• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 29 knih

Nové komentáře u knih Graham Greene

Monsignore Quijote

„Přečíst, nepřečíst? Přečíst, zachce-li se nám příběhu laskavého, byť ne zcela veselého. Přičemž neznalost příběhu „předka“ otce (monsignora) Quijota, zachyceného perem (brkem) Cervantesovým, není překážkou četby této knihy. (Patřím k „barbarům“, příběh znajícím toliko z filmového zpracování a mé barbarství mne nijak nebrzdilo.) Tolik na úvod, než započnu „rýpat“ do dějové linky. Příhody dvojice na první pohled poněkud nesourodé, kněze a komunisty, z jejich cest po Španělské zemi, mi především v prvé půli novely připadli spíše coby pozadí pro rozmluvy otce Quijota a „soudruha“ Sancha, případně pro vnitřní dušezpytné monology otce Quijota. Z promluv obou pánů mi vyplynulo, že bych si s oběma bez obav poklábosila nad sklenkou vína. Bez obav, neb z jejich tolerance k sobě navzájem, a to navzdory odlišným stanoviskům k určitým otázkám, bych ani já, obdivovatel generála Franca, neočekávala napadení (ani slovně agresivní, vulgární). Což mi současně signalizuje, že bývalý komunistický starosta jest komunistou prachmizerným. Jeho ideologie již ze své podstaty toleranci vylučuje, proto pochybuji, že by v případě prohry jím tolik proklínaného generála Franca vydržel dlouho naživo. U křesťana, nejen kněze, toleranci k lidským bytostem i s jejich nedokonalostmi (a kdo je dokonalý, a je vůbec odlišné stanovisko nedokonalost – nu vychází-li z pochybných ideologií, pak asi ano) jaksi předpokládám. Ale tolerance vůči názorům, které nejenže zpochybňují či urážejí víru, ale jsou přímo namířeny proti člověku i Bohu? To snad ne! Smířlivost otce Quijota vůči komunismu mne, eufemisticky řečeno, zarážela. A u některých jeho eskapád doznávám, že chápu, proč se někomu, kupříkladu nadřízeným milého otce, mohly tyto jevit, kulantně řečeno, prapodivně. Otec Quijote mi přes svoji nepopiratelnou dobrotu nepřirostl k srdci tolik jako Greenův „páter Chlast“ z románu „Moc a Sláva“ (doufala jsem v mnohem větší myšlenkovou podobnost obou děl) a již vůbec ne jako kněží, stvoření autory jinými (Chestertonův otec Brown, Schulzův fra Timotheo). Vím, že neobrátit se již dříve ku křesťanství, otec Quijote by mne k němu nepostrčil ani o centimetr. Ovšem závěr, závěr mne dostal. Především scéna z předposlední kapitoly. Vášnivá obhajoba Panny Marie ze strany otce Quijota – to byl obraz, který se mi vryl do srdce, jakožto čin vpravdě rytířský. Svoji sílu má i kapitola závěrečná; otcem Quijotem sloužená mše byla mší, kterou by stálo za to prožít. Především pro tento závěr nelituji přečtení, a „odpouštím“ autorovy narážky (urážky) Guardie Civil i jeho rytí do církevní hierarchie (jakkoli je mi „proti srsti“). „Panna Maria … nad zástupem se začala rytmicky kolébat ženská hlava s korunkou … spolu s ostatními se pokřižoval … na okamžik se objevila celá soška. Nevěřil vlastním očím. Nepohoršila ho obvyklá sádrová tvář a bezvýrazné modré oči, ale zdálo se, že soška je oděná pouze do papírových bankovek. Roucho Panny Marie. Roucho nebylo skoro vidět, tak bylo poseté bankovkami, přímo na srdci seděla stodolarovka. Vzhlédl ke korunované hlavě a skelným očím, jež připomínaly oči mrtvé, které se nikdo neobtěžoval zatlačit. Pro tohle se tedy musela díval, jak její Syn umírá v mukách?““... celý text
— brigita1501

---

Konec dobrodružství

„Tak tohle mě dostalo, naprostá špica... Pět hvězd a žádný řeči.“
— hem62

---

Tichý Američan

„Kniha má určitě nějaké plusy, ale čtení mě moc nebavilo i když se našly úseky, které mě zaujaly číst. ,,Byl bych měl rád smrt, kdyby přišla s včasným ohlášením, abych se mohl připravit. Na co? Nevěděl jsem nač ani jak, leda abych se ještě jednou ohlédl po tom málu, co za sebou zanechám.''“... celý text
— jiri77

---

---

Tichý Američan

„Ač je kniha psaná skoro před 70ti léty, podstata je stále stejná a aktuální. - Musíme pokračovast v boji, dokud nám politici neřeknou, abychom toho nechali. Tato věta mluví za vše. Novinářská etika, úvahy o politické situaci a život obyčejných lidí v poválečném Vietnamu Britský novinář, který ve zde působí, mladý americký agent se svou americkou vizí a společnost jim dělá mladá vietnamka. Ale žijí zde obyčejní lidé a těch se nikdo neptá, co by si přáli. To přece není v zájmu "Těch mocných".“... celý text
— Han-nah

---

Ministerstvo strachu

„Zvláštní kniha. Moc se o ní nesnažím přemýšlet, jelikož díky Bohu jsem neprožil válku.“
— Legens