvanáct. To, co platí ve dvanáct, už platí za pět minut dvanáct. Proč bychom ho stříleli?‘“..."
(Paměť národa - Prof. MUDr., DrSc. Tomáš Radil)

"...Vyprávění profesora Tomáše Radila pro Paměť národa se od jiných svědectví liší. Zatímco většina pamětníků popisuje a líčí svůj životní příběh, profesor Radil hovoří o svém životním tématu. Vedle své profese neurofyziologa se paralelně zabývá holocaustem jako obecným fenoménem, který zasáhl, ovlivnil a změnil životy milionů lidí včetně jeho vlastního. Ve svém vyprávění popsal formální organizaci deportací, psychologickou manipulaci s jedinci v koncentračních a vyhlazovacích táborech, snahu rozštěpit lidské společenství na elementární jednotky i obranné mechanismy, které to vyvolalo. Příběhy jedinců jsou podle něj neopakovatelné, neopakovatelnost holocaustu pak záleží na společnosti.

STAČILO SEDM TÝDNŮ
Tomáš Radil vyrůstal v jihoslovenském městě Parkan, dnešním Štúrovu. Sousední maďarské město Ostřihom odděluje pouze řeka Dunaj a spojuje most, zničený v posledním roce války a opravený teprve nedávno. Narodil se jako jediný syn do židovské rodiny, ve které se mluvilo slovensky i maďarsky. Bylo mu třináct a půl roku, když Maďarsko, kam Parkan po vídeňské arbitráži připadal, v březnu 1944 obsadili Němci. S příchodem Němců se zostřila protižidovská opatření, která vrcholila deportacemi Židů do vyhlazovacího tábora v Osvětimi a končila jejich hromadnou vraždou. Profesor Radil upozorňuje na rychlost, s jakou byla zkáza židovského obyvatelstva provedena: „Přípravy k likvidaci trvaly sedm týdnů ode dne německé okupace. Dalších sedm týdnů stačilo k fyzické likvidaci asi 450 000 Židů deportovaných z tehdejšího maďarského území s výjimkou Budapešti. Nebylo k tomu potřeba mnoho lidí, ale výkonný a funkční aparát, a především vnucení postupu ,menšího zla‘ židovským představitelům, kteří byli přinuceni sami zorganizovat zničení svých vlastních lidí i sebe samotných.“

Už během dvoudenní cesty dobytčákem, kterým odjela v červnu 1944 celá rodina Radilových, prarodiče, rodiče i syn, jim bylo podle zacházení s cestujícími zřejmé, že je v cíli nečeká nic dobrého. Podle profesora Radila se jízdní řády vlaků do Osvětimi řídily kapacitami tamních krematorií, jinak by překonání relativně krátké vzdálenosti netrvalo dva dny a dvě noci. Tolikrát popisovaná situace při příjezdu nových transportů do vyhlazovacího tábora byla součástí dobře promyšleného plánu na likvidaci: „Celá procedura příjezdu byla naplánovaná. Vlaky přijížděly většinou v noci, silné reflektory namířené na rozespalé a nic nechápající lidi, neustálé pobíhání komand v příšerných mundůrech, křik, brutalita, zmatek, spěch a snaha vyvolat paniku, to vše mělo napomoci k ještě většímu šoku a ochromení nově příchozích.“

ČÍSLO ZNAMENALO NOVOU IDENTITU
Rychlost, s jakou se vše odehrávalo, byla důsledkem pevného řádu a častého opakování procesu i sehranosti všech aktérů – kromě hlavních účastníků, totiž nově příchozích. Profesor Radil podotýká, že celý proces likvidace – od příjezdu do Osvětimi, přes selekci, vraždu v plynové komoře až po spálení těl v krematoriu – trval velmi krátkou dobu, možná dvě nebo tři hodiny. „To, co popisuji, trvalo v reálném čase zhruba tak dlouho jako tento rozhovor.“ Po selekci, jíž prošel spolu s otcem, pokračovalo vše podle přesného plánu: „Svých práv i majetku byl člověk dávno zbaven. Ve vlaku se stal jednou z položek na seznamu, beze jména. Do doby, než člověk dostal tetování na předloktí, nebyl nic. Teprve vytetované číslo mu dodalo v nastalé situaci novou identitu.“

