Morgause
přečtené 112
U štěstí dam
1966,
Émile Zola
V Paříži 19. století kapitalismus právě vyrůstá z dětských šatiček, staletími potvrzené tradice a zvyky přestávají platit, nové se vzmáhá, mnoho starého se hroutí. Toho využívá poněkud arogantní obchodní génius, který přesně ví, jak zaútočit na marnivá srdíčka (a zejména peněženky) dam. Čtenář má možnost pozorovat stavbu a rozmach nového chrámu konzumu, stejně jako úpadek drobných obchodníků, kteří s posledními zbytky hrdosti v urputném zoufalství bojují o přežití. Do tohoto světa přichází naivní a citlivá, přesto však statečná dívka - ale vypadá to, že v konkurenčním boji se zkušenými a protřelými rivalkami, stejně tak jako s vlastními city, nemá šanci obstát. Zola opět bravurně zvládl přiblížit čtenáři nejen prostředí, ale i povahu a myšlení postav a jejich postupné změny.... celý text
Břicho Paříže
1969,
Émile Zola
Autor velmi detailně představuje čtenáři živý obraz největší pařížské tržnice, v níž se do pachu a barev nesčetných druhů zboží mísí lidská arogance, zloba a závist. Průvodcem je nepoučitelný naivní snílek, který zůstává slepým k záštiplnému pragmatismu těch, kterým se nehodí do krámu. Dílo je doslovným příkladem přísloví, že sytý hladovému nevěří - i když se zvyky, Paříž i její tržnice změnily, lidé jsou pořád stejní.... celý text
Detektivky vůbec nemusím. Ale všichni mi říkali, že tohle je dobré, hodně dobré, že tomu mám dát šanci. Když mi to řekl už i můj školitel, podvolila jsem se nátlaku a Sněhuláka přečetla. Uznávám, měli pravdu, rozhodně nelituju. Nebyla to "nějaká obyčejná detektivka", ale mrazivý osobní příběh se spoustou slepých uliček, do kterého byli zapojeni i detektivovi nejbližší. Výborně zpracovaný děj byl ještě umocněn zajímavým motivem vražd, dokonale propracovanými postavami a okořeněn trochou více či méně perverzního sexu. Čtenář se může připravit na skvěle zpracovanou temnou detektivku, kde sice není mnoho hlubokých myšlenek, ale jejíž napínavý příběh rozhodně stojí za přečtení.... celý text
Silo
2014,
Hugh Howey
Uzavřený vesmír prastarého sila se začíná hroutit. Příčinou je prostá lidská zvědavost, která strčila nos někam, kam neměla. Drobná trhlinka v systému, kterou někdo objevil, pochopil a rozšířil, podkopává a drtí staletí udržovaný řád založený na strachu, lžích, vraždách a trestech. Mohou strážci tajemství zamezit povodni vzteku, která se rozlije z protržených hrází a bezmyšlenkovitě ničí a trhá vše, co jí přijde do cesty? Nebo se možná poslední archa civilizace potopí? Skvělý nápad, myšlenky i příběh. Knihu jsem četla doslova jedním dechem, jako bych se dívala na film. Kromě několika málo hluchých míst v ději, která mohu s klidným svědomím zanedbat, lze výtku směřovat snad jen na hlavní (super)hrdinku. Bojovnice za pravdu s IQ a vynalézavostí Einsteina, svaly Pepka námořníka a odhodláním islámského radikála přežije nepřežitelné, a to hned několikrát. Pokud by se ale čtenář neměl dočkat rozuzlení spíše ve stylu Orwellova 1984, je "deus ex Juliette" pro příběh naprostou nutností.... celý text
Sekáč
1996,
Terry Pratchett
Další z Pratchettovek, která mě dokázala zároveň pobavit i přimět k zamyšlení. Co je vlastně život? Opravdu končí tím, co lidé nazývají "smrt"? A co všechno je živé? Lidé, zvířata a rostliny, nebo i jiné věci, jako jsou například města nebo sprostá slova, které si zdánlivě (nebo opravdu?) žijí svým vlastním životem? A lze na životě parazitovat? Na těchto myšlenkách je postaven úžasný příběh praštěných mágů, vlkodlaků, vidláků, policajtů, zdánlivě obyčejných lidiček a hlavně metaforického Smrtě, který si na vlastní kůži (no dobře, tak na vlastní kosti) zkusí, co znamená "žít".... celý text
Metro 2034
2011,
Dmitry Glukhovsky
