SteveP1
přečtené 219
Uražení a ponížení
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
POZOR SPOILER !!! Tak trochu rozčarování. Napsáno je to dobře, autor mistrně vykreslil do hloubky psychologii jednotlivých postav, ale při čtení jsem měl kolikrát dojem, že se hrdinové příběhu dočista zbláznili. Mám na mysli dějovou linku mezi Aljošou, Natašou a Káťou. Rozmazlený Aljoša pendluje neustále mezi dvěma krásnými dívkami, každé padá k nohám, Natašu stále objímá, líbá, vylévá si srdíčko a opakuje, jak ji bezmezně miluje a nikdy ji neopustí, přičemž jí hned nato a furt dokola nadšeně vypraví o přednostech té druhé, andělské Káti, jejích krásných očích, jak si s ní rozumí a jak je z ní okouzlen. Poté oba ustavičně pláčou, protože chudák je tak citlivý, upřímný a zmatený, že neví, co si s láskou k dvěma dívkám počít. Obě má tak rád a uvědomuje si, že takhle to dlouhodobě dál nepůjde a bude si muset časem vybrat, neb za manželku si může vzít jen jednu. A tak z toho začíná být chudák nešťastný a duševně rozervaný. Káti rád vypráví o Nataši, o tom, jaká je to výjimečná, chytrá a krásná dívka, a proč ji tedy musí milovat a jak si život bez ní neumí ani představit. Káťa to naprosto chápe, je moc ráda, že Aljoša miluje Natašu, psychicky ho podporuje a jeho nadšení sdílí s ním. Káťa i Nataša Aljošu také upřímně a oddaně milují, ovšem nejsou to dívky sobecké a nepřející, jsou shovívavé a tak pro jeho vrtochy, nálady a nekonečnou nerozhodnost mají pochopení. Když se Aljoša ukáže u Nataši, po chvíli ho to táhne zpět ke Káti a tak ho Nataša s láskou a porozuměním za ní posílá, místo aby s ním vyrazila dveře. Káťa zase posílá Aljošu zpět za Natašou, protože je přesvědčená, že Nataša je pro něj ta pravá, má ho ráda a nezaslouží si, aby byla více sama a takhle zkoušena. Nebohý čtenář posléze nabude dojmu, že oběma dívkám je nejspíš jedno, s kterou z nich Aljoša nakonec skončí a že mají starost jen o to, aby si kluk vybral tu pravou a byl s ní šťastný až do smrti. Natašu to tak trápí, že se dokonce musí s Káťou setkat, aby to spolu probraly, rozhodly a vyřešily. Při setkání u Nataši si obě dívky hned padnou do oka, navzájem se obdivují, lichotí jedna druhé a brzy, během pár minut v sobě objevují vzájemnou vřelou náklonnost, hlubokou sympatii a lásku takřka sesterskou. Přejí si navzájem jen to nejlepší a ubezpečují se, že zůstanou přítelkyněmi a budou si neustále psát, ať už to dopadne jakkoli a nakonec si padají kolem krku. Poté Aljoša na měsíc odjíždí s Káťou a její macechou do Moskvy jako jejich doprovod, ale před odjezdem ujišťuje Natašu, že jakmile se vrátí, hned se vezmou a budou šťastní. Samozřejmě zase při loučení pláče a po jeho odchodu už pláče jen Nataša. No a mě už se z toho chtělo málem plakat také….Naštěstí příběh toho v sobě ukrývá víc, jsou to vlastně příběhy dva a tak čtení nelituji, byť jsem čekal trošku víc. Tři a půl hvězdy.... celý text
Pracka v láhvi
1975,
James Hadley Chase (p)
Výborné čtení, skvěle napsáno. Autor dovede udržet čtenáře v napětí od první do poslední stránky.
