Život s hvězdou

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román vypráví o židovském úředníkovi, který se skrývá před transportem na předměstí a žije v očekávání nevyhnutelné smrti. V kritickém okamžiku se vzchopí a rozhodne se zápasit o svůj život.

Předmluvu „Jiří Weil a moderní román“ napsala Růžena Grebeníčková.

https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56696/big_zivot-s-hvezdou-swh-56696.jpg 4.2134
Nahrávám...

Komentáře (22)

Kniha Život s hvězdou

holkazbrooklynu
24. března

Skvělá kniha se židovskou tématikou. Dokonalá volba k maturitě, není to dlouhé, zasmějete se a děj je v celku poutavý.

žlučníkář
01.10.2021

Josef Pepi Roubíček je pohodář a proplouvá si životem, dokud ho nedonutěj přišít si na srdce hvězdu. Neznamená to zrovna, že by ve svý čtvrti začal dělat šerifa. Ba právě naopak. Pepi se bojí smrti, což se dá pochopit. Kdyby mi smrt poklepala na rameno, asi bych jí neutek. Nevím, jestli to někdo z Vás zkoušel, ale s plnejma kalhotama se blbě běhá.

Kdybych to porovnal s Fuchsovým Theo Mudstockem, tak jak Pepi, tak Theo čekaj, až na ně přijde řada s transportem. Oba se bojej a kalhoty si plnit nemůžou. Maj totiž jenom jedny a ty jsou už docela dost děravý. Theo trénuje na koncentrák, takže pohodička, fórky, ty jsou ty tam a vlastně ani moc nežije.
Pepi se bojí smrti a snaží se přežít a najít si něco pozitivního na tom žít v marastu a kličkovat mezi všema vyhláškama proti falešnejm šerifům.

Pak mu kámoš, co není šerif valí do hlavy různý rady a vychytávky. Pepi v noci přemejšlí a pak si řekne hovno! a začne se vzpouzet. V noci chodí bez hvězdy a dokonce se i zhuláká. Pořád je to tak, že když jsou ve městě svině, tak se vždycky najde někdo, kdo pomůže i když mu hrozí leda tak svačina v podobě olova. Taky se dozvíme, co všechno se dá v bídě kouřit a z čeho všeho jde vařit čaj. Narozdíl od thea to není tak ponurý a Pepi mi byl sympatickej. Klidně bych uvítal pár stránek navíc. Sice by mi hned zvonil budík, ale myslím, že bych nelitoval...


Páájinka
31.05.2021

Je to kniha o tom, jak postupně ukrajovali Němci Židům práva. Je to před tím než nastoupili do transportu. Skvěle napsané, hodně o přemýšlení a o tom, co člověk vlastně potřebuje k životu. Úžasná kniha

Lejčís
10.01.2021

(+ SPOILER) Josef Roubíček je osamocený Žid, bývalý bankovní úředník, který žije v polorozpadlém domě v Praze za časů protektorátu. Společnost mu dělá toulavý kocour a také často navštěvuje nebojácného dělníka Maternu, který se chce nacistům za každou cenu postavit. A ještě je tu Růžena. Teda vlastně není, ale Josef s ní i tak mluví ve svých představách. Vzpomíná a omlouvá se jí, že ji neposlechl, když ho nabádala, aby utekli. Nyní je neznámo kde se svým manželem.

Weilův styl není tak úplně zaostřený na děj jako spíš na vnitřní pocity hlavního hrdiny. A na jeho postupný vývoj. Josef je zpočátku poslušný, odevzdaně plní všechna nařízení, nebouří se. Sledujeme, jak prožívá pocity z transportů do koncentračních táborů, aniž by věděl, kam tyto transporty míří. Ze všech stran vnímá různé pohledy na situaci, lidé jsou neinformovaní a každý má jiné hrůzostrašné nebo naopak uklidňující scénáře, které "někde" slyšel. Teprve návštevy u Maternu dodají Josefovi trochu odvahy a když se nějakým zázrakem vyhne transportu, začne nařízení porušovat. Když pak přijdou dvě pro Josefa zdrcující zjištění a on ví, že už nemá co ztratit, jelikož žije život, který pro něj pozbyl smyslu, začne se nacistům vysmívat. Nemohou mu již nic vzít, protože nic nemá, jedině ten bezcenný život, který on už stejně nepotřebuje.

Ta kniha je opravdu hodně depresivní, přesto v ní mezi řádky cítíte jistou naději, odlehčení, možná povznesení. Nečetla jsem ještě žádnou knihu z doby 2. světové války, ve které by byla tak ostentativně dávána najevo radost z toho, že hlavní hrdina nemá nic. Nemohli mu nic vzít, takže byl svobodný. Těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně. Mám z toho tak rozporuplný pocity, jako jsem z knihy už sakra dlouho neměla.
Nicméně pokud Vás zajímá život v protektorátu, určitě doporučuju. Knih o koncentrácích je plno, ale ten protektorát jako takový není zrovna moc časté téma.

