PolarBear
přečtené 45
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
Čtu ráda české autorky. Tohle byla poněkud depka, nicméně o takových věcech se musí psát. Bohužel také znám rodiny, kde se věří, že násilí je naprosto normální a ospravedlnitelnou součástí výchovy. Kde je dokonale uklizená domácnost důležitější než štěstí a spokojenost dětí. Oceňuji, že se někdo do takového tématu pustil, jen se obávám, že ti, kteří se takového zla na svých dětech dopouštějí, si při čtení pomyslí, že Bářinu mámu chápou a Bára byla "spratek". Protože tito lidé obvykle sebereflexe schopní nebývají a svůj způsob výchovy hájí za každou cenu. Jedné, co bych vytkla je, že příběh tváří, jako když se odehrává v současnosti, ale já měla pořád pocit, že se nacházíme spíš v době, kdy byli dětmi dnešní čtyřicátníci až padesátníci. Některé reálie mi připadaly "retro". Kdyby bylo uvedeno, že se kniha odehrává třeba v 80. letech, připadalo by mi vše věrohodnější.... celý text
Dům na samotě
2011,
Michaela Klevisová
Na základě kladných komentářů jsem si ji vybrala do čtenářské výzvy. Je to dobrá detektivka klasického střihu s hezky propracovanými postavami, možná i trochu víc román než jen čistokrevná krimi. Nebude asi bavit čtenáře, kteří od detektivky očekávají akční scény a hrůzyplné popisy. Kdo má rád spíš krimi britského střihu, toho potěší dobře vykreslené vesnické prostředí, strašidelné pasáže o ženě, která žije sama ve starém domě na samotě. V čem s komentáři z poslední doby nesouhlasím je to, že mi vůbec nevadilo, že nebylo vysvětleno, co se stalo s chlapcem jménem Radim. V literatuře je běžné, že některé dějové linky zůstávají otevřené a autor nechá prostor pro fantazii čtenářů. Já to mám právě ráda, že se pak můžu domýšlet... Skalní čtenáři detektivek na to ale asi nejsou zvyklí. Podle mě to tak autorka nechala schválně - ono se asi těžko stane, že spisovatel něco "zapomene" vysvětlit :-) Co bych vytkla je, že nebyla ještě více zdůrazněná ta "koňská" linka příběhu. Ta mě bavila velmi a toto prostředí se v české literatuře moc často neobjevuje.... celý text
Věci, na které nastal čas
2020,
Petra Soukupová
Je to jako proměnit se v mouchu a sednout si na stěnu u sousedů v obýváku. Věrné dialogy, každodenní situace, popsané do nejmenších detailů. Přesto mi k tomu, abych dala pátou hvězdu, scházel nějaký moment překvapení. Od jisté chvíle se příběh odvíjel přesně tam, kam jsem si myslela, že se odvine... Ono v realitě by to možná dopadlo právě takhle. Ale i tak...... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
To je zvláštní, úplně stejně jako komentář přede mnou - rok jsem ji měla doma a až teď jsem si ji přečetla... no, spíš jsem ji zhltla. Je to klenot, jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Vyhovuje mi styl autorky, která se nesnaží o žádné jazykové extravagance, ale prostě vypráví příběh - a vypráví ho tak, že jste tam, vžíváte se a prožíváte vše s postavami. Tuhle krásnou knihu o těžké době by si měl přečíst každý. Třeba bychom si pak přestali pořád tolik stěžovat a více si vážili toho, jak můžeme žít. P.S. Kdybych mohla, dala bych hvězdiček deset.... celý text
Prolhaný život dospělých
2020,
Elena Ferrante
Hezky popsané prostředí, začátek slibný, postava tety Vittorie mě bavila, ale pak se to celé začalo nějak rozmělňovat a uhýbat směrem, který mě nebavil. Vlastně ani nevím, proč zkouším další knihy od autorky, když mi zatím ještě žádná nesedla. Sice se neví, kdo je doopravdy Elena Ferrante, ale podle mě jedno je jisté: je to někdo nevyrovnaný, nejistý, negativistický, bojující s nějakými vnitřními běsy, neschopný najít vnitřní klid a rovnováhu. Tak možná proto, že tam za tím tohle cítím, mi to nesedí.... celý text
