Yokolobuna přečtené 183

Y: Poslední z mužů 1 - Jako jeden muž 2008, Brian K. Vaughan

Velmi zábavný komiks s zajímavou premisou, která se samozřejmě neubírá dle vlhkých snů nejednoho chlapa. Yorick tak není macho king, kterému každá podstrojuje, ale lovnou zvěří. Ve světě bez kluků ho tak chce jedna část populace zabít, druhá osouložit (bez jakýchkoli požitků, z této činnosti většinou pramenících) a pár holek by s ním rády svět zachránily (těch je samozřejmě menšina). "Poslední z mužů" má skvělé tempo a některé vážně dobré nápady. Třeba Amazonky s jedním ceckem vážně stojí za to. Hlavního hrdinu jsem si ale zatím ještě neoblíbil, i když o otravného panáka naštěstí rozhodně nejde. Osobně mi na první knize chyběla nějaká třešnička na dortu, která by skvělému nápadu nasadila korunu. Vzhledem k tomu, jsem s maximálním hodnocením zdrženlivý a nechávám si prostor pro další díly, které mám až na jednu výjimku již doma. Z grafické úpravy musím vypíchnout krásné obálky, kresba samotná není úplně převratná a neoplývá prvky, která by ji zásadně odlišila od konkurence. Rozhodně však není rušivá nebo přímo nehezká. Pro účely knihy složí dobře a není potřeba si na ni delší dobu zvykat. Hodnocení na DK v době přečtení: 85 %; Moje hodnocení: 85 % jako 115. hodnotící.... celý text

Naslouchej noži 2018, Patrick Ness

Což o to, zajímavý nápad by tu byl. Provedení však dost kulhá a za celou dobu se kniha nedokáže vymanit ze škatulky "jen další povrchní young adult pro teenagery". Vybudovaný svět je fajn, myšlenka osídlování nové planety v naději na lepší život také není špatně uchopena. Princip nákazy v podobě "Hluku" je zpočátku správně tajuplný a poutavý. Jenže z Nessova vyprávění budete mít pocit, že se klouže jen tak po povrchu. Navíc mě příliš neoslovil autorův literární styl. Třeba postavy nejsou prakticky bez výjimek (ok, Manchee je fajn) příliš povedené a hlavní hrdina a jeho neustálé "nejni" mi byl krajně nesympatický. Todd Hewitt je totiž poplatný cílovce, je tak věčně naštvaný, sebelítostiví a protivný. Ono je to v jeho situaci asi na místě, nimrat se v jeho pocitech mne však nebavilo. Děj je konstruován jako "road trip", kde ústřední hrdinové prakticky celou knihu prchají před nepřítelem. Nessovi padouši mají schopnost teleportace a po chvíli spolehlivě poznáte, kdy se některý z nich zase zázračně zjeví na scéně. Koncept útěk, následný střet s nepřítelem, následný útěk se opakuje celou knihu. Třeba takový Aaron s nadpozemskou rychlostí a stopovacími schopnostmi začne být chvílemi už otravný. Celé se to však nečte špatně, děj ubíhá a vyloženě hloupé momenty naštěstí nepřichází. Jen se z potencionálně skvělého konceptu nakonec vyklubalo povrchní young adult s mizernými postavami, díky čemuž se kniha potácí někde v oblasti průměru. Zkráceně? Dobrý základ obalený balastem young adult. Nejde o vyložený propadák, bohužel však v konečném důsledku mimo svoji cílovou skupinu čtenářů, ideálně tak 14 až 17 let, nemá úplně co nabídnout. Velká škoda. Hodnocení na DK v době přečtení: 81 %; Moje hodnocení: 60 % jako 356. hodnotící.... celý text

Zabiják 2015, Émile Zola

Kniha, se kterou jsem se "mořil" od loňského května... což však s kvalitami díla nikterak nesouvisí. Zabiják je znepokojujícím exkurzem do světa pařížské chudiny, prakticky veškeré postavy se pomalu noří do stále hlubšího bahna zoufalství a zmaru (byť se rozhodně nedá říci, že si za něj často nemohou samy). Zabiják neobsahuje žádné prvoplánově líbivé charaktery a ani na ty "kladné" nečeká nic dobrého. Zola téma rozpracoval na jasně daném prostoru části Paříže a i vzestup a pád hlavní hrdinky pradleny Gervaise je vlastně dost přízemní, ale o to více uvěřitelný. Zolovy postavy se možná občas chovají v očích příslušníka řekněme střední třídy zdánlivě nesmyslně, musíme je však zařadit do kontextu doby. Navíc jsem se kvůli práci s některým současným figurkám v područí démona alkoholu setkal opakovaně osobně a mohu potvrdit, že v tomto prostředí jde zdravý rozum trochu stranou. Naturalismus Émile Zoly tak působí nadčasově. Zabiják není příjemné ani oddechové čtení, není prvoplánové zábavný, ale zajímavý určitě. Šťastné konce lidských osudů by zde hledal jen úplný pošetilec. Vyspělejším čtenářům lze toto nastavené zrcadlo alkoholismu, alkoholikům a bídě samotné rozhodně doporučit. Zkráceně? Klasika uměleckého směru naturalismus, která příliš nestárne. Zola v zabijákovi dláždí postavám cestu ze sklenek kořalky a ty se po ní postupně více než ochotně vydávají. Že na konci cesty čeká propast, ze které není návratu, snad nikoho nepřekvapí. Hodnocení na DK v době přečtení: 87 %; Moje hodnocení: 80 % jako 1 768. hodnotící.... celý text

