Witchann
přečtené 574
Píseň stínů
2018,
John Connolly
Ač se zrovna snaží vylízat z těžkých zranění, do tohohle chlapíka se navážet nechcete. Vážně ne. Za žádných okolností. Má fakt děsivé "bezpečnostní poradce." A ještě děsivější dcery... Tahle série mne zatím ani jednou nezklamala. Spíš naopak. Číst Connollyho je pro mne jako jít na návštěvu k dobrému známému, na kterou se zatraceně těším. Na pořádný rozjezd si tady jeden musí nějakou dobu počkat, ale i tak mne to chytlo a bavilo až do konce. Z Parkera je otrlý detektiv s vytrvalostí buldoka, kterého jen tak něco nesloží ani neodradí. A to i přesto, že ho to jeho tažení proti zlu už málem stálo krk. Několikrát. Navždycky ve mně bude mít skalní fanynku.... celý text
Hořící kůň
2017,
Františka Vrbenská
Jak už bylo zmíněno v předešlých komentářích - Hořící kůň je barvitý, na spoustu krásných výrazů bohatý text. Už dlouho jsem nečetla knihu, která by obsahovala taková kvanta obsáhlých popisů krajiny, měst a jejich obyvatel a také tak nekonečný seznam jmen všemožných papalášů a jiných více či méně důležitých postav, ve kterých jsem se pěkně ztrácela... Na to, že se mi hlavní dějová linka Iranzua a Briscy v podstatě líbila (až na ten konec), jsem se většinu času nudila. Celá kniha je výstavním kouskem českého jazyka, ale - i když mě to mrzí - nějak to u mne nepadlo na úrodnou půdu a do dočtení jsem se musela vyloženě nutit.... celý text
Zapomnění
2013,
Anthony Horowitz
V rámci příběhů zaměřených na mládež velmi slušné zakončení povedené série. SPOILER - Hvězdu dolů dávám hlavně za tu Mattovu (a potažmo i Scottovu) mučednickou linku, kterou nástup jejich starších alter verzí na scénu zrovna moc nevylepšil. - Konec SPOILERu Jinak nemám, co bych panu Horowitzovi vyloženě vytkla. Bavilo mne to víc než předvídatelný Alex Rider.... celý text
Psí zima
2014,
Petra Neomillnerová
Chytlavé, čtivé, studené a občas až trochu přespříliš vyválené v prasárničkách a krvi, jelikož autorka se stejně jako Lota s ničím moc nepáře. Když se větší části vypráví přímou řečí, tak ty stránky sice hezky rychle odsýpají, ale jednotlivé postavy nestíhají nabrat nějakou pořádnou hloubku. Hlavně z toho důvodu se zatím u paní Neomillnerové držím tak jedné knížky za rok a naprosto mi to vyhovuje. :-)... celý text
Bláznivý úplněk
2010,
Jim Butcher
Bohužel ne. Prostě mě to nechytá, Ani druhý díl téhle série mě nedokázal dostatečně navnadit k tomu, abych četla dál. Harry Dresden je přesvědčený o tom, že je "džentlas" každým coulem, přičemž spíš trpí pořádným hrdinsko-zachráncovským komplexem. Což mi parádně leze na nervy spolu s tím, že stejně jako první díl byl i druhý stupňující se hromadou děsných a ještě děsnějších problémů, které nebohý-neustále-přes-držku-dostávající hlavní hrdina vždycky nakonec nějak zvládne, protože je přece Hrdina. Jediná postava, která se mi tu opravdu líbí, je Marcone. A ten bohužel nemá tolik prostoru, aby mne u téhle série udržel.... celý text
Mrtvý na Pekelném vrchu
2014,
Juraj Červenák
Hned po prvním dílu mám jasno - tahle série mě bude bavit. Jako ostatně doposud všechno ostatní, co jsem od pana Červenáka četla. Věrohodné reálie, uvěřitelné postavy i jejich jednání. A pro jednou bez všudypřítomných cákanců krve a vyhřezlých střev. Skvělá práce na tak velkou změnu od autorova obvyklého žánru. Určitě se vrhnu i na pokračování.... celý text
