Margherita_N přečtené 702

Skandál v Čechách / A scandal in Bohemia 2007, Arthur Conan Doyle

Povídka s fiktivním českým králem, který se vydá za Sherlockem Holmesem v převleku, aby ho detektiv nepoznal, což je velmi naivní nápad. Král je zasnoubený se skandinávskou princeznou, obává se ale, že by ho mohla kompromitovat fotografie se zpěvačkou Irene Adlerovou, s níž měl románek. Blbé je, že neví, kde tu fotku Irene má schovanou. Poslal na ni už všelijaké nástrahy včetně zlodějů zavazadel, ale nic. Holmes se tedy taky nastrojí do převleku a vydá se za Irene. A omylem se ocitne na její svatbě s právníkem. S Watsonem se tomu zasmějí a jdou se vloupat Irene do bytu. S těma dvěma je vůbec sranda - Holmes se rozhodne najmout na pomoc bandu tuláků a Watson hodí zpěvačce do bytu dýmovnici. Irene se vrhne zachránit to, co je jí nejdražší - fotku s českým králem. Holmes si myslí, že má vyhráno jako vždycky, jenže důvtipná Irene Sherlocka ještě převeze, což ho hluboce ohromí.... celý text

Jako v nebi, jenže jinak 2019, Aleš Palán

Pokračování u mě vyvolalo méně nadšené dojmy než první díl samotářů. Ti „naši“ šumavští mi připadali v lecčem inspirativní, uvědomělí, se spoustou myšlenek, na kterých něco je. Ve druhé knize jde o více náhodnou skupinu, z nichž někteří prostě jen bydlí kus za vesnicí. Třeba ten starý pán, který má dva synovce, na ty přepsal pozemky a teď je vidí jen občas, když mu vozí instantní polívky, který si nemůže udělat v kuchyni, protože od ní nemá klíče. Tenhle příběh mi připadal jako vyprávění opuštěného důchodce a bylo mi ho líto. Pak je tam třeba šlechtitel psů, kterého jak u zvířat, tak u žen zajímají ideální fyzické proporce - o čemž mluví opravdu dlouho -, takže je sám a žádnou ženu nemá. Kdo mě asi nejvíc oslovil, byl ta paní v maringotce, dokud nezačala mluvit jako naprostá ezo žena, měla zajímavé myšlenky třeba o pohybu ve srovnání se sportem nebo postřehy z učitelských let o přístupu k dětem ve třídě. A pak bratr Anděl, to je úžasný člověk. Ryzí, věrný svému tichému životu na Boží cestě, introvertní, ale když je potřeba, dodá si odvahy a jede do Prahy.... celý text

Normální lidi 2020, Sally Rooney

Tohle bylo otravný. Ukňourané načtení audioknihy k příběhu velmi sedlo, což je pochvala pro Terezu Dočkalovou, ne pro tuhle knihu. Teenageři neví, co chtějí, respektive ví, že chtějí být spolu, ale pořád hledají nějaký výmluvy, proč to nejde, a tak se to s nimi táhne roky. Neustále se následujou, kamkoliv se pohnou nebo kamkoliv se přestěhujou, aby tam na sebe naráželi a zase kňourali, že jim blízkost toho druhého narušuje vztah a život. Pak teda opustí svoje partnery, dají se dohromady a kňourají, jak jsou společné chvíle perfektní, ale víš, zase to nejde a nemůžeme být spolu doopravdy. Nevím proč. Zajímavé pro mě na příběhu bylo, že se odehrává v Irsku, z téhle země jsem nikdy nic nečetla.... celý text

To je on!: O té, co si říkala Toyen 2021, Milena Štráfeldová

Toyen mám moc ráda, před pár lety jsem byla v Praze na její výstavě a byla jsem nadšená. Její osobnost ke mně v něčem velmi promlouvá, jak byla uzavřená a přitom nebojácná, jak si šla po své cestě, přestože se narodila do rodiny s ráznou matkou, kde se předpokládalo, že se po škole vdá a zdědí barák a hotovo. Místo toho se velmi mladá Marie začala scházet v kavárně s uměleckou skupinou a zakrátko už seděla ve vlaku do Paříže. Prostě si neuměla představit, že by se nutila do něčeho jiného, tak jela jen tak na blind se stejně nepřipraveným kamarádem a vidinou Montmartru v hlavě. Samozřejmě se začala stýkat s malíři a umělci, proto tam taky přijela. A tak to samozřejmě vyšlo. Působivá, silná žena, které byl dopřán dlouhý a plodný život.... celý text

Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih 2022, Matthew Perry

To se nedá komentovat. Často jsem si říkala, jestli to může být všechno pravda, protože tohle by snad přežil tak dlouho jen Superman. Od těch čtrnácti nebo v kolika se Matthew poprvý opil, se systematicky zabíjel, i když tvrdil, že se o to nesnažil, že neměl sebevražedný myšlenky, že to je jeho mozek, kterej ho nesnáší, a on mu jen nedokáže odporovat. Šestnáct operací, několik kómat, pětiminutová zástava srdce, ze který ho prý tak dlouho dostávali proto, aby v jejich nemocnici neumřel ten herec z Přátel. Všechny drogy, který sehnal, kromě heroinu, protože to slovo mu nahánělo strach. Když už nevěděl, jak shánět dávku 55 prášků denně, chodil na prohlídky domů ke koupi a vykrádal tam majitelům lékárničky. Scénu z Přátel, kdy si bere Monicu, prý točil na propustce z léčebny, venku čekal řidič a po dotočení ho zase odvezl zpátky. A při tom všem zvládl Přátele točit deset let, do toho dělat i filmy a přežil i všechen ten humbuk kolem celebrity jeho velikosti? Nechápu, fakt ne.... celý text

Podpis čtyř / The Sign of the Four 2013, Arthur Conan Doyle

Sherlock Holmes sjetý kokainem. Četla jsem to ve stejnou dobu jako knižní zpovědi „Chandlera“ Matthewa Perryho a prince Harryho, takže kokain mi už lezl krkem. Nicméně naspeedovanej Sherlock se opět ukázal a vyřešil případ tak složitej, že jsem si zápletku musela po přečtení knihy zopakovat na anglické Wikipedii. Doktor Watson se tu seznámí se svou ženou, která přijde za Holmesem a celý případ odstartuje, protože se týká záhady jejího zmizelého otce. Jde tu taky o velký poklad, ke kterému se otec, kapitán Morstan, se svým přítelem připletl na Adamanských ostrovech, kde oba sloužili jako nějaké stráže nebo už nevím co. O otci už Mary nic neslyšela, ale každý rok dostává poštou perlu. Se šestou perlou přijde i dopis s návrhem schůzky. Na tu se Mary vydá i s Holmesem a Watsonem, a tak poznávají Thaddeuse, jehož otcem byl majorův spolustrážník z Adamanských ostrovů, který měl taky prsty v pokladu. Mary se dozvídá, že její otec zemřel na infarkt potom, co se dozvěděl určitou zprávu, a protože jeho přítel major Sholto se bál, že by ho považovali za vraha, v tichosti ho zakopal a poklad schoval. Nechal si jen perlový náhrdelník, který Thaddeus s bratrem postupně rozebírali na součástky a posílali je jednou ročně Mary. Bratři se ale nevzdali perel jen tak, sami mezitím pátrali po truhle s celým zbytkem. Bartholomew ji zjevně objevil, a tak si Thaddeus pozval Mary, aby na něj společně zatlačili a on vyklopil, kde je. Ale jak už to v detektivkách bývá, ve chvíli, kdy do Bartholomewova bytu vtrhne celá početná parta, čítající teď Holmese, Watsona, Mary a Thaddeuse, najdou ho ve stavu rigor mortis s otrávenou šipkou v krku. Zdá se, že tu byla návštěva z Adamanských ostrovů (kde to vůbec je?). Tahle knížka mě bavila, občas jsem v ní trochu viděla styl mojí milované Agathy Christie a já mám prostě klasický detektivky z Anglie ráda.... celý text

Vánoční koleda 2010, Charles Dickens

Kdysi jsem to viděla zfilmované, teď jsem s předvánočním časem dostala chuť si příběh zopakovat. Pohádka je poučná, míří na špatné lidské vlastnosti a dobře dopadne. A odehrává se o Vánocích, kdy jsme všichni trochu zahloubanější sami do sebe, takže působí o to více. Moc hezká klasika a mám v plánu víc Dickensů.... celý text

