mgeisselreiter
komentáře u knih
Slavnost bezvýznamnosti
Milan Kundera
Tato spíš novela než román není tak úplně pro normální čtenáře a je otázka, jaké procento "nenormálních" čtenářů zaujme. Sylvie Richterová se v obsáhlém doslovu (19 stran, román včetně prázdných stran mezi kapitolami 84 stran) rozplývá nad tím, jaký je to úžasný román, jak je třeba ho přečíst aspoň třikrát, abychom si ho vychutnali... Mně to stačilo jednou. Asi první Kunderovo dílo, které mě fakt zklamalo. 2,5*, 26. 4. 2025.
Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
Velice pěkně podáno, s takovou tou japonskou uhlazeností přenesenou na majordoma, který byl s odpuštěním úplný magor, silně omezený člověk. Já bych z něho vyletěl z kůže po pár dnech, prostě bych ho nesnesl. Film je též velmi povedený, viděl jsem před dvěma lety. V mnohém se shoduje s knihou, ale mám pocit, že i když byl Hopkins i Emma skvělí, režisérovo podání obou hlavních postav je trochu jiné, než cítím z knihy. 80%, 22. 4. 2025.
Pach peněz / Vytratit se do tmy
James Hadley Chase (p)
Pach peněz - Prvních asi 100 stran je to taková rozehra, která by mohla být pro velký (rozsáhlý) špionážní román. Celkem ne moc poutavé. Pak Chase přeřazuje na svůj úsporný styl, poměrně rychle se vše odbude a je konec. Druhá část je zábavnější, poutavější, ale celkově dám 3,5* taky proto, že děj má trhliny. 19. 4. 2025.
Vytratit se do tmy - moje první setkání s Nero Wolfem od nového autora nedopadlo špatně. Je to čtivé, občas i zábavné, navazuje na klasiku. Bohužel závěr je slabý a překlad dost špatný. 3,5*, 20. 4. 2025.
Céline. (Část první), Čas nadějí: 1894-1932
François Gibault
Chtěl jsem se víc dozvědět o Célinovi jako osobě, moc jsem si toho ale nesliboval. Skutečně jsem se dozvěděl možná i víc, než jsem čekal. Především díky Smrti na úvěr jsem nedokázal pochopit, jaký se Céline líčí a jaký opravdu mohl být?
Kniha ovšem není vůbec čtivá, autor neustále prokládá text citacemi z knih Célina, z dopisů i jiných zdrojů, zabředá do neskutečných detailů (např. uvádí kompletní menu na svatební hostině apod.). Z toho všeho by pro mě úplně stačilo shrnout vše do cca 20 stran. Takto to byl boj - kniha mě nebavila. A to je jen první část tuším trilogie. Asi o tento druh knih není u nás moc poptávka (jsem druhý zde na webu hodnotící knihu, která je už 20 let vydaná) a tak (zatím) ani další díly česky nevyšly. A přiznám se, že v této podobě bych je ani já nečetl, kdyby vyšly.
Z pohledu informací, které jsem se dozvěděl, bych mohl hodnotil knihu tak na 65%, ale celkově dám bohužel jen 2,5*. Pro skalní fanoušky Célina a zvídavé lidi ale kniha může být přínosná, tak jako i pro mě. 18. 4. 2025.
Jen vítr to ví
Johannes Mario Simmel
Tentokrát Simmel hodně zklamal. Rozsáhlý, tedy spíš roztahaný román je velmi diletantský. Z větší části je o zamilovanosti dvou starších osob a líčení jejich lásky je tak málo uvěřitelné, tak málo přesvědčivé, až je to směšné. Druhá linka se vine kolem vyšetřování pojišťovací společností. To je snad ještě horší. Ten chlapík nedělá prakticky nic, žije si jako milionář a taky se tak chová. I samotná krimi zápletka je naivní, nepřesvědčivá a hlavně není vůbec propracovaná. I když se kniha četla dobře, těžko jsem se jí prokousával, protože mě prostě nebavila. Autor román myslí vážně, ale ona je to taková tragikomedie, ale bohužel ani to slovo komedie zde neplatní. 2,5*, 5. 4. 2025.
Céline v Čechách
Anna Kareninová
Přečetl jsem si před časem Cestu do hlubin noci a kniha mě příliš nezaujala, nějak jsem se do ní "nedostal". Před krátkou dobou jsem to zkusil s Célinem znovu s knihou Smrt na úvěr a kniha mě tak dostala, že jsem chtěl vědět víc o tom "bláznivém" spisovateli. Sáhl jsem po Célinovi v Čechách a jsem za to moc rád. Anna Kareninová, jak sama v úvodu uvádí, se snaží přinášet informace o Célinovi bez vlastních komentářů a názorů, nechť si čtenář udělá obrázek z toho, co o autorovi píší jiní, a to ze všech různých směrů a pohledů. Získal jsem tak dost slušnou představu o tomto spisovateli i jeho díle. A myslím, že tím jsem neskončil. Kareninová podává v maximální míře to, co se kde o Célinovi a jeho díle napsalo, ale už se čtenář málo dozví o tom, jaký vlastně ten Céline byl člověk (to si myslím, že se stejně ani jinde více nedozvím) a také jak vyrůstal a žil (to mě fakt zajímá, protože Smrt na úvěr působí jako životopisný román, ale zcela jistě hodně vyhrocený do krajností - jak to bylo ve skutečnosti?).