Tomáš Radil se dostal do tzv. bloku mladých, do kterého bylo vybráno asi tisíc chlapců ve věku kolem patnácti let. Hoši nepracovali a účel tohoto bloku zůstává dodnes nejasný. V lágru se musel člověk rychle zorientovat, jak profesor Radil upozorňuje, bez znalosti situace se nedalo přežít. Povinnost seznámit nováčky s realitou lágru připadla starším vězňům, kteří nechápajícím táborovou realitu vysvětlili: „Ptal jsem se jiného kluka v mém věku: ,To jsou nějaké továrny?‘ ,Ne, to nejsou továrny, to jsou krematoria. Tam spalují mrtvoly.‘ Nechápal jsem: ,Kde berou ty mrtvoly?‘ On mi říká: ,Ty nevíš, o co se jedná. Musíš to pochopit. Ten kouř a ten divný pach, který je tady neustále cítit, to pálí lidi z transportu, kterým jste přijeli. To jsou tvoji příbuzní, ten kouř je z jejich těl.‘“

JEDNOTLIVEC NEMĚL ŠANCI
Vědomí situace a její přijetí bylo jednou z podmínek přežití. Druhou podstatnou podmínkou bylo vytváření menších společenství. Sounáležitost a přátelství mezi vězni byly obrannou reakcí na jiné opatření, které bylo součástí táborové decimační praxe, totiž snahy rozbít společenství na nejmenší možnou společenskou část, tedy jedince. Profesor Radil připomíná: „Jednotlivec sám neměl šanci. Pouze vzájemná podpora vedla k možnosti přežít. Rozbití skupiny na prvočinitele vyvolalo obranný mechanismus, opětovné sdružování. Malé skupiny si často vytvořily i jakési autonomní desatero, redukované na tři nepsaná, ale dodržovaná pravidla: Nepokradeš. Neuškodíš. Pomůžeš, pokud sám sobě neuškodíš.“

Protipólem sdružování byly neustálé selekce, které představovaly nástroj psychologické manipulace s vězni. Selekce rozbily i skupinku pěti chlapců, k nimž se Tomáš Radil připojil. Ve většině vzpomínek pamětníci popisují, že selekce byly otázkou kombinace štěstí i náhody, profesor Radil toto tvrzení potvrzuje: „Při jedné selekci neprošel kamarád jen proto, že byl o pár centimetrů nižší než laťka přitlučená k tyči, které se měl vězeň hlavou dotknout. Další selekcí jsem neprošel já. Už jsme byli připraveni a čekali v baráku na cestu do krematoria. Přišel tam lékař, ze šesti set lidí vybral asi třicet, kteří nastoupit nemuseli. Mě mezi nimi.“ ... "
(Paměť národa - Prof. MUDr., DrSc. Tomáš Radil)

Holocaust se může opakovat – jiným způsobem na jiném místě.

Tomáše Radila ve věku 13 let deportovali s celou rodinou do Osvětimi. Zatímco velká část příbuzných se odtamtud nikdy nevrátila, pamětník se dočkal osvobození. Několikaměsíční osobní zkušenost s nacistickou genocidou jej ovlivnila na celý život.

„Knihu (Ve čtrnácti sám v Osvětim) jsem psal spíš jako příběh těch, kteří se nevrátili, a také jako součást historické paměti než jako autobiografii vlastní. To, že si životu nebezpečné zážitky udržujeme v dlouhodobé paměti, umožňuje, abychom byli připraveni, kdyby se něco podobného mělo opakovat. Je to evolučně-biologická zákonitost. Tuto informaci mohou převzít za určitých okolností i naši potomci.“ Profesor Tomáš Radil byl přesvědčen, že sdílení zkušeností předků se může stát součástí identity potomků – jako se to stalo jemu na základě vyprávění zážitků dědečka z první světové války a jako se to stalo jeho dětem a vnoučatům na základě jeho vyprávění o jeho zkušenostech během holocaustu. Proč toto sdílení považoval za důležité?
Domníval se, že tvrzení o jedinečnosti Šoa je mylné: „Holocaust se může opakovat – jiným způsobem na jiném místě.“ Upozorňoval přitom na nebezpečnou kombinaci zoufalství a nenávisti: dostanou-li se lidé skrze manipulaci na pokraj zoufalství, mohou dělat hrůzostrašné věci. Zároveň byl přesvědčen, že sociální nenávist, která bývá v počátku takových událostí, se sčítá, tedy že i nesourodé skupiny se mohou sejít ve své nenávisti k jedné oběti, a „tato globalizace nenávisti“ může zlikvidovat celé národy, a proto spatřoval takový význam v budování a udržování kolektivní paměti.