Svědectví 2020, Margaret Atwood

Audiokniha dává tomuhle příběhu další rozměr, právem byla oceněná. První polovina knihy se mi líbila snad ještě víc než první díl Příběh služebnice, ale pak když začalo být naprosto jasné, co spřádá teta Lydie a kdo je kdo, se vytratilo napětí i věrohodnost. A útěk s pádlováním na širém moři v podání polomrtvé holky s otravou krve a druhé, která je naprosto slabá zase z toho důvodu, že celý život seděla poslušně s rukama v klíně, nebyl vůbec uvěřitelný. Nemluvě o úplně závěrečném happy endu, kde se dozvídáme, že se Agnes v novém světě zařadila do společnosti, tedy vdala se a měla děti. Přitom Agnes je holka, která v Gileádu po traumatickém sexuálním obtěžování ve třinácti letech zrušila domluvené zásnuby a dala se na dráhu celibátní vychovatelky. Je to skvěle rozehraný svět, při čtení mě trochu obcházel mráz, protože taková společnost by klidně mohla nastat. A stejně tak jako ve Svědectví by ji brzy někdo podkopal zevnitř, protože tak to s totalitními režimy je. Ale druhá polovina knihy, kde všechno jen spěje k ukvapenému konci, se povedla míň.... celý text

Studie v šarlatové 1964, Arthur Conan Doyle

Moje jediná zkušenost se Sherlockem Holmesem doteď byla, že jsem jako dítě četla Psa baskervillského. Nicméně teď na mě v iPhone aplikaci Knihy vyskočil kompletní Sherlock Holmes za pár korun, a tak jsem vzhledem ke svým sympatiím ke klasickým detektivkám neváhala a kupovala. Studie v šarlatové je první příběh, podivínský Sherlock se v něm setkává s doktorem Watsonem, kterej se ho nezalekne, ani nemá moc na vybranou, protože potřebuje někde bydlet a sám si to jako navrátivší se z války v Afghánistánu se zraněními a bez peněz v Londýně dovolit nemůže a Sherlock zrovna hledá spolubydlícího. Hned si padnou do oka a Watsona neodradí ani to, jakej je Holmes ignorant - nezajímá ho nic, co nesouvisí bezprostředně s detektivní prací, takže politika, literatura nebo snad dokonce základní astronomie jsou mu fuk (k čemu by potřeboval vědět, že Země obíhá kolem Slunce), ale na chemii je odborník. Holmes Watsona hned ochotně přizve k případu, kterej se mu namanul - na první pohled přirozeně zemřelý mrtvý muž neobstojí před bystrou myslí a Sherlock vysype, kdo, kdy, kde, proč (po tom náhlém předělu následovaném příběhem mormonů putujících Severní Amerikou jsem si myslela, že je v mojí knize chyba a omylem tam vložili něco jiného). Nic netušícího vraha Holmes chytne za flígr přímo při výkonu jeho civilního povolání a překvapeným přítomným vysvětlí, jak na všechny podrobnosti případu ve zlomku vteřiny přišel. Ale jo, Sherlock Holmes mě baví, ale spíš je to prostředím Londýna než postavou samotnou. Uvidíme, jak to půjde s dalšími díly.... celý text

Meta 2020, Pavel Bareš

Poslouchala jsem jako audioknihu v úžasném podání Kristýny Podzimkové. Díky jejímu čtení jsem si nepřipadala úplně mimo generaci hlavní hrdinky, která je v prvním ročníku Karlovy univerzity, ale ocitla jsem se dvanáct třináct let zpátky na známých místech. Studovala jsem stejnou školu a v Praze žila čtrnáct let, ve Fatalu jsem taky byla, protože tam hrál kamarád s kapelou. Všechno mi bylo tak povědomý. Až na to, že v knize Pavla Bareše se ocitáme v alternativní realitě, kde žijou více či méně svobodně lidi se zvláštními schopnostmi, míra svobody je určená druhem těch schopností. Někteří jsou celebrity na Instagramu, někteří jsou hlídaní v ústavu. Hlavní hrdinka Lenka ví, že kdyby se přiznala, že je jednou z nich, putovala by na zbytek života rovnou do klece. A tak se snaží zůstat v utajení, jenže taky nedokáže odolat tomu, občas si díky kompletní změně vizáže ulehčit život, a kamarádce taky, takže to jednou musí prasknout. Dokonce i ta šílená linka s dětským táborem, jehož účastníci se vynořují po letech, mi přišla napínavá jako blázen. Hlavně když se Lenka vloupala do toho divného domu v Českých Budějovicích (taky můj kraj) a tam ji překvapila ta divná paní a nevěděla, která bije. A pak ta honička na hřbitově. To bylo jak z hororu, ale vůbec ne blbýho. Skvělá kniha.... celý text