Knihu není úplně snadné přelouskat, ale asi je to jednodušší, než některá Célinova díla, po kterým možné ještě sáhnu. Dle mého názoru Céline v Čechách je výjimečná, ojedinělá a cenná kniha. 80%, 30. 3. 2025.
Operace Fíkový list
James Hadley Chase (p)
Na stará kolena napsal Chase zase jeden velmi dobrý román. Detektivka skoro jako ze staré drsné školy, trochu složitější děj, ale dá se v pohodě sledovat, pořád se něco děje. 80%, 23. 3. 2025.
Záhadné povídky
Ivan Sergejevič Turgeněv
Jedna povídka si ode mě vysloužila 3*, dvě 3,5* a ostatní 4* nebo 5*. To potvrzuje, že Turgeněv je výborný povídkář, moc dobrý vypravěč, jeho příběhy se krásně čtou. Mám rád ten obraz feudálního Ruska s jeho šlechtou a mužiky, se životem na venkově v krásné přírodě. 75-80%, 22. 3. 2025.
Ptákovina
Milan Kundera
Veselé i skrytě vážné, parodické, přesně proti tehdejšímu režimu. Není to Kunderovo vrcholné dílo, ale taková malá legrace. Samozřejmě velmi dobře vymyšlené, přesné a trefné. 75-80%, 16. 3. 2025.
Smrt na úvěr
Louis Ferdinand Céline (p)
To tedy byla jízda! Drsné, občas až nechutné, ale ten styl, ten jazyk, ten český historický překlad - to nemá chybu. Jen mi bylo často líto hlavního hrdiny, ale i jeho rodičů, a taky mě často vytáčelo, a ne málo, jeho a jejich chování. Ale jako kniha je to unikát. 5*, 15. 3. 2025.
Everest sólo: (Průzračný horizont)
Reinhold Messner
Messner neumí psát příliš poutavě a čtivě, ale na druhou stranu obsahově, a to v tomto případě hraje hlavní roli, je to velmi zajímavé. V této knize napsané v roce 2000 se vrací ke svému výstupu před 20 lety. Vyprávění je proloženo deníkovými záznamy jeho přítelkyně, která se výpravy účastnila. Messner se jejím prostřednictvím hodně odhaluje, a to také v tom špatném! To je dost nečekané a tuto otevřenost oceňuji. Autor též skvěle popisuje své pocity při finálním výstupu, kde opravdu jde až na doraz. Nečekejte chvástání, jak to zvládl levou zadní - fakt to nebylo jednoduché. Hodnotím tak 75-80%, 9. 3. 2025.
To nejlepší ze Silverberga
Robert Silverberg
Kniha je rozhodně velmi dobrý reprezentativní výběr autorovy tvorby za 6 dekád! Je též příjemné si přečíst přímo od autora úvod ke každé dekádě i ke každé povídce. Ovšem je to jen autorův pohled (určité jeho životní etapy byly víc bouřlivé, než zmiňuje). Doslov Martina Šusta sumarizuje autorovu nejdůležitější tvorbu, pro jeho fanoušky je to jistě užitečný přehled. Kniha je dobře připravená, s minimem chyb.
Ale podstatný je obsah a zde asi to slovo "reprezentativní" viz výše hraje svou roli. Určité dekády totiž autor moc zajímavých věcí nevydal. Za mě jsou nejlepší šedesátky, osmdesátky a padesátky, horší jsou devadesátky, nulté roky už je to slabé a sedmdesátky jsou nejhorší. Tři povídky ode mě dostaly 5*, 2 povídky 0* (palec dolů). Ať počítám a kombinuji, jak chci, tak obsahově to není celkem ani 3,5*, ale když přihlédnu ke knize jako k celku, tak ty 3,5* dávám. 7. 3. 2025.
Záhada žlutého pokoje
Gaston Leroux
Poutavě napsané a zajímavé, dost dobře vymyšlené. Obvykle u takovýchto záhad je rozřešení dost hloupé a zklame, ale tentokrát i závěr byl velmi slušný. 75-80%, 27. 2. 2025.
Výstup – ctižádost pohřbená na Everestu
Anatolij Nikolajevič Bukrejev
Sice ne tak poutavé, jako Peklo blízko nebe, zato detailnější, velmi propracované. Je to pohled z jiného tábora. Při četbě prožívám všechno s aktéry výstupu, jsem skoro s nimi, úplně živě to vidím.
