withoutchild
přečtené 193
Krev na sněhu
2015,
Jo Nesbø
Jo Nesbo zkusil napsat něco jiného, a nevím popravdě, jestli se mu to povedlo. Hlavně jsem tam postrádal nějaký motiv hlavního hrdiny, proč se choval tak jak se choval. Kdyby byl na přebalu knihy jako autor uveden Olaf Olafson, tak jsem spokojený, ale Jo umí psát líp. Jdu si přečíst Půnoční slunce, a uvidíme, kam to s touhle sérií povede.... celý text
Nekonečný příběh
2001,
Michael Ende
Překvapivě pro mě velice náročné čtění. První polovina knihy, kdy se Atrej snaží zachránit Fantazii před Nicotou je dobrá (i když film mi připadá lepší), bohužel s druhou polovinou kdy je Bastián ve Fantazii jsem neskutečně moc zápasil. Asi nemám tak dobrou představivost, abych si dokázal vyobrazit všechny ty bizarní postavy a scenérie, a proto mě po každé kapitole rozbolela hlava. Navíc namistrovaný Basitán by zasloužil ránu pěstí, a upřímě jsem ho nesnášel. Co mě ale šíleně štvalo, tak to, že v každé kapitole je alespoň 2x nějaká odbočka, za kterou pak následuje "ale to je jiný příběh, a budeme si ho vyprávět jindy". Mám pocit, jakoby autor plánoval napsat ohromný epos nebo další díly, ale pak se na to vykašlal. Dám tomu tak 10 let, a pokusím se to přečíst znovu... ale to je jiný příběh...... celý text
Já, Poutník
2014,
Terry Hayes
O 200 stran bych to zkrátil, protože to na můj vkus bylo až moc uměle natahované. Bylo tam několik pasáží, které příběhu nepřidaly a krásně bychom se bez nich obešli. Měl jsem taky trochu problém s časovou linií, a zorientoval jsem se až někde snad na straně 300. Bohužel celá pasáž Dodge / Cameron / Ingrid je jen uměle vystavený oslí můstek, a vměstnání této odbočky do hlavní příběhové linie je docela naivní. Na druhou stranu se to velmi dobře četlo, jazyk je srozumitelný a uvítal jsem rozdělení knihy do spousty krátkých kapitol.... celý text
Harry Potter a relikvie smrti
2008,
J. K. Rowling (p)
Důstojné zakončení, ale podle mého názoru si J.K. prostě neumí poradit s gradováním děje. Opět se finále dostaví až na posledních snad 20ti stranách a pak je znenadání konec. Ale opět jde jen o můj osobní názor.... celý text
Měsíční prach
2000,
Arthur Charles Clarke
Old school sci-fi, které se dobře četlo a děj docela odsýpal. Mám výtku jen k tomu, že pořád a pořád se objevovaly nové překážky a obtíže, a to takovým způsobem, že mě to už štvalo. Finále bylo napínavé, za to body nahoru.... celý text
Dívka ve vlaku
2015,
Paula Hawkins
Nejsem z toho nijak na větvi. Zas spousta planých recenzí typu "Kniha roku; Světový bestseller" atd, ale popravdě je to zase jen marketingový tah. Ze začátku mě to extrémně nudilo, a tak jsem si odskočil přečíst Atlas mraků. Nicméně jsem se k tomu pak vrátil a díky bohu se to zlepšilo. Snad od půlky se tam začně dít něco zajímavého a chytne to spád, takže jsem to dočetl nakoce raz dva (shodou okolností při cestě vlakem do práce do Londýna). S knížkou mám ale podobný problém jako s Temnými kouty, které jsem četl nedávno, a to ten styl pohledu první osoby. Nějak mi to k takovému žánru nesedí, a mnohokrát mi hlavnou problesklo "A komu to ona vlastně pořád vypráví?". Suma sumárum, chce to na to mít náladu, zorientovat se v postavách, a pak už to jde samo.... celý text
Válka s Mloky
2007,
Karel Čapek
Výborné apokalyptické sci-fi. Začně to nenápadně s Tapa-boys a skončí téměř destrukcí celého lidstva. Během čtení se mi nechtělo věřit že je to z roku 1935.
Atlas mraků
2006,
David Mitchell
Než jsem se ke knížce dostal, viděl jsem několikrát filmové zpracování, takže jsem věděl, do čeho jdu. Respekt autorovi, že to dal dohromady a dovedl to vzájemně propojit. Líbilo se mi, že každá povídka je psaná jiným stylem podle toho, v jaké době se odehrává. Oproti filmu je to klasicky o dost obsáhlejší, ale například Orison Sonmi~451 byla až moc dlouhá a komplikovaná. Nejlepší pasáž jednoznačně Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe, naopak Poločasy rozpadu jsem přečetl docela s nezájmem.... celý text
Temné kouty
2014,
Gillian Flynn
Vzhledem k tomu jaký je v poslední době kolem Gillian Flynn poprask, jsem tu knížku čekal o mnoho lepší. Ne že by se to špatně četlo, ale nesedl mi ten formát, kdy pasáže o Libby jsou psané v první osobě, a proto se musíte sžít s postavou, která mi už od první kapitoly byla hrozně nesympatická. A navíc to vede k úsměvným obratům typu "a pak mě praštila žehličkou do hlavy". Knize by prospělo zkrátit.... celý text