Radek99
přečtené 199
Špinavý kšefty na North Ganson Street
2017,
S. Craig Zahler
V prvních 2/3 knihy neskutečná jízda, pak se v nastávajícím sněhovém blizardu tempo vyprávění i spád děje trochu zadrhne a uvízne v závějích sněhu, ale i tak jsou Špinavý kšefty na North Ganson Street knihou, kterou jsem přečetl na jeden zátah. Ryzí americká detektivka, cynická, násilná, drsná a plná toho nejčernějšího humoru, vyprávěná se zaujetím, sarkasmem i ironií. S. Craig Zahler nezapře svůj původ z filmové branže a tak lze Špinavý kšefty lehce přirovnat k tomu nejlepšímu, co spolu do scénářů sepsali takoví bratři Coenové, geograficky i atmosférou nejlépe asi zmíniti Fargo (a to jak to originální filmové, tak i to odvozené seriálové). Dost mi to také připomnělo atmosféru a humor klasika noir detektivek Raymonda Chandlera - ta cynická nadsázka zkondenzovaná v ,,hláškách" v přímé řeči pásma postav, své místo mající ovšem i v pásmu vypravěče, jen namísto morální hniloby způsobené korupcí a prohnilostí systému už Zahler rezignuje a kořeny status quo bídy města Victory nehledá a nepojmenovává, je to prostě peklo na zemi a dost...... celý text
Ochlazení: Špionážní thriller z blízké budoucnosti
2016,
Michael Žantovský
Solidně napsaný politický thriller, v závěru ovšem nepochopitelně rozředěný červenou knihovnou a smířlivým happyendem (jehož absurdní vyznění nemohla zachránit ani poslední scéna u řeky). Panu Žantovskému se nedá upřít literární talent ani životní zkušenosti, díky nimž je patrné, že autor nevaří z vody a ví, o čem píše (geografické popisy amerických měst či Jeruzaléma, geopolitické ukotvení, profesní povědomí o práci diplomata/špiona etc.) a především pak nepopiratelné prognostické schopnosti - hybridní válku a mocenské ambice Ruské federace předpověděl dokonale a po stránce je jeho román palčivě aktuální (srovnání kupříkladu s norským televizním seriálem Okkupert z dílny Joa Nesbøho, proti kterému dokonce protestovala ruská diplomacie...takový dosah Žantovského kniha ještě nemá :-) ) Kniha mi ale přišla místy trochu zdlouhavá (chápu sice autorovu profesní obsesi psychiatrií, ale analyzování diplomové práce bylo až příliš sofistikované...stejně jako gurmetské exhibice a defilé bluesových hudebníků...) a především trochu nevěrohodná - to že zrovna český agent hraje part hodný Jamese Bonda (jaksi mimochodem právě on zachrání Evropu a všechny ženy mu při tom samozřejmě padají do náruče), mi přišlo až trochu moc...... celý text
Nulté číslo
2015,
Umberto Eco
Na román od Umberta Eca mi Nulté číslo přišlo trochu jako soft čtivo, přesto jsem knihu zhltl na jeden zátah. Eco klasicky vrství významové roviny i žánry - zprvu až humoristicky laděný kus ironizující svět tištěných médií (spíše těch bulvárněji založených...rezonuje ale i dnešní ,,žurnalistika" sociálních sítí a vytváření ,,hoaxů"...) a metody žurnalistů, později se nabalí rovina konspiračních teorií (dnes v době konspirační mánie zvláště aktuální) a mihne se i historický (okolnosti Mussoliniho popravy) a detektivní prvek. Eco si bere na paškál tradiční italskou zálibu v politických extrémech a inklinaci k volení komunistů i fašistů...nevím, co více aktuálního by si mohl český čtenář dnes přečíst! Kdyby ji nenapsal právě Umberto Eco, řekl bych - výborná kniha!... celý text
Musím přiznat, že Žízeň mne opravdu překvapila, po Policii jsem si myslel, že Harryho série skončila a Nesbø už půjde jiným uměleckým směrem vstříc jiným knihám a projektům (televizní seriál Okkupert rulez!), ovšem Jo Nesbø je stejně zarputilý jako jeho hlavní hrdina Harry Hole, a tak to zkouší pořád znovu! Žízeň je dokonalá detektivka - předně Nesbø ubral na nerealističnosti, pryč jsou naštěstí těžko uvěřitelné extrémní fyzické výkony (plavání v podzemním tunelu s kyslíkovým přístrojem v podobě prázdné lahve jako exemplární příklad) i překombinovanost, zpátky je obyčejný policejní službou i životem unavený detektiv (pardon - pedagog z policejní akademie :-) ) s důrazem na rodinné vztahy. Jo Nesbø je ovšem mistrem v líčení falešných stop a matení čtenáře, takže se mu několikrát podařilo zamaskovat identitu vraha (což byla Achillova pata několika minulých knih) a svést podezření na někoho jiného...a i když to začíná být v jeho knihách schéma, stále ještě mne to dost baví... Žízeň je opravdu závan čerstvého vzduchu a vybuzení k žízni po dalších dílech peripetií Harryho Holea...... celý text
