Pebra přečtené 358

Smrt krásných srnců / Jak jsem potkal ryby 1981, Ota Pavel

Stínadla se bouří 1985, Jaroslav Foglar

Rychlé šípy 2007, Jaroslav Foglar

Zločin a trest 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Vrah Raskolnikov a bizarní scény plné zlitých figur, jako například pohřební hostina na počest alkoholika Marmeladova přejetého kočárem. Pozoruhodná sonda do lidské duše. Detaily všeho druhu, včetně popisu vzorku tapet, knoflíků v manžetách a dialogu lidí, kteří se v příběhu jen mihnou. Petrohrad, lesk a bída Ruska v 19. století je skvělým koloritem popisovaného zoufalství. Obdivuhodná kniha, výborný psychologický román, ačkoli se mi ten příběh vlastně hnusí, nepřišlo mi v něm ani jedno slovo zbytečné. Pro některé studenty asi náročné, ale na druhou stranu, chtěli studovat nebo ne?... celý text

Doktorka z domu Trubačů 1979, Ilona Borská

Až mě ten její osud zabolel.

Povídejme si, děti 1999, Josef Čapek

Laskavý a moudrý Josef Čapek. Co by asi říkal dětem dnes?

Povídky malostranské 2008, Jan Neruda

Lidské vlastnosti se za těch sto let moc nezměnily - na rozdíl od Ostruhové ulice... Vtipný Neruda, hned bych s ním poseděla někde pod malostranskými kaštany.

Vévodkyně a kuchařka 2006, Ladislav Fuks

Fantastická kniha, docela mimo realitu. Vévodkyně je podivínka velkého formátu, člověka až trýzní to, jak čte pomalu, protože se chce co nejrychleji dozvědět, k jakému závěru ty její pikle směřují. Přiznávám, že jsem netrpělivě čekala příchod kuchařky, s tím, že když je v názvu, její role je klíčová a určitě bude podobně šílená jako její šéfka... a to, že přišla téměř na konci příběhu, aby skutečně vařila, mě lehce vyvedlo z míry, ale nijak to neubralo pocit z knihy - a ten je vynikající.... celý text

Z Paříže do Paříže 1980, Joseph Joffo

Obdivuhodný příběh, vyprávěný lehkým klučičím jazykem, jako by bylo běžné v deseti letech vyběhnout do noci napříč okupovanou Francií a zachránit si tak život.

Hoši od Bobří řeky 2005, Jaroslav Foglar

Rikitana jsem jako dítě zbožňovala, ale dalo by se s ním vůbec žít?

Jarmilka a Klovanýsek 1962, Vlasta Váňová

Ach! Moje statečná sedmiletá Jarmilka, která dokázala přimět dospělé, aby postavili drůbežárnu! Přenocovala docela sama v prázdné kašně na náměstí! Zachránila kuře jménem Klovanýsek a s ním mnoho dalších... Absolutně mě v tom nenapadlo hledat propagandu, když jsem to tehdy četla, taky jsem byla sedmiletá, taky toužící něco podobného vykonat. První stránku jsem se docela dobrovolně naučila nazpaměť a citovala ji každému, kdo mi nevěřil. Pamatuju si, že mi ale dlouho vrtalo hlavou, proč nebyly k dostání "závěsy" do dveří. Představovala jsem si tehdy kytičkované, látkové, ty, co jsme měli doma my v oknech. Až dneska, pomalu v pětapadesáti, při rekonstrukci chalupy, jsem pochopila, co to vlastně dveřní závěs je.... celý text

Naše maminka 1947, Vojta Beneš (p)

Sbírám staré vyřazené knihy, proto se ke mně dostávají tituly jako Naše maminka. Láskyplné vyprávění o dobách minulých, z každé věty je cítit obdiv k pracovité, houževnaté "Naně Benešojc". Jo, tyhle maminky v devatenáctém století na vsi prožily docela jiný život než my, o dvě stě let později. I láska dětí k rodičům byla asi jiná, vroucí a oddaná. Děti jistě chápaly, že jim jde vlastně pořád o život a v dospělosti to ocenily - i když po nich jejich maminky občas hodily to polínko a podrazily jim nohy, aby nemohly utéct od práce za kamarády. To ale říkám s úsměvem, stejně jako to popisuje autor téhle knihy.... celý text

Léto, jako když vyšije 1979, Eliška Horelová

Z dětství mám na knihu báječné vzpomínky, jistě bych tehdy dala pět hvězd. Dneska jsem se zkusila začít do e-knihy, které se tu nabízí, a musím přestat. Nějak nejsem schopná strávit změny, které nejspíš při reedici v roce 1995 do knihy připsala snad? sama autorka. Nejspíš chtěla knihu přizpůsobit novým porevolučním podmínkám, ale omlouvám se, mně to přijde zbytečné, bůhvíproč okázalé, jako možnost cestovat na Západ atd. a nesmírně mě to tahá za uši. Ach jo.... celý text

