tsal přečtené 542

Kyborgovo jméno 2003, Vladimír Šlechta

Kyborgovo jméno je vcelku fajn oddechová četba, která mě ani neurazila, ale ani nenadchla. Dvojice hlavních postav mi přišla dobře napsaná, charaktery se doplňovaly a byla radost sledovat jejich interakci. S postavami vedlejšími už to bylo horší, hlavně jediná ženská postava mi nadzvedla obočí. Pokud jde o styl psaní, mám k němu jen jednu výraznější výhradu. Když došlo na akci, Šlechta zničehonic přešel na přítomný čas. Chápu, že tím chtěl zrychlit tempo a důraz vyprávění, ale na mě to působilo strašně rušivě. Spíš jsem se soustředila na to, jak je to napsané, než co je napsané.... celý text

Ocelové žezlo 2006, Juraj Červenák

Vcelku zajímavá akční záležitost. Jen mi trochu nesedla jazyková nesourodost. Vedle až poetických proslovů, které mají zřejmě odkazovat na staré balady, působí všechny ty nadávky dost nepatřičně.... celý text

Keltika 2001, Robert Holdstock

Musím uznat, že jsem váhala, mám-li si knihu půjčit nebo ne, protože další Merliňárna je to poslední, co v životě potřebuji. Nakonec mě ale zlákala anotace prezentující nezvyklou kombinaci britské a antické legendy. Kombinace to nakonec byla zajímavá a originální, což je nejspíš hlavní důvod, proč jsem knihu dočetla. Jednoduše tam na mě nikde nevykukoval kulatý stůl, přestože by k tomu podle pár náznaků později možná i mohlo dojít. Iason je zajímavá postava, Merlin je pojat značně netradičně, krajiny, ať už ta severská nebo ta řecká, jsou popsány nádherně, jen u bitev a bojů se autor nějak zadrhával a nedokázal jim vtisknout atmosféru napětí a hrůzy.... celý text

Oko kočky 1995, Roger Zelazny

Podle mého jedna ze slabších Zelaznyho knih, avšak nepopírám, že to mohlo být jen indiánskou tématikou, která mi naprosto není blízká. Největším kamenem úrazu byl však překlad, hlavně na začátku. Pan Chmelař zřejmě ve slovníku vůbec nevede slovo "sem", skladba věty byla občas velmi zajímavá a některé úlety mi řádně nadzvedly obočí. "Putoval pod cizími sluncemi" "Hned vzápětí nabrala na rychlosti" "Trpěl z důvodu zabití všech nepřátel, které kdy zabil" "To já jsem tě tady přivedl."... celý text

Cesta stínů 2010, Brent Weeks

Upřímně nechápu, kde tato kniha přišla k tak vysokému hodnocení, protože větší brak jsem ještě nečetla. Při čtení jsem si neustále připadala jako kdybych místo knihy, která je vydávána za bestseller a bůhví co, v ruce držela opravdu hodně špatnou fanfiction, napsanou třináctiletý děvčetem, které toho ještě moc nenačetlo a které se snažilo napodobit "cool" věci viděné jinde. Autor se snažil o spoustu věcí, ale žádná mu nevyšla. V celé knize jsem nenašla jednu jedinou větu, která by nepůsobila strojeně a uměle, z každého slova sálalo, jak moc autor tlačí na pilu. Pokusy o intriky působily směšně, dialogy byly tragikomické, postavy naprosto nekonzistentní, styl psaní volá po změně profese. A to prý ještě plánuje pokračování v podobě další trilogie. No to potěš koště...... celý text