Superman: Supermanova smrt 2017, Roger Stern

Že by Supermanova smrt byla nějaký scénaristický majstrštyk? To ani omylem. V komentářích ostatních jsem tímto směrem zaznamenal celkem dost kritiky a já jsem tím posledním, kdo by ji rozporoval. I Supermanova smrt je jako zbytek DCKK občas hodně naivní, jednoduchý a patosem čpící komiks. V porovnání s ostatními kousky zmiňované série jsem však byl nakonec relativně spokojený. On ten tejemný a nezastavitelný kolos Doomsday měl něco do sebe a jeho přímočarý výlet až do Metropolis svojí syrovostí dokázal udržet pozornost. I když tak nejde o kdovíjaké veledílo (ačkoliv by z podstaty vlastně mělo jít), dosáhl svým pocitem naléhavosti a atmosférou komiks toho, že jsem při hodnocení uvažoval o čtvrté hvězdě. Scény, kdy Superman už posedmé útočí tím samým způsobem “z posledních sil”, nebo zdejší velice ubohá (a stejně tak trapná) podoba Ligy spravedlností, mi v tom přeci jen zabránily. Vyústění samotné bych bral jako povedené, nebýt toho, že se celý ten tyátr s mrtvým Mužem z oceli samozřejmě s dalším sešitem zase popřel. Ale to už je zcela jiná písnička... Hodnocení na DK v době přečtení: 71 %; Moje hodnocení: 65 % jako 54. hodnotící.... celý text

Lobo: Kostěj nesmrtelný 2012, Alan Grant

Parádní magořina. Vybodnul jsem se na posloupnost a šestá kniha je tak mým prvním (plnohodnotným) setkáním s Lobem. Kostěj nesmrtelý je pořádně nadsazená řezničina, která baví ve všech svých příbězích. Těm navíc nechybí výborné nápady a to explicitní násilí je tu jakoby mimochodem. Prsaté holky s pořádnými kostlivci ve skříni, vystrašení žoldáci, co udělali svoji největší (a poslední) chybu v životě, chamtiví hollywoodští pseudoumělci i lidožraví šnečci poznají, že s posledním czarnianem si dobrovolně začne jen úplný šílenec. Je to absurdní, je to zábavné, je to skvěle nakreslené. Takhle nějak si představuji dobrý komiks. Hodnocení na DK v době přečtení: 85 %; Moje hodnocení: 90 % jako 76. hodnotící.... celý text

Simpsonovi: Simpsoráma 2009, Bill Morrison

V porovnání s dříve čtenými "Komiksovými extrabuřty" jde bohužel jednoznačně kvalitativní propad. Jednotlivé náměty příběhů jsou potencionálně zajímavé, ale nepovedlo se je rozpracovat do zábavnějších zápletek. I Simpsoráma obsahuje některé fajn momenty, ze kterých kultovní předloha dýchá. Přišlo mi však, jako by autoři scénáře předlohu úplně dokonale neznali nebo se ji rozhodli ignorovat, v komiksu se tak některé postavy chovají jinak než v seriálu, což výsledný dojem kazí. Za všechny jmenujme třeba scénu, ve které Šerif Wiggum škrtí Raplha. Stejně tak se občas kreslíři netrefili do předlohy barvami a taková Marge má tak nepochopitelně na několika panelech růžové šaty. Je to škoda, díky uvedeným neduhům působí Simsporáma dost odflákle. A to si Simpsonovi nezaslouží... Hodnocení na DK v době přečtení: 75 %; Moje hodnocení: 65 % jako 63. hodnotící.... celý text

The Brave and the Bold: Vládci štěstí 2017, Mark Waid

Opět komiks, se kterým jsem se páral skoro půl roku, čímž může být výsledný dojem přeci jen trochu ovlivněn. Na poměry série DCKK jde o takový ten standard plný již tradičních neduhů. Potencionálně zajímavý příběh s tajuplnými Vládci štěstí je ubit snahou nacpat do knihy co nejvíce postav a motivů. Jako v některých předchozích dílech tak vše nakonec působí dost přeplácaně. U Vládců štěstí mne to ale tentokrát vyloženě mrzí, přeci jen mají některé fajn motivy, které se však nedaří uspokojivě rozvinout. Závěr knihy /pozor spoiler/, kde vše vyřeší skupina předem žádným způsobem nenaznačených trapáků ve fialových pyžamech, se vyloženě nepovedl. Jednoduše další komiksová kniha, která i přes svoji pěknou kresbu a potencionálně zajímavý děj působí povrchně a prvoplánově. Škoda. Retro příběh je pak klasicky absolutní peklo, při jehož pročítání se člověku až kroutí ponožky (i s nohama uvnitř). Zkráceně? Další týmovka, která není vyloženě hrozná, ale ani ničím zajímavá. I zde se mihnou desítky zapomenutelných postav. Bohužel na úkor budování potencionálně zábavné zápletky. Ale na to jsem si už DC už asi zvykl. Hodnocení na DK v době přečtení: 72 %; Moje hodnocení: 65 % jako 60. hodnotící.... celý text