Nikdynoc
2019,
Jay Kristoff
Nejsem velký fanda poznámek pod čarou a kdybych jen tušila, že je jich v téhle knize s nádherně stylovým přebalem celá kopa, nejspíš by mě to odradilo. A to by byla chyba. Po nějaké stovce stránek jsem si na vesměs docela vtipné autorovy dodatky zvykla (dle mého je lze i zcela ignorovat) a v polovině už jsem si objednávala zbývající dva díly v akci. Nějaké ty mouchy se tu najdou, z Mie je na můj vkus až příliš velká borka příliš rychle, ale četlo se to jedna radost. I přes ty chlístance krve a neustávající umíráček, se kterýma se holt musí počítat, když se pár ´nezdárných dítek´ dost drsně školí na zabijácké řemeslo. Když to za sebe shrnu - dopodrobna a v celku originálně popsaný fantasy svět, ve kterém se Nikdynebudetenudit.... celý text
Kafka na pobřeží
2006,
Haruki Murakami
Čteno v angličtině. Naprosto jsem Murakamiho stylu psaní propadla. Fascinující zážitek a už se těším na další knihu od něj. Ačkoliv... Dám si předtím dlouhou pauzu.... celý text
Vlk v pasti
2017,
John Connolly
Tentokrát jsem se o Charlieho Parkera asi poprvé opravdu bála... John Connolly stále drží laťku téhle série sakra vysoko a nemůžu se dočkat, až se dostanu k dalšímu kousku.... celý text
Smích šakalího boha
2002,
Jenny Nowak (p)
Mám ráda příběhy ze starověkého Egypta a upíři všeho druhu jsou moje srdcovka, ale tohle byla přece jen trochu nuda... Nebo jsem se moc rozmazlila Transylvánskou ságou. :D... celý text
Já, Simon
2017,
Becky Albertalli
Nečekala jsem to, ale bavilo mě to a měla jsem hodně rychle přečteno. Pěkná oddychovka.
Kniha ztracených věcí
2020,
John Connolly
Z počátku jsem váhala, jestli se mi tenhle příběh líbí nebo ne. Ale nakonec to do sebe všechno tak hezky zapadlo, že dávám palec nahoru. Johna Connollyho znám hlavně díky jeho sérii o Charlie Parkerovi, ale už jsem od něj četla i první dva díly Samuela Johnsona, takže jsem si naivně myslela, že vím, co můžu od Ztracených věcí čekat. Nevěděla. Přechod děje z reálného světa do toho zvráceně pohádkového je sice lehce uspěchaný, ale tak sugestivně popsaný, že jsem ani na okamžik nepochybovala o tom, že je to pro hlavního hrdinu skutečnost. Příšery byly vážně příšerné a oblíbila jsem si Dřevorubce i Rolanda (toho hlavně a – lehký SPOILER – o to víc mě pak mrzel jeho osud). Je to poutavý, ale taky pěkně drsný příběh o klukovi, který rychle dospěl. Malému dítěti bych tuhle knihu do ruky nedala.... celý text
Duna
2020,
Frank Herbert
Na Dunu jsem se chystala dlouho. A ač jsem nový film dle tohoto veledíla zatím neviděla, už teď můžu říct, že jsem za jeho vznik vážně vděčná. Hned první zhlédnutí traileru mne totiž přesvědčilo, že tenhle film prostě chci vidět. Jenže jsem se zařekla, že nejprve si musím přečíst knihu… Tahle ´jízda na tvůrci´ stála sakra za to. Z počátku jsem si sice zvykala na specifický styl vyprávění pana Herberta, ale pak se mi to začalo tak líbit, že snad budu mít problém přejít zpátky na moderní tvorbu. :D Hlavních postav je tak akorát a jejich motivace jsou krásně vysvětleny, slovy popisující emoce autor sice šetřil, ale vždy je dokázal perfektně vystihnout, akce víc než dostatek a při popisu Arrakis mi bylo občas pěkné horko. Originální sci-fi, kterou mi jistě nic jen tak nepřekoná. Plný počet hvězdiček bez nejmenšího zaváhání, doporučuji.... celý text