Samotný příběh je doplněn množstvím dodatečných informací, kde ale skoro pořád dokola jde o obhajobu Bukrejeva, jelikož Krakauer měl na něj jiný, kritičtější pohled. To mi přišlo až zbytečné. Naopak poslední část, přepis zvukových kazet nahraných aktéry 5 dní po neštěstí, působí velmi autenticky. Zde si člověk uvědomí, jak může být jazyková bariéra problematická a komplikovaná. Bukrejev sám má dost problémů se domluvit a to, co vypovídá jeden šerpa, to je doslova tragédie. Ten téměř vůbec nechápe, co se ho ptají a když něco říká, je to prakticky vždycky úplný blábol, který vůbec nic neznamená. A s těmito lidmi se tam musíte domluvit! Dávám plný počet hvězd, 25. 2. 2025.
I když se směju, musím plakat
Johannes Mario Simmel
Zpočátku mě děj moc nebavil, ale postupně to autor rozjel. Mnoho v té době počátku 90. let minulého století světově významných událostí jsem si připomněl a často se dozvěděl dost nového a zajímavého. Ano, kniha je trochu uhozená, trochu naivní a taky trochu moc ukecaná, ale čte se dobře. Simmel sice v těchto pozdějších románech píše poměrně odlišně než ve svých začátcích, je to víc parodie než skutečné krimi, ale i tak tyto romány stojí za přečtení. 75%, 22. 2. 2025.
Případ Giotto
Iain Pears
Zpočátku trochu rozvleklejší, ale v závěru to má spád a ne jedno nečekané rozuzlení. Konec se opravdu povedl. Navíc je to i taková moderní krimi, zobrazující současnou práci policie, která není až tak snadná i co se politikaření týká. 75%, 17. 2. 2025.
Klub starých dam
Georges Simenon
Tři detektivní povídky z cyklu Detektivní agentury "O", z čehož 2 první už u nás vyšly ve stejnojmenné knížce v roce 1970. Simenon stvořil tuto agenturu z bývalého Maigretova kolegy Torrence, který je naoko šéf, ale ve skutečnosti agenturu vede velmi bystrý mladík Emil. Povídky jsou zábavné i napínavé, mají spád, atmosféru Paříže a především rukopis nesmrtelného Simenona. 80%, 15. 2. 2025.
Jih proti Severu 2
Margaret Mitchell
Zpočátku (první díl) to byla taková trochu ženská červená knihovna, ale postupně mi obsah přinášel víc zajímavých a věcných informací. Četlo se to dobře, ale vzhledem k rozsahu je to moc zbytečného zdlouhavého povídaní.
Pokud jde o vydání, tak dílo vyšlo u nás už po 2. světové válce v překladu Jarmily Fastrové a později v překladu Zdeňka Hrona. Sáhl jsem nejdřív po 1. dílu od Ledy z roku 2020, která oprášila překlad Fastrové. Leda mě zklamala v tom, že kniha byla plná chyb. Na druhou stranu velký font a rozvolněné řádkování se výborně čte. Překlad působil velmi dobře a čtivě, bylo na něm znát dobu vzniku, ale v dobrém (působí víc historicky). Druhý díl jsem přečetl v překladu Hrona (Naše vojsko 1991). Kniha téměř bez chyb, překlad myslím také velmi dobrý. Doslov Aleše Skřivana přináší shrnutí vzniku USA až do vyústění k válce Severu proti Jihu. Celkově 70-75%, 15. 2. 2025.
Jih proti Severu 1+2
Margaret Mitchell
Zpočátku to byla taková trochu ženská červená knihovna, ale postupně mi obsah přinášel víc zajímavých a věcných informací. Četlo se to dobře, ale vzhledem k rozsahu je to moc zbytečného zdlouhavého povídaní.
Pokud jde o vydání, tak dílo vyšlo u nás už po 2. světové válce v překladu Jarmily Fastrové a později v překladu Zdeňka Hrona. Sáhl jsem nejdřív po 1. dílu od Ledy z roku 2020, která oprášila překlad Fastrové. Leda mě zklamala v tom, že kniha byla plná chyb. Na druhou stranu velký font a rozvolněné řádkování se výborně čte. Překlad působil velmi dobře a čtivě, bylo na něm znát dobu vzniku, ale v dobrém (působí víc historicky). Druhý díl jsem přečetl v překladu Hrona (Naše vojsko 1991). Kniha téměř bez chyb, překlad myslím také velmi dobrý. Doslov Aleše Skřivana přináší shrnutí vzniku USA až do vyústění k válce Severu proti Jihu. Celkově 70-75%, 15. 2. 2025.
Tělo: Příručka pro uživatele
Bill Bryson
Bryson mě asi nikdy nezklame. Zdánlivě odborná kniha je napsána skvěle čtivě, prošpikovaná humorem a neskutečným množstvím zajímavostí a kuriozit. Je to zajímavé, poučné i zábavné. 5*, 1. 2. 2025.