1. Domů
2. Autoři
3. Jiří Weil
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 21
• Bazar 13
• Životopis
• Citáty 3
• Diskuze 3

Populární knihy

/ všech 21 knih

Nové komentáře u knih Jiřího Weila

Moskva-hranice

„Ve svém románu Moskva-hranice popisuje Jiří Weil velmi detailně a podmanivě život cizinců v Moskvě, a to na pozadí života a reálií tehdejší ruské společnosti ve 30. letech tuhého stalinismu. Toto prostředí autor dobře poznal, neboť se jako komunistický novinář dlouhodobě zabýval ruskou a sovětskou kulturou, Sovětský svaz několikrát navštívil a v letech 1933-1935 pracoval v Moskevském nakladatelství jako dopisovatel a překlada-tel marxisticko-leninské literatury. Myslím, že se jedná o autorův velmi kritický pohled na stav celé tehdejší sovětské společnosti, který bych nazval paranoiou, která vycházela od Stalina a přes stranické aparátčíky a policii dosahovala až ke každému jednotlivci. Tuto paranoiu bych rozdělil na tři hlavní proudy: 1.až hysterické budovatelské nadšení, jež jednotlivci odnímalo pocit vlastního sebeuvědomění a činilo jej bezvýznamným kolečkem výrobní mašinerie; 2.“špionománii”, kdy po určité době svého obětavého působení ve prospěch sovětské společnosti, byli právě cizinci zatýkáni a ve vykonstruovaných obviněních rovnou popravováni a v lepším případě posíláni do gulagů; 3.tzv. “čistky”, zejména po vraždě vysokého komunistic-kého funkcionáře S. M. Kirova 1. prosince roku 1934, kdy Stalin rozpoutal rozsáhlý teror spojený s masovým zatýkáním, popravami a (i v dnešním Rusku oblíbenými) rozsudky nucených prací – hlavně v řadách sovětských komunistů. (Tato vlna zasáhla i Jiřího Weila, jenž byl v roce 1935 pro-puštěn z nakladatelství, odsouzen a vyloučen ze strany)“... celý text
— paedagogus

---

Hodina pravdy, hodina zkoušky

„Výbor z Weilovy povídkové tvrobyj, které editoval a vydal významný literární kritik Jiří Opelík. Jedná se o průřez tvorby od 20. let 20. století (literární reportáže z cest po Sovětském svazu), přes léta čtyřicátá (po válce vydané ve sbírce Barvy (vydáno 1946)), až po poválečnou dobu (sbírky Mír (vydáno 1949) a Vězeň chillonský (vydáno 1957)). Tématicky se jedná především o tzv. situační prózu, podrobující aktéry povídek mezním momentům v jejich životech a představující jakousi nejvyšší zkoušku jejich lidství – mnohdy jde o přímou konfrontaci se smrtí. Tento tvůrčí aspekt definoval J. Opelík jako „hodinu zkoušky“ – konfrontaci člověka v mezní situaci. V případě sbírek Barvy (1946) a Mír (1949) se jedná o téma fašismu, který připravuje člověka o jeho svobodu, důstojnost, lidství i holý život. U povídek ze sbírky Barvy, věnovaných Weilovým známým, kteří byli fašistickým režimem pronásledováni a vězněni (pro svůj etnický původ nebo politické postoje), je kontrapunktem všeobecného odlidštění a zániku lidských hodnot aspekt „znovuzrození“ – touhy po životě a svobodě, navzdory veškerému útlaku. To vše oděno v poetické formě, která pracuje se symbolikou (např. symbol půdy jako symbol vlasti). Povídky ze sbírky Mír se vyznačují stylizačně určitou „civilností“ a „nebeletričností“ a zaměřují se na své aktéry, které podrobují zkoušce jejich „lidství“ (Opelíkem charakterizované jako „hodina pravdy“). Tyto i další povídky, nezařazené do výše zmíněných sbírek (např. Zlín I – Čaj u Tomáš Bati, Mír – Otázka viny), se vyznačují publicistickým věcným stylem (Weil působil dlouhá léta jako novinář). Výbor je do velké míry is určitou splátkou dluho vůči prozaickému dílu tohoto významného spisovatele a publicisty, který nemohl v několika obdobích svoji tvrobu vydávat – poprvé v době protektorátu, kdy se jako Žid ukrýval v ilegalitě před deportací do koncentračního tábora, podruhé pak v obodbí 1949 – 1956, kdy patřil k zakazovaným autorům kvůli své předešlé kritice stalinismu ve 30. letech. Je zde také akcentován autorův postoj k povídkové tvrobě, kterou považoval za velmi významný prvek, a jejíž aspekty se mj. odrazily v jeho známých poválečných románech – především Život s hvězdou a Na střeše je Mendelssohn. Toda raba, Jiří – nechť je tvá duše navždy vevázána do svazku živých...“... celý text
— tomas6658