Vévodkyně a kuchařka
2006,
Ladislav Fuks
Páááni, tak tohle nemělo chybu! Opravdu výborné a velmi zábavné čtení se skvěle vykreslenou dobovou atmosférou i charaktery jednotlivých postav, psáno precizním, bohatým jazykem, nádhera. Naprosto souhlasím s komentářem uživatele marlowe, který to krááásně vystihl i za mě. Není co dodávat, skvost. Pět zlatých hvězd.... celý text
Vtipálek
1994,
Edgar Wallace
Nenáročné čtení. Na cestu vlakem nebo autobusem na dovču nebo jako čtení na pláž se to dá. Nečekejte ovšem příběh na úrovni těch nejlepších klasiků žánru, jako byli A.Christie, J.H.Chase nebo R.Stout. Ve srovnání s nimi, mám pocit, je autor přece jen "hvězda nižší svítivosti" a z tohoto pohledu je třeba k jeho tvorbě i přistupovat.... celý text
Désirée
1991,
Annemarie Selinko
Moc hezky se četl tento romantický příběh Eugénie Desirée Clary, dcery obchodníka s hedvábím z Marseille a první Napoleonovy lásky. Příběh je vyprávěn formou deníku, počínaje obdobím, kdy se dívka ve svých 14 letech poprvé setkává s Napoleonem, a provází nás postupně celým napoleonským obdobím, od jeho prvních vojenských úspěchů v dobývání Evropy až po jeho pád, vyhnanství a smrt, a obdobím následujícím, odehrávajícím se již převážně ve Švédsku. Desirée se provdá za francouzského maršála Jeana Baptista Bernadotta, který díky svým vojenským úspěchům, schopnostem a talentu to postupně dotáhne až na pozici švédského krále, a Desirée se přirozeně stává švédskou královnou, její korunovací příběh končí. Autorka píše od srdce, velice lehce, často s vlídným humorem a vtipem a kniha se čte opravdu sama. Desirée je milá a sympatická hrdinka a ostatní postavy v příběhu jsou vlastně tak nějak sympatické také, i když by mnohdy být ani neměly. Jejich povahy a psychologie jsou vcelku dobře vykresleny a určitě to nejsou postavy ploché ani černobílé. Za zvlášť povedené považuji popisy klíčových scén, odehrávajících se v důležitých momentech pouze mezi Desirée a Napoleonem, tváří v tvář - v průběhu válečných let je to totiž právě Desirée, která je žádána, aby s tvrdohlavým, nevyzpytatelným a náladovým vojevůdcem promluvila a pokusila se zachránit co se dá, když je ve hře kolikrát příliš mnoho. A kdo jiný by to měl dokázat, když ne první láska, na kterou se nezapomíná ? Tyto scény mají vnitřní náboj, přirozené vnitřní napětí i jistou míru hmatatelné intimity a křehkosti, a z mého pohledu patří k těm nejpůsobivějším a nejemotivnějším. Autorka se vyhnula bližšímu popisu drsných a drastických scén z jednotlivých bitev, které toto téma nabízí (což je ale vzhledem k okruhu čtenářů, pro které je příběh určen především, pochopitelné) a pozoruje je spíše z povzdálí a vyhnula se zcela i scénám sexuálním. Přesto je to čtení zábavné, vkusné a příjemné a milovníky dobré historické prózy určitě nezklame. Čtyři a půl hvězdy.... celý text
Nekažte si život maličkostmi
1998,
Richard Carlson
Moc hezky, mile a srozumitelně napsáno. Knížečka obsahuje velkou spoustu drobných a moudrých rad, jak procházet každodenními nástrahami života, jak si ho zbytečně neotravovat, jak žít klidnějším životem, jak umět rozeznat věci podstatné od nepodstatných, jak se nestresovat, a vůbec, jak se stát lepším, hodnotnějším a spokojenějším člověkem. je toho opravdu moc a moc a autor si přitom nehraje na povýšeného, přechytralého a moralizujícího všeználka, který má potřebu nás jen poučovat. Naopak píše s láskou, nadhledem, hlubokou lidskostí, skutečnou znalostí věci a s humorem. Namátkou pro představu uvádím některá zajímavá témata knihy: 1. Nekazte si život kvůli maličkostem 2. Smiřte se s nedokonalostí 3. Pamatujte, že až zemřete, vaše "přihrádka" nezůstane prázdná 4. Udělejte pro někoho něco hezkého - a nikomu to neříkejte 5. Naučte se žít v přítomnosti 6. Zeptejte se sami sebe: "Bude na tomhle záležet ode dneška za rok?" 7. Odolejte touze kritizovat 