Jiří Weil

Weil vytrpěl nejen o nacistů, ale i od těch, které sám podporoval:

Na konci roku 1934 se dostal do soukolí politických procesů a čistek v komunistickém aparátu, následujících po vraždě S. M. Kirova, v lednu a únoru 1935 byl orgány Kominterny vyšetřován, propuštěn z vydavatelství a vyloučen z komunistické strany. V březnu byl za trest odeslán na pracovní převýchovu do kolonie československých družstevníků Interhelpo u hlavního města Frunze (dříve a dnes Biškek) v Kirgizii, odkud byl hned v červnu na základě nařízení o snižování počtu administrativních sil rovněž propuštěn. Nebyl mu umožněn návrat do Moskvy a od konce léta byl nasazen na nucené práce v Karagandském nápravně-pracovním táboře v oblasti Balchašského jezera v Kazachstánu.
Za okupace se při skrývání v židovské nemocnici přes den zdržoval v márnici, kde mohl kdykoli předstírat, že je mrtvola a v noci pobýval na oddělení, kde rozmlouval s lékaři. Přežít mu pomohl i cestovatel Alberto Vojtěch Frič. Ale i když přežil vyvražďování Židů, neměl klid.
Po válce byl roku 1950 vyloučen ze Svazu spisovatelů jako trockista. Z jeho knih neprošla komunistickou cenzurou jen jedna: Život s hvězdou. O svém pobytu v sovětských nápravných zařízeních Weil nikdy nevyprávěl. Poslední rok mu byl přiznán invalidní důchod; zemřel na leukémii. – Byl členem Devětsilu a Bloku, ve 40. a 50. letech se s ním sblížil okruh literátů kolem Jiřího Koláře, působící mimo oficiální instituce a měřítka stalinistické kultury.
Jak pravil ve své fiktivní řeči nad jeho rakví Jan Vladislav: "A proto plačme, vážení přítomní. On sice odešel a neřekl nám nic, co si nese v té aktovce a koho to schovává pod tou rádiovkou a v tom zimáku, on sice odešel a nezavřel dveře, ale my tady pořád ještě jsme."