Legie prokletých
Sven Hassel (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301793/bmid_legie-prokletych-Il6-301793.jpg
4
170
28
Legie prokletých série
1. díl >
Osudy malé skupiny příslušníků Hitlerova tankového pluku odehrávajícího se uprostřed pekla východní fronty, kde lidskost a čest přehlušil řev tanků a bojových letadel, zvuk hvízdajících kulek, zoufalý křik umírajících a vše ovládla nesmírná touha přežít... V obnoveném Československém spisovateli vydání první.
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 2016 , Český spisovatel , Československý spisovatel
Originální název:
De Fordømtes Legion , 1953
více info...
Přidat komentář
Kniha pro mne byla velkým překvapením. Celé vyprávění na mne působilo jiným dojmem a mělo jinou atmosféru než ostatní knihy z tohoto období. Samozřejmě zde autor popisuje hrůzy války, ale také že i na německé straně nebylo vše zalité sluncem. Oceňuji, že do knihy byly přidány i lehce vtipné scénky, aby to trochu kontrastovalo a líbil se mi praktický přístup hlavního hrdiny. Nejsem žádný odborník a nevím, co všechno bylo domyšleno, ale z laického hlediska knihu hodnotím kladně.
Zajímalo by mě, jak moc je Legie prokletých psaná podle skutečných událostí a jak moc (a zda-li) si Hassel něco nepřikořenil... protože i kdyby z toho všeho zažil jen polovinu, tak by to byl román silný jako ruský boršč. A když už píšu o Rusku, tenkrát, na začátku let čtyřicátých století dvacátého, to bylo skutečné peklo na zemi. A přesně jak píše autor- doufám, že zástupy mrtvých německých vojáků pochodují s vyčítavým pohledem před zraky SS oficírů, kteří se smaží v pekle, až do skonání světů. Drsná knížka, ale neuvěřitelně čtivá. Byť je to, hlavně na jejím začátku, kdy Sven popisuje, co se dělo v zajateckém táboře německých trestanců, něco šíleného, horší než zážitky z fronty. Ale i ty stojí za to...
Sven Hassel byl jednoduše smolař. Ještě před 2. sv. válkou si zavdat s Wehrmachtem, se zkušeností s 1. sv. válkou, to chce holt už fištróna. Tady nejspíš platí mladý ale hloupý. I když Dánům se hrůzy 1. sv. války zas tak moc nedotkly díky jejich kolaboraci s nacisty. S veškerou úctou. Anabáze, na kterou se Sven v roce 1936 dobrovolně nedobrovolně vydal, vzdáleně připomíná Švejka, u Svena má ale mnohem, mnohem tragičtější podobu a mnohem delší putování, kde je smrt na denním pořádku. Odsouzení k těžkým pracím v Sovětském svazu obsahuje hodně zajímavé informace z ruského týlu. Stejně tak jsou zajímavé ruské praktiky, jak se Sověti za druhé sv. války snažili přetáhnout na svou stranu již nalomené a boji znavené vojáky nacistické armády. Historka o opušťáku pro německého vojáka od sovětského důstojníka je pak tak pikantní, že je až neuvěřitelná. Sven popisuje útrapy svého vojančení spíše střízlivě než emocionálně , i když bohatě na hrůzné detaily války. V tomto ohledu je autobiografická linka zřejmá. Přesto zůstává kniha čtivá a osloví zejména svým hlubokým lidským poselstvím.
Nemyslím si, že má smysl zjišťovat, jestli to vše prožil přímo on nebo to má z vyprávění. Je vidět, že ve válce byl a jako protiválečná kniha to funguje skvěle.
Obzvlášť si cením toho, že konečně taky vidíme pohled z druhé, nacistické strany a ne jen hrdinné opěvování spojeneckých sil, papírově těch hodnejch. Jestli nesedí některá fakta, to je mi docela jedno - nejsem žádnej military odborník (třeba jednotky horských "myslivců" na mě působily dost podezřele, ale přesto asi existovaly).
Hlavní je to vyobrazení hrůz, které působí reálně a v kombinaci s kritickými názory autora je jasné, kam by si měli všichni ti generálové a politici takové války strčit. Jediné, co mě zarazilo, bylo líčení toho, jak všichni vychcípali a je jich už málo a v další kapitole se opět bojuje ve velkém, pak zas vychcípají a zas boj - bylo to takové nejednoznačné. Pak mám dojem, že se kniha hodně zaměřuje na Portu a ostatní tak nějak upozaďuje. Ale to jsou jen menší chybky na této parádní napínavé knize.
Já knihu četl už kdysi dávno (plus několik dalších "hasselovek") a teď jsem si poslechl audioknihu interpretovanou Václavem Knopem. Proti němu nemůžu mít křivého slova, ale rovného slova taky zrovna ne - tak něco mezi. Asi mi trochu vadí jeho tón hlasu, ale za to on nemůže. S přednesem jsem byl spokojen. Dále nevím, jaké vydání četl, ale já mám prostě postavy zafixované jako Dědka a né Starýho, Drobečka a né Prcka, takže to bylo pro mě trochu zklamání.
Z válečné literatury jsem toho moc nepřečetl, ale jsem rád, že zrovna Hasselova díla mi neunikla. Legie prokletých jako jeho prvotina nastavila solidní laťku a doporučuji všem, co od něj ještě nic nečetli.
