VivienRavenhill
přečtené 59
Nespavost
1997,
Stephen King
Málokdy narážím na knihy, kdy je hlavním hrdinou starý člověk na konci svého života. Sympatický děda Ralf začne vidět a zažívat podivné věci poté, co zemře jeho dlouholetá životní láska Carolin a on přestane spát. Kdo trpí potížemi se spánkem jako já jistě přitaká, jak realisticky King tyto problémy popisuje. Námět je naprosto originální, styl psaní čtivý, zcela Kingovský a děj pořádně zapletený. Problematika stáří a umírání, ale i otázka života, morálnost potratů a feminismus jsou za mě skutečně revolučně zasažené do zajímavého fantasy? (asi fantasy) příběhu. Kniha je sice dlouhá a ke konci spíše zdlouhavá, ale ani to jí podle mě neubírá na kvalitě.... celý text
Železný vlk
2021,
Siri Pettersen
A já budu zlá. Budu zlá, právě proto, že mne příběh tak moc zpočátku nadchl. Prvních 200 stran absolutní okouzlení. Mysterióznost, samé otázky, napínavý způsob psaní, originální námět. Člověk hltá stránku po stránce a chce vědět víc. Někde do této části bych dala šest hvězd z pěti. Avšak zhruba v polovině přichází spolu s rádoby romantickou zápletkou zlom. Jakoby se příběh rozhodla dokončit vaše mladší čtrnáctiletá sestra, marně bojující s hormony. Napětí, záhadnost, bravurně vyspělé psaní a svižný děj střídá zhruba dvousetstrankový patos. Romantický kýč ve smyslu "miluju skutečného ďábla ale on mě nemiluje nazpět, ale já ho strašně moc chci". Hrebíčkem do rakve je pak dějová stagnace doprovázená nekonečnými pasážemi o duševních bolístkách žalostně naivní hlavní hrdinky. Nemám nic proti lásce, i ta do správného fantasy příběhu dle mne patří... ale toto je podle mě skutečná škoda.... celý text
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
To že se jedná o scénář není vůbec špatně. Kniha se četla snadno a rychle. Potíž je v tom scénaři samotném. Jako hodně slabá fanfikce. Celé mi to připadalo psané na sílu a naivně. Kterak Harry, nikdy nepoznavší otcovskou lásku, zápasí s výchovou pubertálního synka, který není tak úplně podle jeho představ. Klišé. A protože jsme nevymysleli nic lepšího, tak oživíme Voldemorta. A dáme mu potomka, aby se neřeklo, když už všichni ostatní mají rodiny. Nevím no. Harry je typický dospělák-úředník, který se chová, jako by se dospělým už narodil. Naopak z Rona se stal takový ten trapný pupkatý strejda, se kterým se nechcete pustit do řeči na rodinné oslavě. Dál už nemám sílu knihu rozebírat, kdybych mohla, tak na ni zapomenu. Z příběhu se mi nejvíce líbil námět přátelství nesmělého Scorpiuse a rebelantského Albuse, dvou nečekaně protichůdných osobností - za ten jsem dala hvězdičku navíc.... celý text
Harry Potter a vězeň z Azkabanu
2001,
J. K. Rowling (p)
Třetí rok v Bradavicích je oproti předešlým dvěma podstatně ponuřejší a dramatičtější. Hlavní hrdinové si prochází začínající pubertou a jsou jeden na druhého dost protivní. Celý svět je nefér, na každém kroku číhá nějaká nespravedlnost nebo nebezpečí. Popravy nevinných hypogryfů, hrozivé polibky mozkomorů, vrby mlátičky či zlé arogantní tety. Humor je výrazně okleštěn, i když jej lze nalézt např. v hodinách jasnovidectví u profesorky Trelawneyové. Legračního Zlatoslava Lockharta střídá na trůně profesora obrany proti černé magii záhadný Remus Lupin se svým velkým tajemstvím a venku řádí uprchlý masový vrah - údajný Voldemortův kámoš. Který jde, jak jinak než po slavném Harrym. Toho však podstatně víc zajímá famfrpál nebo tajné návštěvy Prasinek. I přesto, že se zde proplétá několik pestrých dějových linií se příběh čte snadno a není vůbec matoucí. Velkolepé vyvrcholení v Chroptící chýši i následný spád s Hermioniným obracečem času vyvolává dle mého názoru ten správný wow efekt. I když je Vězeň z Azkabanu oproti prvním dílům tolik jiný, není o nic horší, ne-li právě naopak.... celý text
