Percabethka přečtené 689

Promýšlet architekturu 2013, Peter Zumthor

“Asociativní, divoké, svobodné, uspořádané i systematické přemýšlení v obrazech, v architektonických, prostorových, barevných a smyslových obrazech - to je moje nejmilejší definice projektování.” Tahle kniha čtenáři nepředá žádné nové vědomosti či tipy, jak lépe promýšlet architekturu. Jak lépe navrhnout proporce, kolik oken a jak velké místnosti. Ne. Předá mu totiž něco mnohem zásadnějšího. Otevře mu oči a naučí ho o architektuře přemýšlet jako o živém organismu, který by měl vrůst do okolní krajiny, dělat ji krásnější. Naučí ho naciťovat atmosféru ulic, zákoutí i příjemných interiérů. Peter Zumthor celou dobu jen filosofuje, o přírodě, o hudbě, o poezii, o architektuře. O kráse a umění. A nenápadně nabádá architekty, aby dělali totéž. Aby propojovali různé druhy umění, snažili se o soulad budov s přírodou, stavěli krásné domy, o které bude někdo rád pečovat. Aby promýšleli architekturu…... celý text

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii 2017, Ladislav Zibura

Po poslechu několika skvělých rozhovorů se Ziburou jsem se na tenhle cestopis opravdu těšila. Musím ale přiznat, že jsem celkem zklamaná. Přijde mi, že 80 % knihy Zibura jen vypráví co a s kým pil, kde si kupoval alkohol a jak s kocovinou jezdil na kole. Těch zbylých dvacet procent jsou pak většinou krátké příběhy místních lidí, kterých je ale příliš v poměru k nějakému popisu krajiny. Co se mi ale líbilo je Ziburova stylistika - knihu to ale nezachránilo a já se většinou do čtení docela nutila.... celý text

Pes baskervillský 1978, Arthur Conan Doyle

Kniha se mi moc líbila, hlavně pro svou tajemnou a napjatou atmosféru. I případ mi tentokrát přišel opravdu zajímavý. Co mi ale trochu scházelo byla přítomnost Sherlocka, kvůli kterému jsem knihu převážně četla - a pak také vysvětlení historických úmrtí způsobených baskervillským psem. Pokud si dobře vzpomínám, umírali všichni členové rodu za podivných okolností, tak jsem až do konce očekávala nějaký jednotící charakter, který se ale nedostavil…... celý text

Studie v šarlatové 2021, Arthur Conan Doyle

Možná to bylo tím, že znám příběh ze seriálové adaptace, možná tím, že jsem se po Poeových povídkách těšila na delší detektivní román… Příběh mi každopádně přišel moc krátký, pomalu jsem se ani nerozkoukala a Sherlock už držel spoutaného vraha. Na jednu stranu oceňuji, že jsme se tak obsáhle dozvěděli o historii Arthura a Lucie a naskytlo se nám tu proto morální dilema, zda byl vrah v právu - a rozhodnutí nechává Doyle jen na nás, protože k soudu v knize nestihne dojít. Na druhou stranu, kdyby celou tu americkou kapitolu vypustil a nahradil ji nějakou další zápletkou, během níž by Sherlock dál pátral po vrahovi, možná by mi kniha přišla zajímavější. I tak se mi ale příběh líbil, stejně jako autorův styl psaní, a někdy si určitě přečtu i další díly.... celý text

Smrtelné stroje 2018, Philip Reeve

Mrzí mě, že jsem se ke knížce nedostala dřív, oproti filmu se moc líbila a věřím, že kdybych ji četla třeba ve dvanácti, dokázala bych se do ní začíst a užít si ji.... celý text

Zvon 2021, Neal Shusterman

Skvělé! Ačkoli jde o sci-fi knihu, autor se mnohem víc než příběhu samotnému věnoval filosofickým úvahám o AI - jaká by měla mít práva a omezení, co by ji v případě řízení světa odlišovalo od “Boha”, jak se časem mění názor lidí na ni atd. Zároveň autor z recese vymýšlí nové nábožensví a věnuje se všemu od jeho vzniku až po teologické teorie napsané o stovky let později, které už s tím původním náboženstvím nemají moc společného.... celý text

Nimbus 2019, Neal Shusterman

Plochost charakterů a distancovaný způsob vyprávění, které jsem v minulém díle kritizovala, musím v tomhle naopak ocenit. Díky tomu je totiž autor schopný přidat asi padesát nových dělových linek, které pak splétá dohromady - a příběh je díky tomu daleko zajímavější. Hodně oceňuji i filosofické otázky, kterým se autor po celou dobu věnuje. A taky propojení příběhu s operou Aida.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Příběh mi přijde celkem originální a oceňuji komplexnost světa - všechny pro mě nelogické věci autor v průběhu knihy vysvětlil - ale do knihy se kvůli plochým charakterům postav a hrozně distancovanému způsobu vyprávění nedá moc začíst. Zároveň mě ale asi zajímá, co se bude dít dál, takže si přečtu i další díly...... celý text

Zámek 2020, Franz Kafka

*čteno v originále* Od začátku až do konce knihy jsem měla pocit, jako bych četla nějaký sequel k Procesu. Nebo Proces z alternativního vesmíru. Ani ne tolik kvůli skoro stejnému jménu hlavních protagonistů, ale spíš kvůli stejným situacím, do kterých se dostávali, jen třeba z jiných důvodů a s jiným vyústěním. A také proto, že se oba K. dostali do společností, ve kterých lidé jednali naprosto nelogicky podle nějakých naučených vzorců a tradic a jakkoli nesmyslné to oběma K. zpočátku přišlo, postupně se přizpůsobili a začali se chovat stejně. Zajímalo by mě, jestli Zámek původně nebyla Kafkova pojišťovna, do které se “zeměměřiči” chodili pojišťovat, ale nerozuměli zdejšímu systému a i když chtěli, nikdy se nesetkali s nikým jiným než s nižšími úředníky. Kdo ví...... celý text

Ortel 2001, Franz Kafka

*čteno v originále* Ať už čtenář v díle vidí popis stařecké demence, odkaz na Kafkova všemocného otce, nebo jen psychologický text o člověku žijícím ve stínu někoho, kdo ho ovládá a zároveň rozumí jeho vztahům a myšlenkám lépe než on sám... je tahle knížečka výborná!... celý text

Goliáš 2012, Scott Westerfeld

Tahle série byla prostě výborná! Příběh, vzducholodě, stylistika, historie, vzducholodě, steampunk, ... a vzducholodě!