Musím souhlasit s každým, kdo tvrdí, že autor v tomto případě rozhodně nepřekonal vysoko nastavenou laťku Metra 2033. Děj není špatný, má hezký nápad (izolovaná stanice z důvodu epidemie na trati) a poměrně zdařilé postavy, nechybí ani zajímavá filosofie, ale něco mi scházelo. Možná to byla autorova úžasná práce s nevysvětlitelným strachem, která se mi tak líbila na Metru 2033? Kromě jediného úseku (průchod stanicí Nagornaja) se v Metru 2034 prakticky nevyskytuje strach z tunelů, z neznámého a nepochopitelného nebezpečí. Na čtivosti ztratila kniha také tím, že se autor pokusil splést děj z drobných nitek různých příběhů, čímž se mu ale jen podařilo roztrhat hlavní linii. Rovněž krkolomně podaný náznak milostného trojúhelníku Hunter-Saša-Leonid nepřinesl nic dobrého. Přesto se mi Metro 2034 líbilo a autorovi za něj dávám slabé čtyři hvězdičky. V celkovém hodnocení této knihy jsem se ale rozhodla být ještě přísnější. Další hvězdu jsem ubrala za ne úplně povedený překlad a práci jazykového korektora. Nejde jen o kostrbaté věty či o zbytečné opakování stejných slov v jednom odstavci, ale i o přehlédnuté gramatické chyby, některé na úrovni žáčka základní školy. "Netvoři ležely", "lidé zmizely", "křídlo brány se začala posunovat"? Chápu, že nikdo není neomylný a korektor může být unavený, přesto by se taková nedopatření neměla vyskytovat, alespoň ne v tak vysoké míře.... celý text
Zpráva o třetí planetě
1982,
Arthur Charles Clarke
Nádherné povídky. Obdivuji autorovu fantazii a jeho vnímání vesmíru hýřícího životem, ale i nebezpečími. Z pohledu člověka 21. století bylo zajímavé sledovat, kde si autor píšící ve slavné éře letů na Měsíc představoval, že se naše civilizace za padesát, sto let ocitne. Když jen pár let po Gagarinovi dokázali lidé přistát na Měsíci, je pochopitelné, že za dalších několik desítek let nás autor viděl na Marsu, Venuši nebo Jupiteru, možná i mezi hvězdami. Zato fakt, že téměř každý bude vlastnit osobní počítač o mnoho výkonnější než nejlepší stroje ze sedmdesátých let, už byl nad rámec Clarkovy fantazie. Právě možnost porovnat současnost s optimismem a ambicemi doby, v níž povídky vznikly, bylo pro mě tím nejzajímavějším a nejpoutavějším, i když příběhy samotné byly většinou velmi povedené.... celý text
Metro 2033
2010,
Dmitry Glukhovsky
Ve tmě a špíně postapokalyptického metra se lidé z posledních sil snaží udržet se při životě, některým se daří lépe, ale jinde se rozvíjejí všechny patogeny společnosti: sektářství, rasismus, fanatický komunismus, návrat k primitivnosti. Do toho jsou podzemní trosky lidského světa ohrožovány novými, lépe přizpůsobenými druhy z povrchu, kterým je potřeba čelit. Samotný děj, který je poměrně zdařilý, provede čtenáře prakticky celým metrem - avšak protagonistův příběh byl dle mého názoru z velké části nástrojem pro popis celkové situace v metru, což mi ale nijak nevadilo. Nejsilnějším momentem byl pro mě jednoznačně závěr, který ukázal, že všechno snažení a všechny zmařené životy nejen protagonistových přátel mohly být zbytečné. Ale kdo ví, třeba nebyly - komu může člověk ve zničeném světě ještě věřit... Kromě poutavého příběhu autor přináší i poměrně zajímavé filosofické názory ohledně osudu lidstva i jednotlivce a důvodu jeho existence. Tyto pasáže by některým čtenářům mohly přijít nudné, protože v některých případech rozmělňují děj, avšak já osobně je oceňuji. Velmi zdařilá je také autorova práce se strachem, který prosakuje celým příběhem. Několikrát jsem se přistihla, že s mrazením v zádech očekávám, jaká hrůza se skrývá za další zatáčkou tunelu metra.... celý text
Povídky
2011,
Edgar Allan Poe
Tento zajímavý výběr povídek a pojednání nastaví čtenáři mnoho tváří E. A. Poea - nejen tu až téměř notoricky známou havranovitou a jámo-a-kyvadlovitou ponurost. Ta se v některých povídkách do jisté míry objevuje, avšak některá zamyšlení představují Poea mimo jiné jako znamenitého rýpala. Jak nadčasově vnímal senzacechtivé bulvární plátky, které na podobném principu fungují asi i dnes. Mnoho vybraných povídek přímo překypuje satyrou, zato jinde je patrný Poeův zájem o metafyziku či o vkus a krásu. Celkově mohu říci, že jde o velmi zdařilý a skvěle přeložený výběr méně známé Poeovy tvorby, který mohu jen doporučit. Avšak pro ty, kteří se s Poem zatím nesetkali, nepovažuji tuto knihu za dobrý začátek.... celý text
Lehké fantastično
1993,
Terry Pratchett
