Dřevěná lžíce

Dřevěná lžíce https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38545/bmid_drevena-lzice-yJ2-38545.jpg 4 13 5

Román volně navazuje na román: Moskva-hranice. Zobrazuje budování sovětského státu a líčí krutost řádu, který zcela potlačil význam individuality a svobodu jednotlivce. Hrdina knihy Tony Stricker tragicky zahyne na stavbě druhé pětiletky, na Balchaši. Textologicky připravily Jarmila Víšková a Alice Jedličková. Doslov „Shledávám, chtě chválit skutky božské, že bohové jsou zlí...“ napsala Alice Jedličková. Vydavatelskou poznámku napsala Jarmila Víšková.... celý text

Komentáře (5)


jozik_v_tumane
jozik_v_tumane
27.09.2022 2 z 5

Úmorné. Kdybych měl hodnotit, jak mě to bavilo, tak jednoznačně nula hvězd. Dočetl jsem to jen díky pochybnému intelektuálnímu zájmu o problematiku, se sebezapřením. Opravdu si nejsem jistý, jestli autor píše tak nudným stylem proto, že prostě neumí psát, nebo protože chce takto reprodukovat šeď, zoufalství a bezvýchodnost popisovaného světa – jednoho sovětského lágru. Asi je to kombinace obojího. Nemá to vůbec žádný duchovní přesah, nevidím v tom vůbec žádnou naději, je to jen neuvěřitelně strohé konstatování totální bezmoci člověka proti "osudu" – společenskému systému SSSR. Systém si pohrává s lidskými osudy zcela nahodile a nesmyslně, nikdo se proti němu nemůže vzepřít. Je úplně jedno, jestli je člověk nahoře nebo dole, jestli v komunismus věří nebo ne, v každém případě je to zoufalství, protože cokoli v životě dokáže není nikdy jeho zásluha, vždy jen otázka náhody. Trestanci, jež se sedřou z kůže, třeba získají vyznamenání a jsou z tábora předčasně propuštěni, ale je evidentní, že žádné štěstí je nečeká a že se kdykoli znovu mohou dostat, bez vlastního zavinění, do této zoufalé situace. V knize nejsou vůbec rozváděny jakékoli názory / postoje postav, ty zůstávají absolutně ploché a neživotné, stejně tak zůstává nevysloven a zcela nejistý názor autora. Je jasné, že kniha není oslavou sovětského zřízení, ale není v podstatě ani jeho kritikou. Je jen holým konstatováním absolutně zoufalé skutečnosti. Nevím, co si z toho mám vzít. Pro dnešního člověka je prostě nepochopitelné, jak tak nelidskému systému, který zabíjí lidi po statisících, mohl někdo věřit nebo s ním být jakýmkoli způsobem smířený. Postavy se ve vztahu k Systému pohybují na škále od pasivního zklamání (Alexandr Alexandrovič) a "hrdinné" odevzdanosti osudu (Tony Stricker) po nepochopitelné budovatelské nadšení (Lída Raisová) tváří v tvář bídně hynoucím tisícům. Vysoce depresivní četba. Není v tom sebemenší záblesk naděje. Strašné! Jediná příběhová linka, která mě jakž takž bavila, byl život vysokého hodnostáře A. A. před jeho pádem na dno, který ve všudypřítomné paranoii tušil – ale to není těžiště textu. Zkrátka: jestli autorovým záměrem bylo napsat text, který je utrpení číst, aby na čtenáře přenesl zkušenost utrpení života ve Svazu, tak to se mu povedlo. Není mi jasné, jaký to má smysl.

los
los
18.01.2021 3 z 5

Moskva-hranice mě čtenářsky zaujala o trochu více, ve Dřevěné lžíci je děj v podstatě úplně upozaděn ve prospěch formy (propracovaná kompozice linií jednotlivých postav), postavy jsou typizované až na takovou míru, aby zapadly do "mytologie svého světa"; vyprávění je popisné, výrazně zobecňující - a o tu absenci vývoje děsivější; doporučuju i připojený literárněhistorický komentář a ediční zprávu o rukopisu a přípravě textu románu k opožděnému vydání


Hledam94
Hledam94
09.07.2020 5 z 5

(SPOILER) Výborná kniha, vycházející do určité míry z vlastních zážitků (alter egem je stejně jako v Moskvě-hranici Jan Fischer). Zajímavě postavená kompozice, kdy sledujeme paralelně osudy čtyř naprosto rozdílných postav, které "směřují" k stavbě na Balchaši, ale tam se jen "míjejí". Příběh Tonyho působí na první pohled trochu budovatelsky, ale má vnitřní logiku, Janův příběh je smutný, ale výborný, Alexander dostal, co si zasloužil a Lída, ta je budovatelská až ad absurdum. K mistroství je dotažen princip užitý už v Moskvě-hranici, kdy se vypravěč ponořuje do myšlenek a psychologie hlavních hrdinů, sledujeme situaci hlavně z jejich pohledu. Za zmínku stojí opakovaný návrat týž motivů, hrdinové se několikrát zabývají touž myšlenkou, vracejí se celé věty / slovní spojení. Krátká knížka, která se četla sama jedním dechem.

MaxK
MaxK
25.01.2019 5 z 5

Kdyby autor nevycházel ze skutečných událostí a svých vlastních zkušeností, nazval bych knihu dystopickým budovatelským románem.

babicka_amalka
babicka_amalka
19.02.2017 5 z 5

skvělé, i když značně drsné čtení