Pekelná šleha 2015, Martin D. Antonín (p)

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2021 – "4. Kniha, ve které se objevují nadpřirozené postavy" Jaká to radost, že jsem mohl do výzvy naroubovat díl své oblíbené série. Jaká to smůla, že kvůli rapidnímu úbytku volného času letos výzva asi neklapne. To ale jen tak na okraj. Pekelná šleha má "drajv", stejně jako zbytek série. Martin D. Antonín ve svém příspěvku do Kladiva rozhodně nezaostává a hodnocení nejvyšší mu uteklo jen o vlásek. V rámci série bych to viděl na (zatraceně kvalitní) střed. V novém příběhu nechybí pořádná porce fajn nápadů. Kniha je akcí vyloženě nařachaná a naštěstí nechybí ani typický humor. Pekelná šleha žádnou z ústředních postav vyloženě neupozadila a svůj prostor tak dostali všichni členové Felixova týmu podvratných zmetků. Již tradičně zde není vše, jak se na první pohled zda. No a opět je radost sledovat, kterým směrem se to všechno zvrtne. Jakože určitě zvrtne, znáte to. Felix, Klaudie, Vincenc a Walter lítají mezi jednotlivými stranami konfliktu jako hadr na holi ve snaze zachránit si zejména své vlastní zadky. No a co tedy nakonec rozhodlo o hvězdičce dolů? Mám prostě pocit, že až budu někdy hodnotit sérii jako celek, ústřední story o maniakálním Pýchovi a jeho ďábelskému séru mezi nejlepšími kusy přeci jen malinko zapadne. Stejně tak zde trochu moc bijí do očí "záchrany na poslední chvíli". Zábava je to však opět více než slušná. Zkráceně? Standard série, ale zatraceně vysoký standard. I když mezi nejlepší kusy Pekelná šleha úplně nepatří, přesto fanouška ničím nezklame. Jen mám trochu obavy z velmi vlažně hodnoceného Žrádla pro psy, které přijde v rámci série na přetřes příště. Hodnocení na DK v době přečtení: 84 %; Moje hodnocení: 85 % jako 123. hodnotící.... celý text

David Copperfield 2013, Charles Dickens

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2021 – "15. Kniha, jejíž název je i jménem hlavní postavy" S relativně útlou knížkou jsem se kvůli narození synka a s tím spojeným nedostatkem volného času páral více jak měsíc. Je to škoda, protože můj dojem tak asi bude trochu jiný, než kdybych četl vehementněji. Dickense mám vážně rád, je to autor, který má co říct i stopadesát let po své smrti. V Davidu Copperfieldovi rozehrává příběh o malém nešťastníkovi, který je zmítán už od narození nepříznivým osudem. Vzhledem k tématu je až zarážející, jak mile kniha působí. Malý David není prakticky až na závěr knihy asertivním hrdinou a do (většinou nepříznivých) situací se dostává tak nějak samovolně. Dickens však píše velmi lehce a všudypřítomnou bídu anglických uliček obalil do místy pozitivního kabátku. Kniha tak nepůsobí bezvýchodným dojmem, jak by se mohlo z popisu na obálce zdát. Autor samozřejmě psát uměl a i v Davidu Copperfieldovi vdechl život zajímavým figurkám, byť většina z nich má často jen epizodní roli a drtivou většinu z nich opustíme dřív, než nám je nechá Dickens pořádně poznat. Copperfield mě tak slušně bavil, ale vyloženě nenadchl. Napsaný je hezky, ale díky dost rozředěnému a často pomalému ději nejde o titul, který vás bude nutit číst každou volnou chvíli. No, a nebo jsem na to prostě jen neměl čas, jak jsem psal v úvodu ;). /Edit. 02. 03. 2021/ Až z komentářů jsem zjistil, že se mi do rukou dostala značně okleštěná verze o rozsahu silnější čtvrtiny původního textu (!). To, že o tom ve vydání není ani zmínka, je na pováženou. Je to škoda, některé z v komentáři uvedených výtek tak mohou být v konečném důsledku úplně mimo. Hodnocení se tedy vztahuje výhradně k vydání od Omegy z roku 2013. Zkráceně? Příjemný román o špatných i dobrých lidech, který naložil na bedra mladého hrdiny nejedno úskalí, přesto rozhodně nepůsobí bezvýchodně. Dickens uměl najít i v bídných uličkách anglických měst pozitivní věci a to vtiskl i do Davida Copperfielda. Jde tak o fajn čtení, které se však vyjma atmosféry do paměti dnešního čtenáře ničím výrazněji nezapíše. Hodnocení na DK v době přečtení: 85 %; Moje hodnocení: 75 % jako 112. hodnotící.... celý text

Útok na pekárnu 2016, Haruki Murakami
odpad!

