Yokolobuna

Přečtené 155



David Copperfield
leden - únor 2021
David Copperfield 2013, Charles Dickens

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2021 – "15. Kniha, jejíž název je i jménem hlavní postavy" S relativně útlou knížkou jsem se kvůli narození synka a s tím spojeným nedostatkem volného času páral více jak měsíc. Je to škoda, protože můj dojem tak asi bude trochu jiný, než kdybych četl vehementněji. Dickense mám vážně rád, je to autor, který má co říct i stopadesát let po své smrti. V Davidu Copperfieldovi rozehrává příběh o malém nešťastníkovi, který je zmítán už od narození nepříznivým osudem. Vzhledem k tématu je až zarážející, jak mile kniha působí. Malý David není prakticky až na závěr knihy asertivním hrdinou a do (většinou nepříznivých) situací se dostává tak nějak samovolně. Dickens však píše velmi lehce a všudypřítomnou bídu anglických uliček obalil do místy pozitivního kabátku. Kniha tak nepůsobí bezvýchodným dojmem, jak by se mohlo z popisu na obálce zdát. Autor samozřejmě psát uměl a i v Davidu Copperfieldovi vdechl život zajímavým figurkám, byť většina z nich má často jen epizodní roli a drtivou většinu z nich opustíme dřív, než nám je nechá Dickens pořádně poznat. Copperfield mě tak slušně bavil, ale vyloženě nenadchl. Napsaný je hezky, ale díky dost rozředěnému a často pomalému ději nejde o titul, který vás bude nutit číst každou volnou chvíli. No, a nebo jsem na to prostě jen neměl čas, jak jsem psal v úvodu ;). /Edit. 02. 03. 2021/ Až z komentářů jsem zjistil, že se mi do rukou dostala značně okleštěná verze o rozsahu silnější čtvrtiny původního textu (!). To, že o tom ve vydání není ani zmínka, je na pováženou. Je to škoda, některé z v komentáři uvedených výtek tak mohou být v konečném důsledku úplně mimo. Hodnocení se tedy vztahuje výhradně k vydání od Omegy z roku 2013. Zkráceně? Příjemný román o špatných i dobrých lidech, který naložil na bedra mladého hrdiny nejedno úskalí, přesto rozhodně nepůsobí bezvýchodně. Dickens uměl najít i v bídných uličkách anglických měst pozitivní věci a to vtiskl i do Davida Copperfielda. Jde tak o fajn čtení, které se však vyjma atmosféry do paměti dnešního čtenáře ničím výrazněji nezapíše. Hodnocení na DK v době přečtení: 85 %; Moje hodnocení: 75 % jako 112. hodnotící.


Útok na pekárnu
leden 2021 (07.-15.)
Útok na pekárnu 2016, Haruki Murakami

odpad!

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2021 – "2. Kniha obsahující ilustrace" To. Bylo. Ho*no. Přiznám se, že důvod existence něčeho jako Útok na pekárnu prostě nechápu. Kratičký text na mne působil jako pseudointelektuální srajda zcela bez obsahu či zajímavější myšlenky. Normálně knihy necituji, ale Murakami si text sám shrnul v jedné z pasáží ústy hlavní postavy: "Není to vůbec zajímavá historka," ujistil jsem ji. "Přinejmenším není tak zajímavá, jak asi očekáváš. A nic moc se toho v ní ani neděje." Zcela souhlasím, tak proč nám to má sakra potřebu psát?! Osobně mne nenadchnuli ani ilustrace, byť v tomto případě jde o věc vkusu a pocitu a chápu, že někdo výtvarný styl Kat Menschik ocení. Že se někomu líbí text samotný, bohužel pochopit nedokážu. Zkráceně? Druhá letošní kniha a hned aspirant na dno roku (doufejme). Útok na pekárnu mi nedal vůbec nic, jen sebral čas. Naštěstí ho nebylo moc... Hodnocení na DK v době přečtení: 68 %; Moje hodnocení: 10 % jako 489. hodnotící.


Bílá nemoc
leden 2021 (05.-07.)
Bílá nemoc 2013, Karel Čapek

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2021 – "1. Kniha z lékařského prostředí" Klasika. Když jsem měl Bílou nemoc číst před lety k maturitě, div že jsem si mozek nezavařil při přemýšlení, jak s tím vydrbat a z kánonu preventivně slaboučkých knih přečíst co možná nejméně. Tehdy jsem si vytáhl (nečtenou) Stařec a moře a všechny povrchní znalosti o Bílé nemoci jsem vypotil na potítku. Lidi se ale mění a koníčky s nimi... K jednomu z nejváženějších dramat Karla Čapka jsem se tak dostal, až v době, kdy mi pomalu táhne na třicítku a nikdo mi ji vážně nenutí (možná tak nenásilně Čtenářská výzva). Je zajímavé, že v dnešní nelehké době Bílá nemoc opět rezonuje, i když ve zcela odlišných pasážích a jiným způsobem než před 2. světovou válkou. Bílá nemoc je klasickým příběhem o lidské krátkozrakosti a zabedněnosti, kde se střetávají figurky s vlastnostmi lidskému pokolení stále dobře známými. Utopistický snílek doktor Galén se zde nesnaží vyléčit pouze záhadnou chorobu, ale lidstvo samotné. A dělá to stejnou měrou úctyhodně jako naivně. Drama prakticky stojí na scénách, kdy svéhlavý doktor, který jediný umí vyléčit zhoubnou nemoc, naráží na stále mocnější pohlaváry (zjevně) nacistického režimu, s nimiž se snaží dohodnout na vybudování světového míru výměnou za "kouzelnou" medicínu. Na Bílou nemoc je potřeba nahlížet v kontextu doby a v tomhle ohledu si skutečně Čapek servírky nebral. Za jeho osobní statečnost si zaslouží obdiv, jen mám pocit, že následný vývoj dějin nakonec překvapil i vizionářského Čapka. Trochu mě mrzí jen kvalita vydání, co se mi dostalo do rukou. Na tak útlou knížečku je v ní překlepů a chyb přeci jen trochu moc. Zakoupeno v roce 2020 za 49,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Klasické drama s přesahem i do dnešních dnů. Čapek se zde pouští do líčení krátkozrakosti lidstva a opakovaně trefuje hřebíček na hlavičku. Kniha dnes možná již tolik nenadchne dějem či postavami, ale už jen v kontextu jejího vzniku ji je potřeba ocenit. Hodnocení na DK v době přečtení: 89 %; Moje hodnocení: 80 % jako 4 326. hodnotící.


Medvěd a Slavík
prosinec 2020 (18.-30.)
Medvěd a Slavík 2018, Katherine Arden

Slušná pohádka v neokoukaných, přesto v lecčems našincům důvěrně známých kulisách. Ardenová ve své prvotině servíruje text, který i přes své pohádkové zasazení nepůsobí naivně a bez kompromisů pobaví i dospělé. Z knihy prakticky sálá chlad zasněžených ruských lesů a atmosféru má Medvěd a Slavík krásně autentickou. I přes nepopiratelné krásy je Rus v podání autorky nehostinné a postupem času i nepřátelské místo, kde byste rozhodně žít nechtěli. Hlavní hrdinka, Vasjočka, je zdařilou ústřední postavou, ke které si nebudete muset dlouho hledat cestu. Nepochopení ze strany fanatických obyvatel zmrzlé vísky a boj nadpřirozeného dobra se zlem, čerpajícího ze slovanského folklóru, také fungují jako hlavní pilíře příběhu dobře. Medvěd a Slavík však bohužel prakticky v celé své poslední části začíná citelně ztrácet. Jakoby autorka nevěděla, co s pracně vybudovaným podkladem příběhu dál a ke konci vyprávění na pár kapitol zvolní, aby se vše ukončilo v nepříliš zdařilém finále. I tak je však Medvěd a Slavík zábavnou a rychle ubíhající pohádkou pro všechny generace. Zakoupeno v roce 2020 za 99,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Dobrá pohádka v zasněžených kulisách středověké Rusi se slušným tempem a nápady. U konce však působí trochu nedotaženě a neuspokojivé finále výsledný dojem trochu kazí. Hodnocení na DK v době přečtení: 87 %; Moje hodnocení: 75 % jako 351. hodnotící.


Římský popravčí
listopad - prosinec 2020
Římský popravčí 2018, Robert Fabbri

Druhá kniha série o vzestupu Vespasiána se mi přibližně do poloviny líbila podstatně méně než ta první. Intriky mocných mi přišli už trochu překombinované a s odstupem dvou let (takřka na den, první díl jsem dočetl 19. 12. 2018) jsem měl trochu zmatek v postavách a jejich motivacích. Samotné události pak působily jako naředěná vata pro díl, který má sloužit hlavně jako výplň dlouhé série. Všechny tyto pocity se však v ten pravý čas naštěstí rozplynuly. Římský popravčí je hlavně ve své druhé polovině již pořádně napínavým historickým románem se strhujícím koncem. A román je to místy řádně zvrácený až obscénní, nutno dodat. V jednu chvíli se Fabbri ve svém vyprávění utrhl ze řetězu natolik, že kniha začíná připomínat 120 dnů Sodomy a pokud nesnesete násilí na dětech ani ve psané podobě, raději se Římskému popravčímu vyhněte obloukem. Nejen doslov mne znovu přesvědčil o tom, že autor se na své knihy pečlivě připravuje, byť pro klid duše se budu raději utěšovat tím, že největší zvrácenosti se nezakládají na reálném podkladu. Jako exkurz do zákonitostí mocného Římského impéria funguje Vespasián opět znamenitě. Římský popravčí není jednoduchý na čtení, je plný složitých vztahů postav s pro našince cizokrajnými jmény, hlavní hrdinové vlastně celkem prevíti a některé události v knize zobrazené se musí normálnímu člověku nepříjemně číst. Druhá kniha s Vespasiánem tak rozhodně není pro každého, ale otrlejším a pozornějším čtenářům ji lze rozhodně doporučit. Zakoupeno v roce 2018 za 69,- v e-shopu Levné knihy. Zkráceně? V první polovině trochu úmorné čtení, nabírá hlavně v závěru pořádný spád a pečlivě zpracované římské reálie opět fungují skvěle. Fabbri kosí postavy po stovkách, a že to mnohdy není příjemná podívaná. Tohle vaší babičce raději nepůjčujte. Hodnocení na DK v době přečtení: 84 %; Moje hodnocení: 75 % jako 59. hodnotící.


Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
listopad 2020 (12.-26.)
Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky 2016, Miloslav Švandrlík

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "16. Kniha, která má v názvu slovo "aneb"" (Touto knihou jsem 26. 11. 2020 splnil svojí druhou Čtenářskou výzvu jako 1320. čtenář.) Přiznám se, že neméně slavný film jsem vlastně nikdy pořádně neviděl. Promptně to napravím. Švandrlíkův satirický pohled na vojenskou službu za ministra Čepičky mne totiž parádně bavil. Černí baroni jsou psáni s obrovskou dávkou nadsázky, ale jako přepálený obraz doby slouží znamenitě. Zvláště pak, když jsou jednotlivé kapitoly i postavy inspirovanými skutečnými zážitky autora. Nad otázkou, jak moc jsou příhody Kefalína, Terazkyho a spol. reálné, však můžeme už jen polemizovat. Bál jsem se neustálého omílání toho samého, ale každá z kapitol má přeci jen svoje kouzlo, i když společný jmenovatel v podobě chlastu, "švejkovství" a nekompetence nadřízených zůstává prakticky neměnný. Postavy z Černých baronů zapadají do stereotypů, s těmi však Švandrlík dovedl pracovat s citem a čtenáři tak vlastně vůbec nevadí, že se postavy stále chovají tak, jak by po pár kapitolách čekal. Naopak to od nich prakticky vyžaduje. Jo, s těmihle vojíny a důstojníky byla vážně sranda, ne vždy zabřichopopadající, ale stále sranda. Až mne skoro mrzelo, že maj ti kluci pétépáčtí dva roky vojny za sebou. Malinko mi vadilo jen určité opakování totožných situací, nebo fakt, že je většina postav z důstojníků sice připosraná, kromě seřvání od Terazkyho jim však nic extra nehrozí. Autor sbírá plusové body i za to, že se mi kniha i přes pozvolné čtení zaryla nenápadně pod kůži tak, že jsem měl nutkání se v práci vedoucímu zahlásit slovy "soudruhu nadoporučíku". Na jeho obhajobu je i přes totožnou hodnost s takovým Mazurkem pro svoji pozici daleko kompetentnější :). Zakoupeno v roce 2020 za 202,- Kč z e-shopu Megaknihy. Zkráceně? Humoristická klasika, co obstojí i u dnešního čtenáře, který o vojně slyšel možná tak z vyprávění. Švandrlík ve svém nejznámějším díle stvořil mnoho nezapomenutelných figurek, jejichž ústy glosoval nejen problémy socialismu, ale i lidí samotných. Spokojenost! Hodnocení na DK v době přečtení: 89 %; Moje hodnocení: 90 % jako 828. hodnotící.


