mgeisselreiter komentáře u knih

Velmi čtivý a zajímavý příběh. První víc než polovina je takový rozjezd, pak to začíná být napínavé a stále poutavější a závěr - to byla parádní jízda. Nejdřív jsem přemýšlel, že tak dlouhý román bude určitě zbytečně nafouknutý, ale ukázalo se, že vlastně ani nebylo jak ho redukovat. A chytil mě tak, že jsem ho přečetl za víkend (a to nejsem žádný rychlo-čtenář). Pokud bych měl mít snad nějakou připomínku, tak možná až k moc okatému důrazu na ekologii (a osobně také nejsem milovníkem poezie ani fantasy, ale zde mi to nepřekáželo). 90%, 15. 2. 2026.

Přiznám se, že Kukly mi sedly lépe. Do Trifidů jsem se nějak nemohl začíst. Bylo to zajímavé, ale zdálo se mi, že Wyndham některé situace nevylíčil zcela realisticky. Především šlo všechno strašně rychle - lidi hned páchaly sebevraždy, domy, města, silnice se začaly rozpadat na můj vkus nějak moc rychle. Každopádně příběh je to hodně zajímavý a závěr se povedl. Přesto u mě vítězí hodně podobný Malevil od Merleho. Trifidům dávám 80%, 12. 2. 2026.

Druhý díl navazuje na první v podobném duchu. Emil Holub velmi podrobně a obšírně líčí své cesty po jižní Africe. Toto líčení je zajímavé, ale mnohdy až unavující detailními popisy. Naštěstí slavný cestovatel oživuje vyprávění zajímavými příhody ať už svými, nebo z doslechu. I po tolika letech od vydání v roce 1881 byla kniha pro mě obohacující a zajímavá. Samostatnou stránkou je hodně zvláštní, na dnešní dobu archaický jazyk český, kterým je cestopis sepsán - je to kouzelné, ale i trochu náročnější. Ač rozsáhlá kniha, neunavila mě a přelouskal jsem ji ke svému překvapení poměrně rychle. Za mě je to opravdová čtenářská lahůdka a kuriozita. 80%, 10. 2. 2026.

Tato krimi jeví se mi poněkud slabší. Patří do kategorie, kdy hlavní hrdina je pěkný všivák a vůbec nemá mé sympatie. Navíc děj je celkem tuctový, jisté napětí je až v závěru. Můj oblíbený autor moc nevystihl postavy, chovají se tak, jak se děj odvíjí, nepůsobí moc přesvědčivě. No a překlad taky není dvakrát profesionální. Je to na 60-70%, 4 .2. 2026.

Velmi zajímavá četba, i když trochu náročnější vzhledem k tomu, že byla vydána v roce 1880 a od té doby se jazyk český opravdu hodně změnil. Vyprávění Holubovo není vždy záživné a čtivé. Fakt jsem neměl šanci sledovat, jak se který africký kmen jmenuje, kdo mu vládne, kde se rozkládá jeho říše apod. Ale mnohé historky a příběhy jsou naopak poutavé a i přes zastaralý jazyk čtivé.
První díl obsahuje první dvě výpravy, které byly spíš průzkumné a přípravné na třetí, největší výpravu. Jsem zvědav na její líčení ve druhém dílu. 80%, 2. 2. 2026.

Syrový Ishiguro. Moc dobře se to čte, však on taky umí dobře psát. I děj není špatný, jen mě trochu mrzí, že zůstalo hodně nedokončeného, dost nezodpovězeného, které je v románu jen načato. 75%, 30. 1. 2026.

Velmi zajímavé čtení. Gribbin se snaží psát pro laiky, aby to bylo snadno pochopitelné, ale bohužel mnohdy to je tak složitá problematika, že to moc zjednodušovat nejde. Je to tedy občas náročnější, občas ne tak zajímavé, ale celkově převažují klady. Po přečtení asi budete mít v hlavě trochu zmatek a možná se vám bude i trochu vařit mozek při úvahách, jak to vlastně bylo, je a bude? 80%, 28. 1. 2026.

Gulikovi je třeba poděkovat za záslužnou práci, kterou vykonal pro západní čtenáře. Vyhledal pro ně "stravitelný" detektivní román, kde navíc v obšírné předmluvě (a taktéž v doslovu) čtenářům objasňuje "zákulisí". Samotný román je taktéž zajímavý a rozhodně je víc poutavý, než zdlouhavý či nudný. Následně Gulik napsal mnoho vlastních románů se soudcem Ti. 4,5*, 25. 1. 2026.

Typický Ishiguro, jak ho známe z jeho některých dalších románů - poutavé čtení, které drží čtenáře u knížky, ale děj se stále nikam neposunuje, je to takové trochu kafkovské, někdy to čtenáře může štvát, někdy v tom má potěšení. Ovšem tentokrát mě zklamal samotný děj, i když mnohdy mu příliš vysokou váhu nedávám (je jedno, o čem se píše, důležité je, jak se o tom píše). Mě prostě pohádkové prvky či fantasy neberou. Proto tentokrát hodnotím přísněji: 3,5*, 24. 1. 2026.

Moc dobře napsané, pěkně se to četlo. Ačkoliv nejsem přílišným milovníkem postapokalyptických příběhů, tento mě opravdu sedl, i když se může někomu zdát snad naivní, nepřesvědčivý. O tom to ale úplně není. 4,5*, 21. 1. 2026.
P.S. Velmi podrobný životopis v doslovu je malou perličkou na závěr.