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2021 – "2. Kniha obsahující ilustrace" To. Bylo. Ho*no. Přiznám se, že důvod existence něčeho jako Útok na pekárnu prostě nechápu. Kratičký text na mne působil jako pseudointelektuální srajda zcela bez obsahu či zajímavější myšlenky. Normálně knihy necituji, ale Murakami si text sám shrnul v jedné z pasáží ústy hlavní postavy: "Není to vůbec zajímavá historka," ujistil jsem ji. "Přinejmenším není tak zajímavá, jak asi očekáváš. A nic moc se toho v ní ani neděje." Zcela souhlasím, tak proč nám to má sakra potřebu psát?! Osobně mne nenadchnuli ani ilustrace, byť v tomto případě jde o věc vkusu a pocitu a chápu, že někdo výtvarný styl Kat Menschik ocení. Že se někomu líbí text samotný, bohužel pochopit nedokážu. Zkráceně? Druhá letošní kniha a hned aspirant na dno roku (doufejme). Útok na pekárnu mi nedal vůbec nic, jen sebral čas. Naštěstí ho nebylo moc... Hodnocení na DK v době přečtení: 68 %; Moje hodnocení: 10 % jako 489. hodnotící.... celý text

Bílá nemoc 2013, Karel Čapek

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2021 – "1. Kniha z lékařského prostředí" Klasika. Když jsem měl Bílou nemoc číst před lety k maturitě, div že jsem si mozek nezavařil při přemýšlení, jak s tím vydrbat a z kánonu preventivně slaboučkých knih přečíst co možná nejméně. Tehdy jsem si vytáhl (nečtenou) Stařec a moře a všechny povrchní znalosti o Bílé nemoci jsem vypotil na potítku. Lidi se ale mění a koníčky s nimi... K jednomu z nejváženějších dramat Karla Čapka jsem se tak dostal, až v době, kdy mi pomalu táhne na třicítku a nikdo mi ji vážně nenutí (možná tak nenásilně Čtenářská výzva). Je zajímavé, že v dnešní nelehké době Bílá nemoc opět rezonuje, i když ve zcela odlišných pasážích a jiným způsobem než před 2. světovou válkou. Bílá nemoc je klasickým příběhem o lidské krátkozrakosti a zabedněnosti, kde se střetávají figurky s vlastnostmi lidskému pokolení stále dobře známými. Utopistický snílek doktor Galén se zde nesnaží vyléčit pouze záhadnou chorobu, ale lidstvo samotné. A dělá to stejnou měrou úctyhodně jako naivně. Drama prakticky stojí na scénách, kdy svéhlavý doktor, který jediný umí vyléčit zhoubnou nemoc, naráží na stále mocnější pohlaváry (zjevně) nacistického režimu, s nimiž se snaží dohodnout na vybudování světového míru výměnou za "kouzelnou" medicínu. Na Bílou nemoc je potřeba nahlížet v kontextu doby a v tomhle ohledu si skutečně Čapek servírky nebral. Za jeho osobní statečnost si zaslouží obdiv, jen mám pocit, že následný vývoj dějin nakonec překvapil i vizionářského Čapka. Trochu mě mrzí jen kvalita vydání, co se mi dostalo do rukou. Na tak útlou knížečku je v ní překlepů a chyb přeci jen trochu moc. Zakoupeno v roce 2020 za 49,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Klasické drama s přesahem i do dnešních dnů. Čapek se zde pouští do líčení krátkozrakosti lidstva a opakovaně trefuje hřebíček na hlavičku. Kniha dnes možná již tolik nenadchne dějem či postavami, ale už jen v kontextu jejího vzniku ji je potřeba ocenit. Hodnocení na DK v době přečtení: 89 %; Moje hodnocení: 80 % jako 4 326. hodnotící.... celý text

Medvěd a Slavík 2018, Katherine Arden

Slušná pohádka v neokoukaných, přesto v lecčems našincům důvěrně známých kulisách. Ardenová ve své prvotině servíruje text, který i přes své pohádkové zasazení nepůsobí naivně a bez kompromisů pobaví i dospělé. Z knihy prakticky sálá chlad zasněžených ruských lesů a atmosféru má Medvěd a Slavík krásně autentickou. I přes nepopiratelné krásy je Rus v podání autorky nehostinné a postupem času i nepřátelské místo, kde byste rozhodně žít nechtěli. Hlavní hrdinka, Vasjočka, je zdařilou ústřední postavou, ke které si nebudete muset dlouho hledat cestu. Nepochopení ze strany fanatických obyvatel zmrzlé vísky a boj nadpřirozeného dobra se zlem, čerpajícího ze slovanského folklóru, také fungují jako hlavní pilíře příběhu dobře. Medvěd a Slavík však bohužel prakticky v celé své poslední části začíná citelně ztrácet. Jakoby autorka nevěděla, co s pracně vybudovaným podkladem příběhu dál a ke konci vyprávění na pár kapitol zvolní, aby se vše ukončilo v nepříliš zdařilém finále. I tak je však Medvěd a Slavík zábavnou a rychle ubíhající pohádkou pro všechny generace. Zakoupeno v roce 2020 za 99,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Dobrá pohádka v zasněžených kulisách středověké Rusi se slušným tempem a nápady. U konce však působí trochu nedotaženě a neuspokojivé finále výsledný dojem trochu kazí. Hodnocení na DK v době přečtení: 87 %; Moje hodnocení: 75 % jako 351. hodnotící.... celý text