Oheň probuzení
říjen - listopad 2020
Oheň probuzení 2019, Anthony Ryan

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "1. Kniha, jejíž autor letos oslaví (oslavil) kulatiny" (gratulace k půlstovce :)) Toníka Ryana jsem měl v hledáčku již delší dobu a mě osobně nezklamal. V Ohni probuzení nahlíží na draky, pardon draggy, po svém a servíruje místy dost brutální dobrodružství. Kniha v sobě kombinuje klasickou fantasy s polomoderním světem evokujícím páry steampunku. Pro mě osobně jde o zatím nečtený mix, a proto to měl u mě autor možná trochu lehčí, než u kovanějších čtenářů. Žádných zásadních nedostatků jsem si však nevšiml tak jako tak. V řádně objemném světě, plném chamtivých a ještě chamtivějších korporací, se odehrává příběh o hledání bájného Bělokožce, jehož základy se však díky obstojným zvratům několikrát otřesou. Střet mírně pokročilé techniky se zuřící "přírodou" baví a Ryan jistě potěší i milovníky akce. Tolik zohavených mrtvol za sebou nechává jen málokteré fantasy. Pokud byl tohle začátek, v dalších dílech na nás nejspíš čekají již úplná jatka. Dobře vymyšlenou a napsanou fantasy trochu sráží jen postavy. Musím říct, že jsem si měl trochu problém k vedlejším charakterům, ale i trojici hlavních hrdinů problém vytvořit hlubší vztah, byť mě na rozdíl od některých jiných knih alespoň nes*ali. Na druhou stranu alespoň nepůsobí černobíle a nějaký ten charakterový nešvar či kostlivce ve skříni skrývá snad každá z nich. Zdejší obdoba magie působí vcelku uvěřitelně a není "přepálená", takže bodíky k dobru. Jen těch záchran na poslední chvíli a šťastných náhod by příště nemuselo být tolik. Kniha byla dárkem k narozeninám v roce 2019 od sestry, které tímto děkuji :). Zkráceně? Asi ne převratná, ale rozhodně slušná fantasy s příměsí steampunku, ve které nechybí (místy až příliš) akce a hromada mrtvých na všech frontách. Postavy vám možná k srdci úplně nepřirostou, zajímavý svět z hlavy Tondy Ryana však za objevení stojí. Hodnocení na DK v době přečtení: 78 %; Moje hodnocení: 80 % jako 222. hodnotící.


JLA: Země 2
červenec - říjen 2020
JLA: Země 2 2017, Grant Morrison

Já tyhle multidimenzionální výlety a alterega moc nemusím. Působí na mne jako znouzecnost, která přichází ke slovu v okamžiku, kdy už autoři neví, co dál. A přesně to platí i pro JLA: Země 2. Komiks se mi na nočním stolku válel rozečtený více jak čtvrt roku a já z něj dnes dopoledne musel sfouknout lehkou vrstvičku prachu. I díky velkým pauzám jsem si pořádně nepamatoval, o co vlastně jde a některé momenty z příběhu jsem úplně nepobral ani při zpětném pročítání. Konec, jakožto vlastně i celá zápletka, mi přišel jako šitý horkou jehlou na koleni a absolutně nemám zájem zjišťovat v dalších případných příbězích cokoliv o Ultramanovi, Owlmanovi a ostatních směsně černobílých postavách z alternativní Země. Od podprůměrného hodnocení mě odrazuje jen sice dost standardní, přesto pěkná kresba, a těch pár ne úplně blbých nápadů. V rámci ne úplně zářného DC kompletu jde v konečném součtu o jeden z horších kousků. Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,- Kč. Zkráceně? Výlet do na alternativní Zemi působí jako znouzecnost vyhořelých autorů. Po příběhové stránce zmatený a nezajímavý komiks, který si můžete s klidem nechat ujít. Průměr si zaslouží snad jen za pěknou kresbu. Hodnocení na DK v době přečtení: 73 %; Moje hodnocení: 50 % jako 41. hodnotící.


Velké maličkosti
září - říjen 2020
Velké maličkosti 2019, Jodi Picoult

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "17. Kniha, ve které se odehrává svatba nebo pohřeb" Velké maličkosti si i přes jisté kvality odnášejí průměrné hodnocení. Nepopírám, že jde o obstojně napsanou knihu, za kterou jde vidět slušné množství práce a rešerší, ústřední téma – rasismus – však tlačí Picoultová strašně na sílu. Na rozdíl citlivě podaných a nesmírně kvalitních děl jako třeba "Jako zabít ptáčka" či filmové "Zelené knihy", na čtenáře ve Velkých maličkostech hlavní téma řve z každé stránky. V tom, jak okatě vám je otázka barvy pleti neustále předhazována, působí kniha vlastně až naivně. Picoultová totiž vše žene přes absurdně přepálené postavy a často i situace. Otázka rasy se řeší na každé stránce, v každém dialogu. Hlavní hrdinka vidí předsudky za úplně vším... Až se divím, že nebyla zakomponovaná scéna, jak před ní začal na ulici utíkat sněhobílý pudl, protože ho panička při kartáčování neustále poučovala, jak jsou Černoši špatní. No a pak jsou tu scény, kterým prostě nevěřím. /malý spoiler/ Již samotné obvinění je trochu přitažené za vlasy a scéna, kdy policie hlavní hrdince vyrazí beranidlem dveře /konec spoileru/ je až lehce absurdní. Vše je tak nějak podřízeno tomu, co chce autorka vyřvat do světa – každý jsme (třeba nevědomky) rasista. Popsané však nedokáže zastínit um autorky. Pasáže ze soudního procesu jsou skvělé. Stejně tak některé dialogy, či pocity postav, pomineme-li, že poselství je vždy víceméně stejné. Zvrat z konce knihy mi však osobně přišel opět dost pitomý a prvoplánový. Zakoupeno v roce 2020 za 149,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský (brožovaná verze). Zkráceně? Kniha s jasným poselstvím, které však autorka tlačí až nepříjemně na sílu a tím ho v konečném důsledku trochu shazuje. Tématu rasismu je zde podřízeno prakticky každé slovo a mnohdy máte pocit, že čtete až otravnou agitku. Stačilo vše malinko rozředit a šlo by o podstatně lepší a hlavně uvěřitelnější dílo. Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 60 % jako 914. hodnotící


Robert Šlachta - Třicet let pod přísahou
září 2020 (19.-27.)
Robert Šlachta - Třicet let pod přísahou 2020, Josef Klíma

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "19. Kniha poprvé vydaná v roce 2020 (nová kniha)" Hodnotit "Třicet let pod přísahou" je vlastně celkem složité. Samotný pocit z knihy je podřízen tomu, jestli Robertu Šlachtovi věříte či nikoliv. No a já mu relativně uvěřil. Šlachtovi se nedá upřít jedna věc... není žádný přizdisráč a nechybí mu koule. V knize toho bez skrupulí na českou "smetánku" i některé vysoce postavené policisty vysypal vážně dost. Jen je z knihy hlavně v posledních kapitolách cítit sice pochopitelná, ale místy až trochu zaslepená zahořklost. Z popisu jednotlivých kauz se chce člověku blít a ač jsem si nikdy nedělal moc iluze, že je svět politiky a moci růžový, číst o všem ve větších souvislostech a s vysvětlením je vážně až neuvěřitelné. Šlachtou řízené ÚOOZ šlo do věcí podle hesla "padni komu padni", tedy stylem, který i podle mých zkušeností bohužel u policie vždy nefunguje. Ač jsem v knize každou informaci nevnímal jako krystalickou pravdu, můj názor na některé osoby Šlachta ovlivnil. Třeba tehdejšího policejního prezidenta Tomáše Tuhého jsem při svém vstupu do sboru vnímal kladně a když mi na konci základní odborné přípravy potřásal pravicí, byl jsem za to rád. Ze Šlachtova vyprávění však příliš dobře nevychází. Největší síla knihy je v prezentování názoru Roberta Šlachty na citlivé kauzy. Tyto pasáže jsem hltal, hlavně v pozdější fázi mi však trochu vadil opakovaný trend, že bez Šlachty žádný policejní útvar nefunguje, dokud ho on jako superpolda nenapraví. Jím řízený útvar vždy odváděl skvělou práci, ostatní byli křiváci, neschopní moulové nebo rovnou ztělesněním zla. V této rétorice by možná chtělo ubrat, samotný Šlachta tak v několika pasážích působí jako zhrzený a zahořklý veterán, který plive na koho může a postrádá sebereflexi (ač i té se v knize místy dočkáme). Na druhou stranu u mne má však za upřímnost, nekompromisní přístup a a svoji letitou policejní práci velký respekt. Knize forma rozhovoru s obsáhlým odpověďmi sluší. Ač se najdou některé pasáže s krkolomnými větnými konstrukcemi, alespoň působí celkem autenticky. Sice nemám Klímu kdovíjak v lásce, svoji roli v knize splnil dobře a jeho otázky nepůsobí hloupě nebo prvoplánově. I když jsem těch avizovaných "nepříjemných" čekal o maličko více. Zakoupeno v roce 2020 za 278,- Kč z e-shopu Megaknihy. Zkráceně? Hodně zajímavá sonda do profesního života lehce kontroverzního policejního velikána, která nutí čtenáře přemýšlet o pravdě a lži. Zajímavé vykreslení kauz malinko strhává silná zahořklost samotného Roberta Šlachty vůči prakticky celému státu. Ač je do značné míry pochopitelná a snad i oprávněná, ve Šlachtově podání to občas vypadá tak, že až na něj a jeho podřízené jsou všichni na světě zkorumpovaní hajzli a matláci. Ale co o tom mohu jako řadový policajt obvodního oddělení vědět, že :)? Hodnocení na DK v době přečtení: 87 %; Moje hodnocení: 80 % jako 178. hodnotící.


Cesta králů
srpen - září 2020
Cesta králů 2012, Brandon Sanderson

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "18. Kniha, jejíž název je na obálce červenou barvou" Brandon Sanderson umí epickou hrdinskou fantasy jako málokdo. U povedené "Finální říši" jsem si ještě nechal rezervu v hodnocení, ale Cesta králů si už absolutorium zaslouží. Kniha je přehlídkou bezbřehé imaginace, která však podléhá přísným pravidlům a nepůsobí tak prvoplánově. V žánru fantasy pod taktovkou Sandersona ožívají uvěřitelné světy, které jakoby koexistovali s tím naším a to je řádně lákavým háčkem na dospělejší čtenáře. Jen pozor... Cesta králů je dost rozvážnou a zdánlivě "pomalou" knihou, která spíše mamutí epos Archív bouřné záře rozjíždí, než aby poskytovala příliš odpovědí na hromadící se otázky. Příliš se toho zde nevyřeší a po dlouhou dobu vlastně ani nestane. Zjišťuji ale, že mi tenhle pomalejší, ale krásně hluboký a chytrý styl, naprosto sedí (viz 100 % pro "Jméno větru" v minulosti). Kaladin, Šalán, a duo Dalinar/Adolin. Každá z postav pochází ze zcela odlišných poměrů a řeší odlišné problémy, vyplývající z jejich "startovních pozic". Perfektně jsou zvládnuty zejména komornější Kaladinovy pasáže a jeho neustálé balancování na hranici zoufalství a propasti beznaděje. Na druhou stranu kapitoly s Šalán byly vlastně jediným faktorem, proč jsem ještě asi do dvou třetin knihy uvažoval o čtyřech hvězdách. Přechytralá Šalán, která má na vše nějakou rádoby humornou průpovídku, mne prostě chvílemi nebavila. Parádní konec však všechny pochybnosti nad nejvyšším hodnocením rozptýlil. Archiv bouřné záře se může pochlubit již zmiňovaným nádherně propracovaným světem Rošáru a nad krásou a zároveň přísnou logikou (v rámci možností) Střepkordů, Střeplátů či fabriálů budete zasněně žasnout. Z textu je krásně cítit, jak se na pozadí zdánlivě nepodstatných událostí zvedají sázky a tajemstvím opředení Pustonoši a Rytíři Paprsku mají v režii Brandona Sandersona zaděláno na žánrovou událost století. Teď jen aby těch plánovaných deset knih velikosti betonových tvárnic zvládl autor skutečně napsat. Kniha byla dárkem k Vánocům v roce 2019 od sestry (na DK jako Zuzuparu), které tímto děkuji. Zkráceně? Skvěle napsaná hrdinská fantasy, která pozvolna rozvíjí epický příběh s neskutečným potenciálem. I přes místy lehce otravnou Šalán se Cesta králů svou ukrytou moudrostí a propracovaností řadí na úplnou špičku nejen současné fantasy literatury. Hodnocení na DK v době přečtení: 94 %; Moje hodnocení: 90 % jako 333. hodnotící.