(PŘÍBĚHY / ANDREA JELÍNKOVÁ, JOHANA HEŘMÁNKOVÁ, 10.8.2021 - Paměť národa)

... Všichni jsme dědici společné minulosti. Řízením osudu někdo z nás ve své rodinné historii nese odkaz obětí, druhý pak organizátorů konečného řešení a většina ostatních jsou dědici osudu přihlížejících.
... Všechno je stigma. Společně obýváme město, které masovou likvidací části obyvatel změnilo svou kulturní identitu.
Stereotypy, motivující xenofobii a rasovou nenávist, jsou v dnešním světě stále přítomné. Mění své rysy, jazyk a generace aktérů. Klíčem k jejich identifikaci je pochopení minulosti.

Památník ticha, Bubny, Praha.

"V čem jste byla silnější, než ostatní?" zeptal se Daniel Stach.
"Nebyla jsem silnější". Odpověděla Evelina Merová.
"Měla jste větší vůli k životu?"
"Ne. Když někdo jde do plynové komory, je jedno, jakou má vůli."
"Je to o štěstí?"
"Je to náhoda...".

11 jí bylo v Praze.
12 v Terezíně.
13 v Osvětimi.
14 při pochodu smrti.
15 v Leningradu po druhé světové válce.
Z rodiny přežila holocaust jako jediná.
Evelina Merová.

Hype Park Civilizace, ČT24, 22.1.2022.

SputnikV, opět lžete! Den osvobození koncentračního tábora v Osvětimi je Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu. Takže, není to nějaký "tajný" den, ani den, který by nebyl nijak připomínán. Naopak.

Ve světě si připomínají obětí holocaustu. "Buďte lidmi," apeluje přeživší. (ČT24 27.1.2022). Stejně, jako vloni, jako, každý rok...

Přesto, ve srovnání s tím, co např. zaznělo na zde propagované konferenci, je neaktualizace stránek MZ marginálií.

Je úsměvné, jak najednou holdingoví investigavci tepají do stránek MZ, do údajů, které tam visí za ministrování těch, které si tam přijal jejich šéf.

Věda a informace z ní nejsou 0-1, vím-nevím, když nevím před půl rokem, tak za půl roku nejsem kvůli tomu lhářem. Když se např. před rokem vakcíny uchovávaly při -80, jako se uchovávají vzorky s izolovanou RNA, a nyní je protokol změněn, ještě -80 není dezinformací. A dezinformátorem ten, který postupuje podle původního protokolu. Neomlouvám tím, neaktualizaci stránek, jen mi toto přijde jako marginálie. Marginální,
v porovnání s tím, co je éterem šířeno, co i této debatě zaznělo, na koho se odkazuje. Ale chápu, že v holdingu to nyní musí běžet...

A propos testy a jejich průkaznost...
Negativní PCR po pozitivním antigenu? "Pokud cítíte příznaky, tak máte covid" říká mikrobiolog (iRozhlas, 31.1.2022)

... a ještě k tomu dnes šířenému, že omikron je "přírodní vakcína"... zdá se, že není:
Neutralizing immunity in vaccine breakthrough infections from SARS-CoV-2 Omikron and Delta variants. V. Servellita et al. medRxiv, 2022 - reprint...

A zase, jestli se uvedená data potvrdí, tak to neznamená, že ten, kdo považoval omikron jako výhru, byl lhář. Lhář a vědomý dezinformátor je ten, který i přes známá fakta a data, dál tvrdí to, co je s nimi v rozporu. Kdo dokonce dává odkazy, pro podporu svých argumentů, kde se o nich nemluví, či dokonce jsou v přímém rozporu...

V tomto kontextu je především podstatné slovo "tiež".

... Národna kriminálna agentura dnes zadržala extrémistu Mariána Magáta. (...) Ako ďalej informuje polícia, stalo sa tak po skončení pojednávania na súdě v Žilině a předvedla ho před vyšetrovateĺa, ako obvineného z extrémizmu v 36 skutkov. Ako uvádza polícia, v prípade Magáta ide o výrobu a rozširovanie extremistického materiálu, ako aj popieranie holokaustu na internete. ...
(HN Slovensko, 24.1.2022)

Stejně jako rozbor nejnovějšího "dokumentu" SMIS o tom, jak ignorujeme doporučení světových zdravotnických organizací - twitter účet Lukáš Dušek (25.1.2022).

Proč to dělají? Pro naše dobro? Bohužel, I tato diskuze je jen potvrzením, že opravdu nepočítají s tím, že si jejich čtenáři a posluchači vyhledají, na co odkazují...

Chesterton, takže jsme zase u toho, nemocní jsou jen rizikoví a nemocní, co by stejně... kdybych byla cynikem, odvětila bych, že nebezpečí vakcíny je jen pro stejně rizikové. Pardon, zřejmě...