Další z Pratchettovek, kterou jsem přečetla jedním dechem. Pobavila jsem se, zhlédla se v některých postavách, ale taky jsem se zamyslela. V člověku se totiž může skrývat odvaha, i když o ní sám neví, nebo ji, stejně jako Mrakoplaš, přímo popírá. A dokonce i Dvoukvítek dokáže v klíčovém momentu zareagovat tak, jak by to od něj nikdo nečekal; i když, samozřejmě, ve většině příběhu oplývá aureolou turistické naivity. To mu ale prochází, protože má z pekla štěstí (rozuměj Zavazadlo). Velmi mě zaujala i postava Trémona - ne, že bych ho snad nechtěla nakopnout, ale vždyť kolik takových ambiciózních "vševědoucích" mladíků (no, mezi mágy jej za mladíka klidně můžeme považovat) chodí mezi námi a páchá víc škody než užitku. Podtrženo, sečteno, pan Pratchett ode mě za ty dva dny plné zábavy a zamyšlení, které jsem u knihy strávila, opět dostává všech pět hvězd. Ale protože jsem trošičku hnidopich, dovolím si poznámku k panu překladateli Kantůrkovi. Nejdřív musím říci, že Kantůrkovy překlady rozhodně považuji za jedny z nejlepších, které jsou v česky psané literatuře k dispozici. Ale ač například jména postav jsou přeložena zdařile, co ten název knihy? 'Lehké fantastično' bezpochyby zní dobře, ale vždyť 'light fantastic' mělo být 'světlo fantastické', vyzařující z Oktáva? Byl to snad nějaký překladatelův umělecký pokus? Rozhodně jsem to ne úplně pochopila... Každopádně je název knihy do všech ostatních jazyků, kterým rozumím, přeložen v zásadě jako 'Světlo fantastické' (s výjimkou francouzštiny, kde je použit vlastní název 'Osmé kouzlo'). Kantůrek je překladatelem opravdu odvážným, což je někdy dobře, jindy ne. Přesto si příště raději přečtu přímo Pratchettův originál.... celý text
Carpe Jugulum
2000,
Terry Pratchett
Úžasný pratchettovský humor opět nezklamal. Od trolla-celníka s fiktivní závorou přes antivegetariánské upíří debaty až po svéráznou mluvu Nac mac Fíglů. Ale tenhle příběh má kromě toho i úžasnou hloubku. Předsudky - co s nimi? Zahodit a naivně se snažit o přátelský kontakt se všemi a se vším? Ale pak můžete skončit s hradem plným upírů, kteří jdou po krku vám i celému přilehlému vesmíru. Na druhou stranu, ne všechny čarodějky tančí nahé kolem ohně a ne všichni kněží boha Oma upalují jako na běžícím pásu. Pravda je relativní, takže jak to vlastně je? Upíři, reverend Ovísek i Bábi Zlopočasná mají tu svou a Pratchett v dialozích postav staví tyhle všechny pravdy zamyšlení hodným (ale i zábavným) způsobem proti sobě.... celý text
Gejša
2006,
Arthur Golden
Na knize oceňuji především možnost nahlédnout do světa Japonska těsně před, v průběhu a těsně po druhé světové válce. Nádherný popis japonských reálií, zvyků a tradic... Čtenář se ale může projít i "podpalubím" té krásné lodi zvané Kjóto, které je plné špíny, závisti a zmařených snů. Dívenka Čijo se v příběhu stává obětí světa intrik a obchodu s ženami, na jehož vrcholu by se však mohla stát uznávanou (a bohatou) společnicí v nádherném hedvábném kimonu... Ta cesta pochmurným pozlátkem kjótské čtvrti gejš ale bude pro Čijo tvrdá, a když už bude vše vypadat téměř v pořádku, přijde válka a Japonsko se změní téměř k nepoznání. Z gejš se stanou atrakce pro americké vojáky. Čijo - Sajuri již nebude malou ztracenou holčičkou ani nádhernou cílevědomou gejšou, ale ženou poznamenanou válkou; a opět se bude muset poprat s nepřízní osudu. Co víc říci, Gejša vypráví čtenáři svůj poutavý příběh, v němž ale bylo na můj vkus až příliš moc sladkých náhod a následné "vanilky".... celý text
Paní Láryfáry
2010,
Betty MacDonald
Tohle je určitě jedna z nejoblíbenějších knih mého dětství. Ukazuje, že spíš než pár pohlavků platí na děti kreativnější výchovné metody či léčba typu "hoď ho do vody, on se plavat naučí" (ovšem samozřejmě s pomocným křídlem přisprostlé, ale naprosto úžasné papoušice Penelopy). Když mám slabou chvilku, otevřu si tu knížku klidně i teď, vrátím se do dětství a zasměju se Budíčkovu "Gloglobombomámá" nebo představě Jardova bince, který zoufale připomíná ten můj. Taky těm nočním sůvičkám a tomu, jak jsem pak celý den unavená, když jdu spát ve čtyři ráno. Škoda, že není nějaká taková Paní Láryfáry, která by kompletně vyléčila i mě :)... celý text