Římský popravčí 2018, Robert Fabbri

Druhá kniha série o vzestupu Vespasiána se mi přibližně do poloviny líbila podstatně méně než ta první. Intriky mocných mi přišli už trochu překombinované a s odstupem dvou let (takřka na den, první díl jsem dočetl 19. 12. 2018) jsem měl trochu zmatek v postavách a jejich motivacích. Samotné události pak působily jako naředěná vata pro díl, který má sloužit hlavně jako výplň dlouhé série. Všechny tyto pocity se však v ten pravý čas naštěstí rozplynuly. Římský popravčí je hlavně ve své druhé polovině již pořádně napínavým historickým románem se strhujícím koncem. A román je to místy řádně zvrácený až obscénní, nutno dodat. V jednu chvíli se Fabbri ve svém vyprávění utrhl ze řetězu natolik, že kniha začíná připomínat 120 dnů Sodomy a pokud nesnesete násilí na dětech ani ve psané podobě, raději se Římskému popravčímu vyhněte obloukem. Nejen doslov mne znovu přesvědčil o tom, že autor se na své knihy pečlivě připravuje, byť pro klid duše se budu raději utěšovat tím, že největší zvrácenosti se nezakládají na reálném podkladu. Jako exkurz do zákonitostí mocného Římského impéria funguje Vespasián opět znamenitě. Římský popravčí není jednoduchý na čtení, je plný složitých vztahů postav s pro našince cizokrajnými jmény, hlavní hrdinové vlastně celkem prevíti a některé události v knize zobrazené se musí normálnímu člověku nepříjemně číst. Druhá kniha s Vespasiánem tak rozhodně není pro každého, ale otrlejším a pozornějším čtenářům ji lze rozhodně doporučit. Zakoupeno v roce 2018 za 69,- v e-shopu Levné knihy. Zkráceně? V první polovině trochu úmorné čtení, nabírá hlavně v závěru pořádný spád a pečlivě zpracované římské reálie opět fungují skvěle. Fabbri kosí postavy po stovkách, a že to mnohdy není příjemná podívaná. Tohle vaší babičce raději nepůjčujte. Hodnocení na DK v době přečtení: 84 %; Moje hodnocení: 75 % jako 59. hodnotící.... celý text

Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky 2016, Miloslav Švandrlík

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "16. Kniha, která má v názvu slovo "aneb"" (Touto knihou jsem 26. 11. 2020 splnil svojí druhou Čtenářskou výzvu jako 1320. čtenář.) Přiznám se, že neméně slavný film jsem vlastně nikdy pořádně neviděl. Promptně to napravím. Švandrlíkův satirický pohled na vojenskou službu za ministra Čepičky mne totiž parádně bavil. Černí baroni jsou psáni s obrovskou dávkou nadsázky, ale jako přepálený obraz doby slouží znamenitě. Zvláště pak, když jsou jednotlivé kapitoly i postavy inspirovanými skutečnými zážitky autora. Nad otázkou, jak moc jsou příhody Kefalína, Terazkyho a spol. reálné, však můžeme už jen polemizovat. Bál jsem se neustálého omílání toho samého, ale každá z kapitol má přeci jen svoje kouzlo, i když společný jmenovatel v podobě chlastu, "švejkovství" a nekompetence nadřízených zůstává prakticky neměnný. Postavy z Černých baronů zapadají do stereotypů, s těmi však Švandrlík dovedl pracovat s citem a čtenáři tak vlastně vůbec nevadí, že se postavy stále chovají tak, jak by po pár kapitolách čekal. Naopak to od nich prakticky vyžaduje. Jo, s těmihle vojíny a důstojníky byla vážně sranda, ne vždy zabřichopopadající, ale stále sranda. Až mne skoro mrzelo, že maj ti kluci pétépáčtí dva roky vojny za sebou. Malinko mi vadilo jen určité opakování totožných situací, nebo fakt, že je většina postav z důstojníků sice připosraná, kromě seřvání od Terazkyho jim však nic extra nehrozí. Autor sbírá plusové body i za to, že se mi kniha i přes pozvolné čtení zaryla nenápadně pod kůži tak, že jsem měl nutkání se v práci vedoucímu zahlásit slovy "soudruhu nadoporučíku". Na jeho obhajobu je i přes totožnou hodnost s takovým Mazurkem pro svoji pozici daleko kompetentnější :). Zakoupeno v roce 2020 za 202,- Kč z e-shopu Megaknihy. Zkráceně? Humoristická klasika, co obstojí i u dnešního čtenáře, který o vojně slyšel možná tak z vyprávění. Švandrlík ve svém nejznámějším díle stvořil mnoho nezapomenutelných figurek, jejichž ústy glosoval nejen problémy socialismu, ale i lidí samotných. Spokojenost! Hodnocení na DK v době přečtení: 89 %; Moje hodnocení: 90 % jako 828. hodnotící.... celý text