Sběratel trofejí
červenec - srpen 2020
Sběratel trofejí 2018, Sarah Flint

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "8. Kniha s názvem vystihujícím vaši osobnost nebo náladu" (ač na rozdíl od magora z knihy sbírám trofeje virtuální na PlayStationu :D) Žádná hitparáda. Sběratel trofejí je dost standardní honičkou na sériového vraha, tentokrát se zálibou ve sbírání ufiknutých prstíků. I tak má kniha své momenty a třeba práce s motivacemi podezřelých není špatná. Horší je to však s dialogy mezi kolegy policejního sboru, které působí strašně strojeně a mnohdy nesmírně křečovitě či pateticky. Autorka toho za sebou zjevně ještě tolik nemá, ale rozhodně má potenciál se zlepšit. Vzhledem k zázemí Sarah Flint (bývalá policistka) mi však přišlo zarážející s jakou naivitou je zde kolikrát policejní práce popsána. Třeba scéna, kdy jednoho pořízka nahání trojice policistek jen s pepřáky (to má Londýn k dispozici deset policajtů?) je absurdně přepálená. Samotná hrdinka je ve všem nejlepší a jedna z mála, kdo dokáže to či ono (jak je nám opakovaně předkládáno), ale mnohdy se chová absolutně naivně a dělá chybu za chybou. Samozřejmě za účelem posunutí děje kýženým směrem. Scén, kdy hrdinové dlouhé minuty někam spěchají "na majáky", jako by byli jediní policajti na světě, je ve Sběrateli trofejí na můj vkus prostě příliš a obstojně vystavěná detektivka tak rázem ztrácí na uvěřitelnosti. Pokud si toho však nebudete všímat, je celkem možné, že se do honu na brutálního "šmikače" prsteníčků s chutí ponoříte. Ani tak na něj však nebudete kdovíjak vzpomínat. Zakoupeno v roce 2020 za 199,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Místy poměrně naivní a občas trochu strojená detektivka, která ani svým zbytkem nikterak zvlášť nevybočuje z takového toho dobrého standardu krimi "ze světa". Detektiv konstábl Charlie Stafford má prostě příliš velkou konkurenci, mezi kterou i přes své vyobrazení jako "superpolicajtka" trochu zapadá i s knihou samotnou. Hodnocení na DK v době přečtení: 83 %; Moje hodnocení: 60 % jako 182. hodnotící.


Zlomení andělé
červen - červenec 2020
Zlomení andělé 2018, Gemma Liviero

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "7. Kniha o holokaustu" Zlomení andělé na svých stránkách ukrývají vážně silný příběh, který naštěstí nesklouzává k prvoplánovému výčtu nacistických zvěrstev. Prakticky přesně před rokem jsem však četl Schindlerův seznam a za ním tématicky dost podobní Zlomení andělé přeci jen o stupínek zaostávají. Willem, Matilda a Elsi. Ústřední postavy, jejichž očima nás Gemma Liviero seznamuje s hrůzami holocaustu, jsou svébytnými hrdiny se zcela odlišnou minulostí a výchozí pozicí. Každý z nich pod rukama autorky s přibývajícími kapitolami prochází vývojem, i když válkou zmítaný svět kolem nich zůstává stejně krutý a nespravedlivý. Kniha je plná smutku i opatrné naděje a vyloženě černobílých charakterů je zde naštěstí úplné minimum. Ani ústřední trojice není bez chyb. Přesto vám časem přirostou k srdci natolik, že jim budete napjatě držet palce aby v křižovatce represivního nacistického režimu našli kus svého štěstíčka. A že jim Gemma Liviero nic zadarmo nedala! Osobně vlastně nemám ke knize žádné větší výhrady. Příběh je zajímavý, autorka psát rozhodně umí. Jen mě to v konečném součtu "nesebralo" tolik, jak jsem vzhledem k tématice a příběhu čekal. Z postav jsem měl prostě pocit, že jde i přes jejich obstojnou propracovanost "pouza" o literární hrdiny a ne o skutečné postavy. A tenhle pocit ve mě z nějakého důvodu přetrvával po celých 400 stran. Zmíněné však knihu pouze uloupilo o poslední hvězdu. Zlomení andělé jsou i tak silným dílem z doby, na kterou by nikdo z nás neměl zapomínat. Knihu jsem měl zapůjčenou od přítelkyně Tessi2502, které tímto děkuji (a ta ji dostala ode mě na Vánoce... taková neplánovaná malá domů :)). Zkráceně? Smutný, přesto pozitivní příběh z období holocaustu baví svou prací s již mnohokrát zpracovaným tématem druhé světové války a jejich hrůz. Kniha (stejně jako její hrdinové) není dokonal, ač jí k maximálnímu hodnocení v mých očích chyběl vážně jen krůček. Hodnocení na DK v době přečtení: 90 %; Moje hodnocení: 85 % jako 509. hodnotící.


Farma zvířat
červen - červenec 2020
Farma zvířat 2015, Bill Willingham

U prvního dílu jsem očko malinko přimhouřil, nyní je pro zachování rovnováhy ve vesmíru otevřu dokořán. To nic nemění na tom, že Mýty jsou vážně zábavnou a hravou sérií. Druhý díl ve víru revolucionářských bojů baví svými narážkami na nám dobře známý svět. Je sympatické, že Willingham své postavy neškudlí "na potom", a hned v druhém díle padá hlava za hlavou. Příběh o revoluci vedené zlovoulnou Zlatovláskou a partičkou komoušských sviní (doslova), ohánějících se hesly ve stylu "Viva la revolucion", místy šlape naprosto skvěle. Třeba taková scéna s kovářem Weylandem byla znamenitá. Některé peripetie příběhu zejména v posledních dvou "sešitech" se mi ale úplně nelíbily. Některé repliky by šlo taky vyladit. Proto jsem tentokrát nechal poslední hvězdu na obloze :). Přes řečené musím vyzdvihnout prostředí a vizuální podobu Farmy zvířat, zejména pak prostředí farmy samotné. Změna kreslíře proběhla citlivě a postavy spolehlivě poznáte. Musím přiznat, že jsem si odměny dokonce zpočátku ani nevšiml, ač jsou rozdíly při porovnání samozřejmě patrné. Barvy mi přišly podstatně sytější, živější a kresba je tak ještě příjemnější než v případě Legend v exilu. Zakoupeno v roce 2019 v kompletu čtrnácti knih série za celkovou cenu 3050,- od prodejce na Aukru. Zkráceně? I Farma zvířat baví a překvapuje, jen jsem v příběhu cítil rezervy a potenciál skvělého námětu nebyl do puntíku naplněn. Milovníci "Bylo nebylo" na dospělejší způsob však budou i tentokrát spokojeni. Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 80 % jako 162. hodnotící.


Mléko a med
červen 2020 (24.-25.)
Mléko a med 2017, Rupi Kaur

odpad!

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "14. Kniha básní" Pokud následující řádky někoho urazí, omlouvám se. Kdybych se více mírnil, urazil bych sám sebe. Nepovažuji se za "duševního mrzáka", ale tohle po mě steklo jak voda po tobogánu. Mléko a med mi nedalo vůbec nic a po pečlivé úvaze vůbec poprvé sahám k odpudivému hodnocení "odpad!". V mých očích jde totiž o uvzdychanou sbírku rádoby hlubokých žvástů, které si náctileté "týnušky" rády lepí na facebookové profily a "instáče". Mléko a med obsahuje většinou až absurdní klišé a některé bych dokázal vysypat z rukávu prakticky ve stejném znění. Pokud Vám kniha něco dala a cítíte se lépe, je to fajn. Já přínos podobných blábolů z nitra dušičky prostě nevnímám. Chápu, že nejsem cílovka a kniha "ods*ala" fakt, že jsem pod téma výzvy "Kniha básní" prostě něco zařadit musel. Sáhl jsem ale zatraceně vedle. Vedle k uzoufání banálních hesel prezentuje Rupi Kaur i pár zajímavých pasáží, ale znáte to... i rozbité hodiny ukazují dvakrát denně správný čas. O úplně poslední hvězdu připravil Mléko a med palčivý pocit, že všichni chlapy jsou v očích autorky nadržený svině a žena je jediným živým tvorem, který si zaslouží úctu a porozumění. Rozumím tomu, že Rupi Kaur vychází z vlastního života, řekl bych ale, že zrcadlově obrácené dílo by bylo v dnešní době rozcupováno na kusy jak kritikou tak čtenáři jako šovinistická srajda (oprávněně)... Ale to si možná jen něco namlouvám a Mléko a med není soubor motivačních citátů z internetu, ale promyšlené pohlazení po duši každého čtenáře... Tak možná ten duševní mrzák nakonec jsem :). Zakoupeno v roce 2020 za 149,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Snůška převážně povrchních myšlenek s hloubkou kalužiny po majovém mrholení, která se nikdy neměla dostat na pulty obchodů. Měl jsem se raději začíst do něčeho ve stylu "Náš táta šel pro houby"... dalo by mi to víc a nepůsobil bych tolik jako necitlivý prase. Hodnocení na DK v době přečtení: 75 %; Moje hodnocení: 10 % jako 1028. hodnotící.


Stesk po krvi
červen 2020 (08.-23.)
Stesk po krvi 2018, Dario Correnti

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "4. Kniha, která má na obálce květinu" Už popáté v řadě uteklo knize maximální hodnocení jen o pomyslný cípek hvězdy. Stesk po krvi je totiž povedený kousek s pár neduhy. První pátrání po sériovém vrahovi v podání roztržité novinářské dvojice v podobě "Pijavice" Ilarie a jejího mentora bručouna Besany je opravdu zdařilá prvotina tajemného Daria Correntiho. Potěšilo mne, že jsem zde nezaznamenal žádné palčivější chybky spojené s nezkušeností autora. Svižné vyprávění v kraťoučkých kapitolách zdařile mixuje citlivé dávkování vodítek s vcelku zajímavou omáčku okolo. Hlavní postavy nejsou prvoplánově sympatické, přesto jsem neměl problém najít si k nim cestu. Identitu vraha lze sice tipnout, "na beton" to však vědět nemůžete až do posledních kapitol. Na to Correnti nabízí čtenáři dostatek vodítek, vedoucích postavy a s nimi i zvídavého čtenáře do slepých uliček. Vzhledem k tomu, že si v Itálii ženy po svatbě nemění příjmení podle manžela (a děti se jmenují jinak než matka), čeká na našince trochu "hokej" ve jménech a příbuzenských vztazích. Stačí ale dávat pozor a za skutečné italské zvyklosti lze autora i knihu jen těžko peskovat. Po většinu času jsem byl vlastně spokojen a Stesk po krvi mi dopřával to, v co jsem doufal. Na druhou stranu ke konci začne být děj trochu překotný a mezi podezřelými a jednotlivými teoriemi se skáče každých pár stránek. I samotné zakončení, zejména pak vysvětlení vrahových motivací a osobnosti, zůstalo malinko za očekáváním. Correnti však stvořil obstojnou pátračku po relativně standardním (na poměry detektivek) vrahovi, kde vás až na opakující se slovo "hihňat" nebude nic výrazněji otravovat. Zakoupeno v roce 2020 za 99,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Povedená prvotina italského autora, která sice ničím vyloženě nezáří, ale ani neotravuje. Ilaria a Besana se ženou po stopách vraha a vy s nimi. Nebýt trochu překotného skákání mezi podezřelými na konci knihy, přimhouřil bych očko a napálil pátou hvězdu. Hodnocení na DK v době přečtení: 82 %; Moje hodnocení: 85 % jako 35. hodnotící.


