precetl
přečtené 127
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
2010,
Haruki Murakami
Po přečtení Murakamiho knihy Kafka na pobřeží jsem se nadšeně pustil do čtení dalšího jeho románu Konec světa. Těšil jsem se na to, že i tato kniha mě od první stránky okamžitě pohltí a bude se číst sama. To jsem se ale přepočítal. Pohlcení nepřišlo ani na první ani na desáté ani na padesáté stránce. Už jsem byl téměř rozhodnutý knihu nedočíst a nad Murakamim zlomit hůl. Bylo mi však líto těch nedočtených stránek, a tak jsem se s velkým sebezapřením hrdinně prokousával románem dál. Nyní jsem sám sobě vděčný, že jsem to nevzdal. Asi po první třetině mě kniha začínala bavit víc a víc, až jsem se nakonec do děje ponořil natolik, že už nebylo úniku. Román se, stejně jako Kafka na pobřeží, skládá ze dvou dějových linií, které se pravidelně střídají. Zde se jedná o dva paralelní světy hlavního hrdiny. Čtenář prožívá jeho dobrodružství v tom „normálním“ světě tak jak ho známe my, a zároveň s ním putuje jinou realitou nacházející se ve skrytu jeho vědomí. Bylo pro mě velice zajímavé s každou další stránkou kousek po kousku odhalovat tajemství hrdinovy mysli a s napětím očekávat jeho rozuzlení.... celý text
Kafka na pobřeží
2010,
Haruki Murakami
Tato kniha byla první, kterou jsem od Murakamiho četl, a svou první stránkou mě ihned vtáhla do děje a už nepustila. Román je rozdělen na dvě zdánlivě na sobě nezávislé dějové linie. Dva příběhy. Dva hlavní hrdinové. Každý je úplně jiný, i jejich příběhy jsou naprosto rozdílné. Postupně se však začíná vynořovat jejich vzájemná souvislost. Oba příběhy v sobě mají svá tajemství, k jejichž odhalení se čtenář více či méně přibližuje, tak aby nakonec zjistil, že to největší tajemství si nechal autor pro sebe. Murakami ve čtenáři otevírá Pandořinu skříňku jeho vlastních myšlenek a jejich působení na okolní svět, a předkládá mu k úvaze otázku odpovědnosti za to, co si myslíme.... celý text