Lhář 2011, Jakub Ćwiek

Další kniha, kterou mi spolubydlící hodila na postel s povelem: "Přečti si to, bude se ti to líbit!" Přečetla jsem a líbilo. Hlavní příčinou byl nejspíš Loki sám, jelikož je to hlavní postava podle mého gusta - tvrdý, neúprosný a sarkastický. Častokrát jsem si vzpomněla na Corwina z Tajemného Amberu. K zahození však nebyly ani vedlejší postavy, obzvláště slovní přestřelky s anděly neměly chybu a člověk se u toho neskutečně bavil. Druhým faktorem bylo svižné tempo, s nímž se jednotlivé příběhy ubíraly a v nichž se odlehčené situace střídaly s těmi akčními a brutálními. Rozhodně se těším na druhý díl.... celý text

Boudica 4 - Ve znamení hada 2011, Manda Scott

Co napsat k poslední knize série? Vše se chýlí ke konci, proroctví se naplňují a hrdinové musí rozhodnout, co dlouho odkládali. Rozhodně důstojné ukončení celého příběhu, byť mi první dvě knihy přišly o něco málo lepší. Škoda jen, že u historických románů člověk obvykle ví, jak skončí.... celý text

Boudica 3 - Ve znamení psa 2009, Manda Scott

Breačin boj proti Římu pokračuje, přestože to s Iceny a ostatními kmeny nevypadá ani trochu růžově. Jsem docela zvědavá na poslední díl tetralogie, protože ve Znamení psa nechala většinu svých hrdinů projít peklem. Až mi kolikrát běhal mráz po zádech.... celý text

Konec stříbrného věku 2011, Jasutaka Cucui

Velmi mrazivá kniha, která ve vás zanechá pachuť odporu a nevěřícnosti. Číst o násilí, obzvláště na úrovni s jakou se vytasil autor, chce silný žaludek a ten já mám. Ovšem číst tuto knihu a zůstat v klidu bylo i nad mé síly. Nemohly za to ani tak barvité popisy páchaných vražd, jako spíš naprostá neúcta ke stáří a samolibost vlády, která raději starým lidem rozkázala, aby se vzájemně pozabíjeli, než by si sama špinila ruce. A nejděsivější na tom všem je, že třebaže jde o silnou nadsázku, můžeme v současné době vysledovat první známky toho, že by takhle jednou mohlo opravdu dopadnout...... celý text

Revolver na prodej 1965, Graham Greene

Greena mám ráda, ale i přesto jsem k jeho postavám vždy měla jen neurčitý, chladný postoj. Sledovala jsem je, byla zvědavá, co se stane dál, ale nepoutalo mě k nim nic citového. Raven je první výjimkou. Muž, který má ke slušnému člověku daleko, nemilosrdný, krutý a zahořklý. Jenže jeho život nebyl žádný med a tak jsem chápala, proč dopadl, jak dopadl a nemohla mu nefandit. Už jen kvůli němu se mi kniha líbila.... celý text

Můj život s Joy 1992, George Adamson

Pan Adamson vedl neskutečně zajímavý život a obzvláště jeho druhá polovina rozhodně stála za zaznamenání. Jeho láska k africké divočině a ke lvům dokáže rozechvět srdce čtenářů a vzbudit v nich touhu ihned se vydat do Afriky a spatřit to vše na vlastní oči, také nějak přispět k zachování toho, zač on s takovým odhodláním a lví silou bojoval. Bohužel však není spisovatel. Jeho trochu neohrabaný styl psaní, v němž často utíká od jednoho tématu k druhému či předbíhá událostem, sice přidává na autenticitě jeho prožitků, ale občas způsobuje, že jsem měla trochu potíže se zorientovat.... celý text

Džungle 1974, Upton Sinclair

První polovina knihy na mě působila opravdu silně. Nevěděla jsem, jestli mám brečet nad strašnými osudy hlavního hrdiny a jeho rodiny, nebo spíš zvracet nad praktikami masokombinátů, které byly popsány opravdu barvitě. V druhé polovině však došlo k menšímu posunu a já už s Jurgisem nedokázala tolik cítit, což je škoda.... celý text