Černá díra 2018, Yrsa Sigurðardóttir

Druhému dílu jsem dala šanci po dlouhé pauze od první knihy o Freye a Huldarovi s názvem DNA. Změnila jsem i formu, poslouchala jsem to jako audioknihu v podání Kláry Cibulkové. A i když se snažila, ani tohle nepomohlo. Moc mě to neba. Freya i Huldar jsou prkenní, není mezi nima ani jedna jiskra, ač o něčem takovém autorka píše. Přemýšlela jsem, jestli to není Islandem - mám pocit, že při tom malém množství lidí, kteří na odlehlém ostrově žijí, člověk prostě nemá moc na výběr, a to i co se partnerství týče. Žijou tam odříznutí se svými zvláštními jmény ve věčné zimě a já se neumím naladit na to, že se z toho dá něco vykřesat. Samotný příběh je standardní krimi, se smutným podtextem zneužívání dětí. I tohle mě možná trochu popouzelo, tak těžká témata by se neměla používat jako spotřební. Epilog je ale výbornej, vůbec celej Tréstir jako postava se docela povedl. Freya jde do dalšího dílu jako hlídací teta batolete (to jsem taky nepochopila - ta snobská matka si udělala dítě s vězněm během návštěvní doby?) a Huldar asi jako playboy s dalším zářezem v podobě vlastní šéfové. Nevěřím ten charakter moc ani jednomu, tak uvidíme, kdy se odhodlám pustit do dalšího dílu.... celý text

Omyl 2016, Elle Kennedy

Úplně stejný, jako byl první díl série Off-Campus, jen s jinými jmény hlavních postav. V duchu jsem viděla autorčinu osu příběhu, kterou použila znovu. Logan je školní idol, kterej si to užívá a rozdává se plnými hrstmi, až jednou potká vtipnou holku a z toho se mu poprvý v životě podlomí kolena, protože nic takovýho nikdy neviděl. Nevadí, že holka není ani sportovkyně jako on, ani nemá žádnej koníček (v prvním díle měla Hanna aspoň zpěv), vlastně se ale ráda dívá na akčňáky, takže je cool. Loganovi tohle osudové setkání úplně převrátí uvažování o životě, uvrhne se do celibátu a tu holku, která mu několikrát řekla, že ho nechce, pronásleduje a jejímu novému objevu přijde vyhrožovat domů, že se jí nevzdá. Protože to, že ho ona nechce, je přece omyl. Hádejte, jak to dopadne - nápověda, Logan má svaly a nemá „ani gram tuku“, jak ho popisuje touhou zmítaná Grace, která vlastně jenom dělá zagorku. A pak už Logan stejně jako v prvním díle Garrett vyřeší zapeklitou rodinnou situaci, protože má stejně jako Garrett nebezpečného otce, který má v rukou jeho budoucnost a hrozí, že se kvůli němu nedostane do NHL. Začínám chápat autorčin záměr vytěžit na této příběhové kostře všechny čtyři hokejisty z baráku.... celý text

Baletky 2020, Miřenka Čechová

Moc se mi líbilo, jak je to napsaný, ta paní má velkej talent nejen na tanec. Ale jinak tu knihu prostě nechápu, pro mě to byl příběh jako z jinýho světa. Jak mohla tenhle styl života ona a její spolužačky přežít? Baletní tréninky samy o sobě jsou přece strašná námaha pro tělo i hlavu. K tomu ta zodpovědnost, když je člověk sám v Praze a rodiče ho na dálku podporujou a živí. Tíha toho, že je na prestižní škole. Nedokážu si představit, jak mohly být při tomhle všem ty holky pořád v lihu nebo sjetý, kouřit, hulit. Že ten život nějak nesedí k baletním konzervatoristkám, je další věc, asi ta míň podstatná. Na druhou stranu když člověk žije v takovým stresu, jaký jim vytvářeli vyučující, je asi přirozený, že bude náchylnější k rychlým únikům z vlastního života, kterej podle všech dospělých okolo nemá nadějný vyhlídky. Je to celý smutný a název knihy působí děsně ironicky.... celý text