Harry Potter a Tajemná komnata
2000,
J. K. Rowling (p)
Druhý díl stejně brilantní jako první. Tentokrát se s našimi hrdiny vydáváme vstříc tajemné komnatě, o níž i učitelé tvrdí, že je pouhou prastarou báchorkou. Nechybí napětí, mysteriózní příběh ale nejvíce se mi na tomto dílu (patrně ze všech) líbí skvělý humor - uznejte, že oslava úmrtnin je prostě originální nápad. Stejně jako ufňukaná Uršula nebo excentrický fabulátor Lockhart. Buď ho milujete nebo nenávidíte. Perlička na závěr: pokud máte rádi audioknihy, doporučuji tu čtenou Pavlem Zedníčkem. Pak se jistě pobavíte u Malfoyovic rodinky a zejména u pasáže, kterak More Dežo Lucius kupí Drakhovi nové košťhě :)) To se přiznám, že jsem skoro shodila smíchy skleničku.... celý text
Harry Potter a Kámen mudrců
2000,
J. K. Rowling (p)
Jsou knihy, které mohu číst stále dokola a neomrzí se mi. Tohle je jedna z nich. I po letech mě stále baví dětské povahy postav (tumpachový Harry, bojovný Ron i otravná chytroprdka Hermiona :) Originální zápletka, tajemno, specifický humor a všechny důmyslné nápady paní Rowling z čarodějnického světa. Psaní je kreativní, čtivé a zábavné jak pro děti, tak pro dospělé. První díl je za mě prostě nejlepší, snad proto že je příběh ještě takový pohádkový a nevinný stejně jako naši hrdinové. Je ale důležité zdůraznit, že není psán naivně a rozvíjí pestrou slovní zásobu včetně vznešených a hlubokých myšlenek. Rodina, láska a přátelství jako nejvyšší hodnota, to je dle mého názoru něco, co by neměl postrádat žádný správný příběh pro děti. "Pravda, to je něco krásného a strašného, a proto je nutné s ní zacházet s krajní obezřetností." Albus Brumbál.... celý text
Bláznivé léto
2003,
Tove Jansson
Četla jsem sedmiletým cvrčkům na táboře. Každý den jednu kapitolu. Původně jsem se bála, že je mumínci nebudou bavit, že je to už jiná generace s jiným myšlením. Jak mile mě překvapilo, když se dětičky na všechno vyptávaly když něčemu nerozuměly a každý večer těšily na pokračování. Mumíní knihy paní Jansson nejsou dle mého názoru psány tak, aby se jen prostě přečetly na dobrou noc, nýbrž proto, aby vyzývaly dětského posluchače do komunikace s předčítajícím ;) Do mumíního údolí se přižene přírodní pohroma. Výbuch sopky způsobí zemětřesení a celé udolí je posléze zaplaveno vodou. Ale i přes všechny potíže a oddělení mumínka se slečnou Ferkou od maminky a tatínka, se nakonec všichni šťastně shledají skrze neobvyklé představení v plovoucím divadle! Které režíruje muminkův tatínek. Mumínkova maminka je zase mistryně v přijímání skutečnosti takové, jaká je ať už je jakákoliv. Není totiž nic, co by i v té nejhorší chvíli nespravila horká káva a obložené chlebíčky :)... celý text
První tisíc německých slov
1997,
Heather Amery
Knížka slibuje na každé dvojstraně schovanou kachničku. Ale na stranách 36-37 ta zpropadená kachna prostě není! Ať se propadnu do země, pokud ji tam někdo vidí. Ilustrace ke všem slovíčkům jsou každopádně parádní.... celý text
