pedroK přečtené 311

Posedlá 1992, Lynn Beach (p)

Já jsem se tehdá tak bála!! To byly horůrky mého dětství! Paráda!

Je to jinak, mami 2019, Tamara Tainová

Téma velmi aktuální, příběh čtivě napsaný. Dopadne to špatně, to mě zdrtilo. Nemohla jsem knihu odložit a po dočtení mi bylo moc smutno. V knize jsou asi dvě erotické scény homosexuálů, někomu by to třeba vadilo, mně se líbilo, že byla autorka až tak otevřená, ukazuje to na normálnost a přirozenost prožívání vztahů homosexuálů. Určitě si od Tamary vezmu další knihu, ikdyby měla být ve slovenštině, která mi bude dělat nemalé potíže;)... celý text

Tiché lži 2018, Sarah Pinborough

Mno, s Ví o tobě se to nedá srovnat. Prvních 150 stran se vleče a skoro nic se neděje. Pak už to frčí. Ale v podstatě už jsem se těšila, až to skončí.

Hrůzy lásky a nenávisti 2008, Zdena Frýbová

Jedna z mých nejoblíbenějších českých spisovatelek napsala dva nemilosrdné příběhy o tom, že pokud si vás na mušku vezme psychopat, máte o problémy vystaráno. Kdo má osobní zkušenost, ví své. Od knihy jsem se nemohla odlepit. Autorka vystihla charaktery hlavních aktérů i realitu režimu s chladnou přesností.... celý text

K moři 2007, Petra Soukupová

Zpočátku mi dost vadil ten přítomný čas a strohý popisný styl událostí. Zvažovala jsem, jestli v tom chci vůbec pokračovat. Ale příběh mě zajímal. Jak si na to mozek zvykl, zjistila jsem, že i přes nesympatický styl se jedná o poutavou výpověď. Přečetla jsem rychle, bavilo mě to. Ale jednu hvězdu za styl přesto sundávám.... celý text

Okamžiky štěstí 2016, Patrik Hartl

Byla to báječná odpočinková kniha o pár okamžicích štěstí uprostřed lidského soužení.

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Ani jsem to nedočetla. Nebavilo mě to a celou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak budu číst něco jiného.

Matka Davida S., narozeného 3. července 1959 1988, Yvonne Keuls

Knihu napsala matka narkomana. Popisuje jeho život prakticky od početí. Popisuje ne úplně idylický vztah rodičů a počátky soužití a nemůžu se ubránit pocitu, že už tam hledá viníky. Co jsme udělali špatně? Co udělali špatně tví rodiče, co moje matka, co ty a především co já? Rozklad nejen Davidovy osobnosti ale celé jeho rodiny. David není vykreslený jako dítě týrané tím nebo oním jako děti ze stanice Zoo, kde si říkáte, chudáčci, půlce z nich nic jiného než drogy nezbylo. Těšila jsem se, až knihu dočtu, protože z ní čišela beznaděj, naivita rodičů, kterou viděli všichni kromě nich. Když jsem knihu poprvé četla v 17, měla jsem názor na Davida i rodiče vyřízený šmahem. Mohli si za to sami, neměli být tak naivní. Dnes po více než dvaceti letech se bojím, že bych jednala úplně stejně, že z lásky k dítěti bych dělala ty samé sebedestruktivní chyby pořád dokola jako Lena.... celý text

Poslední kabriolet 2008, Anton Myrer

Vlastně nevím, jestli mám říct, že kniha byla inspirativní nebo smutná, bláznivá či tragická. Asi měla ode všeho trochu podle doby, kterou popisovala. Věc, co se mi líbila, byla, že během let tak nějak každý sklidil, co zasel. V dobrém i zlém. Vyprávění po válce bylo tak odlišné. Budu na tu knihu ještě dlouho vzpomínat. Krásné vyprávění.... celý text

Horečka 2007, Robin Cook

Myslím pro mě nejlepší, co jsem od něj četla, ač i ostatní jsou čtivé a zajímavé.

Epidemie 2004, Robin Cook

Kde je Jack, tam je dobrý příběh!

Známky života 1995, Robin Cook

Skvělá cookovka! Ta gyn-témata se spíš zarývají pod kůži..

Nákaza 1992, Robin Cook

Četla jsem už dříve a líbilo..napínavé, četlo se jedním dechem.

Toxin 2013, Robin Cook

Jelikož jsem z oboru, viděla jsem, jak je téma přitažené za vlasy. To mi zkazilo dojem z knihy a pak už jsem dalšího Cooka nečetla. Ačkoli je kniha psaná jako vždy čtivě. Lépe býti laikem.... celý text

Duch domu Ashburnů 2019, Darcy Coates
odpad!