8. Když něco děláte, dělejte jen jednu věc 9. Prokažte někomu službu a nežádejte ani neočekávejte za to nic na oplátku 10. Buďte šťastní teď a tady 11. Každý den si vyhraďte tichý okamžik pro sebe 12. Myslete na to, co máte, a ne na to, co byste chtěli mít ale je jich mnohem, mnohem víc, skutečně jsou podnětná a k zamyšlení všechna. Je mi moc líto, jaký osud potkal autora knihy, člověka, který se svou neúnavnou prací a veškerým úsilím zaměřil na pomoc druhým, ve snaze učinit náš život lepší a spokojenější. Takovýchto vnitřně krásných lidí je vždy velká škoda a nebude jich nikdy dost.... celý text
Muž, který koupil Londýn
2015,
Edgar Wallace
Nenáročná i když celkem nenudící detektivka s černobílými hrdiny, vhodná na ukrácení dlouhé chvíle na cestách či na pláži. Napsáno ovšem stylem, který tak trochu balancuje na pomezí šestákové literatury. To je asi to první, co vás po pár přečtených stránkách napadne a praští do očí, zvláště máte-li za sebou propracované a vytříbené detektivky a krimipříběhy autorů jako jsou A.Christie, J.H.Chase nebo R.Stout.... celý text
Stín větru
2008,
Carlos Ruiz Zafón
Opravdu výtečné a jednoduše brilantní ! Takto si představuji kvalitní tradiční historický román s gotickými prvky. Děj se odehrává ve více časových rovinách 20. století, je vícevrstevnatý a dějově složitý a propletený, jak je ostatně v anotaci knihy naznačeno a tak proto jen pár obecných postřehů. Jedná se o krásné, poetické a mnohdy až kouzelné vyprávění, které má neuvěřitelnou atmosféru, které má srdce i duši, a u jehož čtení jsem si již po pár stránkách mohl zas jednou spokojeně říct - ano, toto je kniha, kvůli které stojí za to číst !!! Napsáno bohatým, malebným, výstižným a citlivým jazykem, žádná otravná klišé ani "vatu" a tlachání o ničem tu nenajdeme, jen plnohodnotný a sytý text, kde každé slovo má svou váhu, smysl a účel a žádné není zbytečné, prostě radost číst. Hutnost děje a obsahu přitom až kontrastuje s neuvěřitelnou lehkostí samotného psaní, které neunavuje čtenáře a je velmi snadno čtivé. Musíme tedy poděkovat i překladatelce Atheně Alchazidu za vynikající překlad a její nádhernou češtinu, je vidět, že si s překladem pěkně vyhrála a že je výsledkem poctivé a obětavé práce, kdy se s náležitou péčí věnovala snad každému slovu a výrazu, dokud nenašla ten pravý a správný, aby dosáhla přesvědčivého, působivého a nanejvýš uspokojivého výsledku. Ve skvěle promyšleném a propracovaném tajemném příběhu najdeme asi vše, po čem milovník takového dobrého románu touží – lásku s velkým L, lásku s menším l (tu ke knihám a literatuře proplétající se na pozadí celého příběhu), romantiku, dobrodružství, nebezpečí a napětí, odvahu, statečnost, přátelství, humor, nostalgii i symboliku. Na druhé straně ale i opovržení, zradu, nenávist a krutost. K tomu přidejme věrně vystiženou dobovou atmosféru a postavy románu, které jsou živé, opravdové a jedinečné, a jejichž psychologie a charaktery jsou výborně vystiženy. Vedle působivé atmosféry příběhu, která je opravdu jeho velkou devizou, je třeba ocenit i skvěle vykreslený obraz samotného města, podrobný popis ulic a náměstí Barcelony doslova láká čtenáře vydat se po stopách hrdinů příběhu a objevovat podmanivou krásu tohoto půvabného města s nezaměnitelnou atmosférou a tak můžu jen litovat, že kniha se mi dostala do rukou až několik let po jeho návštěvě. Jako nenapravitelný romantik bych si jistě některá stěžejní místa románu nenechal ujít a alespoň v rychlosti je navštívil. Třeba se mi to ještě někdy podaří….... celý text