Hypnotizér
1989,
Petr Novotný
Knížku jsem našla náhodou a důvod, proč jsem se rozhodla ji otevřít byl zajímavý název i retro přebal. Nic jsem si o ní předem nezjišťovala, očekávala jsem nějakou napínavou detektivku. Nakonec se z toho vyklubala psychologická sonda do hlavy erudovaného, avšak silně egocentrického hypnoterapeuta Pavla Lose. Příběh jeho raného dospívání až do podzimu života. Raketové úspěchy, lásky, podivné a pevné pouto s jeho celoživotním přítelem Miroslavem Hoře i kariérní a životní pád na samé dno. Nejvíce mě zaujala pasáž o meldvaltických vraždách a Pavlovy pochybnosti ohledně toho, zda bylo použití hypnózy k přiznání hlavního obviněného morálně správné, či ne. Přiznám se, že finální rozuzlení důvodu Pavlovy komplikované osobnosti mě velice překvapilo a cítila jsem se podobně zrazená, jako hlavní hrdina. Zvažovala jsem, zda dát tři nebo čtyři hvězdy. Čtyři bych dala za atraktivní téma, odbornost a neskutečný přehled autora v daném tématu, tři jsem nakonec dala za poněkud vleklejší děj, protože jsem knihu četla na mé poměry velmi dlouho. Rozhodně mám ale v plánu si od pana Novotného přečíst i něco jiného, protože si myslím, že to může stát za to.... celý text
Pozdě v listopadu
2020,
Tove Jansson
Nejfilosofičtější a nejtajemnější ze všech muminích příběhů. Možná právě proto, že v něm paradoxně žádní mumínci nejsou. A přesto jsem si příběh zamilovala, byť je skutečně zvláštní a melancholický jako deštivé podzimní odpoledne zahalené pokrývkou z mlžného oparu. Stejně jako jedinečná paní Jansson. Je mi jasné, že to není kniha pro každého. Ovšem stejně tak na tom je i Malý princ. Roztodivní sousedé z muminího údolí se do prázdného domu nastěhují a čekají, dokud se naše milá rodinka nevrátí. Do té doby tato prapodivná směsice vzájemně koexistuje a dodává příběhu tak specifický humor, třebaže jsou jednotliví tvorečkové zosobněním všech možných dospěláckých neduhů. Neurotická OCD Fififjonka je jednoduše geniální, tu mi neberte. Ale skutečně se mumínci domů vrátí? Kdybych nečetla Tatínek a moře, tak bych si snad ani nedokázala odpovědět.... celý text
Silmarillion
1992,
J. R. R. Tolkien
Pozor! Toto není oddechové počteníčko k nedělnímu leháru s kávičkou. Zde má i mravenec pět křestních jmen a svůj vlastní, hlobokosáhlý rodokmen. Jste-li skalní fanoušek LOTR, pak čtení vyžaduje mapu, poznámkový aparát a znalost rodokmenu zpaměti. Ale teď vážně, člověk by se v té změti názvů, jmen a pohnuté historie mohl snadno ztratit a přesto je to kniha konzistentní a naprosto výjimečná tím, že podává komplexní náhled do prastarých časů celého tolkienovkého vesmíru od počátků všeho. Uf, to byla ale dlouhá věta. Velmi obdivuju Tolkienovo biblické pojetí, silné legendární příběhy kterým nic nechybí i tu nesmírnou složitost všeho. A nakonec i úžasné názvy a pojmenování, které se nedají označit jinak, než eufonicky. Valinor. Lothlórien. Menegroth... filolog se zkrátka nezapře. Pokud chcete hlouběji pochopit Hobita a Pána prstenů, tohle si prostě musíte přečíst. A doporučuji číst pomalu a nahlas. Je to pastva pro uši.... celý text
Květy zla
1997,
Charles Baudelaire