Temná věž 1: Zrození pistolníka
květen - červen 2020
Temná věž 1: Zrození pistolníka 2016, Peter David

Komiks Zrození pistolníka evokuje spíše první knihu ságy Temná věž než třeba famózní Tři vyvolené. Podobně jako u Pistolníka jde totiž chvílemi o poměrně "divné" čtení. "Zrození" je místy skvělým atmosférickým vyprávěním v komiksové podobě, které fanoušky knih krásně seznámí s některými více či méně známými událostmi Temné veže. Roland (dnes má mimochodem svátek, všechno nejlepší Rolandům :)) se ve Zrození pistolníka tak například porve s Corvem o právo nosit kvéry, nebo se seznámí se svou osudovou láskou Susan Delgadovou. V některých chvílích jsem se však nemohl zbavit pocitu, že by šel způsob vyprávění i příběh samotný maličko vyladit. Zajímavá je pozice vypravěče, který nezřídka nabourává "čtvrtou stěnu" a hovoří přímo ke čtenáři. K lehce snovému a melancholickému zpracování komiksu se tento prvek hodí skvěle. Z příběhu samotného je fatalismus cítit na míle daleko a fakt, že cesta Rolanda a jeho ka-tetu nebude lemována fialkami a na snad žádnou postavu nečeká osud ve stylu "šťastně až do smrti", čiší z každého panelu. Komiks má specifickou kresbu s výraznými barvami. Nenabízí přílišné množství detailů, ale to mi vzhledem k náladě předlohy tentokrát nevadilo. Navíc zmíněné platí zejména pro pozadí, na postavách se kreslíř vyřádil dosyta. Zakoupeno v roce 2019 v kompletu prvních čtyř knih série za celkovou cenu 940,- od prodejce na Aukru. Zkráceně? Místy skvělý, jindy trochu zmatená komiksová adaptace (prequel?) Kingovy Temné věže do obrázkové podoby. První kniha krásně dovysvětluje začátky Pistolníka Rolanda i dalších postav. Jen zde občas trochu vyhrává forma a kýžená nálada nad obsahem. Hodnocení na DK v době přečtení: 86 %; Moje hodnocení: 80 % jako 171. hodnotící


Rychlopalba
květen - červen 2020
Rychlopalba 2015, Štěpán Kopřiva

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "3. Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání" Štěpán Kopřiva mě zpočátku uhranul. Z jeho Rychlopalby jsem měl pocit, že ji skutečně psal (řádně cynický) policajt. Způsob jakým autor zachytil tu občasnou frustraci z práce, lidí, ale i některých kolegů, kterou zažívá snad každý, kdo alespoň pár let "pomáhal a chránil", byl až neuvěřitelný. V podání Štěpána Kopřivy seděla každá věta jako citlivě vedený úder kladiva na hlavičku hřebíku. Sám jsem nějakou dobu sloužil i na MOP Prosek, tedy oddělení, které sousedí s "základnou" hlavního hrdiny ve Vysočanech. V knize krásně vykreslené prostředí i to, jak se na Praze III dívá skrz prsty na "libeňáky" mi bylo důvěrně známé a o to více jsem si čtení užil (tímto zdravím kluky z MOP Praha Libeň :)). Přibližně v první třetině knihy jsem měl tak pocit, že čtu knihu, napsanou prakticky mě na míru, a i když v otázce humoru pan Kopřiva přeci jen trochu okatě tlačil na pilu, většina hlášek a vtipů u mne skvěle fungovala. Takže 10/10 kniha roku? Bohužel ne. Postupem času se totiž právě ta nádherná věrohodnost trochu vytratila a ze střízlivé studie řadového "pořádkáře" se místy stal takový Walker, Texas Renger, přičemž hrdina samotný začal projevoval dedukční schopnosti Sherlocka Holmese. Oknem vyletěl i reálný náhled na fungování PČR a jejích příslušníků a autor si začal ohýbat skvěle nastudované zákonitosti pro potřeby příběhu. I přes jistou rozmrzelost však Kopřivovi kriminální zápletka pěkně šlape a věřím, že někomu ta míra rozmašírovaných frňáků a občas přepálených reakcí postav vadit nebude. Pátrání po osudu Báry Turnečkové v podání bezejmenného cynického poldy má unikátní šmrnc a díky vytříbenému stylu autora ubíhají stránky Rychlopalby jako náboje ze zásobníků policejní "Čezety". Zakoupeno v roce 2019 za 230,- Kč z e-shopu Megaknihy. Zkráceně? Zpočátku krásně přesný náhled do hlavy českého policajta se později zvrtne v trochu přepálenou střílečku, která už s realitou příliš společného nemá. I tak jde o svěží krimi zabalenou do skvělého cynického humoru a další důkaz, že čeští autoři jsou neskuteční borci! Hodnocení na DK v době přečtení: 87 %; Moje hodnocení: 85 % jako 440. hodnotící.


Ocejchovaná
květen 2020 (16.-24.)
Ocejchovaná 2019, Anna Ekberg

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "13. Kniha od dánského autora" Ocejchovaná se mi přes počáteční rozpaky (Rebečino vyprávění mi zpočátku přišlo toporné a plné klišé) hodně líbila. Dvojice dánských autorů, skrývajících se za pseudonymem Anna Ekberg, zavedla čtenáře do nemilosrdné Afriky, ale místo prvoplánové exotiky naservírovala zmar a mnohé z problémů "černého kontinentu". V žánru thriller jsem se osobně s tématem dětských vojáků ještě nesetkal. Autoři se zcela zjevně v osobě ďábelského Plukovníka a jeho armády složené ze zlomených dětí inspirovali v reálné lidské zrůdě v podobě Josepha Konyho a jeho LRA (ač je zde přímo řečeno, že jde o jinou povstaleckou skupinu). Právě Lord's Resistance Army byla tématem poloviny mé bakalářské práce, a proto mohu dodat, že téma krutého zacházení s unesenými dětmi v ugandské džungli je zpracováno v knize poměrně věrně (pokud se tedy o "věrnosti" z pozice evropana dá vůbec mluvit). O mnohých ze zmíněných postupů a taktik Plukovníkovy armády jsem sám četl v reálných rešerších. Ocejchovaná obsahuje tři příběhové linky, které jsem samozřejmě časem spojí. Autoři nemají problém držet čtenáře napnutého a odhodlané Angel budete zákonitě držet palce. O něco slabší mi přišla jen linka Rebekky, která mne místy prostě přišla ubrečená a některými názory dost nesympatická. Ocejchovaná nabízí zajímavé zvraty, z nichž sice lze některé dopředu odhalit, jistí si však budete až s jejich příchodem. Po pár škobrtnutích v začátku téhle hry o život dcery a matky, se navíc Ocejchovaná dobře čte a klišé žánru nepřicházejí ke slovu tolik, nebo alespoň tolik nebijí do očí. Vlastně jsem díky silným momentům (například taková cesta přes Středozemní moře), které mnohdy vůbec nejsou vycucané z prstu a o to více z nich mrazí, uvažoval nad maximálním hodnocením. V závěru se však v příběhu přeci jen objevilo pár dírek a nelogika v jednání některých postav začala zjevně sloužit záměru autorů (jen tak mimochodem, do policejních informačních systémů se z internetu vážně nepřipojíte). Ocejchovaná však na svých stránkách skrývá hodně silný příběh zabalený do obstojného spisovatelského řemesla, díky čemuž lze s naprosto klidným svědomím doporučit. Kniha byla dárkem k Vánocům v roce 2019 od sestry, které tímto děkuji :). Zkráceně? Silný příběh s nepříjemnými momenty, jež i ty největší hrůzy bere ze skutečnosti. Jednotlivé střípky skládačky krásně zapadají do sebe a vše směřuje k nevyhnutelnému... Ocejchovaná není dokonalá, ale rozhodně napínavá a obstojně napsaná kniha, která boduje tíživými tématy a prostředím nelítostné Afriky. Hodnocení na DK v době přečtení: 91 %; Moje hodnocení: 85 % jako 70. hodnotící.


Metro 2034
květen 2020 (05.-15.)
Metro 2034 2019, Dmitry Glukhovsky

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "20. Kniha, která nesplňuje ani jedno z předešlých témat letošní výzvy" Metro 2034 mi přišlo podstatně lepší, než jsem se obával. Přeci jen současných 68 % není na poměry DK žádná hitparáda a po knize jsem tak sahal se značnými obavami a předsudky. Už na prvním díle mi přišly nejhorší pasáže opředené filozofickými úvahami a snovým mysticizmem. Měl jsem strach, že ho bude 2034 plné, ale naštěstí tomu tak není. Tedy ne, že by se Glukhovsky občas prostřednictvím svých postav nezamýšlel nad smyslem bytí a nebytí, ale vše zůstalo v únosné míře (přibližně jako v prvním díle). Klaustrofobické kulisy moskevského metra na mne spolehlivě fungovaly i podruhé. Druhý díl navíc už není jen jakýmsi občas těžko uvěřitelným průvodcem po stanicích metra s různými kulturami a působí tak vlastně věrohodněji. Dost mne překvapilo (potenciální malý spoiler), že Arťom, zde vyloženě fidlá druhé housle a do popředí se dostává rozpolcený Hunter, zasněný Homér a konečně i výraznější ženská postava v podobě Saši (konec spoileru). Metro 2034 není vlastně tolik o tajemství stanice Tulská jako spíš o trojici hrdinů, kteří si sami se sebou vůbec neví rady a snaží se v bezútěšné situaci postapokalyptického metra najít motivaci k dalšímu lopocení. Osudovost je z Glukhovského vyprávění cítit prakticky v každé kapitole . Samotný děj mi však také nepřišel mizerný a autor čtenáři dávkuje indicie postupně až k možná trochu kontroverznímu, ale za mne dost atmosferickému závěru. Jasně, i tentokrát jsou některé pasáže malinko přitažené za vlasy a spása přichází z nepříliš dobře představených směrů, Deus Ex Machina spása na každém rohu jako v "třicetrojce" se však naštěstí nekoná. Metro 2034 mě však i se svou příjemnou bonusovou kapitolkou o Váňovi a Serafimu Antonovičovi (ta čtenáři prozradí něco málo o samotné jaderné válce) bavilo číst prakticky po celou dobu. Zakoupeno v roce 2020 za 129,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Metro 2034 možná nemá tak líbivé hrdiny jako jeho předchůdce a občas je trochu moc zahleděné do sebe. Na druhou stranu se čte pořád dobře. Navíc hlavní hvězda autorových knih, moskevské metro po jaderné válce, stále nabízí pořádně hutnou atmosféru plnou špíny, zmaru a fatálních lidských selhání. Hodnocení na DK v době přečtení: 68 %; Moje hodnocení: 80 % jako 1181. hodnotící.


Lex Luthor: Muž z oceli
duben - květen 2020
Lex Luthor: Muž z oceli 2017, Brian Azzarello

No konečně. Konečně se v DCKK objevilo něco dobrého. Snad po posledních sedm knih série jsem zklamaně švihal jedno průměrné hodnocení za druhým a bědoval nad tou sbírkou všech doposud vydaných čísel, ze kterých jsem četl zatím necelou čtvrtinu. Komiks z pohledu padoucha je fantastický nápad a zrovna myslivna Lex Luthor se k tomuto účelu hodí ukázkově. Nádherně detailní a adekvátně temná kresba pak skvělý dojem jen podtrhuje. Superman, jakožto nevítaná entita a potenciální nepřítel, je vykreslen skvěle. To, že za celou knihu pronese jen asi dvě věty dojem mrazivého mimozemšťana krásně podtrhuje. Člověk však nemusí číst mezi řádky aby pochopil, kdo je ve skutečnosti padouch. I když vám sám svůj příběh vypráví. Jen mě trochu mrzí, že se komiksový filozof Azzarello nedržel malinko víc při zemi a toho dumání nad smyslem bytí a nebytí do bublinek zařadil na můj vkus až moc. Naštěstí se neopakuje debakl v podobě dvou knih Superman: Pro zítřek a autorovi se to ještě povedlo ukočírovat. Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,- Kč. Zkráceně? Po delší době dobrý komiks v rámci série DCKK, který zaujme neotřelým přístupem k vyprávění i povedenou kresbou. Na můj vkus sice Azzarello zase trochu moc filosofuje, ale celkový dojem zůstává pozitivní. Dobrá práce ve všech ohledech! Hodnocení na DK v době přečtení: 83 %; Moje hodnocení: 75 % jako 45. hodnotící.