Oheň probuzení 2019, Anthony Ryan

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "1. Kniha, jejíž autor letos oslaví (oslavil) kulatiny" (gratulace k půlstovce :)) Toníka Ryana jsem měl v hledáčku již delší dobu a mě osobně nezklamal. V Ohni probuzení nahlíží na draky, pardon draggy, po svém a servíruje místy dost brutální dobrodružství. Kniha v sobě kombinuje klasickou fantasy s polomoderním světem evokujícím páry steampunku. Pro mě osobně jde o zatím nečtený mix, a proto to měl u mě autor možná trochu lehčí, než u kovanějších čtenářů. Žádných zásadních nedostatků jsem si však nevšiml tak jako tak. V řádně objemném světě, plném chamtivých a ještě chamtivějších korporací, se odehrává příběh o hledání bájného Bělokožce, jehož základy se však díky obstojným zvratům několikrát otřesou. Střet mírně pokročilé techniky se zuřící "přírodou" baví a Ryan jistě potěší i milovníky akce. Tolik zohavených mrtvol za sebou nechává jen málokteré fantasy. Pokud byl tohle začátek, v dalších dílech na nás nejspíš čekají již úplná jatka. Dobře vymyšlenou a napsanou fantasy trochu sráží jen postavy. Musím říct, že jsem si měl trochu problém k vedlejším charakterům, ale i trojici hlavních hrdinů problém vytvořit hlubší vztah, byť mě na rozdíl od některých jiných knih alespoň nes*ali. Na druhou stranu alespoň nepůsobí černobíle a nějaký ten charakterový nešvar či kostlivce ve skříni skrývá snad každá z nich. Zdejší obdoba magie působí vcelku uvěřitelně a není "přepálená", takže bodíky k dobru. Jen těch záchran na poslední chvíli a šťastných náhod by příště nemuselo být tolik. Kniha byla dárkem k narozeninám v roce 2019 od sestry, které tímto děkuji :). Zkráceně? Asi ne převratná, ale rozhodně slušná fantasy s příměsí steampunku, ve které nechybí (místy až příliš) akce a hromada mrtvých na všech frontách. Postavy vám možná k srdci úplně nepřirostou, zajímavý svět z hlavy Tondy Ryana však za objevení stojí. Hodnocení na DK v době přečtení: 78 %; Moje hodnocení: 80 % jako 222. hodnotící.... celý text

JLA: Země 2 2017, Grant Morrison

Já tyhle multidimenzionální výlety a alterega moc nemusím. Působí na mne jako znouzecnost, která přichází ke slovu v okamžiku, kdy už autoři neví, co dál. A přesně to platí i pro JLA: Země 2. Komiks se mi na nočním stolku válel rozečtený více jak čtvrt roku a já z něj dnes dopoledne musel sfouknout lehkou vrstvičku prachu. I díky velkým pauzám jsem si pořádně nepamatoval, o co vlastně jde a některé momenty z příběhu jsem úplně nepobral ani při zpětném pročítání. Konec, jakožto vlastně i celá zápletka, mi přišel jako šitý horkou jehlou na koleni a absolutně nemám zájem zjišťovat v dalších případných příbězích cokoliv o Ultramanovi, Owlmanovi a ostatních směsně černobílých postavách z alternativní Země. Od podprůměrného hodnocení mě odrazuje jen sice dost standardní, přesto pěkná kresba, a těch pár ne úplně blbých nápadů. V rámci ne úplně zářného DC kompletu jde v konečném součtu o jeden z horších kousků. Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,- Kč. Zkráceně? Výlet do na alternativní Zemi působí jako znouzecnost vyhořelých autorů. Po příběhové stránce zmatený a nezajímavý komiks, který si můžete s klidem nechat ujít. Průměr si zaslouží snad jen za pěknou kresbu. Hodnocení na DK v době přečtení: 73 %; Moje hodnocení: 50 % jako 41. hodnotící.... celý text

