Slepýš24
přečtené 168
Matčin hrob
2021,
Lisa Regan
Matčin hrob je jedna z těch knih, které se, jak se říká, čtou samy. A není divu. Autorka moc dobře ví, jak čtenáře napínat do poslední strany. Volí krátké kapitoly, které čtenáře neunaví tak rychle a v nichž (a to já osobně obdivuji asi nejvíce) vždy dojde k nějakému zvratu, díky němuž se vyšetřování rozběhne ne jedním směrem, ale třeba hned dvěma nebo třemi směry najednou. Čtivosti napomáhá i relativně velké množství dialogů a samozřejmě také samotná postava Josie Quinnové a minulost její rodiny (případy, které se osobně dotýkají vyšetřovatele, jsou přece jenom o něco zábavnější a napínavější než ty případy, kdy je detektiv zcela nestranný a případ ho nestaví před žádná dilemata). Dobrý nápad byly i kapitolky z Josiiny minulosti, díky nim vynikly všechny ty hrůzy, které se Josii děly, byť jsem někdy měla pocit, že autorka trochu přehání. Plno otázek ve mně budila minulost Josiiny matky, přesněji ta část, kdy ještě žila se svou matkou. Jak se takové ženě vůbec mohlo narodit dítě? Kde se vzaly ty zbylé děti? Nicméně jako celek se mi kniha velmi líbila a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Rozhodně toho nelituji.... celý text
Macbeth
2008,
William Shakespeare
Když se řekne William Shakespeare, zřejmě každého napadne jako první Romeo a Julie nebo Hamlet. Ale co takový Macbeth? Toho vnímám jako (neprávem) upozaďovanou tragédii. Líbilo se mi, že drama má (na rozdíl od Hamleta, kde se víc filozofuje, než jedná) spád. Oceňuji i postupnou proměnu Macbethova myšlení a chování v průběhu hry - od odvážného, čestného muže přes vraha s výčitkami svědomí a neustálým strachem k bezcitnému tyranovi. Nádherný je i jazyk díla, jednotlivé slovní obraty, epiteta, metafory atd. Hotová pastva pro oči. Co mě ale mrzí, je fakt, že ne vše bylo ve hře dotažené do konce. Čtenář (či divák) se sice dozví, jak se Macbeth stane thénem a pak králem, jak je možné, že se dá do pohybu Birnamský les a kdo je ten, koho neporodila žena, ale už se tu nepíše, jak se Banquovy potomci dostanou na skotský trůn. Poté, co jsem si přečetla Poznámku překladatele, jsem sice odpověď na tuto otázku dostala, ale jako člověk neznalý skotských dějin bych bez ní neměla šanci přijít tomu na kloub. Ale to je koneckonců můj problém. V každém případě děkuji panu Hilskému za úchvatný překlad a nezbývá mi než knihu doporučit ostatním čtenářům.... celý text
Koho vypijou lišky
2013,
Lidmila Kábrtová
Hodnocení na padesát slov Autorka má můj velký obdiv. Vystačit si s padesáti slovy na to, aby napsala příběh, kterému nechybí pointa, takovým způsobem, že mu čtenář plně porozumí hned po prvním přečtení, je zkrátka obdivuhodné. Zajímavým zpestřením byly i úryvky z Rudého práva. Hledáte-li knihu napsanou neobvyklým způsobem, dejte šanci příběhu malé El.... celý text
Stařec a moře
2015,
Ernest Hemingway
Na knize mě jednoznačně nejvíce fascinovala postava Santiaga. Nikdy se nevzdal, šel si za svým cílem, i kdyby za to měl položit život. Také bych si přála být tak odhodlaná a vytrvalá jako on... Rovněž mě zaujal starcův postupný vývoj, jeho proměna během plavby, jeho vnitřní boj mezi svědomím, které se skrývá v hloubi mysli, v hloubi pasážích vypravěče, aby se někdy ozvalo, pokáralo, donutilo o něčem pochybovat, vysmívalo se, a obhajobou, která má o to větší "váhu", když se řekne nahlas (přímá řeč). Některé motivy se nezvykle často opakují (např. křeč v levé ruce, bolesti zad, touha mít u sebe chlapce) - některým čtenářům může příběh připadat vleklý, ale takový byl přece i starcův boj s rybou. Pokud by autor spěchal, nevyzněla by novela tak, jak by vyznít měla. Nicméně v mých očích byla kniha napínavá od začátku až do konce. Hledáte-li tedy knihu na jeden den a obejdete-li se bez spletitého příběhu s mnoha zvraty, přečtěte si Starce a moře. Třeba tu narazíte i na nějakou myšlenku, která vás donutí zamyslet se nad životem.... celý text