Ostré předměty
duben - květen 2020
Ostré předměty 2018, Gillian Flynn

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "5. Kniha, jejíž hlavní hrdina trpí psychickou poruchou" Ideální kniha do výše uvedeného tématu letošní výzvy. V městečku Wind Gap to totiž v hlavě nemá úplně v pořádku snad žádná z postav včetně hrdinky samotné (to není spoiler :)). Jako první se ke mě dostalo seriálové zpracování HBO, které na můj vkus působilo místy utahaně. Stačilo by ale obsah zhustit a sérii zkrátit tak o díly a bylo by vše podstatně zajímavější. Při sledování jsem si každopádně říkal, že knižní předloha může být skvělá. A ona vlastně i je, Ostré předměty se čtou výborně. Camille je hrdinka, která není ani omylem dokonalá, ale budete jí chápat. I utahanější segmenty příběhu jsou v knižní podobě poutavé a nenudí. Městečko Wind Gap, plné pokryteckých maloměšťáků žehrajících na své nicotné problémy na pozadí brutálních vražd malých holčiček, je radost poznávat, i když bydlet by tam nikdo příčetný nechtěl. Bubáci ve skříni hlavní hrdinky jsou také popsané vcelku podařeným způsobem, jen Flynnová občas přeci jen příliš tlačí na pilu. Ostré předměty možná nejsou tolik napínavé, jako některá konkurence, ale rozhodně nenudí. Ač je prakticky celý příběh v knižním podání zdařilejší než v televizním zpracování, samotný konec mi přišel více strhující v režii HBO. Těžko ale soudit, když už víte jak to celé dopadne, má to kniha prostě těžké. Zakoupeno v roce 2020 za 129,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Povedený thriller s pošramocenou hlavní hrdinkou, kterou ale tak nějak pochopíte a oblíbíte si ji. Ostré předměty možná nenabízí tolik napětí jako některá konkurence, nepostrádají ale hloubku a prokreslené leč zatraceně zkažené vztahy mezi postavami. Kniha je dle mého soudu na DK lehce podhodnocená. Hodnocení na DK v době přečtení: 77 %; Moje hodnocení: 85 % jako 1750. hodnotící.


Legendy v exilu
březen - duben 2020
Legendy v exilu 2014, Bill Willingham

Uff, tak on ten nápad koupit bez čtení byť jediného dílu (skoro) celou sérii asi nebyl úplně pitomý. Již mé první setkání se světem Mýtů v podobě videohry The Wolf Among Us dopadlo dobře a já si tehdy Bigbyho moc oblíbil. Jaká radost, že v Legendách v exilu je to stejný cynický sympaťák s ukrytým dobrým srdcem. Premisa pohádkových bytostí, vypuzených ze svých magických světů uzurpátory do nám důvěrně známých kulis Země, je neskutečně atraktivní a nabízí spoustu možností k vyřádění. Willingham to vše navíc uchopil za správný konec a servíruje nám tak postavy s na svůj původ dost dospělými bolístkami (chuděra nadržený Pinocchio :)). Legendy v exilu působí jako takový parádní rozjezd a odrazový můstek pro další příběhy. Záhada zavražděné Růženky hned čtenáře utvrdí v tom, že tady nebude všechno ve stylu "Šťastně až na vždy" a kroky Zlého Vlka jakožto hlavního vyšetřovatele je radost sledovat. Mýty se i přes na můj vkus možná trochu příliš tlumené barvy mohou pochlubit pěknou kresbou, na rozdíl od některé konkurence nepostrádají postavy charakteristické rysy a prostředí detaily. Obálky jednotlivých sešitů od dua Jean/Maleev jsou vyloženě parádní. První souborné vydání Mýtů není absolutně dokonalé, třeba bonusová "povídka" není úplně prvotřídní a potenciál světa ani postav zatím rozhodně nebyl využit na plno. Na to mají však autoři ještě spoustu sešitů a pár dost subjektivních nedostatků jsem knize nakonec rád odpustil. S přimhouřením oka tedy za plnou palbu! Koupeno na přelomu let 2016/2017 za 199,- z e-shopu vydavatelství Crew. Zkráceně? Skvělý nápad ve zdařilém provedení s již teď pamětihodnými postavami. Ačkoliv jde vlastně o konverzačku s minimem akce, dokáže komiks spolehlivě zaujmout scénářem i kresbou. Leží mi doma díly až po čtrnácté Čarodějnice, takže se snad mám sakra na co těšit. Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 90 % jako 239. hodnotící.


Cesta k moři
duben 2020 (05.-24.)
Cesta k moři 2017, Jan Bodrov

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "12. Kniha, která je na Databázi knih v době čtení méně než 20x v Přečtených" (3x). Otřesný. Nečtu výhradně fantasy, ale rozhodně jde o jeden z mých nejvyhledávanějších žánrů. Cesta k moři je pak nejen nejhorší žánrovkou, co jsem kdy četl, ale i jednou z nejhorších knih vůbec. Jan Bodrov si vydal knihu, která měla zůstat zahrabaná na dně šuplíku, ideálně rovnou v popelnici. Takhle se ke čtenářům dostal text o kvalitách průměrné slohovky žáka druhého stupně, jen roztahaná na takřka čtyři stovky hustě popsaných stránek. Jde o to, že Bodrov bohužel neumí vůbec psát a je příšerný vypravěč. To, co z počátku vypadá jen jako laciná vykrádačka LOTRA (hlavně zpočátku je shodnost motivů i prvků ve vyprávění až směšná, jen v případě Bodrova je vše samozřejmě podstatně horší), se záhy převrátí v takřka nečitelný brak. Bodrov nezvládá gradaci děje ani základní literární postupy, jeho postavy neustále melou z posledních sil a všechno dělají "doslova", v nejvypjatějších momentech z nich padají odstavce dlouhé monology, ve kterých sice asi třikrát zmíní, že není času na zbyt, ale zopakují už podesáté stejnou informaci. To, co z členů výpravy padá za "perly", je pak kapitola sama o sobě. Unylé dialogy plné patosu a klišé mne opakovaně přiměly nevěřícně kroutit hlavou (vážně, fyzicky jsem valil oči a po vzoru kpt. Kirka jsem se plácal do čela). Když má být něco vtipné, autor to vždy nelení zdůraznit větou ve stylu "poznamenal vtipně Eragul", nebo tím, že se něčemu postavy strašně "řehní". Že jsou v knize vrcholem srandy prodřené kalhoty na prdeli, je pak věc druhá. Autor neustále mění, překrucuje a ignoruje vlastní nastolená pravidla. Třeba kouzla si prostě vymýšlí jak se mu hodí. Vše jde absolutně přes únosnou mez a napětí se snaží Bodrov navodit tím, že proti pár postavám neustále posílá tisíce nepřátel, popřípadě na pár vět nesmyslně přepne do přítomného času. Kdejaký farmář ostrým klackem v Cestě k moři kosí místní verzi skřetů po stovkách. Každé kýchnutí schopnější postavy spolehlivě zabije alespoň pět po zuby ozbrojených elitních jednotek mocného hrůzypána Tajrona. Cesta k moři také obsahuje pořádné množství chyb, sám autor si občas plete vlastní postavy, jindy zase denní dobu. Mám soudnost a vím, že i díla, co se mi příliš nelíbila a v komentářích jsem jim celkem naložil, bych sám napsat nedokázal. V tomhle případě dokáži s klidným svědomím říci, že bych to zvládl líp. Škoda, že se na to autor v rámci sebereflexe raději nevykašlal. Proč zrovna k téhle bestiálce složil Divokej Bill celkem slušný song je mi záhadou a pomyšlení, že se někde válí dalších 4.999 kusů tohohle "veledíla" mne budí ze spaní. Pokud jste se dobrali až sem, asi vám je jasné, že pro mne bylo čtení nefalšovaným utrpením a jen moje tvrdohlavost mě přiměla ke čtenářskému masochismu. Po zamyšlení jsem však nakonec nesáhl k hodnocení "odpad!". Ono se dá asi něco napsat ještě hůř, ale vážně jen o trochu. Jedinou spásnou pasáží je cesta do podsvětí, ale jak se říká... z ho*na bič neupleteš. Zakoupeno v roce 2019 v kompletu 27 knih za celkovou cenu 2200,- od prodejce na internetu. Zkráceně? Příšerná fantasy s šílenými dialogy, blbými nápady a spoustou chyb. Místo radosti mi čtení téhle amatérské slátaniny přinášelo až fyzickou bolest a s nadějí doufám, že na pokračování se Bodrov vy*ere. Ruce pryč! Hodnocení na DK v době přečtení: 80 %; Moje hodnocení: 15 % jako 4. hodnotící.


Pět neděl v balóně
březen - duben 2020
Pět neděl v balóně 2014, Jules Verne

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "2. Kniha, která má v názvu den v týdnu" Měl jsem trochu strach, že mě tohle klasické "dobrodrůžo" úplně nenadchne a bohužel se to potvrdilo. Ač autorovi rozhodně neodpírám, že byl obrovským vizionářem, jeho "Pět neděl v balóně" mě jednoduše místy vůbec nebavilo číst. Z díla je dost cítit, že je tu s námi již více než století a půl. Verneův popis africké přírody a jejího objevování nezřídka sváděl boj (a prohrával) o moji pozornost a myšlenky se mi i přes vehementní snahu dávat pozor toulaly všude možně. Bohužel se mi nepovedlo nadchnout pro pasáže, kde autor prostřednictvím svých postav vypisuje, komu se povedlo objevit jakou louži v Africe a jak jí pojmenoval. Možná to všechno bylo ze zeměpiseckého hlediska naprosto převratné ale zároveň take nepříliš poutavé ke čtení. Mám ale za to, že kniha "Pět neděl v balóně" prostě nebyla nejlepší branou do díla tohoto francouzského velikána. Když došlo na samotné příhody a doktoru Fergussonovi, skotskému lovci Dickovi a holobrádkovi Joeovi šlo o kejhák, nebyla kniha vůbec špatná a s napětím pracuje Verne obstojně. Ty "klacky", co Afrika (ať už ve smyslu fauny, flóry nebo domorodých obyvatel) házela osádce Viktorie pod nohy, s nimi byla radost přeskakovat. Vždy se však vrátily nezáživné pasáže psané v nepříliš čtivém stylu, které mě přiměly ač s trochu těžkým srdcem ohodnotit knihu jako průměrnou. Jsem vlastníkem vydání z roku 2014 od Omegy a byla by škoda nezmínit hezké obálky nejen "Pět neděl v balóně", ale i celé edice "Podivuhodná putování". Obálky i ilustrace v knize si rozhodně zaslouží pochvalu. Za hloupost však považuji heslovité vyzrazení děje na začátku každé kapitoly, ve kterém kromě potencionálního prokecnutí zvratu nevidím absolutně žádný smysl (i když tohle asi nebude specifikum vydání). Zakoupeno v roce 2020 za 149,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Tři odvážlivci v balónu vs. nehostinná Afrika a její obyvatelstvo. Kniha nezestárla úplně dobře a prokousávat se některými popisnějšími pasážemi příliš zábavné není. Těch je přitom kniha bohužel plná. I přes zdařilé a napínavé momenty tak nemohu dnešní optikou hodnotit lépe než za tři. Hodnocení na DK v době přečtení: 84 %; Moje hodnocení: 60 % jako 630. hodnotící.


Hra o trůny #1 (komiks)
březen 2020 (01.-29.)
Hra o trůny #1 (komiks) 2012, Daniel Abraham

(Byl) jsem obrovským fanouškem Hry o trůny od HBO a samozřejmě i předlohy v podobě Písně ledu a ohně (všechny dosavadní knihy mám už roky za sebou). To obrovské nadšení však bohužel umřelo společně s posledním dílem (dílem, ne sérii) seriálu, který vnímám jako jedno z nejhorších finále všech dob. To, že se můj vztah k látce není už ani zdaleka tak vřelý, ještě neznamená, že jsem na tuhle fantastickou ságu zanevřel. I proto jsem se s chutí pustil do prvního svazku grafické podoby Hry o trůny. Znovu se začíst do toho úžasného příběhu v době, kdy byl Jon ještě naivní holobrádek, Denerys uťáplá holčička, Sansa rozmazelná pipinka a Arya divoké třeštiprdlo s neposednou čupřinou, má obrovské kouzlo. Spolu s utíkajícími obrázky znovu obdivuji Neda, že ani v nelehkých situacích neztrácí hlavu ;). Po stránce scénáře funguje první svazek excelentně. Daniel Abraham si zaslouží pochvalu, v jeho podání totiž nepůsobí komiks zkratkovitě a vše podstatné se do něj i při šíleném množství postav vešlo. Martinovo dílo do obrázků a bublin přenesl s citem, příběh si tak mohou bez větších kompromisů vychutnat i čtenáři, kteří z jakéhokoliv důvodu preferují právě podobu grafického románu. Děj samotný není příliš potřeba rozebírat, v téhle fázi vyprávění vše funguje ještě naprosto bravurně. Jen je mi trochu záhadou proč takový Trident zůstal nepřeložen, přitom bitva na Trojzubci je zcela zažitá formulace. Jak k textu nemám prakticky žádné výhrady, kresba mne úplně nepřesvědčila. Vlastně je dobře, že se autoři zuby nehty straní seriálové adaptace a postavy tak vypadají jinak. Kreslíř Tommy Patterson rozhodně není patlal, co svému řemeslu vůbec nerozumí. Jenže některé postavy, zejména v oblasti obličeje, mi přišly nakreslené divně, nehezky a nepovedeně. Obzvláště pak v některých výrazech s divně nakrčenými nosy jde vyloženě o bubáky, co neměly překročit hranice skicáku. Přišlo mi, že k občas nepříjemnému pocitu z kresby přispěl i kolorista, který podivnost některých obrázků svojí prací ještě podtrhl. Řečené však rozhodně neplatí ve všech případech a třeba taková pozadí zvládá Patterson moc pěkně. Na prvním svazku se mi moc líbily bonusy na konci knihy, které čtenáři umožňují nahlédnout pod pokličku, a i pro kované fanoušky představují zajímavou přidanou hodnotu. Ač v drtivé většině preferuji kolorované komiksové knihy, na základě bonusových materiálů musím uznat, že zrovna Písni ledu a ohně by černobílá podoba strašně slušela. Zakoupeno v roce 2017 za 156,- Kč z e-shopu Dobré knihy. Zkráceně? Velice důstojný start předělávky dnes již legendární ságy do obrázků a bublinek. I v nové podobě staré dobré postavy fungují, a to i když nevypadají jako důvěrně známí herci z HBO seriálu a místy mají ošklivé obličeje. Je fajn se do Západozemí ponořit zase v trochu jiné podobě. Hodnocení na DK v době přečtení: 89 %; Moje hodnocení: 85 % jako 185. hodnotící.


