rebellda
přečtené 18
Zápisník alkoholičky
2020,
Michaela Duffková
Neskutečně mě mrzí, že musím dát horší hodnocení, než jsem původně zamýšlela. Míše fandím dlouhodobě a otázka alkoholismu mezi "normálníma" spořádanýma lidma, do kterých byste to neřekli, je takový tichý zabiják, že je jedině dobře, že se o tom otevřeně mluví. Co skutečně oceňuji, je upřímnost autorky. Ohledně všeho – jak toho, do čeho spadla, co při alkoholismu vyváděla, tak rodinných vztahů, a to v nejsurovější podobě – ne každý dokáže psát o sebevraždě rodiče nebo domácím násilí. Taková kniha může spoustě lidem otevřít oči a na trhu chyběla. Co mi ale trošku vadí, je jednak již zmíněné opakování postů z facebooku a deníku, tak poslední část autorčina příběhu, která je nejdelší, ale přitom (krom nešťastné smrti rodiče, která je opravdu velmi smutná a za to, že to zvládla, jí patří stejně velký obdiv jako za to, že s alkoholem sekla) je spíš o taxativním výčetu toho, co se potom stalo, i když mi to tak zajímavé nepřišlo. Já si upřímně myslím, že „gró“ knihy mělo být spíš v boji, konec mi přišel utahaný a zdlouhavý, a byl na něj kladen příliš velký důraz, ale přitom se to stále opakovalo - s manželem jsme nekomunikovali, nechtěl mi půjčovat dceru, nevěřila jsem, jaký velký úspěch blog má. Přišlo mi to, jak kdyby se s těma posledníma událostma nesmířila a omlouvala své a naprosto nepřijatelné chování svého muže. Nic to ale nemění na tom, že moc autorce fandím v její práci i v osvětě, která je skutečně potřeba, a doufám, že se jí bude už jen dařit.... celý text
Devadesátky!
2019,
Johana Fundová
Oceňuji nápad mít hmatatelnou vzpomínku na dětství. A ve finále bych své téměř vrstevnici spoustu neduhů odpustila, protože jsem jí od začátků na facebooku fandila, kdyby jich nebylo TOLIK. To, co odpustí instagramový feed, bohužel v tištěné formě nefunguje. Ať už jsou to některé nekvalitní fotky, které ve velkém formátu čtverečkují, nebo nahodilé "vyblití" všech informací, na jehož konci sedím a přemýšlím, co jsem si vlastně měla odnést. Celé to na mě působí, že byla kniha šitá horkou jehlou tak, aby šla na pulty před Vánoci, a proto unikly nejen překlepy (a to i v názvech kapitol na několika stránkách!!!), tak nesourodost "vzpomínek", kdy někdo namísto na devadesátky vzpomíná na očividně post-mileniální dobu, a někdo nostalgicky zabrousil až do revoluce a komunismu, a v neposlední řadě neatraktivitu typografie, kdy některé vzpomínky končí na půli stránky a namísto fotky, která by podtrhla dobu, osobnost, fenomén, si mohu prohlížet bílé nic. A to nemluvím o tom, že jsem si u spousty vzpomínek řekla - aha, a proč zrovna tento člověk dostal prostor? Zbytečné bylo také neustálé strefování se do neduhů doby dnešní, ať už v podobě "zas ten Babiš", nebo "haha, ti hipsteři jsou ale trapní co" - díky tomu přišla kniha o svou nadčasovost. Mám takový pocit, že autorce k dobrému úmyslu chyběl silný tým a um, který by vzpomínkové retro knížce dal punc toho, že bych ji jednou ráda ukázala dětem, jak jsem vyrůstala. Takto si odnáším jen silné zklamání. Když porovnám s podobně nostalgickou InTyMně od M. Lukášové, jsem na úplně jiné úrovni zážitku, a to bez obrázků.... celý text
40 dní pěšky do Jeruzaléma
2015,
Ladislav Zibura
Druhá knížka, kterou od Zibiho čtu. Oproti jeho cestě mezi buddhisty a komunisty mi přišla o něco slabší, nicméně stále velice pozitivní a vtipná. Děkuji za přísun lidskosti a příjemnosti a především důvěry v dobrotu lidí.... celý text
Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr
2019,
Martin Selner
Myslím, že se málokdy v druhém díle podaří vyrovnat kvality prvního, Martinovi se to ale povedlo. Navíc z jeho příběhů cítím větší vyrovnanost, nadhled a snad i lepší pocit z toho, co dělá. Držím mu palce do budoucna, aby se z toho jednou nezbláznil, a opět knihu doporučuju - jak těm, kdo s dětmi pracují, ale možná o něco víc těm, co nechápou, jak někdo může s dětmi pracovat.... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Velice emotivní a intimní čtení. Líbila se mi zápletka a způsob, jakým se časová linka k sobě blížila, způsob vyprávění autorky, ale nelíbil se mi příliš konec. Chápu, že ne každý příběh musí mít happyend s usmířením, ale takto mi přišlo, že mi chybí jedna kapitola. Chtěla jsem vědět, co si Svatopluk s Blankou řekli, zároveň jsem měla pocit, že především Bohdaně by prospělo zjistit, co vedlo k otcově povaze a vztahu k ní. A hledání příbužných na magickém facebooku mi přijde jako cheating, hluboce pod úroveň jinak chytrých příběhů paní Mornštajnové.... celý text