Hodně těžké, náročné čtení. Pár zajímavých informací, ale vůbec jsem se nemohl knihou prokousat. Gulika si vážím, ale raději se vrátím k soudci Ti. 2* by bylo málo a 3* moc, tak když to jde, dávám 2,5. 18. 1. 2026.

Miluji Hammettovy povídky, ovšem jeho román Maltézský sokol, který jsem z jeho románů četl poprvé před 2 lety, mě napoprvé zklamal. Avšak po přečtení Rudé žně (5*) jsem si dal Sokola znovu a tentokrát to viděl hodně jinak a lépe (4*). No a v románu Hubený muž ukazuje autor, že je mistr pera, a to nejen z pohledu detektivní zápletky (4,5*). Více viz komentáře v Části díla.
Celkově jedna z nejlepších "detektivních" knih, jakou jsem četl. 5*, 2. 1. 2026.

Ne až tak poutavé, ne až tak nápadité jak jsem u autora zvyklý, zato až moc neuvěřitelné a přehnané. Dokonce jsem se chvílemi - u delších popisných pasáží - i nudil. Není to tentokrát na 4*. 29. 12. 2025.

Nějak jsem nedokázal na tu vlnu humoru naskočit. I když Greene píše čtivě, lehce, chytře a nápaditě, nedokázal mě nyní oslovit. Klady a zápory komunismu a katolictví prostě pro mě nyní nejsou nijak aktuální, možná by mě to zaujalo tak před 20-30 lety. Nyní mi román prostě vůbec nesedl, 45%, 24. 12. 2025.

Tvrdá lekce (Just Another Sucker - 1960) - mistrovská detektivka od mistra. Pozvolnější rozjezd, ale pak se to čte jedním dechem, napětí, dějové zvraty a závěrečné překvapivé vyústění - co víc si přát. A vůbec mi nechybí drsní hrdinové se tvrdými pěstmi, kteří zde tentokrát chybí. Plných 5*, 15. 12. 2025.

Máš, co ti patří (You've Got It Coming - 1955) - další autorova klasická detektivka, kde se pořád něco děje, když už to vypadá jasné, zase se to otočí a nový příběh valí dál. Jedna z těch nejlepších, 4,5*, 17. 12. 2025.

Zlaté rybičky (Goldfish Have No Hiding Place - 1974) - tento krimi román začíná trochu nezajímavě, ani se mi nezdá moc věrohodný, zdá se mi, že to šlo vyřešit jinak, snadno a rychle. Později ovšem děj nabírá obrátek a zvratů, je to poutavé a čte se to samo. Závěr byl tak trochu očekávatelný, navíc to napětí (spoiler) nějak bezdůvodně opadlo, přesto se opět jedná o výborné čtení za 4,5*, 19. 12. 2025.

Celkově kniha přináší jedny z nejlepších autorových románů a zaslouží si 5*, 19. 12. 2025.

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se začetl, ale asi tak od půlky mě kniha začala bavit. Krásně se to vše začalo skládat dohromady a zapadat do sebe. Pěkně a chytře vymyšlené, fikce propojená s realitou, kdy čtenář si stále není jistý, co je opravdu založeno na skutečnosti. Nakonec se vše objasní i díky doslovu autorky. A nemohu opominout velmi pěkné kresby. Přes počáteční jistou nedůvěru v mladou autorku hodnotím 75%. 14. 12. 2025.

Ben Macintyre napsal několik velmi dobrých knih a proto jsem sáhl po další. Ve službách germánského ducha bohužel patří mezi ty slabší. Možná za to může trochu "těžké" téma, tím myslím především filozofii Friedricha Nietzscheho, i když to není hlavním tématem knihy. Některé pasáže jsou celkem zajímavé a čtivé, jiné se naopak čtou hůře a chce to se občas více soustředit. Není to prostě četba pro zábavu a potěšení, ale její vzdělávací náplň myslím splňuje svůj účel - čtenář se dozajista dozví spoustu zajímavých věcí, i když ne vždy také důležitých. Dávám 3,5*, 9. 12. 2025.

Jak jsem zvyklý od autora, kniha se výborně čte, žádná omáčka, žádné slohové cvičení, prostě to odsýpá. Také děj je zajímavý a nebýt pár maličkostí, které prostě neladily a nebýt závěru, který jsem čekal z pera klasika trošičku lepší, hodnotil bych ještě výš, takto 85%, 4. 12. 2025.

Knihu přesně vystihuje text na obálce: "Oceňovaná francouzská autorka proměňuje svůj život v historii a své vzpomínky v kolektivní paměť celé generace."
Zpočátku mě čtení moc nebavilo, ale postupně jsem se do knihy zakousl a musím uznat, že je to sice náročnější, ale zajímavá četba. Historické postřehy jsou z velké části francouzské, což pro některé čtenáře (mě nevyjímaje) úplně nemusí oslovit, asi i proto, že ne vše je pro českého člověka známé. I když autorčiny názory nejsou vždy v souladu s mými, přesto poskytuje zajímavou a širokou historickou rekapitulaci z let 1940 - 2006. 75%, 30. 11. 2025.

Před rokem jsem přečetl první knihu od autora, a to Vyvraždění rodiny Greenů. Celkem mě zaujala. To se ovšem nedá říct o mém druhém setkání s autorovou tvorbou. Je to neskutečně přechytračené a neuvěřitelně vykonstruované. Ano, to je znakem mnoha klasických detektivek, ovšem v tomto případě děj ani nebyl moc zajímavý, ani se kniha nijak zvlášť dobře nečetla. oceňuji snad jen úplně závěrečnou pointu. Bohužel to není ani na 3,5*, dám 65%, 27. 11. 2025.