Muži, kteří nenávidí ženy
březen 2020 (11.-24.)
Muži, kteří nenávidí ženy 2011, Stieg Larsson

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "6. Kniha, která vás zaujala svým názvem" Dobré? Ano. Skvělé? Nemyslím si. Trilogie Milénium má takřka kultovní status a já jsem moc rád, že jsem první díl napasoval do výzvy (zcela upřímně... název mě před lety zaujal na první dobou). Osobně jsem se z toho ale úplně na zadek neposadil. Měl jsem neodbytný pocit, že šlo z cca 500 stránek hravě stovku ořezat a o nic bychom nepřišli. To, že měl Larsson nezkrotné nutkání popisovat, jak postavy každý druhý odstavec pijí kávu, nebo na ni "staví" (aby ji mohli o odstavec dále pít, samozřejmě) mne neskutečně iritovalo. Larsson také na můj vkus dost často sklouzává do odstavců suše popisujících kde se co nachází až do posledního šroubku, aniž by to bylo důležité či přínosné. V práci často sepisuji "Protokol o ohledání místa činu" a některé odstavce mi ho v mnohém připomněly. Což není dobře z žádného úhlu pohledu. Maličko mi nevychází také tvrzení, že při 120 mil. chovaných ovcí vyváží Austrálie 700 mil. tun skopového ?! V thrilleru, který s fakty, čísly a informacemi silně pracuje mne podobný nesmysl (rád se nechám vyvést z omylu) prostě vadí. To, že z knihy nemetám kozelce však neznamená, že je mizerná. Jak mne v některých momentech Larsson rozčiloval, jindy mne naopak neskutečně bavil a napínal (třeba Lisbeth a její odplata). Protagonisté příběhu jsou relativně uvěřitelné a mnohavrstevné postavy, které však nejsou prvoplánově sympatické. Pozvolné odkrývaní tajemství zmizelé Harriet Vangerové dovede krásně rozvířit čtenářovu detektivní mysl a konec, který v určitých ohledech není úplně příjemný, utkví v paměti. Potěšilo mne také, že jde nakonec o ucelené dílo a na dohru (nejen) mediálního souboje Blomkvist vs Wennerström nemusíme čekat do další knihy, jak jsem se dlouhou dobu obával. Zakoupeno v roce 2018 za 137,- Kč z e-shopu Megaknihy. Zkráceně? Švédský thriller s pamětihodnými postavami a zajímavým tajemstvím, který by však mohl být místy poutavěji napsaný. Raději bych věděl více o vztahu ústřední dvojice než o tom, že zrovna 26. června vypili tři šálky kávy. Hodnocení na DK v době přečtení: 93 %; Moje hodnocení: 75 % jako 6428. hodnotící.


Karlík a továrna na čokoládu
březen 2020 (05.-11.)
Karlík a továrna na čokoládu 2018, Roald Dahl

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "9. Kniha, jejíž první věta začíná zájmenem" Karlík a továrna na čokoládu je báječná dětská kniha. Je stručná a srozumitelná, zároveň ze svých čtenářů nedělá pitomce. Díky skvělé imaginaci Roalda Dahla si ji navíc užijí i dospělí. Ano, takhle nějak by kniha pro děti měla vypadat (mračím se na tebe, Loftingův Dolittle). Útlá knížečka se čte krásně, moc mne potěšil i překladatel, který si vyhrál s jazykem a některé novotvary či nepříliš používaná slova jako "zunknout" je radost číst. Dahlova snaha zakomponovat do příběhu poselství zůstala víceméně bez poskvrnky. Ošklivé vlastnosti rozmazlených spratků jsou po zásluze potrestány, hodné dítě dostane čokoládu... Co jiného naše ratolesti učit? V kontextu naší doby může působit hon za zlatými kupóny, kde vedle štěstí rozhoduje i naditá šrajtofle, jako taková malinká agitka gamblerství a vztah pana Wonky a Umpa-lumpů zase jako "vykořisťování" afrického kmene bílým továrníkem. Výše uvedené berte prosím s nadsázkou. Sám dnešnímu "multikulti" za každou cenu příliš nerozumím. Stejnojmenný Burtonův film z roku 2005 mám moc rád (je to také jeden z mála snímků, kde dokážu vystát afektovaného Deppa). K jeho úspěchu bezesporu patří fakt, že se předlohy drží zuby nehty a upravuje pouze lehce zastaralé prvky (Miky Telekuk tak nekouká na televizi, ale hraje videohry). To jen dokazuje, jak nadčasovou a příjemnou "pohádkou" je ta o Karlíkovi a továrně na čokoládu! Zakoupeno v roce 2019 jako součást kompletu Roald Dahl a jeho fantastický svět z eshopu Dobré knihy za 459,- Kč. Zkráceně? Parádní dětská knížka, která sice v ději peláší zběsile kupředu, nepůsobí však zkratkovitě. I více než 50 let od vydání má co nabídnout dětem i dospělým. Doporučuji předčítat ratolestem ať z nich nevyroste tlouštík August, sebestředná Fialka, rozmazlená Veruka nebo všeználek Miky, a nestanou se tak "hrdiny" další "umpalumpí vypalovačky". Hodnocení na DK v době přečtení: 89 %; Moje hodnocení: 90 % jako 852. hodnotící.


Tři vyvolení
únor - březen 2020
Tři vyvolení 2010, Stephen King

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "11. Kniha autora, který získal cenu E. A. Poa" Tak z těchhle Vyvolených by producentům stejnojmenné primácké reality srajdy spolehlivě naskákala vyrážka. I Tři vyvolení jsou místy hodně zvláštní jako první díl Temné věže, ale na rozdíl od Pistolníka, který si ode mne odnesl rozpačité čtyři hvězdy, jsou po drtivou většinu knihy také strašně super. King se zde představuje ve své vrcholné formě, přičemž se v jeho podání snad i ze zavazování tkaniček stává zajímavé dobrodružství. Tři vyvolení jsou jednoduše napsaní skvěle. Postavy v komentáři příliš rozebírat nebudu, přeci jen by bylo škoda ochudit budoucího čtenáře o vzájemné první setkání. Ať už jde o ty hlavní nebo vedlejší, každá má svoji propracovanou osobnost (občas nejen jednu) a je radost je poznávat. Střet zmateného a horečkou stiženého Pistolníka s New Yorkem 20. století často vykouzlí úsměv na tváři a netypická rasistka Detta s nezdravou fixací na slovní spojení "bílé svíčky" vás nejednou přiměje smát se na celé kolo. Z Kingovy Temné věže mám pocit, že z vysoka kašlal na to, jestli ji budou číst milióny lidí. Na to je přeci jen příliš "jiná". Jako by ji psal tak nějak pro sebe a z lásky k řemeslu. Což je mi moc sympatické. I přes občasný příklon k podivnu, nepostrádá vyprávění kýženou hlavu a patu a já se skutečně těšil, co na Rolanda čeká za dalšími osamělými dveřmi na pláži. Mnohé události jsou vyprávěny z dvou a více pohledů, přitom nikdy nemáte pocit, že se King zbytečně opakuje. Snad jen to procházení dveřmi a zpět mi v některých chvílích trošičku haprovalo, to je však jen malinká výtka na skvostném druhém dílu epického putování (nejen) pistolníka Rolanda za Temnou věží. Zakoupeno v roce 2018 za 256,- Kč z e-shopu Megaknihy. Zkráceně? Nekorunovaný král hororu si mě opět získal dílem, co s bubáky nemá nic společného. I když jsou po vzoru Pistolníka i Tři vyvolení místy trochu zvláštní čtení, nenechte se tím zastrašit. Jsou také podstatně zajímavější, barvitější a zábavnější. V cestě za Temnou věží budu bezpochyby pokračovat! Hodnocení na DK v době přečtení: 90 %; Moje hodnocení: 95 % jako 1146. hodnotící.


Batman: Smrt v rodině
únor 2020 (22.-28.)
Batman: Smrt v rodině 2017, Doug Moench

Příběh hořkého konce Jasona Todda (tohle vážně spoiler není, jak to vše dopadne, tvůrci vykecali obálkou, názvem i v samotném úvodu) mohl být vlastně skvělý. Potenciál tu nepochybně byl. V podání scénáristy Jima Starlina je však poměrně tuctový a naivní. Naivita, prolínající mnoha knihami z DCKK, se mi bohužel už zajídá. I v tomhle případě jsem měl pocit, že čtu kousek pro (odrostlejší) děti. Podíl na tom však nejspíš nese i fakt, že Smrt v rodině je už letitější kousek. I kdy na obálce nepochopitelně hlásají, že komiks vycházel v letech 2008 - 2009, ve skutečnosti se do rukou čtenářům dostal v roce 1988. A je to cítit. Pro tak zásadní událost bych si prostě představoval vyladěnější vyprávění (funguje snad jen šílený Joker) i nápaditější kresbu. Bruce s Jasonem jsou si občas tak podobní, že si je ve chvilce nepozornosti spletete. Zejména v akčních sekvencích se pak kresba omezuje jen na nataženou ruku či nohu směrem k padouchovi, doplněnou o obligátní "BÁC". Na poušti zjevně všechno vybuchuje a tvůrci se nám (ne)násilně snaží prodat Land Rover. V rámci ucelené knihy bohužel dost otravuje i opakování předešlých událostí na začátku kapitol, které se hravě roztahuje i přes několik stránek. Kvalitou scénáře i kresby tentokrát dokonce hlavní příběh překonává ten bonusový. Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,- Kč. Zkráceně? Poměrně důležitá událost z DC univerza v humpoláckém zpracování, které nezřídka působí pateticky a naivně. Komiks bohužel tentokrát nepodržela ani kresba. Nechybělo moc a Smrt v rodině si vůbec jako první kousek DCKK odnesl podprůměrné dvě hvězdy. Možná už jsem těch pláštěnek přejedený... a možná není Smrt v rodiě až tak dobrý komiks. Hodnocení na DK v době přečtení: 78 %; Moje hodnocení: 55 % jako 64. hodnotící.


Třetí zákon 3 a 4
leden - únor 2020
Třetí zákon 3 a 4 2017, Xavier Dorison

I přes zdejší horší hodnocení musím říci, že se mi druhá polovina Třetího zákona líbila o něco více než ta první. Vzhledem ke stupnici hodnocení databáze si však nakonec odnáší shodný počet hvězd. Ač se budu opakovat, musím i tentokrát zdůraznit, že náboženská tematika a s ním spojené záhady nejsou úplně mým šálkem kávy. Největší problém i závěru příběhu spatřuji v tom, že jsem se ve vyprávění místy ztrácel. I po dočtení mám trochu mezery, co a jak, no a třeba takové vysvětlení hádanky umístění Třetího zákonu nechápu doteď. Jestli jsem pitomec, nebo Dorison svoji vizi neodprezentoval zrovna nejlépe, ponechme na posouzení každému. I kdybych pominul, že jsem občas prostě nevěděl "vo co gou", není příběh vysloužilého inkvizitora Konráda v honbě za tajuplným Třetím zákonem příliš poutavý. Na to obsahuje dost nevyužitých momentů, postav a velkou nálož náboženských plků, které v konečném důsledku nic nepřináší. Velkou pochvalu si však zaslouží kresba (jako ostatně ve všech dosavadních dílech Modré Crwe). I díky scénáři se mohl kreslíř oproti první polovině příběhu daleko více předvést a zejména ve větších panelech Alex Alice kouzlí monumentální scenérie, které si je radost prohlížet. Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného Modré Crwe za 199,- Kč. Zkráceně? Krásně nakreslené zakončení nepříliš poutavého příběhu, který dojíždí na horší komunikaci scénáristy se čtenářem a nadmíru náboženského balastu. Průměrné hodnocení je trochu přísné, v kontextu jiných přečtených knih ale přeci jen spravedlivé. Už kvůli Aliceho stylu kresby však není čtení tohohle kousku ztrátou času. Hodnocení na DK v době přečtení: 65 %; Moje hodnocení: 65 % jako 60. hodnotící.