WildEv
08.01.2021

Za mě jedna z nejlepších děl o holocaustu, kterou znám. Přečtena jedním dechem, i když neznám vlastně knihu s podobným tématem, která by se dala odložit. Vyskočila mi až husí kůže na těle, jak moc vás zasáhne atmosféra děje už jen z pár řádků.

Cortegos
27.10.2020

Velice tížívá, depresivní, ale dobře napsaná - čte se velice dobře. Člověk, který je zvyklý na díla o holocaustu, knihu ocení možná více. Pro mě byl Život s hvězdou vlastně čtenářskou prvotinou o postavení židovského obyvatelstva za války. Čtení nebylo příjemným zážitkem, což nutně vyplývá z obsahu. Měl jsem pocit, že příběh, který se vypráví, je absolutně vymyšlený, neuskutečnitelný, což možná je zapříčiněno tím, že dnešní člověk si nedokáže představit tu zrůdnost války.

Andrrew
25.10.2020

Tak trochu pozapomenutá perla české válečné a okupační prózy. Román, který o okupaci, holokaustu a situaci židů obecně promlouvá skrze hlavní postavu, která velmi nápadně připomíná postavy Kafkovy, obyčejného obchodního úředníka Josefa Roubíčka ,,který je okupací prudce vyšinut z pravidelného chodu své práce a střídmých rozkoší do světa docela cizího. Přestává žít svým vlastním životem a musí žít životem, který pro něj oni vymysleli. Tento život pak, organizovaný a řízený s raciálností a byrokratickou důkladností vpravdě německou, ústí do šílené a zrůdné iracionality, do chorobné a nelidské absurdnosti" (píše v doslovu knihy Jan Grossmann).

Žít cizím životem, životem, který pro nás vymyslili - tato násilná determinace života postiženého židovského národa je hlavním tématem tohoto románu. Zotročení, ponížení lidé, kteří si nemůžou být jisti dnem ani hodiny, kdy budou vyslání na svou poslední štaci. U hlavní postavy však vlivem vnějších okolností dochází k zásadnímu přerodu, který pro Josefa Roubíčka není vůbec jednoduchý, protože je neustále utiskován zrůdnou nacistickou ideologií a navíc při něm řeší spoustu morálních otázek, ale nakonec se jeví správným a jediným východiskem.

Kniha je to velmi čtivá i přesto, že se valná většina děje soustředí na každodenní, obyčejné události a místy se trochu vleče, ale v tom to právě vězí. Tragédie tohoto židovství není vrcholnou tragédií osvětimského plynu, je to tragédie každodenního úmorného zdolávání a podkopávání lidství obrovskou a jakoby neviditelnou mocí, nepochopitelnou ve své nesmyslnosti.

rencovav
30.06.2020

1) Naprosto nerozumím tomu, proč jsem se s Jiřím Weilem až doposud nesetkala. Proč jsme se o něm neučili, proč nestálo jeho jméno ani v učebnici literatury, kterou jsem používala při přípravě na maturitu. Proč Češi ignorují někoho, kdo má v zahraničí takový ohlas?
2) Kniha byla poměrně jednoduchá a přesto tak strašně moc náročná... Nedokážu to popsat. Začala jsem ji číst v němčině, ale nakonec se mi podařilo sehnat si českou verzi. I tak jsem některé stránky musela číst dvakrát, abych je pochopila. A přitom ten styl opravdu není na první pohled náročný - jednoduché věty, přímé sdělování myšlenek. Ale přece... Trošku mi to připomíná styl Kafky.
3) Myslím, že po této zkušenosti už nebudu nikdy schopna číst nějakou beletrii, která se snaží upoutat pozornost tím, že se děj odehrává za druhé světové války. Tohle bylo naprosto něco jiného. Autentické - a přesto je to fikce. Neteče tam krev a slzy, nepadají silná slova a lidé neumírají - tedy ano, někde v pozadí, ale o to tam vůbec nejde. Děsivá atmosféra se totiž dá vyjádřit i jinak, člověk může být proměněn v číslo mnohem nenápadněji, mnohem surověji, než explicitním vyobrazením této skutečnosti...
4) O této knize budu psát seminární práci. Což mě trochu děsí, protože se musím přiznat, že jsem závěru knihy příliš neporozuměla, nevím vlastně, co se tam stalo. Ale možná proto bude dobrý nápad zvolit hermeneutiku jako jednu z filosofických teorií, z jejichž úhlu pohledu se na knihu budu dívat.
A nejlepší na tom je, že se na to psaní seminární práce, pitvání textu a srovnávání s německou verzí vlastně strašně těším.

1