InTyMně
2019,
Markéta Lukášková
Velice těžký rozjezd. Moc jsem nechápala, proč bych měla číst o dětství cizího člověka, nicméně čím víc jsem se začítala, tím víc jsem měla pocit, že to je mé dětství. Mé vzpomínky. Mé pošramocené sebevědomí prvním vztahem s debilem. Obdivuji za tak rozsáhlý "striptýz" osobnosti, starostí, problémů, nejistot. Intimita z názvu naplněna na 100 %. Moc děkuji za příjemný flashback, ale i náměty k zamyšlení, a přeji jen to nejlepší.... celý text
Panda v nesnázích
2018,
Markéta Lukášková
Panda je mnohem lepší, než Markétina prvotina Losos v kaluži. Už se mnohem více vypsala, příběh má spád a zajímavé zápletky, jednu hvězdičku dolů ale dávám za takový všelijaký konec (i když oceňuji, že je značně originální a rozhodně nečekaný) a občasné příliš klišé situace s milenci a setkáními po x letech. Moc se mi líbil popis Tereziny psychiky a jejích problémů, které na konci dostanou své pojmenování a vysvětlení. Nevím, jestli to je tím, že jsem věková vrstevnice, nebo autorkou, ale dokázala jsem se do ní vcítit a zžít s jejími problémy.... celý text
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
2012,
Patrik Hartl
Po přeslazených Okamžicích štěstí příjemné překvapení. Tentokrát ne tak klišoidní, sice očekávaný konec, ke kterému se ale nehnalo takovým trapným tempem, jako v Okamžicích. Škoda konce, přišel mi trošku uspěchaný, a klidně bych si přečetla ještě nějakou výzvu čtveřice :) Přečteno za tři dny v metru.... celý text
Okamžiky štěstí
2016,
Patrik Hartl
Číst jsem začala od Veroniky a jsem ráda, že jsem tak udělala. Její část byla méně záživná, než Jáchymova, a proto byl Jáchym příjemným překvapením. Takle: pan Hartl píše záživně, čtivě a vtipně, nápad s dvěma příběhy z dvou stran je skvělý a bylo zajímavé sledovat, jak se některé linky dokážou spojit, ale příběh dostává dost na frak. Jednak je vidět především u Veroniky, že to psal muž (spoustu výrazů takle ženy nepoužívají), a jednak to na mě bylo všechno moc velká pohádka a náhoda. Náhoda, že Veronika obsluhovala Kellnera. Náhoda, že Jáchym potkal Amy. Náhoda, že Veronika potká milence mámy. Náhoda, že jim v igelitce vrah jejich rodičů donese balík peněz. Konec obou částí byla příliš velká červená knihovna, a u orgasmu, kterého postavy dosahují ve stejný okamžik, jsem i v metru protočila panenky. Jako oddychovka super, ale na mě to bylo příliš neuvěřitelné. Nicméně určitě dám panu Hartlovi ještě šanci, protože jeho styl psaní je čtivý a příjemný.... celý text
Babička pozdravuje a omlouvá se
2015,
Fredrik Backman
Stejně jako ostatním, i mě dělalo problém se začíst. Dlouho. Knížka je hodně protkaná pohádkovým světem, což mi moc nevyhovovalo, ale jakmile si člověk zvykne a přejde prvních cca 40 stran, polapí ho a nepustí. Něco jako Muž jménem Ove - rozpláče, pobaví, potěší, donutí k zamyšlení. Nádherné, dojemné (i když Cimrmanovský konec, kde je vidět, kdo všechno je se všema příbuzný... ale co, jak říkala Elsa, je to holt pohádka :)))... celý text
Dánská dívka
2011,
David Ebershoff
Já teda asi půjdu proti proudu a řeknu, že mě příběh moc nezaujal a místy mi bylo až nepříjemné ho číst (a to jsem rozhodně velmi tolerantní vůči jakýmkoliv odchylkám od normy). Znova ji číst rozhodně nepotřebuji.... celý text
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
2016,
Ladislav Zibura
Rozhodně nejsem žádná světoběžnice a cestovatelka, která vyhledává dobrodružství a adrenalin. Ale přesto mi kniha otevřela srdce a já s nadšením sledovala kroky Ládínka a doufala, že se mu na jeho cestě přihodí opět nějaká zajímavá historka, a večer jsem ve své posteli tajně litovala, že nespím někde pod bagrem. Doporučuji si po přečtení nalézt profil Ladislava na facebooku a projet fotky, které zážitek z knihy umocní. Oceňuji, že kniha měla také nějaký (i když menší) climax a není to tedy jen pouhé vyprávění - byl jsem tady, pak jsem byl tady, a pak jsem byl tady. A za Kokořín na konci nejde dát jinak nař pět hvězd :)... celý text
Losos v kaluži
2017,
Markéta Lukášková
Příjmená oddychovka, ale přiznám se, že jsem čekala víc. Markétu dloho sleduji na sociálních sítích, takže je mi styl jejího psaní i humoru sympatický, ale zde mi přišlo, že ačkoliv měla skvělý nápad, tak to ke konci podivně splácala a uspěchala. Mohla celý příběh více rozvést a vy byste si neodnesli pocit, že vlastně nevíte, co tím chtěl autor říct. Přesto věřím, že pokud se spisovatelství bude dále věnovat, tak se máme na co těšit.... celý text