Ach jo, tak děsivě smutnou a věrohodnou knihu jsem snad nečetl. Mám pocit, že jsem v pocitech hlavního hrdiny alespoň trochu prožil tu hrůzu. Navíc z pohlednu německého vojáka. Výborná kniha od začátku do konce, bez patosu, bez příkras, bez sebemenšího milosrdenství vůči válce jako takové.
Další vynikající kniha od "Svena". Zejména v počáteční fázi je vyprávění dost drsné. V pozdější části autor sem tam téma trochu i odlehčí, ale ne moc, a děj se stane víc epizodní. Autor nešetří hořkou kritikou války ani vlastní strany, za kterou bojuje. Autenticita je tam znát opravdu hodně. Vřele doporučuji.
Celý život se zajímám o historii. Především o období druhé svět. války.
V knize Legie prokletých mi vadí věcné chyby.
Nejkřiklavější z nich - autor opakovaně v celé knize tvrdí, že lili do jejich tanků naftu. Ale tanky Panther, stejně jako všechny ostatní německé tanky jezdili na benzín.
Při popisu bitvy u Kurska píše o ukrajinských stepích. Ale Kursk je ve středním Rusku.
A tak bych mohl pokračovat.
Nevyčítám autorovi, že to, o čem píše sám neprožil (jinak by takové věci samozřejmě věděl). Ale že se při psaní knihy ani neobtěžoval si zjistit základní, všeobecně známá, fakta.
Myslím, že nezáleží na tom, jestli popsané zážitky skutečně prožil autor nebo zda-li je posbíral od dalších vojáků. Faktem zůstává nesmyslnost a marnost druhé světové války. Tolik zbytečně zmařených životů... Kniha obsahuje spoustu autorových filozofických myšlenek.
Skvělá kniha! Je mě upřímě jedno nakolik je to sci-if a nakolik je to podle reality. Hasselovky mě prostě baví. Strhující, čtivé, napínavé.
Nevim, jestli všechno popsaný moh prožít jeden člověk, řek bych, že ne, ale to neni podstatný. I kdyby to byly příběhy více lidí sjednocený do jedný osoby, tak hlavní myšlenkou zřejmě bylo poukázat na hrůzy a nesmyslnost války, což se podařilo. Místy dost brutální
Knihu jsem přečetla jen díky čt. výzvě (dánský autor). Měla jsem strach, že je psána v dnešním duchu o hrdinném německém vojákovi, kterému zabránila hnusná Rudá armáda zničit bolševika. Naštěstí je poplatná době vzniku (r. 1953). Její poselství (podle mne): Válka je vůl. Dělali jsme hnusné věci, krutě jsme zabíjeli, ale také jsme hodně trpěli. Válku a Hitlera jsme nenáviděli, ale museli jsme poslouchat. Odpusťme si, co jsme si, ale už nikdy více! Vždyť jsme všichni lidé!
Zajímavý pohled na válečné běsnění. Do jaké míry to má vypovídající hodnotu z té "druhé" strany válečného konfliktu si netroufnu odhadnout,ale je to dobře čtivé.
Zajímavý válečný román který poukazuje na krutost války. Osudy party vojáků jsou někdy až neskutečné, ale to jen zvyšuje napětí v knize. Určitě stojí za přečtení.
Kniha mě velmi mile překvapila. Čekala jsem nudnou četbu o první sv. válce (nevím proč zrovna první) a životě vojáků. A ejhle, ono to bylo hrozně napínavý, zajímavý a sakra dobrý. Nečekala jsem tedy, že všichni jeho kamarádi ve válce zemřou, ale taková je prostě válka. Nejlepší v knize - kocour Stalin :D ochlasta jeden.
Autor ani tak nepokračuje v líčení osudů, jako spíš líčí průběžně celou svou účast ve válce v kostce, od prvotního idealismu, přes dezeci, lágry, trestní jednotky až ke konci války. Je to vlastně jeho válečný životopis, ve kterém rekapituluje svou anabázi, a na který postupně navěšuje jednotlivé romány.
Proto je v knize také o hodně více filozofických a osobních poznámek a úvah, tuto knihou ani v zásadě nepopisuje bojové mise, ale na vybraných příbězích splácí dluh padlým kamarádům a svému svědomí, aniž by se, a to zajímavé a neobvyklé, snažil vyvinit nebo omluvit.
Z výše uvedených důvodů nepatří kniha k nejčtivějším autorovým, ale pokud ji přečtete, ostatní romány dávají jaksi lepší smysl. Pokud ale chcete dobrý válečný román, bez přemýšlení, se spádem a autenticitou, přečtěte se kteroukoliv jinou knihu autora.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Legie prokletých |
| 2005 | Generál SS |
| 2008 | Gestapo |
| 2010 | Kola hrůzy |
| 1999 | Krvavý batalion |
Kniha Legie prokletých je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 261x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 123x |
| Chystám se číst | 42x |
| Chci si koupit | 14x |
Určitě neupírám autorovi, že prožil peklo. Ale nechápu, proč to peklo v knize "přikrášluje" až do absurdna. Zřejmé je to zvláště v úvodu, kdy např. v jednom odstavci (popis výcviku) píše, že měli z dlaní cáry masa (dokonce jim z nich visely), a hned o kus dál, že museli cídit a čistit zbraně xkrát za den. To se ale s cáry masa místo dlaní moc nedá, že. A je tam ještě pár dalších věcí, které nezní moc uvěřitelně a autor zjevně skutečnost ještě náležitě "přikrášlil".