mgeisselreiter mgeisselreiter komentáře u knih

☰ menu

Maltézský sokol Maltézský sokol Samuel Dashiell Hammett

Hammett uměl psát výborné povídky, viz sbírka Dívka se stříbrnýma očima. Tento román mě ovšem zklamal - je to spoustu keců a keců a navíc Sam Spade je takovej ne zrovna nesympatickej, ale prostě spíš gauner než slušný detektiv. Ano, to je asi právě ta drsná škola, ale Spade mi prostě moc nesedl. Když to řeknu jinak - slušná detektivka může být v rozsahu povídky na 20 - 30 stran, jako román stačí kolem 100 - 120 stran, jinak je to zbytečná vata. Je mi líto, Dashielle, ale při 70% ti tentokrát 4* nedám. 8. 4. 2024.

08.04.2024 3 z 5


Black Mask: Antologie detektivních příběhů Black Mask: Antologie detektivních příběhů Otto Penzler

Pro fandy žánru nutnost, pro fandy detektivek povinnost, pro libovolné čtenáře užitečnost seznámit se s touto dobře připravenou knihou. Výběr povídek je povedený, velmi užitečné jsou informace o každém autorovi i povídce. Kniha prakticky bez chyb, snad jediná výtka je k vazbě, kdy z vnitřní strany je málo místa a text uprostřed se nám schovává. 75-80%, 6. 4. 2024.

07.04.2024 4 z 5


Nadechnout se Nadechnout se George Orwell (p)

Tento román mi perfektně sedl, nehledě na to, že Orwell zde píše velmi přístupně, čtivě, lidsky. Je to ze života. Moc se mi líbila (ale nejen ta) část vzpomínek na dětství. Hodně mi to připomínalo dobu dětství mého otce, i když to bylo o půlstoletí dříve (dřív ten čas tak neletěl). Zajímavé také bylo, jak Orwell cítil vypuknutí 2. světové války - neschovával hlavu do písku jako mnoho jiných. Plný počet 5*, 30. 3. 2024.

31.03.2024 5 z 5


Pulp Frictions: Historky drsné školy Pulp Frictions: Historky drsné školy * antologie

Velmi povedený výběr, kde jsem mnoho povídek ocenil 5*, pár povídek o hvězdu méně a samozřejmě nemůže být všechno dokonalé, i 2 slabé kousky se našly. Celkově výborné počtení nejen pro fandy drsné školy. 5*, 27. 3. 2024.

27.03.2024 5 z 5


Účinný lék Účinný lék Arthur Hailey

Autor zestárl a to se, zdá se mi, promítlo do tohoto románu. Je napsán tak, že se velmi dobře čte, čtenář netápe, je stále v obraze, ale na to jsme byli zvyklí i dříve. Co se mi tolik nelíbí je příběh, který je až příliš rozvláčný, občas doplňován nepodstatnými vedlejšími odbočkami, chybí mu více spádu, více dramatičnosti, ba co víc - více přesvědčivosti a uvěřitelnosti. Hailey prostě jen suše vypráví. Jeho hrdinové jsou nemastní neslaní, a to včetně hlavní hrdinky. Ve svém postavení se prostě nemůže chovat tak, jak je vylíčeno. Je to taková trochu pohádka. Na druhou stranu určitě román neodsuzuji a jsem rád, že jsem si ho přečetl, protože i přes mé výhrady přináší zajímavý a užitečný pohled na farmaceutický průmysl. Proto při 70% dávám 4*. 23. 3. 2024.

23.03.2024 4 z 5


Muži, kteří nemají ženy Muži, kteří nemají ženy Haruki Murakami

Murakami potvrzuje, že nejen romány, ale i povídky umí psát. Většina povídek se mi líbila, ale byly tam i 3 o něco slabší (což je subjektivní, jelikož jiný čtenář naopak vyzdvihuje tyto 3 jako nejlepší). 70-80%, 16. 3. 2024.

16.03.2024 4 z 5


K domovu pohleď, anděle! K domovu pohleď, anděle! Thomas Wolfe

Oceňované dílo, které ocení fajnšmekři, milovníci rozvláčných uměleckých popisů, milovníci literatury jako takové, milovníci poezie a snad i další čtenáři. Bohužel Wolfe byl tak trochu šílenec, psal jak blázen, co ho zrovna napadlo, ale nedokázal napsat jediné "normální" souvislé dílo. I tento vlastně jeho jediný román mu sestavil redaktor Perkins. Pro mě bylo z větší části čtení spíš utrpením prokousat se těžko stravitelnými pasážemi, kterých bylo bohužel mnohem víc, než normálního vyprávění, které mělo jakýsi děj a řád. 40%, 10. 3. 2024.

