mgeisselreiter přečtené 840

Stopa vede do Sieny 1999, James Hadley Chase (p)

Jak jsem zvyklý od autora, kniha se výborně čte, žádná omáčka, žádné slohové cvičení, prostě to odsýpá. Také děj je zajímavý a nebýt pár maličkostí, které prostě neladily a nebýt závěru, který jsem čekal z pera klasika trošičku lepší, hodnotil bych ještě výš, takto 85%, 4. 12. 2025.... celý text

Roky 2022, Annie Ernaux

Knihu přesně vystihuje text na obálce: "Oceňovaná francouzská autorka proměňuje svůj život v historii a své vzpomínky v kolektivní paměť celé generace." Zpočátku mě čtení moc nebavilo, ale postupně jsem se do knihy zakousl a musím uznat, že je to sice náročnější, ale zajímavá četba. Historické postřehy jsou z velké části francouzské, což pro některé čtenáře (mě nevyjímaje) úplně nemusí oslovit, asi i proto, že ne vše je pro českého člověka známé. I když autorčiny názory nejsou vždy v souladu s mými, přesto poskytuje zajímavou a širokou historickou rekapitulaci z let 1940 - 2006. 75%, 30. 11. 2025.... celý text

Královské vraždění 1990, S. S. Van Dine

Před rokem jsem přečetl první knihu od autora, a to Vyvraždění rodiny Greenů. Celkem mě zaujala. To se ovšem nedá říct o mém druhém setkání s autorovou tvorbou. Je to neskutečně přechytračené a neuvěřitelně vykonstruované. Ano, to je znakem mnoha klasických detektivek, ovšem v tomto případě děj ani nebyl moc zajímavý, ani se kniha nijak zvlášť dobře nečetla. oceňuji snad jen úplně závěrečnou pointu. Bohužel to není ani na 3,5*, dám 65%, 27. 11. 2025.... celý text

Císařova tabatěrka / Případ ustavičných sebevražd 2002, John Dickson Carr

Císařova tabatěrka - dobře vystavěná klasická krimi. Chvílemi trochu moc upovídané. Jak bývá u těchto detektivek skoro pravidlem, děj je trochu přitažený za vlasy, nějaká ta nutná kulisa je mírně násilně vystavěna. Autor také typicky chodí kolem horké kaše, mlží a napíná čtenáře až téměř do konce. Prostě klasika, kdy čtenář touží číst dál, aby už konečně došel k celkovému objasnění. Má to typické mouchy, ale líbilo se mi to, bavilo mě to. 75%, 19. 11. 2025. Případ ustavičných vražd - další klasická detektivka, a to na téma "zamčeného pokoje". Odehrává se ve Skotsku a autor zde s humornými prvky rozehrává zdánlivě neřešitelnou partii, do které se prakticky nezapojuje ani policie, ani žádné soukromé očko. Děj je hodně vykonstruovaný, ale to k těmto klasickým detektivkám často patří a pokud se od toho čtenář oprostí, jde o příjemnou oddechovou četbu. 70-75%, 23. 11. 2025. Celkově si u mě kniha vysloužila 4*, 23. 11. 2025.... celý text

Rakev z Hongkongu 1994, James Hadley Chase (p)

Klasická detektivka, kde se nezapře autorův styl a humor. Děj mě tentokrát úplně nepohltil, ale nezklamal a závěr jako obvykle překvapivý. 75%, 15. 11. 2025.

Neutěšenci 2020, Kazuo Ishiguro

Román, který je strašně rozvláčný, dlouhý a zdlouhavý, ale na druhou stanu nesmírně čtivý a kupodivu i poutavý. Četba utíká sama od sebe, neustále jsem vtahován do nekonečných dialogů, pořád musím číst dál a dál, i když vím, že se stejně nikam moc neposunu. Autor prostě zkouší čtenářovy nervy, a to nejen výše popsaným, ale i šíleným dějem, velmi mi připomínajícím Kafku. Je to prostě "jízda", která ale ne každému sedne. Mě si Ishiguro zase získal. Doporučuji i obsáhlý doslov překladatelky. 80%, 13. 11. 2025.... celý text

