Radek99
přečtené 198
Už je tady zas
2013,
Timur Vermes
Silná a originální satirická kniha. Předně velká metafora toho, že dnes se dá svět nejlépe ovládnout skrze média (což věděl ve své době i skutečný Hitler, proto to říšské ministerstvo propagandy, Joseph Goebbels, Leni Riefenstahl, UFA, filmové týdeníky v kinech etc). Timur Vermes prostřednictvím fiktivní oživlé postavy říšského vůdce sarkasticky analyzuje současnou německou politickou scénu (proto jeho knihu docení především čtenář, který se v politickém dění u sousedů alespoň trochu orientuje, stejně jako v německých historických reáliích). Co se Vermesovi skutečně povedlo, je oslí můstek mezi literárním Führerem a německou stranou zelených, přičemž se svými vlastními soukmenovci z NPD příliš nesouzní (i tady by jistě proběhla po převzetí moci ,,Noc dlouhých nožů"). A ještě sofistikovanější je fakt, že Hitler coby hlavní hrdina působí jako neškodný mírně podivínský sympaťák, Timur Vermes celkem kongeniálně nastiňuje způsob, jak se kdysi nenápadně a pozvolně dostal k moci, jak ho asi kdysi ve 20. letech vnímal německý národ... Neškodná figurka, která je trochu směšná, ale celkem charismatická, a která z řečnického stupínku na tribuně či skrze televizní obrazovku může říkat vlastně cokoliv, všechny ty kontroverzní věci posluchač/divák apaticky přejde...jen ten holokaust opravdu není vtipný...... celý text
Jo Nesbø jde v sérii o svérázném detektivu Harry Holeovi opravdu zvláštní cestou. Čtu knihy v sérii chronologicky od začátku (všichni, kdo to nedělají, přicházejí o polovinu kouzla norské ságy) a už jsem si několikrát říkal, že se Nesbø už vyčerpal a navigoval Harryho do takové situace, z níž se již nedá vycouvat a poctivě vrátit zpátky ke čtenáři. Přesně tohle jsem cítil po přečtení předchozího Levharta - Harry už po několikáté nějakým zázrakem dotáhl svou ,,mission impossible" do zdárného konce a pak utekl od všeho a spálil mosty takovým způsobem, že prostě musí zůstat na druhé straně světa. Jenže Jo Nesbø zase odhalil trochu záblesku své tvůrčí geniality a ukázal mi jeden z důvodů, proč má smysl ho číst - Harry se mohl vrátit zpátky do Norska snad jen z jediného uvěřitelného důvodu - vyšetřovat vraždu, do které je zapleten Oleg. Musím se přiznat, že sám bych to asi nevymyslel, ač je to řešení naprosto jednoduché a sviští v něm Occamova břitva. Dalším důvodem, proč číst knihy norského autora, je jejich nečernobílost - hlavní postava, (mimo své všude propírané alkoholové závislosti) stojící na straně zákona, není rozhodně typický kladný hrdina, ač policista, v Přízraku už nabývá spíše charakteru gangstera...a má právě to, co dělá v jiných literárních dílech určitý typ gangsterů přitažlivými pro čtenáře/diváky - překračuje sice všechny možné normy a jde neustále ne po hraně (příslovečná ,,walk the line"), ale daleko za hranou zákona, má však svůj vnitřní etický kodex, podle kterého se za všech okolností řídí. Nedá se říci, že Harryho cesta je správná, osobně myslím, že není, protože Harry nejen že přebírá metody mafie, proti které bojuje, takže je stejný jako oni, ale navíc vytváří precedent, že ohnout zákon a vzít ho do svých rukou je správné, už jen při tom faktu, že Harry se sám ve svých soudech několikrát zmýlí a je sveden na úplně falešnou stopu, přesto vykonává exekuce v jeho očích právě podezřelých jako na běžícím páse, což je Achillovou patou všech Nesbøho knih, ale beru to tak, že je to prostě kniha a tohle je ona příslovečná literární licence. Stejně jako ten nejhorší prvek, který mi vadí na literárním Harrym Holeovi - ona kromobyčejná překombinovanost a neuvěřitelnost některých jeho mezních činů - proč musí nutně vypadnout z okna výškové budovy a přežít bez vážnějších následků, proč musí, sic klaustrofobik, nutně plavat v podzemní chodbě a používat všechny ty neuvěřitelné propriety s tím spojené, proč sám z dlouhé chvíle vykostí celou ruskou mafii? Kromě těchto tradičních Skyll a Charybd norského autora je ale jinak příběh opravdu zajímavý, vyniká vynikající prací s detaily, po čase opět důrazem na starou dobrou ,,policejní" práci, krásně popsanou ,,mytologií" ruskojazyčné mafie i drobnokresbou fungování drogové scény uvnitř Osla / Norska a samozřejmě (mnou nejvíc ceněným) norským místopisem, detektivky s Harry Holem jsou svého druhu tou nejlevnější cestovní kanceláří sloužící k tomu poznat trochu víc Norsko... :.)... celý text
Objevení nebe
2010,
Harry Mulisch
Na pozadí věku šílenosti, dějin Evropy 20. století, rozehrává Harry Mulisch skvostný příběh pokusu zachránit lidstvo z osidel osvícenské racionality (metoda Francise Bacona), Nietzscheho nihilismu (světa bez Boha), smlouvy s Ďáblem (vysublimované v peklo Osvětimi). Silná humanistická reakce na dvě světové války, něco tak obludného jako byl holocaust, literární renesance hudby, architektury a matematiky jako úhelných kamenů světa. Max, Ono, Ada, Quinten, andělé... Popis duchovní mapy světa (trojúhelník Střední Evropy, Holandsko, Řím, Jeruzalém). Nádherný příběh, nádherná kniha... Jak to zní nadneseně, přec je to fakt - Harry Mulisch jako Dante Alighieri nového století... Mimochodem podle Wiki bylo Objevení nebe v roce 2007 na základě čtenářské ankety zvoleno nejlepší nizozemskojazyčnou knihou všech dob.... celý text