Leon
únor 2020 (08.-18.)
Leon 2019, Roman Bureš

Byl jsem moc zvědavý, jestli na mě můj velký oblíbenec Roman Bureš bude fungovat i bez prvků fantasy ve vyprávění. S radostí mohu říci, že rozhodně. Jednak mám období antiky rád, no a autor v Leonovi opět dokázal, že umí bravurně udržet čtenářovou pozornost i v kulisách skutečné lidské historie. Příběh o vzestupu a (neodvratnému) pádu Spartakova povstání, vyprávěný kapitánem jeho armády otroků – řeckým boxerem Leonem, letí jako splašená triréma s tisíci vesly. Ač každý, kdo neprospal na základní škole všechny hodiny dějepisu, nejspíše ví, jak to celé alespoň rámcově dopadne, napětí autor drží spolehlivě. V Burešově podání mi vůbec nevadil přítomný čas vyprávění, který mne v jiných knihách často otravuje. Leonovi budete fandit. Je to sympatický halama s tvrdými pěstmi, dobrým srdcem a nějakým tím vnitřním démonem (doslova). Ač je příběh pomsty a hledání ztracené rodiny vlastně dost jednoduchý, nabízí čtenáři spoustu zadostiučinění, přitom nepůsobí lacině či nemístně srdcebolně. Leon je dost krátká kniha, ale to je jen dobře. Ve své relativní strohosti nestíhá nudit a končí dlouho před tím než se vám kulisy okoukají. Jasně, nejde o literaturu s aspirací na nobelovku, mnohé z postavy jsou jen takovými nepodstatnými figurkami bez většího vykreslení. To vás ale během těch několika málo hodin přímočarého dobrodružství, které si s Leonem, Spartakem a tisícihlavou armádou otroků užijete, příliš trápit nebude. Roman Bureš si opět odnáší plnou palbu. Původně čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020, jelikož kniha do 20. téma letošní výzvy úplně nepasuje... Poděkování začíná zájmenem, což mi uniklo. Vůbec jsem při čtení nevěděl, že jde o přepracovaný román Zuřící lev, díky komentujícím. Na samotné hodnocení to však valný vliv nemá. Kniha byla dárkem k Vánocům v roce 2019 od sestry, které tímto děkuji :). Zkráceně? Roman Bureš opět dokázal, že poutavé příběhy jednoduše umí. Ač Leon neaspiruje na nejpřevratnější knihu všech dob, pořád jde o zatraceně zábavnou a návykovou jednohubku, která si čtenářovou pozornost hravě udrží po celou dobu. Tohle převyprávění Spartakova povstání by si neměli nechat ujít nejen milovníci éry Starověkého Říma... což ostatně platí i pro celou dosavadní autorovu tvorbu. Hodnocení na DK v době přečtení: 85 %; Moje hodnocení: 90 % jako 28. hodnotící.


Oko světa
leden - únor 2020
Oko světa 2012, Robert Jordan

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "10. Kniha autora, od kterého jste ještě nic nečetli" První díl mamutího cyklu Kola času je vlastně takový road trip, který si v lecčems nezadá s putováním Froda Pytlíka k Hoře osudu. Podobností mezi Okem světa a Tolkienovým magnum opus si pozorný čtenář všimne poměrně hodně. Mnohdy se na povrch derou i některé žánrová klišé. To však není Jordanovi větší problém odpustit. Vzhledem ke staří díla některá tato klišé spíše vytvářel, než se na nich nestydatě přiživoval. S Okem světa jsem se mořil skoro měsíc. Kniha s velkým formátem a velkorysým přídělem písmenek na stránku bohužel není místy úplně strhující a občas dlouhé kapitoly přešlapuje na místě. Tím však nemyslím, že by bylo Oko světa špatně napsané, úchvatná je především pečlivě budovaná a postupně odkrývaná historie a mytologie světa. Ne nadarmo obsahuje kniha na konci obsáhlý rejstřík pojmů, postav a míst. Snad jen to šílené slovní spojení "nebuď labuť" si mohl překladatel odpustit. Se samotnými postavami už to tak zářné není. Některé jsou zajímavé (protagonista Rand, Moiraine, Perrin, Zelený obr), jiné méně. Přišlo mi, že si Jordan úplně nevěděl rady s ženskými charaktery. V příběhu mají spoustu prostoru, ale v drtivé většině případů se chovají jako popudlivé a protivné krávy. Taková vědma Nyneiva působí daleko více jako věčně rozčílená puberťačka, než mladá ale vyzrálá moudrá žena. Svět Kola času prozatím působí jako despotický matriarchát, kde mužské postavy se sklopenýma ušima poslouchají mocné ženy. Jordan tímto přístupem udělal ženským charakterům takovou medvědí službu. Sžívat se s nimi totiž budete opravdu obtížně. Naopak kvituji vyobrazení řádu Dětí světla, na kterém autor krásně ukazuje staré známé, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Z Oka světa mám tak přeci jen trochu rozporuplné pocity. I po první knize ze čtrnácti už musím uznat, že jde o jeden ze základních kamenů hrdinské fantasy. Mytologie, padouši i hrdinové jsou obstojní a v příběhu se už teď hraje se zatraceně vysokými kartami. Na druhou stranu bych si dovedl představit lepší práci zejména s ženskými postavami a trochu zajímavější motivy než neustálého prchání z hostince do hostince s trolloky a mizelci v patách. Zázračných záchran na poslední chvíli by taky mohl autor ubrat. Kniha byla dárkem k Vánocům v roce 2018 od přítelkyně Tessi2502 , které tímto děkuji :) Zkráceně? Začátek tisíce stránek dlouhého dobrodružství v jednom z pilířů hrdinské fantasy. Na pečlivě budovaný svět se živoucí historií zatím bohužel některé postavy ztrácí a vyprávění občas přešlapuje na místě a neustále opakuje již řečené. Putování Randa a jeho přátel tak občas není ani zdaleka tak poutavé, jak by mohlo. To, že mne při prvním setkání Kolo času úplně neuchvátilo, však neznamená, že v tomhle kolosu nebudu pokračovat. Hodnocení na DK v době přečtení: 81 %; Moje hodnocení: 70 % jako 148. hodnotící.


Ztroskotaný čas
leden 2020 (01.-16.)
Ztroskotaný čas 2009, Richard Šusta

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "15. Kniha, jejíž obálka se vám nelíbí" Velmistr nevkusu a neuvěřitelně lacině vypadajících obálek – Jan Patrik Krásný – opět v akci. Svůj tristní výkon z Finální říše ze série Mistborn hravě překonal a stvořil něco, co vypadá jak vystřižené z perverzních fantasií šedesátiletého panice. Pokud obálku Šusta "odklepl" s tím, že nahá dredatá baba a pozadí z "windowsáckého" Malování budou jeho knihu prodávat, postrádá alespoň minimální míru vkusu (velkým překvapením je pro mne komentář kolegy čtenáře olle3). Do daného tématu výzvy však spadá tahle zrůdnost dokonale. Knihu jsem tak rozečítal se značnými předsudky, které se navíc v prvních pár kapitolách potvrzovaly... Ze Ztroskotaného času totiž budete mít často neochvějný pocit, že Richard Šusta začal psát absolutně bez vize a děj poté začal bez ladu a skladu nabalovat ve vrstvách. Místy tak kniha působí jako hrozná blbost. Jde však o blbost, která má sice mnohé z nápadů absolutně nepromyšlené a pitomé, v jiných pasážích však funguje obstojně ("Tak vyryto!"). Ztroskotaný čas tak nějak neví, kdy skončit a na 450 stranách se dočkáte zdánlivého finále hned několikrát. Něco mi však přeci jen brání knihu odstřelit jako úplnou srajdu. Potáhnout ji obalem z variovců, mohla by se ještě "uzdravit". Některé charaktery jako třeba neustále se usmívající Faraón, jeho rozmazlená dceruška, Síta či Kleptoš vlastně celkem fungují. Postav se však v ději mihne skutečně hodně a Šusta s nimi nežongluje úplně obratně. Význam stvoření některých z nich mi tak i po dočtení trošku uniká a jejich osudy si musí čtenář domýšlet. Kdyby Šusta svoji fantasii trochu kočíroval, nemusel by Ztroskotaný čas působit jako ztřeštěná fanfikce ale slušné české scífko. Honzborgovo putování za záchranou Tyantiry není autorovou prvotinou a vlastně ani prvním dílem z téhož "světa". O to beznadějněji pro autora však působí fakt, že neumí příliš dobře psát. Přeskakování do přítomného času nefunguje a vyrušuje, upocená snaha nahradit v každé větě Honzborga označením jako "nedobrovolný nositel Hyringů" či "nechtěný výletník do hlubin" začíná brzy svojí strojeností čtenáře rozčilovat. Nehledě na to, že občas není na první přečtení úplně jasné, kdo zrovna promluvil. Přišlo mi, že se snaží být autor originální za každou cenu. Opět se tak dostáváme k tomu, že Ztroskotaný čas působí místy jako blbost více než promyšlené sci-fi, kterým se snaží být. A to je škoda. Zakoupeno v roce 2019 v kompletu 27 knih za celkovou cenu 2200,- od prodejce na internetu. Zkráceně? Podivné české sci-fi, ve kterém většina věcí příliš dobře nešlape a snaha o originalitu za každou cenu z knihy místy dělá hrozný nesmysl. V konečném součtu je však obsah přeci jen lepší, než jak se může podle groteskně špatné obálky zdát. Hodnocení na DK v době přečtení: 64 %; Moje hodnocení: 45 % jako 6. hodnotící.


Finální říše
prosinec 2019 (09.-31.)
Finální říše 2008, Brandon Sanderson

Finální říše jakožto finální kniha roku 2019 nakonec nebyla až taková petarda, jak jsem očekával. Mizerná fantasy to však není ani omylem. V určitém smyslu mi přišlo tohle Sandersonovo dítko jako takové Jméno větru pro chudé. Tedy pozvolnější bravurně napsané komorní vyprávění se spoustou vysvětlování a budování světa pro další knihy. Nakonec se Finální říše však pořádně rozjede a není skoupá ani na akci. Příjemně mne překvapila ucelenost příběhu. S poslední stránkou je většina příběhových linek uzavřena a věcí vysvětlena. To u epických fantasy tri/případnějinoučíslovku/logií nebývá úplně zvykem. Sanderson píše dobře, postavy dokázal ve Finální říši přivést k životu a není těžké si většinu z nich oblíbit. V tomto ohledu musím vypíchnout hlavně pestrou morálku a motivace charakterů. Tady se na Mirky Dušíny úplně nehraje. Skvěle se čtou však spíše klidnější pasáže. Pán Vládce je správně tajuplný a mocný záporák, jehož motivace se až do samotného konce budete snažit odhalit. Stejně tak Kelsier a jeho banda (anti)hrdinů přirostou čtenáři k srdci. Škoda jen, že Sanderson v případě Vin na můj vkus příliš tlačil na milostrnou linku, díky čemuž působil jinak dospělý příběh místy příliš cukrkandlově a srdcebolně. Při akčních pasážích se čtenář díky allomancii trochu ztrácí v těch psích kusech co Mistborni předvádí. Z neustálého dmýchání, pálení, tahání a tlačení na kovy jsem si občas připadal jak při popisu nepříjemné historky z okolí toaletní mísy. V tomhle ohledu bych přeci jen ocenil více finesy a invence, samotný systém zdejší "magie" je však promyšlený a je radost ho objevovat. Zážitek z jinak výborného příběhu v dobře vybudovaném světě mi bohužel kazil i nepřesný překlad. Ten hapruje v těch nejhorších momentech. Kvůli dualitě kovů v allomanici tak vznikají nesmysly, popírající již popsané zákonitosti. V české verzi tak mince lítá k někomu, místo od někoho, "padají" zcela jiné šlechtické domy a podobně. Podobných ptákovin narušujících logiku knihy je bohužel celkem dost, při porovnání s originálem šlo skoro vždy o chybu překladu a ne Sandersona jakožto autora. No, a takovou anotaci zjevně psal úplně jiný člověk, jelikož jsou zde základní dojmy a pojmy přeložené jinak než v knize samotné. Finální říše je relativně objemná bichlička, chybky i tak zamrzí. Korunu tomu český vydavatel nasadil ohyzdnou obálkou evokující tupé fantasy céčko. Komentář možná působí příliš kriticky, přišlo mi však na místě rozvést konkrétní důvody, proč tomuhle fanoušky milovanému dílku nakonec pátá hvězda utekla. Nic to však nemění na tom, že v tomhle příběhu chci s dalšími knihami pokračovat a každý fanoušek promyšlených fantasy světů by měl se mnou. Zakoupeno v roce 2018 za 308,- Kč z e-shopu Megaknihy. Zkráceně? Skvělá fantasy kniha o smělém plánu sympatických hrdinů na svržení krutého "poloboha". I přes dobrou práci s atraktivními prvky hrdinské fantasy a fajn nápady však na úplný vrchol nedosáhla. K tomu Finální říši chybí vybroušenější akční scény a pečlivější české vydání. Hodnocení na DK v době přečtení: 92 %; Moje hodnocení: 85 % jako 369. hodnotící.


