Yokolobuna
přečtené 183
Pomsta hraběte Gundolfa
2005,
Thomas Brezina
Zaprášený kousek, který mi v knihovničce zbyl z dob dětství. Zacílení na děti je více než patrné a z toho pramení i většina slabin knihy. Autor vyloženě klouže po povrchu a do knihy se snažil nacpat mnoho šokujících odhalení a napínavých zvratů. Tyto prvky však v očích dospělého čtenáře působí v tom lepším případě naivně, v horším jako úplné pitomosti. Příběh je přímočarý a velmi rychle ubíhá. Bohužel odrostlejším čtenářům nemá moc co nabídnout. Osobně u knih pro děti oceňuji, když autor popustí uzdu fantasie a výsledek tak může být zajímavý i přes jednodušší literární styl (knihy Roalda Dahla). Pomsta hraběte Gundolfa je v tomhle ohledu spíše takový standard bez nápadu. Nápad s interaktivitou knihy je fajn, provedení však zásadně pokulhává. Hádanky jsou mnohdy nesmyslné a řešení nelogická. Z obrázku těžko poznáte, že klika není zaprášená (což byste dle autora poznat měli). Je to koncept, se kterým by chtělo více pracovat a poté může jít o velmi atraktivní zpestření pro mladé čtenáře, kteří literární svět teprve začínají objevovat. V konečném součtu tak jde o určitý standard literatury pro děti, který není v ničem vyloženě špatný, ale v porovnání s četnou konkurencí ničím ani nevyniká. Hodnocení na DK v době přečtení: 82 %; Moje hodnocení: 55 % jako 177. hodnotící.... celý text
Zjevení
2012,
Drew Karpyshyn
Jen zřídka se v hodnocení odchýlím od Databazeknih tím směrem, že se mi něco líbí daleko více, než jakou kvalitu naznačuje zdejší hodnocení. U "Zjevení" se mi to však stalo. Ke knize jsem přistupoval bez očekávání, naději mi však dávalo jméno autora, který se podstatnou měrou podílel i na příběhu her. No a já jsem s jeho prací jednoduše spokojen. Herní sérii mám rád, byť za fanatického fanouška se rozhodně nepovazuji, příběh a zpracování univerza mi však přirostlo k srdci a Zjevení v tomhle ohledu podle mne ostudu předloze nedělá. Naopak herní příběh vhodně doplňuje a věnuje se zajímavým momentům, které fanouškům hry doposud představené nebyly, nebo jen v náznacích. Zápletka je relativně přímočará, ale dobře napsaná a krásně dokresluje události před prvním dílem série. Anderson jako hlavní hrdina funguje až překvapivě dobře a Saren se Skarrem tvoří poutavý protipól. Kniha není nadmíru popisná a ani odpůrce videoher se v ní neztratí. Kdysi jsem četl i knihu ze série Dragon Age, kde mi přeci jen přišlo, že byla tvořena tak nějak do počtu. Mass Effect: Zjevení však krásně doplňuje zážitek hry a rád si přečtu pokračování série (tedy pokud někde splaším vzácný druhý díl). Hodnocení na DK v době přečtení: 73 %; Moje hodnocení: 90 % jako 180. hodnotící.... celý text
Lehké fantastično
1993,
Terry Pratchett
Pocity mám hodně podobné jako u Barvy kouzel, jen těch povedených nápadů mi tentokrát přišlo o malinko míň. I v tomto případě jde o poměrně značný chaos, ve kterém se není problém ztratit. Musím ale Pratchettovi přiznat, že ten svůj chaos zvládá velmi dobře kočírovat a nikdy tak kniha nesklouzává k úplné "slátanině". Bohužel mi přišlo, že Lehké fantastično nebuduje příběh úplně dobře a hlavně v první třetině se mi kniha příliš nelíbila. Přišlo mi, že tak nějak zvítězil styl nad obsahem a sled až bizarních scén (byť šikovně napsaných) moji čtenářskou pozornost málem "utloukl". Chvílemi až nepříjemný pocit při čtení však naštěstí postupně vymizel a já si autorovu bezbřehou fantasii začal opět užívat. I tentokrát mi však citelně chybělo členění textu do ucelenějších kapitol. Chápu, že to k Pratchettovi asi patří, ale pocit chaosu se tím ještě zesiluje. Pratchettův styl jednoduše unikátní a po dvou přečtených knihách mám trochu pocit, že jím trpí samotné postavy, které se zatím nepovedlo úplně prokreslit. Jasně, mají své charakterové vlastnosti, ale i ústřední Mrakoplaš s Dvoukvítkem působí spíše jako komické figurky podřízené autorovým nápadům, než svébytné postavy zakotvené do světa a děje. I přes všechny výtky však autor ve své unikátnosti baví a rád (po pauze) opět na Zeměplochu zavítám. Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 70 % jako 2 155. hodnotící.... celý text
Americký zabiják
2018,
Vince Flynn
Dokonalé to určitě není, ale skvěle mi to sedlo. Nakonec tedy možná trochu neobjektivní plný počet. Nadšení pramení nejspíše z faktu, že tenhle žánr obyčejně úplně nemusím a očekávání tak byla na nule. Akční "bum bum" bez zajímavého kontextu mě totiž i ve filmech (dívám se na tebe, Bonde) paradoxně velice nudí. Americký zabiják však není nesmyslně akční a těch přestřelek není zase tolik, aby působily nesmyslně a prvoplánově. Mitch Rapp se zde teprve formuje a i když je trochu Superman, je to tak nějak v mezích a dostatečně zakotvené do děje. Ne, on Americký zabiják asi není ani v rámci žánru vrchol. Přeci jen jsou příměsi děje až moc standardní (vodkou nasáklý ruský oportunita, banda černobílých islámských teroristů). Ale jak už jsem psal, tady mi něco brání být objektivnější. Číst o drilu na výcvikovém táboře, "vyslýchání" Stana či o prvních krůčky zabijáka Rappa mne jednoduše bavilo natolik, že jsem s přivřeným okem klikl na plnou palbu. Hodnocení na DK v době přečtení: 84 %; Moje hodnocení: 90 % jako 142. hodnotící.... celý text