Velké maličkosti 2019, Jodi Picoult

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "17. Kniha, ve které se odehrává svatba nebo pohřeb" Velké maličkosti si i přes jisté kvality odnášejí průměrné hodnocení. Nepopírám, že jde o obstojně napsanou knihu, za kterou jde vidět slušné množství práce a rešerší, ústřední téma – rasismus – však tlačí Picoultová strašně na sílu. Na rozdíl citlivě podaných a nesmírně kvalitních děl jako třeba "Jako zabít ptáčka" či filmové "Zelené knihy", na čtenáře ve Velkých maličkostech hlavní téma řve z každé stránky. V tom, jak okatě vám je otázka barvy pleti neustále předhazována, působí kniha vlastně až naivně. Picoultová totiž vše žene přes absurdně přepálené postavy a často i situace. Otázka rasy se řeší na každé stránce, v každém dialogu. Hlavní hrdinka vidí předsudky za úplně vším... Až se divím, že nebyla zakomponovaná scéna, jak před ní začal na ulici utíkat sněhobílý pudl, protože ho panička při kartáčování neustále poučovala, jak jsou Černoši špatní. No a pak jsou tu scény, kterým prostě nevěřím. /malý spoiler/ Již samotné obvinění je trochu přitažené za vlasy a scéna, kdy policie hlavní hrdince vyrazí beranidlem dveře /konec spoileru/ je až lehce absurdní. Vše je tak nějak podřízeno tomu, co chce autorka vyřvat do světa – každý jsme (třeba nevědomky) rasista. Popsané však nedokáže zastínit um autorky. Pasáže ze soudního procesu jsou skvělé. Stejně tak některé dialogy, či pocity postav, pomineme-li, že poselství je vždy víceméně stejné. Zvrat z konce knihy mi však osobně přišel opět dost pitomý a prvoplánový. Zakoupeno v roce 2020 za 149,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský (brožovaná verze). Zkráceně? Kniha s jasným poselstvím, které však autorka tlačí až nepříjemně na sílu a tím ho v konečném důsledku trochu shazuje. Tématu rasismu je zde podřízeno prakticky každé slovo a mnohdy máte pocit, že čtete až otravnou agitku. Stačilo vše malinko rozředit a šlo by o podstatně lepší a hlavně uvěřitelnější dílo. Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 60 % jako 914. hodnotící... celý text

Robert Šlachta: Třicet let pod přísahou 2020, Josef Klíma

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "19. Kniha poprvé vydaná v roce 2020 (nová kniha)" Hodnotit "Třicet let pod přísahou" je vlastně celkem složité. Samotný pocit z knihy je podřízen tomu, jestli Robertu Šlachtovi věříte či nikoliv. No a já mu relativně uvěřil. Šlachtovi se nedá upřít jedna věc... není žádný přizdisráč a nechybí mu koule. V knize toho bez skrupulí na českou "smetánku" i některé vysoce postavené policisty vysypal vážně dost. Jen je z knihy hlavně v posledních kapitolách cítit sice pochopitelná, ale místy až trochu zaslepená zahořklost. Z popisu jednotlivých kauz se chce člověku blít a ač jsem si nikdy nedělal moc iluze, že je svět politiky a moci růžový, číst o všem ve větších souvislostech a s vysvětlením je vážně až neuvěřitelné. Šlachtou řízené ÚOOZ šlo do věcí podle hesla "padni komu padni", tedy stylem, který i podle mých zkušeností bohužel u policie vždy nefunguje. Ač jsem v knize každou informaci nevnímal jako krystalickou pravdu, můj názor na některé osoby Šlachta ovlivnil. Třeba tehdejšího policejního prezidenta Tomáše Tuhého jsem při svém vstupu do sboru vnímal kladně a když mi na konci základní odborné přípravy potřásal pravicí, byl jsem za to rád. Ze Šlachtova vyprávění však příliš dobře nevychází. Největší síla knihy je v prezentování názoru Roberta Šlachty na citlivé kauzy. Tyto pasáže jsem hltal, hlavně v pozdější fázi mi však trochu vadil opakovaný trend, že bez Šlachty žádný policejní útvar nefunguje, dokud ho on jako superpolda nenapraví. Jím řízený útvar vždy odváděl skvělou práci, ostatní byli křiváci, neschopní moulové nebo rovnou ztělesněním zla. V této rétorice by možná chtělo ubrat, samotný Šlachta tak v několika pasážích působí jako zhrzený a zahořklý veterán, který plive na koho může a postrádá sebereflexi (ač i té se v knize místy dočkáme). Na druhou stranu u mne má však za upřímnost, nekompromisní přístup a a svoji letitou policejní práci velký respekt. Knize forma rozhovoru s obsáhlým odpověďmi sluší. Ač se najdou některé pasáže s krkolomnými větnými konstrukcemi, alespoň působí celkem autenticky. Sice nemám Klímu kdovíjak v lásce, svoji roli v knize splnil dobře a jeho otázky nepůsobí hloupě nebo prvoplánově. I když jsem těch avizovaných "nepříjemných" čekal o maličko více. Zakoupeno v roce 2020 za 278,- Kč z e-shopu Megaknihy. Zkráceně? Hodně zajímavá sonda do profesního života lehce kontroverzního policejního velikána, která nutí čtenáře přemýšlet o pravdě a lži. Zajímavé vykreslení kauz malinko strhává silná zahořklost samotného Roberta Šlachty vůči prakticky celému státu. Ač je do značné míry pochopitelná a snad i oprávněná, ve Šlachtově podání to občas vypadá tak, že až na něj a jeho podřízené jsou všichni na světě zkorumpovaní hajzli a matláci. Ale co o tom mohu jako řadový policajt obvodního oddělení vědět, že :)? Hodnocení na DK v době přečtení: 87 %; Moje hodnocení: 80 % jako 178. hodnotící.... celý text