10.03.2024 2 z 5


Dívka se stříbrnýma očima Dívka se stříbrnýma očima Samuel Dashiell Hammett

Tento výbor povídek u mě patří mezi nejlepší povídky vůbec. Každá povídka je prakticky samostatným "velkým románem", nic jí nechybí, má dobrý nápad, spád, pointu a netrpí zbytečnostmi. Je to potěšení z četby a zaslouží si 5*, 3. 3. 2024.

03.03.2024 5 z 5


Moulin Rouge Moulin Rouge Pierre La Mure

Pierre La Mure výborně vystihuje prostředí Paříže druhé poloviny 19. století. Působí to tak výstižně a pravdivě, jakoby byl spisovatel účastníkem všech těch příběhů, setkávání slavných osobností atd. atd. Věřím, že mnohé vychází s dochovaných pramenů a to, co je smyšleno, určitě není dalo od pravdy. Samotný životní příběh Lautreca je velmi zajímavý, poutavý, ale také smutný. A když jsem to takto shrnul, je to u mě na 5*. 27. 2. 2024.

27.02.2024 5 z 5


Sněhová královna Sněhová královna Michael Cunningham

Druhé a možná i poslední setkání s Cunninghamem. První byla kniha Vzorové dny a ta mě navnadila na další četbu, protože se mi poměrně dost líbila. Zároveň jsem se dozvěděl o románu Hodiny vzdávajícímu hold Virginii Woolfové a tak jsem si chtěl přečíst Hodiny, ale nejdřív "originál" Paní Dallowayovou. Tento román jsem však stěží přelouskal a velice mě nezaujal. No a Sněhová královna mě nakonec také dost zklamala - autor získal po Hodinách status intelektuálského spisovatele a to mi asi vadí. Taky je to moc umělecky modernisticky stavěné. Jak se uvádí v doslovu, Cunningham píše úsporným stylem, což mi ani nedošlo, ale je to tak. Na druhou stranu - on toho moc nepoví, ale hodně nakecá a navíc je to takový trochu guláš. No pro určité fajnšmekrové čtenáře může být Sněhová královna zajímavý a ceněný výtvor, pro mě spíš slabší průměr, při 50% jdu na 2*, 21. 2. 2024.

21.02.2024 2 z 5


Rukopis Rukopis Stanislav Struhar

(SPOILER) Tak, jak mě kniha Hledání štěstí nadchla, tak mě Rukopis zklamal. V mnohém se podobá Hledání štěstí (vypravěč se snaží publikovat v Rakousku a nedaří se mu to, problémy emigrantů apod.), ale přesto je jiná. Vypravěč je tentokrát černoch pocházející z Pobřeží slonoviny a v tom byl u mě kámen úrazu - pod vypravěčem jsem cítil Čecha (autora) a vůbec mě nepřesvědčil, že to tak není. V závěrečné části se vypravěčem stává mladá rakouská dívka a v tomto případě Struharovi už věřím, že to vypráví tato žena a ne on sám. Pokud se nepletu, jde o autorovu prvotinu a možná proto cítím, že je slabší. 60-65%, 17. 2. 2024.

17.02.2024 3 z 5


Hledání štěstí Hledání štěstí Stanislav Struhar

Moc pěkné počtení o lásce, o vztazích, které nikdy nejsou bez problémů, o životě "cizince v cizí zemi". Bylo mi to všechno takové blízké, prostě taková moje srdcovka. Ne často dávám 5* jako nyní, 12. 2. 2024.

12.02.2024 5 z 5


Sputnik, má láska Sputnik, má láska Haruki Murakami

Murakami píše krásně uhlazeně. Tento příběh bych ovšem uvítal trochu delší, přeci jen se toho dalo vyprávět ještě mnohem víc. 70% a přikloním se ke 4*, 11. 2. 2024.

11.02.2024 4 z 5


Po impériu: Esej o rozpadu amerického systému Po impériu: Esej o rozpadu amerického systému Emmanuel Todd

Emmanuel Todd, historik a politolog, zabývající se demografií, židovského původu, Francouz. Vznik knihy - rok 2002. To jsou fakta, která jsou důležitá. Todd se na základě své profese snaží analyzovat rozložení světové moci a předvídat další vývoj. Snaží se být objektivní, resp. jeho esej působí tak, že je nestranný a píše, co si myslí, co se domnívá. Četba to není vůbec záživná, spíš těžká. Dost jeho myšlenek jsem nepobral. Problém je v tom, že očekává od čtenáře hlubší znalosti celé problematiky, především historie a politologie a spoustu myšlenek a úvah nerozebírá tak, jak by si někdy zasloužily. Mnoho jeho předpovědí nevyšlo, některé myšlenky mi přišly až fantasmagorické. Na druhou stranu mě kniha otevřela oči v mnoha věcech, které člověku jen tak na mysl nepřijdou, v médiích se s nimi nesetkává. I po 22 letech od vzniku knihy se dívám na různé věci trochu jinak, víc chápu světovou roli USA a víc chápu to, jak se USA chovají. Jen mi přišlo, že Todd není ekonom (což v určitém pohledu profesní nezaslepenosti může být i výhoda) a možná se na některé věci nedívá úplně správně. Ale opět to naráží na mé slabší znalosti z tohoto oboru.
Kniha má dost nedostatků, přesto přináší několik neotřelých pohledů na svět a z toho důvodu ji s klidem doporučím běžnému čtenáři. Nevím ovšem, zda by zaujala i odbornou či odbornější veřejnost. 60-65%, 11. 2. 2024.