Země alkoholu
2015,
Mo Jen (p)
Jestli v téhle knize byla nějaká umělecká hloubka (a musela být, když Mo Jen dostal Nobelovu cenu za literaturu), je bohužel ztracena v překladu... Sarkastická rovina je jasná, alkoholismus decimuje Čínu stejně jako Rusko, ještě fatálnější je ale podstata režimu - čistě totalitní moc, korupce, ideologická indoktrinace...a tudíž má Mo Jen široké pole ke kritice, forma nadsázky a ironie celkem funguje, ale postmoderní koncept tří vyprávěcích rovin mi vůbec neseděl...nebavilo mne to číst...linie ,detektivní" byla nejzajímavější, linie fiktivní a (pseudo)autorská docela nudná...a hodně mne rušily české překlady čínských jmen postav knihy, působilo to nevěrohodně, neautenticky - soudruh Skobice, Ťin Vrták, to opravdu nezní jako čínská jména - samozřejmě chápu, že se překladatel rozhodl přeložit jména doslovně, když Mo Jen pracoval s nomen omen...v textech kupříkladu anglických autorů se jména ale také nepřekládají (zajímavé je, že jméno Mo Jen přeloženo nebylo - i když to prý znamená ..Nemluv" :-) )... celý text
Dešťová hůl
2016,
Jiří Hájíček
Hájíčkův literární manuál ke krizi středního věku. Možná nejlepší kniha, kterou jsem na toto téma od českého autora četl. Škoda toho až hollywoodského happy endu na konci příběhu, který se Hájíčkovi připletl pod ruce odněkud z červené knihovny a v kontextu předešlých dvou románů byl dost překvapivý, jinak by se jednalo o jeho knihu nejsilnější a nejlepší... Hájíček ťal leitmotivem všech tří svých ,,vesnických" románů do živého - lidé se dnes svým městským způsobem života odtrhli od přírody (a konkrétně v české realitě je to ještě násobeno následky násilné kolektivizace) a zpřetrhání kořenů a pojiva mezi lidmi a půdou má nemalé následky, přičemž chronická nespavost je tím nejmenším... Půda, která je národním bohatstvím...a dnes slouží spíš jen jako předmět spekulací a developerského zlatokopectví; křivdy zaorané do lánů zcelených polí, přerušení stovky let dlouhé generace sedláckých rodů, odtržení od podstaty...místo obdělávání a kultivování našich vlastních gruntů sedíme jako hlavní hrdina Zbyněk celý pracovní týden před monitory počítačů a děláme práci, jejíž smysl je ne-li pofidérní, pak určitě ne na první pohled patrný...slovy sociologů ,,shitjobs" Je tohle smyslem života? Hájíček dovede být naprosto civilní a jeho vyprávění plyne nenuceně a jakoby nic, píše lehce a čtivě...a přitom zobrazuje naši (asi nejenom českou) realitu naprosto komplexně! Jiří Hájíček je opravdu zajímavý a hluboký autor a nebál bych se napsat, že se pomalu stává mluvčím generace Husákových dětí...minimálně těch z Jižních Čech. :-) Píše mi z duše...... celý text
Ulice temných krámků
1983,
Patrick Modiano
Tíživost okupace Francie bravurně maskovaná za pseudodetektivní román s jasným filozofickým podtextem tázání se na základní ontologické otázky - ,,Kdo jsem?" a ,,Jaký je smysl toho, že tu jsem?" Patrick Modiano píše lehce, běh románu plave v ,,pěně dní", naléhavost a tíha doby se ale postupně vynořují, vždycky z nich ovšem zbudou jen špičky ledovce, ta pravá hrůza a tíha na povrch nikdy nevyplave, zůstane milosrdně pohřbena pod závějemi sněhu i lidské paměti... Velmi chytře napsané, osobně jsem ale měl trochu problém orientovat se ve všech těch cizokrajných jménech a místopisných názvech... Kniha mi svým charakterem a navozením pocitu ohrožení z mezní/přelomové doby připomněla aktuální palčivý francouzský román Podvolení od Michela Houellebecqa...bezstarostným rastrem hlavního hrdiny/vypravěče, tématem identity a jejího ohrožení, motivem všudypřítomného cizorodého prvku (Rusové, Jihoameričané, Řekové/muslimové), motivem vykořeněnosti...... celý text
K hranici
2016,
Ondřej Štindl