Umění vládnout 2011, Tomio Okamura

Nevím, nějak jsem nedokázala pochopit účel této knihy. Na počet stran jsou probíraná témata strašně široká a tak se často stává, že pan Okamura nadhodí nějaký problém a... jde na další. S možným řešením jsem se dočkala tak v 50% případů a některá z nich by se zaváděla jen těžko. Neříkám, že jsou všechny jeho ideje špatné, jen prostě mluví o ideálním případě a ne všechno v praxi může fungovat, jak by si přál. A dvě věci, které mě opravdu rozesmály - citováním Novinek, bulváru, kterému představivost začne za chvíli závidět i Blesk, srazil důvěryhodnost celé knihy téměř na nulu a nad kapitolou o náboženství jsem jakožto člověk razící názor, že náboženství by mělo být naprosto odtržené od politiky, opravdu nevěděla, co si myslet.... celý text

Sto tajných dvířek 2009, Nathan David Wilson

Kniha měla obrovský potenciál. Sto tajných dvířek do jiných světů a chlapec, na kterého čeká spousta objevů. Doufala jsem v magické světy, neznámé krajiny a bytosti a neustálý pocit napětí a očekávání. Bohužel si autor s touto ideou neuměl poradit tak, aby vše nevyznělo do prázdna. Souslet událostí mi přišel moc strojený, jednání postav naprosto nereálné a hloupé, že by nad tím kroutilo hlavou i dítě (obzvláště pak vztah Henryho k jeho rodičům byl až zvláštně emočně odtažitý) a poslední třetina knihy mi přišla jako prapodivné puzzle, které se někdo pokusil spojit násilím. V závěru jsem proto měla pocit, že vše směřovalo odnikud nikam a že si vlastně ani sám autor nebyl vědom, čeho chtěl dosáhnout.... celý text

Literární poklesky 1986, Stephen Leacock

Star Trek – Klasické příběhy 01/1 1998, James Blish

Pán much 2003, William Golding

Peklo 2009, Jasutaka Cucui

K japonské literatuře přistupuji s rezervou, jelikož ji čtu spíše ze zvyku, než že by mě bavila. Peklo je však jednou ze čtyř výjimek, které mě opravdu chytly u srdce. Příběh vás donutí přemýšlet o životě, o tom, co si myslíme, že je v něm důležité a přitom vlastně možná vůbec není, a také o tom, co přijde potom. Cucui dokázal skloubit citově chladnou lyriku snů s emočně vypjatou realitou kolem nás.... celý text

Vítejte v Lovecraftu 2011, Joe Hill (p)

Sice stále bojuji s kresbou západních komiksů, ale příběh byl úžasný. Dokonce i jednou hodně vyděsil. ------------------------- Edit z druhého čtení 6.7.2016 První díl Zámku a klíče je možná úvodem do série, ale na rozdíl od jiných úvodů jiných sérií nevyznívá sám o sobě do prázdna, ani není pouhým příslibem něčeho skvělého do budoucna. Příběh se teprve rozjíždí, ale temnou hutnou atmosféru strachu a hrůzy vám bez doporučení lékaře dávkuje prakticky od první strany. Těžko říct, zdali je lepší scénář nebo kresba, obojí je však na mistrné úrovni a bezchybně se doplňuje. Dočkáme se vyprávění z pohledu různých postav, veskrze lidských dialogů, mlčenlivých scén, v nichž nám panely vykouzlí pomalý tíživý okamžik stejně dobře jako dynamické šmejdění neposedného klučiny, temných barev, podrobné kresby a hlavně skvělé hororové atmosféry. První díl se zkrátka s ničím nepáral a nasadil laťku zatraceně vysoko.... celý text

Lehké fantastično 1993, Terry Pratchett

Číst další, nečíst další? Lehké fantastično mě rozesmálo dokonce dvakrát a četlo se mi lépe než Barva kouzel, ale stále mi tam něco chybí.