Špion mezi přáteli 2014, Ben Macintyre

Moc dobře a paradoxně moc špatně se to četlo. Ben Macintyre je skvělý vypravěč, ale překlad je tragický, který četbu neuvěřitelně komplikuje. Nejde jen o chyby pravopisné, ale velmi často je slovosled úplně přeházený, občas i samotný překlad je chybný - zkrátka po této stránce jde o jeden z nejhorších překladů, co jsem četl. Pokud jde o samotný příběh, autor si vymyslel zajímavý scénář, jak podat v historických souvislostech Kima Philbyho, tedy vlastně v přátelských vztazích. Macintyre mnohdy zabíhá snad až do moc detailních a zbytečných podrobností, tím pádem některé pasáže jsou trochu nudné a nezajímavé. Vlastně kniha neobsahuje moc míst, která jsou opravdu poutavá. Je to prostě až moc omáčky kolem hlavního příběhu, proto a taky za špatný překlad a sazbu dám 3,5*, 7. 11. 2025.... celý text

Rychlý Blesk 1930, James Oliver Curwood

Jak se dá u Curwooda očekávat, jde o milé vyprávění, kdy autor se věrně vžívá do pocitů a chování nejen psa - vlka, ale i ostatních zvířecích hrdinů. Při četbě člověk zapomíná na současnost a ocitá se na dalekém chladném severu. Některé pasáže jsou poutavé, jiné milé, občas trochu smutné, ale to jen proto, že nemůže být stále jen posvícení. Jelikož kniha vyšla v roce 1930, je její jazyk trochu archaický, což není na škodu, ale četba je trochu pomalejší. 75-80%, 28. 10. 2025.... celý text

Nájemný vrah 2010, Graham Greene

V první části to vypadá na zajímavou detektivku, kde Greene celkem chytře vymyslel zápletku a postavy, které se do ní čirou náhodou zaplétají. Pak ale sklouzává ke svým typickým (hlavně v pozdějších románech) zdlouhavějším úvahám a popisům a inklinuje ke svému sociálnímu (levicovému) a protiválečnému smýšlení. Slušná detektivka se tak trochu rozpadá na sociální román. Bohužel chybí detailnější vylíčení hlavní postavy. To, že (anti)hrdina z chudého prostředí přišel a těžký život měl mi v tomto případě nestačí. I přes mé výhrady se jedná o dobrou knihu. 75%, 27. 10. 2025.... celý text

Lakový paraván 2002, Robert van Gulik

Stejně dobré jako i ostatní příběhy soudce Ti. Moc pěkně se to čte, autor zajímavě popisuje zvyky ze staré Číny. Detektivní příběh je též jako i v jiných příbězích trochu moc neuvěřitelný a trochu moc zašmodrchaný, Soudce Ti ale vše zvládá s bravurou. 75%, 15. 10. 2025.... celý text

Smrtící úder 2000, James Hadley Chase (p)

Další román od Chase, který se nádherně čte. Co je také obvyklé je hlavní hrdina, který rozhodně nemá moje sympatie, to je ale asi jedno z mála negativ. Děj je v první části dost tuctový a nijak moc zajímavý, ale postupně ho autor rozehrává tak, že čtu a nechci skončit. A závěr je opět typický - nic neprozradím, když řeknu, že má hned několik nečekaných zvratů. Prostě lahůdka. 4,5*, 10. 10. 2025.... celý text

Když jsme byli sirotci 2006, Kazuo Ishiguro

Takové japonsky typicky upovídané, pomalu se rozvíjející, ale nakonec velmi poutavé a nemálo zajímavé. Prostě Ishiguro mě zase dostal. 80%, 5. 10. 2025.

Ostrov 2024, Adrian McKinty

Chytře vymyšlené, hodně realistické, uvěřitelné, přesto je to neuvěřitelné, co by se mohlo stát a v tomto románu se stalo. McKinty píše jako vždy velmi čtivě, velmi poutavě, četba odsýpá a nemohu se od ní odtrhnout. Dávám plných 5*, 1. 10. 2025.... celý text

Němý výkřik 2024, Kenzaburó Óe

Nejslabší ze všech u nás přeložených autorových děl, alespoň z mého hlediska. Nedokázal jsem se začíst, vůbec mě to nebavilo. Děj je nezajímavý, často nudný, pouze občas čtivý. Na celé knize je tak nejzajímavější rozsáhlý doslov překladatelky. Román u mě propadl a nedám mu ani 2,5*, jak jsem zamýšlel. Je to pod 50%. 24. 9. 2025.... celý text