Flash: Zrozen k běhu
2017,
Mark Waid
Vzhledem ke zdejšímu hodnocení jsem to čekal vlastně ještě o něco horší. Flash: Zrozen k běhu je soubor příběhů s Kid Flashem, který v konečném důsledku působí nezajímavě jako ostatně celá postava samotná. Příběh je hodně civilní a epické bitvy se zástupy záporáků se tu nakonají. Spíše tak jde o kratší příběhové celky, věnované formování identity Wallyho Westa jako Kid Flashe. Jako třešnička na dortu pro fanoušky to asi fungovat může, pro běžného čtenáře je to celkem o ničem. Bohužel mě nebavila ani kresba napříč celou knihou. I vzhledem k době vzniku jde o dost oldschool záležitost, které jsem nikdy na chuť nepřišel. Evokuje mi dobu naivních příběhů o plochých postavách v pláštěnkách. Kniha tak není kdovíjakou potěchou žádného smyslu. Vyjma bonusového příběhu (klasicky nečitelná otřesnost) však nejde o vyloženě hrozný komiks a nakonec to prvnímu komiksovému setkání s Flashem na ten průměr vyjde... Hodnocení na DK v době přečtení: 63 %; Moje hodnocení: 55 % jako 49. hodnotící.... celý text
Lži
2018,
Greg Rucka
No, prvních několik stran jsem byl z Ruckova filozofování nešťastný a čekal jsem podobnou rádoby hlubokou slátaninu ve stylu Superman: Pro zítřek. Nepříjemný pocit mi však naštěstí nevydržel dlouho, a i když nemám postavu Wonder Woman ani DC komiksy obecně kdovíjak v lásce, "Lži" jsem si nakonec vlastně dost užil. Komiks má velmi dobrou atmosféru a parádní kresbu, která přebíjí trochu zkratkovitý a místy podivně vyprávěný příběh. Zejména scény z džungle jsou po vizuální stránce skvělé a musím pochválit i práci s panely. Jen ta obálka je k uzoufání nudná a ke čtení rozhodně nevybízí. Konec trochu zamrzel, protože tady se děj prostě usekl a čtenáři tak nezbyde než se poohlédnout po druhém dílu. "Lži" totiž předkládají spoustu otázek a pramálo odpovědí. Hodnocení na DK v době přečtení: 73 %; Moje hodnocení: 75 % jako 95. hodnotící.... celý text
Závoj smutku
2014,
Tommy Donbavand
Přibližně první polovina byla vlastně dost dobrá. Měl jsem pocit, jako bych četl ty horší a méně vtipné (což však znamená stále skvělé) díly série Kladiva na čaroděje (vyjádřením ve hvězdách 4/5). Zápletka se rozjíždí zajímavým způsobem a hlavní "padouch" v podobě nenasytných Závojů je dostatečně osobitý a poutavý. Velmi dobrý dojem se však zlomil někdy při počátku mezidemenzionálních hrátek, kde začal příběh nepříjemně sklouzávat k nesmyslu. Svižná zápletka začala koketovat s plejádou divných nápadů, které dohromady příliš nedržely. Najednou jsem Donbavandovi přestal věřit ucelenou tvůrčí vizi a začal ho podezřívat z nabalování tu lepších, tu horších (klauni) nápadů jak mu zrovna letěly myslí. Z předlohy v podobě seriálu jsem viděl pouze pár epizod a u nich jsem měl vlastně podobný pocit jako u druhé části knihy. Závoj smutku je tak vlastně možná poctivě věrný svému předobrazu, mě osobně absurdity bez pořádného ukotvení příliš nebaví. Tak se kvalitní fantasy/sci-fi nedělá. I přes kritiku se kniha čte dobře, má skvělé tempo a fajn momenty, jen to na můj vkus autorovi ustřelilo do příliš velkého bizáru. Hodnocení na DK v době přečtení: 80 %; Moje hodnocení: 65 % jako 302. hodnotící.... celý text
Pes baskervillský
2016,
Arthur Conan Doyle
Poctivá klasika. Sherlock jako postava sice není mému vkusu úplně blízký, alespoň jeden z jeho příběhů jsem si však chtěl v písemné podobě vychutnat. Jaké bylo překvapení, že v Psovi baskervillském hraje na první housle spíše Dr. Watson. V relativně krátkém textu se rozehrává poutavý příběh s plíživou atmosférou anglických močálů a vřesovišť. Ve své ponurosti krásných, stejně tak ale smrtících. Doyle ve knize klade před čtenáře pořádné množství otázek a naštěstí na ně do konce knihy poskytne i uspokojivé odpovědi. Překlad z roku 1905 Josefa Pachmayera působí spíše příjemným dobovým dojmem než archaicky a když se čtenáři to přehnané gentlemanství až škrobenost občas trochu zajídá, jednou za čas působí text v podobném stylu spíše jako osvěžení. Jen je trochu škoda horší redakční práce mnou vlastněného vydání. Občas tak vypadlo slovo nebo část věty, které tak i po opakovaném čtení prostě nedávaly smysl. Našel se i sem tam nějaký překlep. Osobně mne maličko zklamal závěr, který hlavně s ohledem na řešení postavy hlavního padoucha působil trochu antiklimatický. Hodnocení na DK v době přečtení: 90 %; Moje hodnocení: 80 % jako 3372. hodnotící.... celý text