Na vrcholu vlny 2012, Agatha Christie

Četla jsem pod názvem Čas přílivu. Ta Agatha fakt milovala cestování, zase se při odkrývání minulosti podezřelé dozvíme, že navzdory mladému věku se její identita rozplizla kdesi mezi střední Afrikou, kde se stihla vdát, a Amerikou, kde potká druhého manžela. A to je náš bohatej strýček, kterej zemře a tím všechna sranda s dědictvím začne. Na scéně se objevuje poslední vůle a taky možnost, že na rozdíl od starého Gordona možná ještě tak úplně nezemřel Rosaleenin první manžel. To nejvíc vytáčí bratra mladé vdovy, kterej si ji vodí jako loutku a odráží Gordonovy příbuzné, kteří si chtějí z jejího dědictví aspoň něco vypůjčit. Pak se to všechno šíleně zamotá, zemře ještě několik lidí, někdo se převleče za ženu a nechá se tak z dálky vidět, ale Poirota nezmate nic a všechny ty několikrát přetočené zápletky zločinu odhalí. Dávám pět hvězd <3... celý text

Ani později, ani jinde 2011, Delphine de Vigan

Novelka se dvěma příběhy, které se překvapivě na konci nepropletou. Je poznat, že je malinko staršího data, nebo je to pařížská mentalita, nevím, každopádně jsem nechápala, proč snášela jedna ze dvou hlavních postav osm měsíců šikany na pracovišti a chovala se, jako by neměla jinou možnost než se nechat deptat. Popsané je to výborně, ale snad už jsme jako společnost trochu jinde. Vždyť měla Mathilda spoustu let pracovní zkušenosti na dobrém místě, mohla prostě šéfa nahlásit a z firmy odejít jinam (protože tam nebyl ani jeden normální kolega, naprosto toxický prostředí). Nebo bylo tenkrát tak málo práce, že byl člověk rád, že nějakou má, a snažil se nedělat problémy? Možná jo. Druhý příběh představuje v osobním životě vyhořelého lékaře, který se konečně rozešel se ženou, která si ho nevážila. Nic jiného než tenhle pocit vítězství se v jeho příběhu neodehraje, dozvíme se něco o minulosti toho vztahu, ale nic moc zajímavého v něm není. Celkově kniha vyzní tak, jaký je její konec - dva lidi v metru o sebe zavadí pohledem a každý si jede dál po své trase řešit si svoje. Každý z těch lidí v metru má něco, co momentálně prožívá, a o každém z nich by se taková novela o jednom dni v životě dala napsat. Fajn krátká kniha, ale asi nic, co by ve mně zůstalo.... celý text

Prázdné křeslo 2011, Jeffery Deaver

Zatímco v prvním díle se detektiv Lincoln Rhyme chtěl zabít a případ řešil s krabičkou smrtícího koktejlu položenou vedle sebe, ve druhém díle tomuhle paraplegikovi schopnému hýbat jedním prstem a trochu hlavou vlila novou krev do žil (a to do všech) mladá krásná spolupracovnice, a tak třetí díl začíná na klinice v Jižní Karolíně, kde se Lincoln chce stůj co stůj nechat riskantně operovat, aby se třeba pak mohl hýbat trochu víc. No ty kráso, co tohle zase bylo za jízdu. Americkej jih plnej vesnického myšlení a korupce, která sahá všude. Nebezpečnej divnej teenager, kterej unesl dvě holky do lesa a bažin. Amélie pročesávající terén s partou místních policajtů, kteří jdou všichni vzájemně proti sobě, a do konce nevíte, kdo je do mafiánské chobotnice zapletenej, kdo koho zabil v minulosti, kdo má koho na mušce teď a jestli to všechno odnese Amélie Sachsová, která se tam přimotala úplně náhodou kvůli Rhymově operaci na místní klinice, se kterou ani nesouhlasí. A když se zdá, že všechno je rozhodnuto, a Rhyme leží na nemocničním lůžku s kanylou v žíle a pomalu usíná, skloní se k němu sestra a na posledních několika stranách se rozehrává další kolo, protože chobotnice má chapadla všude, prostě všude. Pět hvězdiček, jako že je kriminálkám nikdy nedávám, ale tady jo. Nejlepší krimisérie, jakou jsem četla, hned po Cormoranu Strikovi.... celý text