Láska je poslední most 2000, Johannes Mario Simmel

Autor zestárnul, ale jeho romány se točí pořád kolem stejných témat. Díky tomu, že Simmel umí psát velmi čtivě a poutavě, stále se drží. Ovšem ty jeho románové lásky, to je hodně vykonstruované, velmi málo skutečné. Ti jeho hrdinové podobně - jak z chudých poměrů mezi boháče se dostal, ale je to pořád slušný člověk. Vlastně nic nedělá, jen se tak pořád schází na obědy a večeře aj. se svou milou, občas ho někam zavolají, on to vyřeší a zase se fláká. Na druhou stranu Simmel je na můj vkus moc levicový, až skoro komunista, a to mi bohužel nesedí. No a hlavní trojka v tomto románu, to je úplný úlet. Je vlastně otázkou, co je hlavní zápletkou, zda je to láska ústřední trojice, nebo virové útoky. Obě působí nevěrohodně, ta technická část je fakt velice chabá. A to ještě autor vycpává román odbočkami, které tam vůbec být nemusí (nezapomíná řešit i židovskou otázku). Je to prostě takový trochu guláš, který se dobře čte, ale celkový dojem je hodně rozporuplný. 60%, 3. 9. 2025.... celý text

Červený pavilon 1996, Robert van Gulik

Další moc pěkný příběh ze staré Číny. Nepíšu detektivka, protože dle mého detektivní linie je až na druhém místě. V první řadě Gulik popisuje lidi a obyčeje tak přirozeně a nenásilně, že to působí, jako by se z té doby právě vrátil. V tomto příběhu není nouze ani o příjemný humor. Detektivní zápletka je, jak už jsem si u autora zvykl, až příliš překombinovaná a ne moc reálná, ale to mi zde nevadí. Poctivých 80%, 17. 8. 2025.... celý text

Psí kůže (Huncleder) / Kámen nářku 2008, Vladimír Körner

Jelikož jsem viděl 8 filmů, pro které napsal scénář Vladimír Körner, a sedm jsem hodnotil 4* (jeden 3*), nastal čas se s tímto spisovatelem seznámit i prostřednictvím jeho knih. Měl jsem z toho obavy a ukázaly se oprávněné. Filmové podání poměrně náročných předloh v režii Vláčila - to jsou prostě umělecká díla, která dokážu vychutnat. Ovšem knižní styl autora je pro mě příliš náročný. Ano, uznávám, (chvílemi) je to taky umělecké dílo, ale moc špatně se mi to čte. Mám raději přímočařejší podání. No a historie a dějiny taky není zrovna oblast, kterou vyhledávám. Proto nedokážu Psí kůži ocenit víc než na 2,5*. Kámen nářku - nebudu si brát servítky, dle mého názoru to je blábol, který se ani pořádně nedá číst. Ovšem asi pochopím pár vzdělaných intelektuálů, kteří jednak znají dobře historii a pak také dokážou ocenit "umělecké" vyjadřování autora. Za mě 20%. Körner mi prostě nesedl. Celkem slabé 2* a Körner nikdy více. 10. 8. 2025.... celý text

Rovnou mezi oči 1999, James Hadley Chase (p)

Chase umí psát, zaujme hned prvními větami. Tato detektivka má poměrně realistický děj, ale celkem mi vadilo, jak se hlavní hrdina pořád s někým mlátil. Taky se mi zdálo, že děj se moc nerozvíjel, pořád se to motalo na místě. Ovšem závěr nezklamal, autor jako téměř vždy přináší něco nečekaného. Kdyby nebylo přehnaně těch pěstních soubojů, dal byl 4*, takto jen 3,5*. 3. 8. 2025.... celý text

Helimadoe 1972, Jaroslav Havlíček

Mě bohužel tento román nijak moc nezaujal. Je to mé první (a asi i poslední) knižní setkání s Jaroslavem Havlíčkem. Možná filmové zpracování jeho děl je lepší než romány samotné. Toto vyprávění není nijak originální, nepřináší ani poutavý a zajímavý děj. Vzdáleně může připomínat díla Marcela Pagnola, jehož romány jsou ale o 2 třídy lepší. 60-65%, 28. 7. 2025.... celý text

Malíř pomíjivého světa 1999, Kazuo Ishiguro

Nemohl jsem se začíst, asi to bylo i stylem. Autor tak nějak skákal od jednoho k druhému. Něco typicky japonského tam bylo a to asi oceňuji nejvíc z tohoto románu. Ishiguro naznačuje, kam Japonsko směřovalo před válkou (2. světovou) a jak to pak dopadlo - maličko podobné tomu, jak komunisti a jim podobní měnili po sametové revoluci u nás kabáty. Bohužel je to jen ve velmi malých náznacích a to mě mrzí. 65% a 3*, 20. 7. 2025.... celý text