Cesta králů 2012, Brandon Sanderson

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "18. Kniha, jejíž název je na obálce červenou barvou" Brandon Sanderson umí epickou hrdinskou fantasy jako málokdo. U povedené "Finální říši" jsem si ještě nechal rezervu v hodnocení, ale Cesta králů si už absolutorium zaslouží. Kniha je přehlídkou bezbřehé imaginace, která však podléhá přísným pravidlům a nepůsobí tak prvoplánově. V žánru fantasy pod taktovkou Sandersona ožívají uvěřitelné světy, které jakoby koexistovali s tím naším a to je řádně lákavým háčkem na dospělejší čtenáře. Jen pozor... Cesta králů je dost rozvážnou a zdánlivě "pomalou" knihou, která spíše mamutí epos Archív bouřné záře rozjíždí, než aby poskytovala příliš odpovědí na hromadící se otázky. Příliš se toho zde nevyřeší a po dlouhou dobu vlastně ani nestane. Zjišťuji ale, že mi tenhle pomalejší, ale krásně hluboký a chytrý styl, naprosto sedí (viz 100 % pro "Jméno větru" v minulosti). Kaladin, Šalán, a duo Dalinar/Adolin. Každá z postav pochází ze zcela odlišných poměrů a řeší odlišné problémy, vyplývající z jejich "startovních pozic". Perfektně jsou zvládnuty zejména komornější Kaladinovy pasáže a jeho neustálé balancování na hranici zoufalství a propasti beznaděje. Na druhou stranu kapitoly s Šalán byly vlastně jediným faktorem, proč jsem ještě asi do dvou třetin knihy uvažoval o čtyřech hvězdách. Přechytralá Šalán, která má na vše nějakou rádoby humornou průpovídku, mne prostě chvílemi nebavila. Parádní konec však všechny pochybnosti nad nejvyšším hodnocením rozptýlil. Archiv bouřné záře se může pochlubit již zmiňovaným nádherně propracovaným světem Rošáru a nad krásou a zároveň přísnou logikou (v rámci možností) Střepkordů, Střeplátů či fabriálů budete zasněně žasnout. Z textu je krásně cítit, jak se na pozadí zdánlivě nepodstatných událostí zvedají sázky a tajemstvím opředení Pustonoši a Rytíři Paprsku mají v režii Brandona Sandersona zaděláno na žánrovou událost století. Teď jen aby těch plánovaných deset knih velikosti betonových tvárnic zvládl autor skutečně napsat. Kniha byla dárkem k Vánocům v roce 2019 od sestry (na DK jako Zuzuparu), které tímto děkuji. Zkráceně? Skvěle napsaná hrdinská fantasy, která pozvolna rozvíjí epický příběh s neskutečným potenciálem. I přes místy lehce otravnou Šalán se Cesta králů svou ukrytou moudrostí a propracovaností řadí na úplnou špičku nejen současné fantasy literatury. Hodnocení na DK v době přečtení: 94 %; Moje hodnocení: 90 % jako 333. hodnotící.... celý text

Sběratel trofejí 2018, Sarah Flint

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "8. Kniha s názvem vystihujícím vaši osobnost nebo náladu" (ač na rozdíl od magora z knihy sbírám trofeje virtuální na PlayStationu :D) Žádná hitparáda. Sběratel trofejí je dost standardní honičkou na sériového vraha, tentokrát se zálibou ve sbírání ufiknutých prstíků. I tak má kniha své momenty a třeba práce s motivacemi podezřelých není špatná. Horší je to však s dialogy mezi kolegy policejního sboru, které působí strašně strojeně a mnohdy nesmírně křečovitě či pateticky. Autorka toho za sebou zjevně ještě tolik nemá, ale rozhodně má potenciál se zlepšit. Vzhledem k zázemí Sarah Flint (bývalá policistka) mi však přišlo zarážející s jakou naivitou je zde kolikrát policejní práce popsána. Třeba scéna, kdy jednoho pořízka nahání trojice policistek jen s pepřáky (to má Londýn k dispozici deset policajtů?) je absurdně přepálená. Samotná hrdinka je ve všem nejlepší a jedna z mála, kdo dokáže to či ono (jak je nám opakovaně předkládáno), ale mnohdy se chová absolutně naivně a dělá chybu za chybou. Samozřejmě za účelem posunutí děje kýženým směrem. Scén, kdy hrdinové dlouhé minuty někam spěchají "na majáky", jako by byli jediní policajti na světě, je ve Sběrateli trofejí na můj vkus prostě příliš a obstojně vystavěná detektivka tak rázem ztrácí na uvěřitelnosti. Pokud si toho však nebudete všímat, je celkem možné, že se do honu na brutálního "šmikače" prsteníčků s chutí ponoříte. Ani tak na něj však nebudete kdovíjak vzpomínat. Zakoupeno v roce 2020 za 199,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský. Zkráceně? Místy poměrně naivní a občas trochu strojená detektivka, která ani svým zbytkem nikterak zvlášť nevybočuje z takového toho dobrého standardu krimi "ze světa". Detektiv konstábl Charlie Stafford má prostě příliš velkou konkurenci, mezi kterou i přes své vyobrazení jako "superpolicajtka" trochu zapadá i s knihou samotnou. Hodnocení na DK v době přečtení: 83 %; Moje hodnocení: 60 % jako 182. hodnotící.... celý text