Superman: Muž z oceli
říjen - prosinec 2019
Superman: Muž z oceli 2017, John Byrne

No né!!! Další Supermanův origin... to se nám to editoři DCKK panečku vytáhli. Muž z oceli není hrozná komiksová kniha, ale ani kdovíjak objevná. Start Supermana tak jak je zpracovaný v předešlé knize série – Utajený počátek – se mi líbil nesrovnatelně více a to ve všech ohledech. Muž z oceli tak působí prostě zbytečně. Teď na chvíli pominu fakt, že DCKK trestuhodně opomíjí některé DC charaktery a seká jednu knihu s Batmanem a Supermanem za druhou. V tomhle případě navíc v podobném příběhu, Na svůj věk není Muž z oceli úplně hloupý a v některých momentech funguje vcelku obstojně, některé postavy dostávají trochu jiný charakter, což však není automaticky pozitivum. John Byrne tak například z Lois udělal prakticky nesnesitelnou semetriku, která více než sympatickou reportérku připomíná vychrtrlou Cruelu pištící na všechno a na všechny. Komornější atmosféra jednotlivých sešitů Supermanovi vcelku sedí, fajn momenty se točí zejména kolem Supermanova dvorního padoucha Lexe Luthora a začínajícího parťáka Batmana (ten však zjevně neumí moc počítat mrtvoly). Závěrečný šestý je však vyloženě nepovedený a místo zajímavého finále nám Byrne naservíroval rádoby emotivní vysvětlovačku, která je ale v případě tak provařené postavy absolutně o ničem. Osobně mi příliš nesedí ani kresba s tlumenou barevnou paletou. Vlastně nevím, jestli je záměrně "retro", nebo se podobným stylem komiksové knihy koncem 90. let kreslily. Nic to však nemění a tom, že mi tento styl prostě nevoní. Musím uznat, že mne překvapil první příběh se Supermanem, jehož původ sahá až k počátku 2. světové války. Ten byl totiž i přes značnou naivitu vlastně celkem povedený a na rozdíl od většiny těchhle letitých bonusů jsem si u něj nechtěl vydloubat oči. Všechna čest! Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,-. Zkráceně? Další origin Supermana s nic moc kresbou i nápady. Není ani tak špatný, jako spíše zbytečný. První krůčky nejmocnějšího hrdiny světa jsou daleko lépe zmáknuté v Utajeném počátku (5. díl DCKK). Hodnocení na DK v době přečtení: 77 %; Moje hodnocení: 60 % jako 42. hodnotící.


V pasti
červen - prosinec 2019
V pasti 2016, Josh Malerman

Plíživému hororu V pasti nelze upřít skvělý nápad. Kniha svým strohým stylem a kombinací přítomného a budoucího času ve vyprávění dokáže čtenáře strhnout na svoji stranu a zaháčkuje ho děsivými monstry, působící jen svojí existencí řádně krvavý konec lidstva. "Tvorové", jak je přeživší často označují, plní funkci neuchopitelného a nepochopitelného zla, o kterém Malerman neprozradí skoro nic. Stačí jen pracovat s myšlenkou, co se při jejich spatření stane, a čtenářova bujná fantasie se již o zbytek postará. Právě díky nosnému "nedívej se, nebo zemřeš" se kniha místy pyšní unikátní atmosférou plnou paranoie. V nevědomosti je společně přeživšími udržován i čtenář. Malerman dokáže občas řádně pocuchat nervy a zarýt se až hluboko pod kůži. Stránky tak mizí jedna za druhou a upřímně mi díky šrotující fantasii občas kniha působila řádně neklidné spaní. Jenže pak je tu ten pocit, že z tak geniálně nepříjemné myšlenky šlo na mnohých místech vytřískat podstatně víc. I přes nevelký rozsah knihy se tak některá témata opakují, nebo s nimi není zacházeno tak dobře a kniha dokonce stíhá nudit. Například samotná cesta po řece není prakticky ničím zajímavá, prostoru je jí přitom věnováno požehnaně. Zkušenější, talentovanější autor by dokázal V pasti povýšit na geniální veledílo současného hororu. Ale idea se zrodila v mysli Joshe Malermana a za to si to přimhouřené očko v hodnocení prostě zaslouží. Zakoupeno v roce 2019 za směšných 62,- v e-shopu Megaknihy. Zkráceně? Šíleně poutavý a děsivě šílený nápad se nepovedlo Malermanovi úplně využít. Slabší písemný projev a užitý přítomný čas, na který si musíte trochu zvykat, však nejsou překážky ve slušném hodnocení. V pasti totiž dovede čtenáři přivodit neklidné spaní... a o tom kvalitní horory tak nějak jsou. Hodnocení na DK v době přečtení: 85 %; Moje hodnocení: 70 % jako 222. hodnotící.


Síť přízraků
prosinec 2019 (02.-09.)
Síť přízraků 2014, O. S. Nečas (pseudonym)

Kvůli poctivému plnění Čtenářské výzvy jsem své oblíbené Kladivo na čaroděje poslední dobou zanedbával. Síť přízraků mi krásně připomněla, proč mám sérii tak rád. Objektivně patří druhý příspěvek Ondry Nečase k tomu horšímu, co série doposud nabídla. Jenže tady je laťka sakra vysoko a "horší" znamená stále zatraceně dobré. I Síť přízraků obsahuje naprosto brilantně vymyšlené scény, které dělají z "brakové" literatury neskutečnou zábavu. Za všechny jmenujme třeba zvrhle humornou kopulaci Vincence s "okouzlující" samicí vlčáka, nebo Felixovi halušky s černobílým Tarzanem a Buffy dabované Klárou Sochorovou. Síť nabízí dostatek tajemna a ani tentokrát není vše úplně jednoduché, jak se může zdát... i když pozorný čtenář jisté podezření mít bude. Běsnící čarodějnice mě ale nezaujala tolik, jako některé předešlé zápletky. Navíc mne trochu zamrzelo, že některé nitky příběhu zůstaly nesvázány... Co taková Marika z obálky? Že by se objevila příště? Hláškami možná ostatní autoři včetně Nečase za demiurgem Kladiva maličko zaostávají, ale skutečně jen trochu. Chybějící hvězda je tak vlastně jen pomůcka, jak Síť přízraků oddělit od přeci jen vymazlenějších dílů série. Zakoupeno v roce 2018 za 113,- v e-shopu Megaknihy. Zkráceně? Opět skvělá a nahláškovaná akční jízda, která má i přes bizarní nápady stále hlavu i patu. V kontextu série jsem však viděli, že to jde ještě o něco lépe. 7. kniha a stále bez průseru... Žrádlo pro psy se ale už blíží. Hodnocení na DK v době přečtení: 81 %; Moje hodnocení: 85 % jako 114. hodnotící.


Zápisník smrti 2
září - prosinec 2019
Zápisník smrti 2 2011, Tsugumi Ohba

Druhý díl za tím pilotním malinko zaostává. Jen parádní nápad mne automaticky nepřiměje sypat pět hvězd každé knížečce bez výhrad. "L" a Kira zahájili druhé kolo a ani tentokrát není jasné, kdo má v tomhle honu na kočku a myš vlastně navrch. Oproti jedničce mi přišly některé zvraty malinko překombinované, ale nechci tu mávat spoilery, tak nebudu korektní. Jinak platí to, co minule... Kresba zcela adekvátní atmosféře Zápisníku smrti, jen z těch neustále opocených ksichtů teče snad ještě vehementněji. Ani dvojka nepřežila přerod v české vydání bez problémů. Po opakujících se stránkách z minule tu tentokrát haprují časové údaje v momentu, kdy postavy řeší osud detektiva Raye Penbera. Nějaký ten šotek však není problém odpustit. Zakoupeno v roce 2019 za 139,- v e-shopu Megaknihy. Zkráceně? Nášup toho samého bez znatelnějších vybočení. I po odeznívání "wow efektu" nosného nápadu stále velice dobrá konverzačka, kde napětí rozhodně nepramení z neustávajícího ratatatata. Hodnocení na DK v době přečtení: 93 %; Moje hodnocení: 80 % jako 279. hodnotící.


Rudá mez
listopad - prosinec 2019
Rudá mez 2005, David Drake

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "13. Kniha autora jehož jméno i příjmení začíná na stejné písmeno" (Touto knihou jsem 2. 12. 2019 splnil svojí první Čtenářskou výzvu jako 1129. čtenář. Příští rok jedeme znovu!) Rudá mez má jeden zásadní problém. Dorazila k nám s tím nejhorším překladem, jaký jsem zatím v literatuře viděl. Práci překladatele Jana Pavlíka lze při zapojení veškeré slušnosti a i přes velký respekt, který k překladatelům chovám, označit přinejlepším za "jen" špatnou. Překlad je těžkopádný. Ve větách občas úplně chybí slova, jindy jsou zase slovní obraty používány zcela nevhodně a nepřirozeně. Jako by překladatel absolutně postrádal cit pro jazyk a větnou skladbu. Slova se opakují i v rámci jedné věty a někdy je z toho takový chaos, že ani pozorný čtenář nebude vědět, která bije. Před Rudou mezí jsem četl knihu Hawksmoore, psanou z velké části ve staročeštině, a té jsem rozuměl mnohdy lépe než některým zvlášť vypečeným částem Drakova militantního sci-fi. Zejména první nejrozsáhlejší kapitola z operace "Aktivní kryt" je přeložená/napsaná tak blbě, že jsem měl problém alespoň rámcově pochopit, co kerá postava zrovna dělá a kde se vůbec nachází. Anotace je trochu zavádějící. Jev Rudé meze, tedy stavu, kdy vojákům z utrpení války prostě švihne v kebuli a oni pak mají tendenci postřílet půlku galaxie, není ani zdaleka hlavním tématem. Drake s touto myšlenkou vlastně skoro vůbec nepracuje, místo toho servíruje military scífko s vesmírnými mariňáky střežícími civilisty a to, že se někdo blíží Rudé mezi jen tak mimoděk prohodí. Akční scény přitom absolutně nezvládá a to i když si odmyslím již tolikrát přetřásaný překlad. Jenže Rudá mez nakonec není úplně odpadní kniha. Nepřítel v podobě vražedné přírody je neskutečně atraktivní a za Drakovým neohrabaným vyprávěcím stylem se skrývají skutečně zábavné momenty. Někteří z počátku absolutně zaměnitelných výsadkářů nakonec jakýs takýs charakter získají. Jejich osud vám tak nebude úplně ukradený i když slzičku uroní asi jen skutečně velký cíťa. Obstojný je i samotný závěr. Výsledek tak působí jako sice nadějné, ale špatně napsané, a ještě hůře přeložené sci-fi, které se i podle zdejšího hodnocení v Česku příliš nechytlo. Zakoupeno v roce 2019 v kompletu 27 knih za celkovou cenu 2200,- od prodejce na internetu. Zkráceně? Rudá mez je při nejlepší vůli trochu nadprůměrné sci-fi s atraktivním zasazením a tématem člověk vs. vražedná příroda. Místy skutečně úděsný překlad knihu bohužel sráží do podprůměru. Trochu mě děsí, že Jan Pavlík je podepsán i pod překladem Hyperionu, který si chci rozhodně přečíst. Hodnocení na DK v době přečtení: 67 %; Moje hodnocení: 40 % jako 7. hodnotící.


1