V těch mých příspěvcích nejde tak o černobílé vidění, ale vysvětlení, v čem se "mýlí" ti, které tu citujete, jaká "zmýlení" na základě jejich mediálních výstupů, šířite. To je celé...

Pandemický zákon bez časového omezení je ústavně hraniční. Není to dobrý signál říká ústavní právník Wintr (iRozhlas, 25.1.2022) ... přesto, ale říká, že nějaký pandemický zákon je potřeba...

A další, pro případné zájemce:
Co jsme si od mRNA vakcín proti covidu slibovali a co jsme dostali? A. Obr - 16.12.2021

Tak jsem si video pustila, opět odložila knihu, mea culpa.
Ano, případ té holčičky je tragický a nejde moc co říct, aby to nevyznělo cynicky. A jsem asi ta poslední, která by nad podobným mávla rukou. Jako tady mávají jiní, že prý "s covidem". Jen čelíme situaci, čelíme onemocnění, které je vysoce nakažlivé, proti kterému nemáme přirozenou imunitu, a které bohužel nepočká, až budeme mít 100% odpovědi na všechny otázky. Nehledě na to, že ty stejně mít nebudeme. Přesto bych tu nemluvila o lžích a utajování. Podezřelé údaje se prešetřují, kupodivu, na rozdíl např. od autora knihy mluví o hlášení VAERS, co opravdu znamenají. Ano, i o tom článku kanadských vědců jsem četla, jen bych doporučila najít si a přečíst originál, on není tak černobílý, jak se paní doktorka snaží naznačit. Obecně by to chtělo vyhledat si vždy originál, jak o tom mluví i pan profesor Konvalinka.

Co je pro mne nové, jsou její slova, jak v nějaké studií na fungování mRNA vakcín je smrtnost myši 80%? Jestli jsem to dobře pochopila. O které to mluví, víte někdo? Já jsem našla naopak nový článek pana doktora Petra:
Vakcína typu mRNA vyléčí nemocné srdce a pak zmizí. Zatím jen u myší (VTM, 13.1.2022). Že to je jen "ehm zdroj", se nenechte odradit, v článku je odkaz na originální práci.

Chesterton, a vy jste si někde ověřovala, co říká paní doktorka? A mluví o tom, proč by vakcína měla být o tolik nebezpečnější od samotného viru, jak o tom mluví např. paní doktorka Tachezy?

A nezlobte se, nic, co se dnes říká a děje, neospravedlňuje k tomu, co se děje pod okny "zrádců", že se veřejně volá po jejich likvidaci. Ale je dobré vědět, že mé počínání se shledává být horším, než výše popsané... zajímavá zkušenost.

A mluví o nějakých konkrétně? Nebo obecně o všech?

Multisystem Inflammatory Syndrome in Children by Covid-19. Vaccination Status of Adolescents in France. M. Levi et al. JAMA 2022.
Effectiveness of BNT162b2 Vaccine against Critical Covid-19 in Adolescents. SM Olson et al. NEJM 2022.

A ještě poznámku... nikdy jsem nepsala, že by se měli povinně očkovat děti. Přesto bych si netroufla tvrdit, že pro děti setkání s virem není bez rizika.

Aááá, tak proto! No, to se omlouvám za tu negativní energii... a nechám to tu odbornicím, které smršť SZ nevyvolávají, a na které si kdejaký virolog, biolog, molekulární biologie a genetika, natož nějaký vir, nepřijdou. A mezitím budu přemýšlet nad tím, samozřejmě potichu, jak hájení parlamentní demokracie souvisí se šibenicemi a transparenty s fotografiemi "zrádců národa"...

Chesterton, mám to chápat tak, že jste komfortní s tím, co se děje na dnešní demonstraci? Pandemický zákon sám o sobě útokem na parlamentní demokracii není. V jaké podobě bude nakonec schválen, jestli vůbec, je otázka jiná. Nepředbíhala bych. A co takový zákon 152, 153 Sb. 40/2009?

Vzhledem k tomu, že autor je laik, že snesl do své knihy VELMI zavádějící informace, tak to na nějakou rozumnou diskuzi nevidím. Ale co já nečtenář, nepíšící komentáře ke knihám, mohu vědět, že?

Lenka.Vilka, nechtěla jsem nejprve reagovat, abych ještě nepřitížila, ale když už jsem byla zase zmíněna... Ale mohu uklidnit zdejší všímavé a starostlivé uživatelky, mám tu vedle sebe celkem tlustou knihu... samozřejmě, na vaší čtenářskou úroveň tím nedosáhnu...