11.02.2024 3 z 5


Černoch z lodě Narcissus / Tajfun Černoch z lodě Narcissus / Tajfun Joseph Conrad

Novela Černoch z lodě Narcissus je plná vzletných keců o ničem, celé je to hodně nepřesvědčivé líčení.
Tajfun jsem četl dříve a po dočtení Černocha jsem opravdu už neměl chuť s Tajfunem opakovaně pokračovat, i když dříve se mi celkem líbil.
Došel jsem k tomu, že Conrad umí psát pěkně, ale o ničem. Nejde do hloubky a celé jeho psaní je o hraní si se slovy a metaforami. K jeho dalším knihám už asi delší dobu nepřičichnu. Obě novely dají dohromady kolem 50%, dávám proto 2*. 7. 2. 2024.

07.02.2024 2 z 5


Paní Dallowayová Paní Dallowayová Virginia Woolf

Typ knihy, kterou jedni obdivují a jiní zatracují. Tentokrát jsem v té druhé skupině. Chápu (díky doslovu), o co autorce šlo, ale ten její styl je pro mě nestravitelný. Asi 2/3 knihy jsem četl, aniž jsem dokázal vnímat, co čtu, těžko se mi na to soustředilo a popravdě jsem ani neměl chuť se s četbou zdržovat a více se jí zabývat. I když její raná díla prý ještě "netrpí" tímto uměleckým "vyšinutím", nemám chuť už Woolfovou nikdy číst. Za tento román dávám slabých 30%, 4. 2. 2024.

04.02.2024 1 z 5


Přetížení Přetížení Arthur Hailey

Hodně mě překvapilo, jak se v roce 1977 řešilo životní prostředí, neziskovky, nedostatek ropy, alternativní zdroje energie, díky vyšším teplotám nároky na klimatizaci a s tím související nedostatek elektrické energie. To mi přijde prakticky stejné jako v současnosti. Ať si kdo chce co chce myslí o Američanech, nelze upřít, že v té době byli opravdu aspoň 20 let v předstihu před zbytkem světa.
Pokud jde o děj, Hailey podává velmi zajímavý pohled do oblasti výroby el. energie. Tentokrát mi ale přišlo, že není tak propracovaný, jak bych čekal. Charakteristika postav je jen povrchní, vyprávění je takové hodně zjednodušené, střet dobra a zla. Navíc autor dost velkou část děje soustřeďuje na teroristy a na amatérské detektivní pátrání a zde není až tak silný a přesvědčivý. Každopádně i přes tyto výtky rozhodně kniha stojí za přečtení. 70-75%, 3. 2. 2024.

03.02.2024 4 z 5


Na dně v Paříži a Londýně Na dně v Paříži a Londýně George Orwell (p)

Moc zajímavé, moc pěkně napsané, inteligentní. Víc takových sond do života různých společenských vrstev a to i v současnosti. Nemám prakticky co vytknout a dávám plný počet 5*, 28. 1. 2024.

28.01.2024 5 z 5


Divím se, že jsem tak veselý Divím se, že jsem tak veselý Johannes Mario Simmel

Autorova prvotina se liší od pozdějších vyzrálejších děl, občas je to i trochu nudné, sem tam trochu vycpané vatou, ale místy i poutavé. Čte se to dobře a na druhou stranu Simmel napsal román ve svých 24 letech - klobouk dolů. 60-70%, 26. 1. 2024.

26.01.2024 3 z 5


Vzorové dny Vzorové dny Michael Cunningham

Mé první setkání s Cunninghamem a myslím, že nebude poslední. První příběh se mi popravdě moc nelíbil, ale příčinou byl spíš děj, než jeho podání - 60%. Druhý příběh ne hned, ale po rozjetí byl zajímavý a poutavý jako správná detektivka - 75%. Poslední příběh začíná hodně podivně (opět se mi nelíbí), ale zase jako u prostředního se rozjede do moc pěkného čtivého vyprávění - 75%. Ovšem asi půjdu proti proudu a proti samotné logice výstavby díla, ale přiznám se, že poezii pramálo rozumím a tak mi tam přišla zbytečná, nadbytečná a šlo by to i bez ní, aniž by kniha (v mých očích) nějak utrpěla. Celkově se přikloním ke 4*, 22. 1. 2024.

22.01.2024 4 z 5