Sherlock Holmes a Krvavá zrada
2022,
Mark A Latham
Sherlock Holmes a Krvavá zrada je jednoznačně jedna z nejlepších a nejčtivějších knih, které jsem letos četla. Obdivuji autora za to, jakou práci si dal s psaním této knihy. Předpokládám, že se musel velmi dobře seznámit s jednotlivými postavami, s tím, jak se chovají, jak smýšlejí, jak mluví, nastudovat si odborné materiály, vymyslet spletitý příběh, a při psaní se pak celou dobu snažit napodobit způsob, jakým Watson píše o Holmesových dobrodružstvích (byť se místy objevují slova, někdy i celé pasáže, které bych ve vyprávění doktora Watsona neočekávala - např. slovo chňapnout, pasáže jako házení cigaret do čaje, chrápající paní ve vlaku, vydírání kvůli fotografiím -, ale to jsou jen drobnosti, které knize neubírají na kvalitě). Velice mě bavil střet racionálního Sherlocka Holmese a nadpřirozenem protkaného příběhu o hraběti Drákulovi. Stokerův román o transylvánském šlechtici už pro mě nikdy nebude stejný. Knihu mohu jedině doporučit. (TIP: Pro snazší orientaci v textu doporučuji přečíst si nejprve Drákulu od Stokera, až poté tuto knihu.)... celý text
Šaty pro královnu
2021,
Jennifer Robson
Na knihu jsem se těšila od doby, co se objevila na českém knižním trhu, ale bohužel mě velmi zklamala. Po několika dnech nucení se do čtení jsem knihu raději vrátila zpět do knihovny. V první kapitole (ne-li přímo v první větě) by měla být naznačena zápletka, změna, zkrátka něco, co upoutá čtenářovu pozornost a co ho donutí číst dál. Místo toho autorka začne popisovat obyčejný den hlavní hrdinky, okořeněný nudnými, nezáživnými dialogy, které textu spíš škodí, než pomáhají. Podstatně více bych tedy uvítala, kdyby román začal vyprávěním Heather, a to ve chvíli, kdy se dozvídá, že její babička zemřela. Nebo - což považuji za úplně nejlepší řešení - vyprávění Heather zcela vymazat a více si pohrát s příběhy Ann a Miriam. Celkově jsem toho názoru, že knize by škrtání a přepisování neskutečně pomohlo, poněvadž hluchých míst tu bylo požehnaně. A o chybách v psaní ě/je ani nemluvím...... celý text
Proměna
2007,
Franz Kafka
Knížka mě velmi mile překvapila. Měla jsem strach z Kafkova proslulého autorského stylu, připomínajícího dlouhé úřední spisy, ale tyto obavy se brzy ukázaly jako zbytečné. Nečetlo se to vůbec špatně, ba právě naopak, nejednou mě autorovo vyprávění pohltilo natolik, že jsem zapomněla na vše ostatní. Proměna je krátká povídka, přesto může říct mnohé. Líbí se mi, jak je nejednoznačná a proměnlivá, jak je každá postava jednotou dobra i zla, které se mísí a vyplývá na povrch v podobě aktů, které zraňují i hladí. Každý si tu najde jinou myšlenku, každý si tu či onu část povídky vyloží jinak. Je to příběh mnoha tváří. V jednu chvíli komický, v druhou zase melancholický až depresivní. Nepamatuji se, že bych někdy četla knihu, jež by ve mně vyvolávala tolik protichůdných emocí najednou. Jsem uchvácena a doufám, že toto nebylo moje poslední setkání s Kafkou.... celý text