---

Život s hvězdou

„Jedno z vrcholných prozaických ztárnění Šoa v tuzemské literatuře (vedle tvorby Lustigovy a Frýdovy), do velké míry autobiografický román zachycující životní úděl Židů v nacisty okupovaném Československu za druhé světové války – postupné a systematické pošlapávání jejich práv a důstojonosti, až po jejich absolutní lidskou degradaci a deportace do vyhlazovacích táborů. Hlavní hrdina románu, bývalý bankovní úředník Josef Roubíček, je jako Žid vystaven stále se stupňujícímu útlaku ze strany nacistů i protektorátní správy. Jedná se o typ „antihrdiny“ – člověka úkorně přijímajícího stále nová a nová nesmyslná nařízení, příkazy a zákazy, jež jej připravily o živobytí i důstojnost, a jež jej stále více utlačují. V těchto mezních situacích uniká do svých niterních myšlenek – zamyšlení nad svým údělem – a k imaginárním dialogům (s bývalou milenkou Růženou, s kocourem Tomášem, se Smrtí). Sleduje nelítostnou mašinerii nacistické perzekuce – ať už jako její úkorný příjemce (pravidelná hlášení na úřadech, kde je vystaven šikaně a ponižování), tak jako zřízenec židovského hřbitova, kde sleduje mnoho pohřbů vlivem vlny sebevražd židovkých obyvatel, hledajících touto cestou únik z tíživé reality odsunu do koncentračních táborů. Ve stupňující se hutné atmosféře bezvýchodnosti vlastní situace, způsobenou tím, že je stále více Židů povoláváno do transportů (včetně jeho strýce a tety, jež jej vychovali) se seznamuje s dělníkem Maternou, který je napojen na odbojové hnutí. Konfrontován se svým údělem a tím, že jeho vlastní odsun je jen otázkou času, odhodlává se do té doby pasivní Roubíček k odchodu do ilegality, jež mu Materna a jeho přátelé nabízí, k vzepření se pouhému pasivnímu „čekání na smrt“: „téměř všichni dávají za pravdu jim, podřizují se jejich zákonům, zatracují ty, kdož nechrtějí již sloužit. Snad již věří, že tamti mají pravdu, když je posílají na smrt, snad je proklínají jen ze své bezmoci a marného vzteku“. Román má výrazné autbiografické prvky (Weil sám prožil válku skrýváním se před rasovou perzekucí, kocour Tomáš je obrazem jeho kočky atd.). Po vzoru hlavních postav z jiných autorových děl (Fischer v Moskvě – hranici i Dřevěné lžíci, Itzig Fidele v Harfeníku) je Josef Roubíček postavou pasivní, bezradnou a po většinu děje odevzdaně přijímající svůj těžký úděl – společenskou ostrakizaci, ponižování, uvržení do anonymity a bezvýznamnosti: „Nezbude mi nic jiného než být číslem, zavěšeným na krku, upevněným na kufru“. Všudypříomné je tíživé vědomí blízkosti smrti a bezvýchodnosti: „Lidé odcházeli nebo mizeli. Lidé se také zabíjeli jedem nebo skokem z vysokých domů. Nespletli tím nikomu účty, jen některá čísla byla nahrazena čísly jinými. Lidé měli čísla a transporty měly čísla“. Tyto jevy jsou popisovány autorem nepateticky, zdánlivě fádně a věcně, což výrazně kontrastuje s vyhrocenou existencionální situací hlavní postavy. Tady lze hledat (a nácházet) paralely s Kafkovým dílem. Kvůli výše jmenovaným charakteristikám (Roubíček se odhodlá k aktivnímu odpouru proti svému zdánlivě předem danému osudu až v závěru románu, jedná individualisticky) a především kvůli kritickému pohledu na Sovětský svaz a jeho společnost v předešlé tvorbě (především romány Moskva – hranice, Dřevěná lžíce) byl Život s hvězdou soudobou kritikou (poprvé vyšel v roce 1949) strhán a na dlouhou dobu nesměl být vydáván a Weil byl i jinak komunistickým režimem postihován. Toda rava, Jiří. Tvé dílo nebude a nesmí být zapomenuto...“... celý text
— tomas6658

---

---

Život s hvězdou

„Život s hvězdou, tohle byla hrozně silná kniha. První čtvrtinu budete cítít úzkost a bolest na srdci. Židovský úředník Josef Roubíček, je tak smířený s tím že je nic, že nic neznamená, že i ty jedny šaty které má na sobě mu nepatří, … Kniha je stará, psaná na základě osobního prožitku, zaměřená na osobní pocity, myšlenky a emoce hlavního hrdiny. Tím že byla poprvé vydána roku 1949, má malinko jiný jazyk a autentické dobové myšlení hlavní postavy, psaná ich formou.“... celý text
— lenka6234

---

Moskva-hranice

„Díky Helle za to, že tuto knížku zpopularizovala. A navíc se mi tedy upřímně četla lépe než Hella. Skvělé beletristicko-dokumentární dílo o Moskvě ve 30. letech, o budovatelském duchu (asi by mě to taky nakazilo!) a nelidském odlidštění, kde každý je jen kolečko v soukolí, které spěje k lepším zítřkům. A když se to někomu nelíbí, tak se z něho udělá vnitřní nepřítel a nechá se odsoudit davem. Jak prosté...“... celý text
— SuperSojka