Z deníku kocoura Modroočka 1976, Josef Kolář

Milovaná kniha, kterou jsem s sebou v dětství jednu chvíli tahala pořád a nedala ji z ruky. Jasně, že mě nejvíc bavil rváč Natrhouško, kterému ale konkurovala Kiki, hlavně pro svoje velká modrá kukadla, tak krásně vyvedená paní Zmatlíkovou. Četla jsem ji dětem, a když vyšla na CD s písničkami Marka Ebena, hrála u nás od rána do večera: "To se mi to príma ťape, hej myši, dejte si bacha..." Nádhera.... celý text

Případ pro exorcistu 2012, Michal Sýkora

Podotýkám, že jsem jako čtenář detektivek naprostý břídil, tenhle žánr kvůli roztržitosti a taky odporu k vraždám nejsem schopná pojmout. Exorcista je moje druhá detektivka, kterou jsem dočetla do konce a kupodivu se dobře bavila. Sice jsem se musela několikrát vracet a znovu lovit ta jména, která mi stále vypadávala z paměti, navíc Pánek dvakrát, Jan a Jiří, bože to bylo na mou pozornost fakt náročné... Seriál jsem neviděla, hodnotím knihu. Líbila se mi, byla jsem napnutá, odolávala jsem touze poskočit na poslední stránky. Autor mě několikrát rozesmál při skvělém popisu hanácké vesnice, nejen na začátku, ale absurdní scéna v kulturáku na konci byla výborně švejkovsky česká. Nemůžu dát plný počet hvězd proto, že je mi líto těch nešťastníků, kteří v knize byli zamordovaní, i když si je autor doufám vymyslel.... celý text

Filosofská historie 2002, Alois Jirásek

Trochu jiný Jirásek než obvykle. Nebyl on při tom psaní náhodou zrovna zamilovaný? Protože jinak by se možná víc rozepsal o revoluci v roce 1848, která je tu vlastně jen takovou papírovou kulisou na závěr. Kdysi jsem nechápala děj, hlavně proto, že jsem měla v dějepisu mezery, dneska jsem knihu vytáhla z knihovny pro potěšení. Zbožňuju tu módu. Klobouky s mašlemi, sukně až na zem, zdráhavé dívky pokukující "zpod řas" na mladíky v cylindrech.... celý text

Červený a černý 2009, Stendhal (p)

Baví mě dobové reálie, tady o to víc, že autor si je nevycucal z prstu, jelikož v té době žil. Zapalování ohňů na znamení, že král přijíždí do okresu, aby ho bohatší vesničané mohli spatřit, pronajímají si ve městě balkony, jízdy tryskem na koni, kukuřičné šustí ve slamníku... Julián mně vůbec nevadil, zkrátka si šel za svým, jako mnoho lidí, choval se u toho stále zdvořile, omlouvá ho i to, že z něho otec vytřískal duši a vůbec ho nemiloval, viz poslední rozhovor v žaláři. Nakonec gilotina je dostatečný trest, dneska by z toho vyvázl sotva s podmínkou... Jen Stendhalův vypravěčský styl mě moc nebral.... celý text

Máj 2002, Karel Hynek Mácha

Máj je přece obraz! Mám možná štěstí, odjakživa se mi líbil, už když mi ho hrobovým hlasem předčítala starší sestra a drnkala k tomu dva akordy. Bylo mi osm, jí patnáct a byly Vánoce, sestra dostala kytaru a neuměla vůbec hrát ani zpívat a Máj vytáhla z tátovy knihovny zcela náhodou :).... celý text

Vinohradské dětičky 1946, Jarmila Hašková

Jaroslava Haška si mohla vzít jen žena se smyslem pro humor, a to Jarmila Hašková bezesporu je. Její dětství, na to, že se odehrálo na přelomu devatenáctého a dvacátého století, je vyprávěné moderním jazykem a trefnými, úsměvnými poznámkami. Miluju detaily rozházené mezi řádky, které vypovídají o své době mnohem víc než sáhodlouhý dějepisný výklad. Bosé nohy, ukopnuté palce, šrámy na kůži, jízdy kočárem, sladkosti z trhu, reptání služek a vůbec bezstarostné dovádění kluků a holek, pro které jejich doba přece nebyla minulostí :). Jednu hvězdu ubírám jen kvůli stručnosti, kterou ale autorka na konci potutelně vysvětluje...... celý text

Anička z I. A 1968, Jan Ryska

Bavila mě před stopadesátilety a bavila mě i dnes. Vzpomínám si, jak jsem jako malá litovala, že nemám tak chápavou paní učitelku, jak jsem prožívala smutek malého Oldy a jak jsem taky kolíčkem na zeď u nás v domě vyryla čtyři jedničky :).... celý text