Náš člověk v Havaně přehled

Náš člověk v Havaně se řadí mezi Greenovy tzv. entertainments, je však pochopitelně něčím více než jen pouhým zábavným čtením na dovolenou s velkým tržním potencionálem. Sám Greene to určitě věděl a zamýšlel tak, že nakonec se hranice mezi "entertainmensts" a "novels" musí nutně v jeho případě prolínat. Tento román je opravdu něco mezi špionážním thrillerem a komedií, ale v určitých chvílích umí zahrát na vážnou notu a ukázat, co je v životě opravdu důležité, a nic tomu nebrání často komický tón a nadsázka, ale spíše naopak, ironický odstup je v tomto případě oči otevírající, a tak dávné antické dělení tragédie a komedie jako dvou podstatně odlišných žánrů u Greena splývá v jeden proud.

„Ať vydávají statistiky a počítají obyvatelstvo po stovkách tisíců, pro každého člověka se město skládá všeho všudy z několika ulic, několika domů, několika lidí. Když tohle zmizí, přestane existovat město a zůstane po něm jen bolest ve vzpomínkách, jako když zabolí dávno ztracená amputovaná noha.“ (s. 186)