Sekáč 1996, Terry Pratchett

Smrť dostane vlastní přesýpací hodiny s vyměřeným časem a taky výpověď, takže nepracuje. Mezitím se na Neviditelné univerzitě koná rozloučení se stotřicetiletým mágem Rumpálem Žičkou, ze kterého se díky tomu stane nemrtvý. Neživé věci ožívají, Ankh-Morpork čelí invazi nákupních vozíků. V horách Beraní hlavy se ve stejné době objevuje záhadný jezdec Vilém Klika a nechává se najmout slečnou Zahořalou na pomoc při sklizni, a pokud jsem to dobře pochopila, tak spolu flirtujou (Smrť, ty kráso). Snaží se zapadnout mezi vesničany, ale neustále mu to něco kazí, jako třeba když musí smrtím způsobem zachraňovat životy. Nad venkov se blíží bouřka, ve skutečnosti příchod nového Smrtě, a po souboji Smrtě-Viléma s tímhle novým nakonec rozhoduje nejvyšší vládce Azrael, jak to dopadne. Díly se Smrtěm patří k těm vtipnějším, ale tentokrát mám pocit, že knížka nebyla úplně tak intertextuálně propletená, že obsahovala méně narážek na jiné knihy, filmy, události. Ale dobrý.... celý text

Noční lov 2017, Robert Bryndza

První knihu z téhle série, Dívku v ledu, jsem četla asi před pěti lety a nijak mě neoslovila, spolu s dívkou jsem uložila k ledu celého Bryndzu. Teď mě jen tak napadlo zkusit další díl a zdá se mi to lepší, vyšetřovatelka Erika už není tak depresivní, jen je trochu protivná tím neustálým dožadováním se povýšení v práci. Hodnost je pro ni nade všechno, i když jí to prostě dát nechtějí, bude tak dlouho otravovat svoje nadřízené, až se nad ní slitujou. Takovej typ policajta zatím z kriminálek neznám. Pochopit se její chování dá, protože má za sebou tragickou ztrátu manžela a nikdo blízký v jejím životě není, rodinu má až na Slovensku a sama žije v Anglii, tak se upnula na pracovní žebříček. Ze samotného případu s nočním lovem mi toho moc neutkvělo, jen že autor pachatele vyzradil už dost brzo a pak už jen čekáme, jak na něj policie přijde. Obětí bylo víc a bylo jasné, že je potřeba najít mezi nimi spojovník, čím vrahovi v minulosti ublížily. A pak si ještě pamatuju internetové konverzace mezi Nočním ptákem (vrahem) a Vévodou, kterého geniální Erika vypátrá taky, ale aranžované setkání pod hodinami na nádraží s nastrčeným figurantem jí nevyjde, místo toho ji vrah přelstí a skočí jí po krku přímo u Vévody v bytě.... celý text

Návrh 2016, Elle Kennedy

O tom, jak se školní idol, kapitán hokejového týmu a syn hvězdy NHL Garrett zamiluje do zdánlivě obyčejné spolužačky, která na prestižní americké univerzitě studuje jen díky plnému stipendiu, protože její rodina by na to neměla. A proč má Hanna stipendium? Protože je skvělá hudební skladatelka a má výjimečný hlas, který Garretta neuvěřitelně rozpaluje, a když se k tomu ještě přidá její totálně sexy postava s pořádným zadkem a „striptérskýma kozama“ (jinými slovy se Garrett nevyjadřuje), je o doslova neuvěřitelné sexuální scény postaráno. Je to pohádka a docela blbost. Ústřední dvojice je nejvíc sexy, jak jen to jde, navíc to mají v hlavě srovnaný tak jako málokterej dvacetiletej člověk. Takže se sice na chvilku pohádaj (kvůli šíleným situacím, který by málokdo ustál), ale protože jsou tak rozumní a pojí je ta výjimečná tělesná přitažlivost a nejlepší sex, tak si vzápětí rozumně promluví a jsou zpátky spolu. Budoucí zpěvačka a hokejista. Prostě ten příběh nestojí nohama na zemi ani v jednom ohledu, jako román pro teenagery asi dobrý, ale mně by i jako náctiletou štvalo, jak jsou všichni definovaní fyzickou krásou.... celý text

Pohyblivé obrázky 1996, Terry Pratchett

Můj vztah k zeměplošské sérii je nahoru dolů, ale tenhle díl mě bavil. Označila bych ho zatím za druhej vrchol, hned po Mortovi. Asi protože u parodie na vznik Hollywoodu a filmového průmyslu jsem celou dobu věděla, na co autor naráží, a nebyla jsem polovinu knihy mimo obraz jako obyčejně u téhle série. A že to s tím filmovým průmyslem vzal autor fakt zeširoka, dozvíme se tu nejen o pocitech prvních zeměplošských celebrit, ale taky třeba o tom, jak vznikly reklamy nebo jak vynalezli popcorn.... celý text