Opravdu ubohost. Čekala jsem duchařský horor. POZOR SPOILER: místo ducha zombie, hlavní hrdinka dělá jeden nelogický krok za druhým. Autorka chová kočky, což se bolestně podepsalo i na obsahu tohoto díla. Holka se nastěhuje do baráku, o kterém lautrnic neví. Pak si prohlídne tři pokoje, pak už je noc. Druhý den začne hledat koupelnu, protože má už nemožné vlasy.. V podstatě se autorka zabývá jen časem, kdy se stmívá, je tma. S tím, co má hrdinka dělat přes den, si prostě nevěděla rady,tak byly dny velmi krátké. To bylo k smíchu. Překladatelské chyby jako: "sluší ti ty oční čočky, uvařila si vejce a pak si do nich namáčela toust". Děj prostoduchý, hrdinka tupá, překlad zoufalý. Možná jako hororové čtivo pro čtrnáctileté by to obstálo. Na straně 174, když se zombie zakousla hrdince do nohy, jsem knihu vzdala. Myslím, že mi odumřel milion mozkových buněk a další bude následovat, protože jdu bít hlavou do zdi, za co jsem to utratila peníze.... celý text

Černobílý svět 2011, Kathryn Stockett

Tři ženy vypráví svůj příběh, své pocity. Každá je úplně jiná, ale mají společný cíl. Poutavě psané vyprávění s takovým množstvím detailů, abyste dokázali pocítit mississippské horko, ale nebyli jimi zahlceni. Realita byla tíživá a nabubřelost bílých paniček donebevolající. Nespravedlnost zcela běžná v minulosti ne zas tak vzdálené je pro mě nepochopitelná. A co se týká Minniina kousku s dortem, musím říct, že se skláním před genialitou toho nápadu a odvahou ho provést! Minny, já ti tleskám!! Čokoláda už nikdy nebude to co dřív :)))... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

Přečetla jsem všechny tři knihy paní Alenky M. Má svůj styl vyprávění, který mě fakt baví. Píše čtivě, píše příběhy ze života, které nejsou jen plytké lovestory. Někomu vadí množství postav, ale tak to v životě máme..postavy významné i méně významné z douhodobého hlediska, ačkoli jistou roli pro nás sehrály. A ve vyprávění mají své místo. Když jsem dočeta poslední stránku Hotýlku, vrátila jsem na první, která je fakticky závěrem příběhu. Taky taková autorčina zajímavost. stejně jako v předchozích knihách i tady se mi líbí, že autorka jen vypráví, nehodnotí a ponechává čtenáři samotnému možnost udělat si názor takový nebo onaký na činy hrdinů svých příběhů. Nepředkládá nám emoční výlevy při tragických událostech, jen vypráví a nechává na čtenáři, jak moc se ztotožní s osudy, jak mc chce příběh prožívat. Ćte se to příjemně. Ćasto si řeknete, že byste nechtěli být v kůži jejích postav, a přesto mnoho z nás bylo. Takový byl život obyčejného socialistického člověka... celý text

Cujo 1992, Stephen King

Další z Kingových knih, která se točí "jen" kolem jedné ústřední postavy, jejího boje. Co říci... Kingův styl, napínavé, propracované postavy, uvěřitelné.. standardně vás bude napadat: "a co bych dělala já??" Mám to u Kinga skoro pokaždé. Děj obsahuje několik linií a snad jen jedna, dvě končí dobře, ostatní tragicky, ten závěr byl na mě teda těžký :( Jinak jako thriller za mě fakt dobrý! Ale kterou si od něj vezmu příště???... celý text

Vraždy podle návodu 2003, P. D. James (p)

Kdo chce klidnou detektivku, nad kterou si popřemýšlí, právě ji našel. Zařve pár lidí, to jo, ale žádný masový krváky a akční závěry s hrdiny na okenní římse či s prostřílenými hrudníky nečekejte. Sem tam tu někdo srovnává Agathu s P.D., za mě je Agathin Poirot zábavnější prďola než Dorothin melancholický, pasívní snílek Dalgliesh. To nemluvím o jejich detektivních schopnostech ale o přístupu k ostatním lidským bytostem. Detektivky jsou ovšem vymyšleny precizně, o vrahovi jsem jen dumala a nepřišla na to. Má to taky svoje kouzlo! Je to takové chytré psaní.... celý text

Slepá mapa 2013, Alena Mornštajnová

Knihy paní Mornštajnové jsou výjimečné v tom, jak bez příkras přiznávají chyby a přehmaty hlavních hrdinů. Není to jen dobrák, oběť. Jsou to i sobecké naivky, co zničí životy. Protože takový je život, protože chyby děláme všichni a občas i velké. S Annou byste se chtěli kamarádit, s Alžbětou už hůře a o Anežce nemluvě. A přesto věta, která mě stále napadá, je, takový je život a lidi jsou bytosti chybující. Byl to moc hezký příběh o obyčejných lidech a těžkých životech v těžkých dobách.... celý text