Ani se nedivím, že v dobách puritánské společnosti 19. století a pobuřujících odhalených kotníčků byl Baudelaire takový nářez. Litanie k Satanovi mě poměrně zaskočila i teď a to rozhodně nejsem včerejší. Léthé, Klenoty a Upírový proměny, jako jedny z prvních básní odvážně spojují smyslnou erotiku se smrtí a musely být zcela zakázány. A co takové Rusovlasé žebračce - oslava krásy špinavé prostitutky od Seiny. Co se však může na první pohled zdát, Květy zla nejsou jen o dekadentním zmaru, skepsi a špatnostech společnosti. Baudelaire je autor plný nádherných kontrastů, které velice rád využívá. Andělská spirituální krása duše vs. naprostý hnus spojený s našimi fyzickými schránkami. Jednou jsem na hudebním festivalu narazila na obří lidský exkrement, posetý tisícem drobných azurových motýlků. Hned jsem si na pana Baudelaira vzpomněla.... celý text
Čertík Ava a pan žebrák
1941,
Frank Wenig
Oblíbená kniha z dětství mé maminky. Pohádka vypráví příběh o nezbedné holčičce Avě a panu tulákovi, který jí zachrání život před rozzuřenou dogou. Jak název vypovídá, je malinká Ava pěkný čertík. Nedá se říci, že ani zlobidlo, protože všechny její průšvihy jsou činěny s těmi nejčistšími dětskými úmysly. Atmosféra mi s trochou nadsázky připomíná film Eva tropí hlouposti. Při čtení mám pocit, jako bych zase jako malá běhala po zahradě plné voňavých květin, kradla babičce ze stromu máslovky a s netrpělivostí čekala na upečenou bábovku. Příběhu nechybí humor jako u Spejbla a Hurvínka a ke konci také trochu napětí spojeného s pátráním, kdo to vlastně ten tajemný pan tulák s laskavým srdcem je a proč se Avinu tatínkovi nikdy neukáže. Samotnou by mě nenapadlo, že mě to tak zaujme a budu chtít příběh rychle dočíst. Knihu doplňují milé černobílé perokresby malíře Oldřicha Cihelky. Trochu mě mrzí, že už takové pohádky nefrčí, protože si myslím, že mají stále co nabídnout :)... celý text
Blednoucí vzpomínky
2021,
Bartosz Sztybor
Já s tolika negativy nesouhlasím. Díl je oproti ostatním nejvíce temný a depresivní. Geralt řeší existenciální krizi. Možná že se příběh odehrává v době, kdy prožíval odloučení s Yennefer. Práce není a po boku nestojí žádný užvaněný Marigold, který by mu zpříjemňoval toulky. Pokud už nějaká práce je, stejně je pro všechny jen nevítaný vědmák, pro nějž je každý flusanec dobrý. Opravdu se zrodil pro tohle? Je ze situace podrážděný, což jde ruku v ruce neuváženými a špatnými rozhodnutími. A já nevidím jediný důvod, proč by toto nemohla být součást Geraltovy pestré osobnosti. Nikdo přeci není černobílý. Pravda, děj je trochu spletitý a zpočátku zmatený. Máme zde rybáře který již nemůže dál chytat ryby a tak spáchá nežití, matku která přišla o dítě, podezřelou starostku a tajemného mága uklizeného ve věži. Pozor spoiler! Detektiv Geralt zjistí, že mág trpí Alzheimerem. A místo toho, aby vytvářel krásné a příjemné iluze pro své okolí, tak jak si společně se starostkou maloval, vysílá na obyvatele vsi ztělesnění traumat z vlastního dětství. Geralt s celou myšlenkou "příjemných iluzí" pochopitelně nesouhlasí a poté místo opouští. Nicméně i on nemá srdce z kamene, podlehne guilty pleasure a do vsi se vrátí, aby se tam shledal s iluzí mrtvého rybáře, se kterým se spřátelil. Ten mu dodá svými slovy naději, že po bouři se nebe přeci jednou musí vyčistit... což je podle mě moc hezké zakončení. Tmavá excelentní kresba krásně ladí s takto těžkou tématikou...... celý text