K hranici rozhodně není jednoduchý román, žádné jednoduché čtení. Svým zjevně protikomunistickým (protitotalitním) podtextem a adorací silných mužských solitérů v opozici proti režimu mi kniha zvláště v druhé části dost připomínala ZATÍM DOBRÝ od Jana Nováka, jen její děj není tak strhující a nemůže se opřít o rovinu skutečných hrdinů (i když reálné události, jako je třeba čin Olgy Hepnarové či únos autobusu se studenty a pokus o překročení hranic do SRN, do svého fikčního světa Ondřej Štindl zakomponovává), postavy hlavních hrdinů a svět románu jsou ale ryze vyfabulované, spojnicí a osou procházející všemi třemi úrovněmi románu ovšem zůstává Praha, je to vlastně takový román o (nadčasovém) městě procházejícím historickými zvraty a dějinnými událostmi, které ani komunistická totalita nemůže zlomit...protože Praha je věčná...a nasákne do sebe vše, včetně okupací, válek, revolucí i totalit... Postmoderna se odrazila v koncepci románu, tři nezávislé dějové roviny jsou postmoderně propojeny a vše tu samozřejmě souvisí se vším, postavy spojuje nejen místo jejich pobytu, ale i (zprvu záměrně skrytá) společná historie, zatímco ale první part je zajímavý a díky hlavnímu hrdinovi-vlasovskému vojákovi originální (navíc v české literatuře dosud většinou opomíjený), a part druhý přímo vynikající a strhující, poslední třetí part výtvarníka-sanitáře Ivana je extrémně nestravitelný, neuchopitelný a hlavně maximálně nudný a nezajímavý...o transcendentálním dovětku nemá snad ani cenu psát...to Ondřej Štindl prostě nezvládl...... celý text
Elementární částice
2007,
Michel Houellebecq
Michel Houellebecq ťal do živého. Žijeme ve společnosti, která má všechno, na kontinentu, který už přes 70 let nepoznal válku, těšíme se neobyčejnému blahobytu, bezpečí, hojnosti, bezbřehé svobodě, můžeme naprosto všechno...a přesto v téhle společnosti výrazně chybí pocit naplnění, smyslu, pocit štěstí... Dva nevlastní bratři, symptomaticky velmi vyhranění intelektuálové, a jejich nesnesitelná lehkost bytí na pozadí krize středního věku, na níž se Houellebecq pokouší nastínit příchod sexuální revoluce (personifikované jejich matkou) a její zásadní vliv na životní styl západní společnosti druhé půlky 20. století a popsat ve svých důsledcích destruktivní vliv této přespříliš liberální společnosti jak na svou základní jednotku - rodinu, tak i na nás, elementární částice složitého systému, který byl naprosto rozklížen, rozebrán na prvočinitele. Geniální analýza současného stavu společnosti postavené na extrémním individualismu a morálním relativismu. Fikce? Kdeže...... celý text
Život je jinde
2016,
Milan Kundera
Život je jinde! Román o tom, že revoluce potřebuje mládí a mládí revoluci. A tak trochu také román o mladém Kunderovi - básníku revoluce. O mladém naivnímu mladíkovi, který uvěřil revoluční ideologii. Té sofistikované ,,nositelce pokroku". Uvěřil učení o tom, že staré je třeba smést ve jménu nového. Podlehl duchu a nadšení doby. Román reflektující (opakovaná) selhání levicového intelektuála (navíc ta paralela se studentskými bouřemi roku 1968 v Západní Evropě!). Román o všech mladých básnících - buřičích, kteří chtějí měnit svět. O Jaromilovi, Jiřím Wolkerovi, o Arthuru Rimbaudovi, Lermontovovi... Milanu Kunderovi... Postmoderní román formou i obsahem, v roztříštěné postmoderní naraci, s postmoderně vševědoucím vypravěčem. Musí se nechat, že tohle je na Kunderovi obdivuhodné - že dokáže nastavit zrcadlo i sám sobě...a i když Jaromil na rozdíl od mladého Milana Kundery umírá, možná právě toto je nejvíc symbolické...abych použil slova Churchillova - kdo nebyl v mládí komunistou, nemá srdce, kdo jím ve stáří zůstal, nemá rozum...... celý text
Čekat Vaše odpověď
2010,
Dan Chaon
Čistě postmoderní hra se čtenářem - což je klad, ale zároveň i hendikep podobně koncipovaných postmoderních děl - už dopředu je jasné, že pletenec postav a příběhů, kde všechno souvisí se vším, je postmoderní konstrukt, svědčící sice o inteligenci a umu autora, ale právě v onom konstruktu čtenářsky zranitelný...není dobré, když si coby čtenář u thrilleru na konci řeknu ,,vlastně jsem to čekal"...... celý text