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Murakami píše příjemným a uvolněným stylem, umí navodit autentickou atmosféru, jeho knihy se čtou celkem dobře a lehce. Tohle vyprávění ale bylo chladné jako japonský animovaný film. Čekal jsem určitě víc a při čtení jsem evidentně postrádal hlubší a nosný motiv celého příběhu a neměl jsem problém knihu kdykoliv odložit. Občas mě také přepadal dojem přílišné a zbytečné „užvaněnosti“. Měl bych i dvě konkrétní výtky, co mi tu na první pohled nesedělo. Nevyhnu se asi drobnému spoileru, nelze ho zcela obejít, byť nebudu zcela konkrétní. Všechny postavy jsou i přes svůj mladý věk svým způsobem nešťastné, vnitřně osamělé a depresívní, a asi polovina z nich (pokud jsem dobře počítal tak 4) - ať už hrají v příběhu větší či pouze okrajovou roli - spáchá (zřejmě kvůli sebemenší depce nebo kdovíproč) hned sebevraždu. Čtenář tak nabývá dojmu, že Japonsko musí být země plná bláznů a vyšinutých jedinců a že sebevraždy mládeže tu jsou nejspíš na denním pořádku. Druhá věc – Tóru přijíždí do ústavu navštívit svou lásku Naoko a při té příležitosti se mu její kamarádka a spolubydlící Reiko při vycházce ochotně svěří (ač k tomu nemá vlastně žádný smysluplný důvod) s takovou důvěrnou a intimní zpovědí, že se čtenáři až tají dech. Chlapci, kterého zná sotva den. Tak tohle mi přišlo hodně ujeté. A vůbec, když se nad tím tak zamyslím, myšlenkové pochody a konstrukce hlavních postav mi občas připadaly jako z jiného světa, stejně tak dialogy, mnohdy divné, křečovité a nepřirozené. A ty, které se týkají erotiky a sexu a kterých v knize není zrovna málo, působí chladně a naprosto nereálně. No, zřejmě to měl být smutný příběh o lidské osamělosti, hledání smyslu života, vlastní identity a místa v odosobněné a cynické konzumní společnosti, možná o nešťastné lásce, ale jaksi mi tu chyběly hlubší důvody a prvotní příčiny veškerého toho smutku. Ty jsem zcela nenalezl, ale pouze tušil. Kouzlo Kafky na pobřeží se neopakovalo.... celý text
Králova konkubína
2017,
Anne O'Brien
Vcelku příjemná oddychovka, určitě to nebylo špatné. Také oceňuji, že si autorka vybrala jako hrdinku problematickou a morálně odsuzovanou historickou postavu anglických dějin. Pokud bych však měl srovnávat s jinými autory historické prózy, např. Elizabeth Chadwick a Alison Weir, které dokáží čtenáře zaujmout a upoutat propracovaností příběhu a skvělým vypravěčským uměním, tady mi prostě něco chybělo. Možná je to dáno i tím, že o Alici Perrers se dochovalo jen velmi málo faktických informací a tak tenhle příběh je jen obrovskou improvizací a "vařením z vody", kdy na jedné straně má autorka volné ruce k fabulaci příběhu, na druhé straně - chce-li se aspoň trochu poctivě držet historických faktů - nemá se pořádně čeho chytit a z čeho vyjít. Také mě zarazilo, že některým otázkám nevěnovala větší prostor a více je nerozepsala, např. vztah Alice ke svým čtyřem dětem (kde a jak žily její děti, hlavně první dva chlapci ? Kdo se o ně staral ? To se s nimi vůbec nestýkala ?). A tak mě občas při čtení přepadl dojem, že snad čtu spíš koncept, než finální podobu díla. Tři a půl hvězdy.... celý text
Sofiin svět
2006,
Jostein Gaarder
Moc hezky napsáno a vymyšleno. Obdivuji talent a fantazii autora !
Má sestřenka Rachel
2008,
Daphne du Maurier
Výborné a zábavné čtení a tradičně moc hezký čtenářský zážitek. Opět zde najdeme v míře vrchovaté to, co na autorce obdivujeme vždy a znovu: lehké pero, originální, promyšlený příběh, věrohodné prostředí i postavy, skvěle vykreslená atmosféra a psychologie jednotlivých postav, bohatý jazyk, působivé dialogy, obdivuhodné vypravěčské umění.... Platí zde beze zbytku to, co velmi výstižně řekl kdysi slavný francouzský spisovatel Louis Aragon, cit.: "Když čtu novely Daphne du Maurier, žasnu nad jejich dokonalostí a přestávám mít chuť dál psát, protože to už považuji za zcela zbytečné. Jsou totiž tak jazykově vytříbené a tak psychologicky či spíše parapsychologicky strhující, že zasahují samotné dno čtenářovy duše. Proč tedy dál nesmyslně usilovat o něco, co se jinému už veskrze dokonale podařilo.....?" Asi mu dáme všichni za pravdu....... celý text
