1812 - Napoleonovo ruské tažení

1812 - Napoleonovo ruské tažení https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107789/bmid_1812-napoleonovo-ruske-tazeni-enl-107789.jpg 5 15 1

Velmi poutavá a čtivá kniha o vojenském tažení Napoleona Bonaparta do Ruska roku 1812. Zdálo se, že Napoleon I. stanul před tažením do Ruska na vrcholu moci, i přes některé známky slabosti se jeho říše vnitřně upevňovala. Carské Rusko si ovšem počínalo stejně výbojně jako Francouzi, Napoleon byl přesvědčen, že ruský car Alexandr I. čeká jen na vhodnou záminku k válce. A tak oba soupeři dál mluvili mnoha slovy o míru, ale hráli jen o čas a spojence. Autor se pokouší vysledovat příčiny a důvody Napoleonova vpádu do Ruska v červnu roku 1812 a objektivně vylíčit a posoudit průběh samotného tažení, jehož rozsah neměl ve vojenské historii do té doby obdoby. Do Ruska Napoleon vyrážel jako císař nad králi a s obrovskou armádou, vracel se jako uprchlík obklopený nepatrnou eskortou.... celý text

Žánr:
Literatura naučná , Historie

Vydáno: , Hart
více info...

Komentáře (1)

Komentáře 1 Recenze 0

jadran
jadran
10.08.2020 3 z 5

Každý, kdo má sílu a hlavně žaludek na to, aby přečetl tuhle knihu až do konce si zcela jistě uvědomí, že válka je děsivá, zvrácená a nechutná záležitost po celou dobu lidské historie a že představa rytířských střetů na bitevním poli, vedených geniálními vojevůdci a loajálními vojáky v pestrých uniformách napoleonské éry je nesmysl. Je tristní, že válečný zločinec a masový vrah Napoleon má v pařížské Invalidovně hrobku, proti které ta Leninova u kremelské zdi vypadá jako pastouška. Jakému obrovskému utrpení byli vystaveni všichni ti vojáci, ale hlavně nevinní civilisté? Zpustošené země, mraky mrtvých a to zdaleka nejen vojáků. Nakonec, Kovařík popisuje celkem nemilosrdně a bez obalu, jak se všichni účastníci konfliktu chovali. Připadá mě trochu přehnané, jak zdůrazňuje, že i Rusové se doma chovali jako zvěř a neopomene opakovat, že zajatce vraždili i Rusové a dokonce i mužici. Poněkud si protiřečí i co se týká Kutuzova, snaha dokazovat, jak byl bezcharakterní a vlastně nic nevymyslel je stejně přehnaná jako sovětská "historiografie" eliminující všechny "Nerusy" a pomlouvající naopak Barcalye de Tollyho. Chabá je i ona argumentace, že Kutuzov svým pararelním pochodem měl stejné ztráty jako Francouzi (či spíše Napoleonova armáda) - je rozdíl, jestli se 4/5 nemocných Rusů z oněch 50 tisíc, co z Kutuzovovy armády vypadlo, uzdravilo a naopak, jestli těch francouzských 9/10 zahynulo. Nejsem rusofil, ale řada soudů pana Kovaříka není prostě objektivní. Stejně jako jeho posměch na adresu pruského krále. Byl snad uzurpátor Napoleon a jeho lidé charakterní lidé? Ono i to určité omlouvání Napoleonova útoku tím, že ho Alexander chtěl napadnout později je až příliš podobné argumentaci Hitlera, proč napadl Sovětský Svaz. A tak nejcennější částí knihy je kromě přehlednosti a chronologie ono obrovské množství zakomponovaných vzpomínek účastníků. Tedy těch, co přežili. Mezi peklem Stalingradu za druhé světové a tím, co se odehrávalo na smolenské silnici není žádný rozdíl. A tak zůstali v celé knize jediní dva lidé, ke kterým jsem cítil sympatie a respekt - onen ruský partyzán Denis Davydov, jehož literární projev nepřekvapí, jednalo se o básníka z okruhu A.S.Puškina a především "našeho" maršála a pozdějšího titulárního vítěze další děsivé apokalypsy u Lipska - Karla Filipa Schwarzenberga. Jeho dilema, jak se vlastně zachovat - byl v přátelských vztazích jak s carem Alexandrem tak s Napoleonem, k Francii neměl příliš přes všechno kladný vztah (zúčastnil se všech válek proti Francii od doby revoluce) a poznal i na vlastní kůži, co znamená být spojencem Francie, když byl nucen spolupracovat s francouzským generálem Reynierem, velícím saskému sboru muselo být bolestné a unavující. To, že se skutečně zachoval maximální stupeň volnosti a vyvedl 2/3 své armády mu slouží ke cti. Nebyl zrádcem, jak ho dehonestující francouzští vrstevníci a historici. Stejně jako pro něj muselo být utrpením později velení spojeneckým armádám s triem monarchů v zádech.
P.S. Snad nic by nebylo poučnější pro naše východoevropské sousedy, než kdyby si zapamatovali následující Napoleonovo prohlášení směrem k Alexandrovi před zahájením konfliktu: "Nepomýšlím na obnovu Polska, zájmy mého lidu nejsou s touto zemí spojeny, jestli mě ale donutíte k válce, použiji Polsko proti vám." A to platilo stejně tak dřív, jako dneska a ne jenom ze strany Francie. O to je smutnější kolik polských vojáků pod Napoleonem bojovalo a padlo v naivní víře, že přichází, aby Polsko osvobodil.