Veselí
2018,
Radka Třeštíková
Moje první Třeštíková, tak jsem neměla žádná očekávání, prostě jsem jen byla zvědavá, jak autorka píše. A nadšení! Humor, krásně popsané prostředí maloměsta, sice s jistou nadsázkou, ale ta v tomto stylu literatury vůbec nevadí, naopak. Citlivě popsaný vztah hlavní hrdinky k rodičům. Ty vážnější pasáže jsou ještě lepší než ty odlehčené, ale právě jak se tam mísí to veselé a smutné, to je na knize asi nejlepší. Já bych to shrnula tak, že je to příběh o tom, jak nezralá a nevyrovnaná mladá žena nakonec musela dospět.... celý text
Stříbrná křídla
2020,
Camilla Läckberg
Zklamání. Hlavní hrdinka působí papírově, vůbec jsem jí nevěřila. Je nesympatická, povrchní, chová se nelogicky. Jistě, měla těžké dětství, ale stejně jsem s ní nedokázala sympatizovat. Ani si nemyslím, že je to "silná" žena, protože kdyby byla opravdu silná, vykašle se na pomstu a spíš se soustředí na sebe a svůj nový život. Proč toto zplodila autorka tak dobrých detektivek, mi zůstává záhadou.... celý text
Tři jablka spadlá z nebe
2020,
Narine Abgarjan
Literární lahůdka. Příběh z vesničky v Arménii, o tamních ženách a jejich těžkém (ale i krásném) životě. O vůli přežít a schopnosti radovat se z mála. Opravdu příjemné zpestření. Po přečtení knihy si teprve uvědomíte, jak je většina v současné době vydávaných knih "na jedno brdo".... celý text
Milé dítě
2020,
Romy Hausmann
Na to, co je to za žánr, podle mě nadstandardní literární kvalita. Moc hezky napsané, jde se do hloubky, zajímavé zamyšlení nad tím, že pro děti byl život v zajetí vlastně normální, byl to jejich domov, do kterého se chtěly vrátit. Můžu doporučit, pokud hledáte napětí, ale ne hloupý a prvoplánový děj.... celý text
Hra na lháře
2018,
Ruth Ware (p)
Krásně popsané prostředí přímořské vesnice a starého mlýna u přílivových tůní. Prostředí pro mě nakonec vlastně bylo z celé knížky nejpoutavější a už jen kvůli němu nelituji, že jsem ji četla. V příběhu mi ale některé věci připadaly nevěrohodné, například: jak mohla hlavní hrdinka cítit tak silné pouto ke kamarádkám, které jí byly blízké v patnácti, ale prožila s nimi jen jeden rok a od té doby se viděly jen dvakrát??? O finálním rozuzlení nemluvě. Nicméně časté zmínky o vztahu hlavní hrdinky s jejím miminkem a časté zmínky o kojení mi vůbec nevadily, ten vztah byl popsán moc hezky, intimně, opravdově a připadalo mi super, že se nestalo nic hloupě prvoplánového ve stylu únos dítěte apod. Jako nenáročné čtení, když si potřebujete vyčistit hlavu, se dá knížka doporučit.... celý text
V lesích
2010,
Tana French
Mám přečtenou celou Tanu French, tuhle jsem si nechávala na konec, ale je to spíš zklamání. Slibně rozjetý příběh se tak nějak rozplizne. Některé scény jsou strašně protahované, až jsem musela přeskakovat stránky. Ona tahle autorka bývá taková "ukecanější", ale jinde mi to tolik nevadilo. Nevěrohodná mi připadala postava Rosalind, která mluvila jak postava z románu Na větrné hůrce, nikoli jako sedmnáctiletá holka ze současnosti (možná je to ale překladem?). A pak bylo přehnané to důvěrné přátelství dvou hlavních hrdinů, muže a ženy - Rob tam opakovaně tvrdí, že je pro něj Cassie jen kamarádka, ale kdyby to tak opravdu bylo, nevšímal by si každého jejího pohybu, pohledu, úsměvu atd. Asi je na tom znát, že to byla prvotina.... celý text