Behemót 2011, Scott Westerfeld

Druhý díl se mi líbil stejně jako předchozí, přibyla tu nová zajímavá historická fakta a navíc se autor hodně rozepsal o feminismu a emancipaci. A samotná dějová linka mi přišla zajímavější než u prvního dílu...... celý text

Leviatan 2011, Scott Westerfeld

Skvělá kniha! Nejen příběhem, stylistikou, originalitou a ilustracemi, ale i svou edukativní funkcí. Líbí se mi, že na konci navíc autor vypsal všechny reálné a smyšlené/upravené události.... celý text

Tři temné koruny 2019, Kendare Blake

Spíš než YA fantasy je tahle knížka červená knihovna plná plochých postav a plytkých dialogů. Nic jsem od ní nečekala a přesto mě dokázala zklamat. Přijde mi, že autorka vymyslela poměrně originální zápletku, to musím ocenit, ale měla ji poradit někomu, kdo umí psát. Celý děj byl zdlouhavý a poměrně chaotický, bylo tu mnoho nevysvětlených věcí (minimálně v první polovině knihy, pak jsem jí odložila a dál číst nehodlám), zároveň tu bylo nepřeberné množství postav, kterým se ale autorka neměla čas věnovat a nějak rozkreslit jejich charakter, hlavní hrdinky byly hrozně hloupoučké a co se dialogů a stylistiky týče, tak jsem během čtení div nepociťovala fyzickou bolest. Za mě brak a ztráta času...... celý text

Tulák po hvězdách 2017, Jack London

Už když se mi tahle kniha dostala poprvé do rukou, byla jsem překvapená, že tuhle ezo věc napsal zrovna Jack London - a navíc dřív jak před sto lety. Zaujalo mě to a teď jsem za to ráda, protože se mi celá kniha líbila, ačkoli je tu pár věcí, které mi vadily. Hlavní z nich je samotná postava Darella Standinga, která mi byla silně nesympatická, nejvíc mě však rušilo to, že byl Darell v každém životě někdo super-důležitý a nikdy to nebyl třeba obyčejný sedlák nebo já nevím kdo. Zároveň mi přišlo zvláštní, že i když kniha začíná příhodou o dívce, která se vracela do minulých životů a byla střídavě muž/žena, Darrel byl v každém životě muž. London si měl podle mě vybrat jeden způsob a pak ho použít u obou postav. No a nakonec mi dost vadil Londonův pohled na ženy, ale vzhledem k tomu, že Tulák po hvězdách vyšel poprvé v roce 1915, dá se to tolerovat.... celý text

Dílo Jiřího Wolkra 1958, Jiří Wolker

Wolkerova poezie je asi mou vůbec nejmilejší a k mnoha jeho básním se vracím stále dokola. Z prózy a dramat jsem ale trochu zklamaná. Ačkoli se mi po stylistické stránce líbí, jejich obsah mi moc blízký nebyl a často jsem se musela nutit, abych dannou povídku, pohádku nebo hru dočetla. Za poezii proto dávám 5*, za prózu 3.... celý text

Architektura - volba nebo osud 2001, Léon Krier

Skvělá kniha, na které kromě Krierovy filosofie, se kterou se ztotožňuji, oceňuji především doplňující ilustrace, skicy a karikatury, díky kterým čtenář vždy snadněji pochopí popisovaný problém a zároveň si ho i lépe zapamatuje.... celý text

Proces 2016, Franz Kafka

Ať už v Procesu člověk vidí kritiku byrokracie, metaforu lidského života, nebo cokoli jiného, je to kniha, která se nedá číst bez toho, abyste se co chvíli zastavovali a přemýšleli, co tím chtěl asi autor říci - a nebo se vztekali kvůli naprosté absurditě celého příběhu a přemýšleli, co by se asi stalo, kdyby Josef K. jednal čistě logicky a racionálně a celý soud i s procesem prostě ignoroval... “Těžké čísti mezi řádky, když nelze čísti ani tyto řádky."... celý text

Sídelní kaše 2012, Pavel Hnilička

Výborná kniha! Ačkoli je poměrně tenká, autor v ní komplexně rozebírá téma suburbií a sídelní kaše a poukazuje na všechny problémy s tím spojené.

Vlídné vidiny 1992, Bohuslav Reynek

Reynkova poezie je takové pohlazení po duši, je něžná a jemná a většinou jde o přírodní nebo křesťanskou lyriku, takže vás její čtení zklidní a nejednou dostanete chuť si jí vzít s sebou na procházku a číst ji někde v lese. Co mi ale trochu vadilo byl Reynkův styl, často mi ve verši chyběla jedna slabika, aby byl zachovaný rytmus a plynulost básně. A občas jsem vůbec netušila, co chtěl určitou básní říci - i když to bylo možná způsobené i mou neznalostí mnoha biblických postav. Obecně mohu říci, že jsem si knížku užila, ale asi bych ji nezařadila mezi mou sbírku poezie, kterou mohu číst stále dokola.... celý text