Morgause
přečtené 112
Zvěstovatel: Pomsta zatracených
2013,
Ondřej Štolba
Nejprve musím upozornit, že oba autory osobně znám, tudíž je pravděpodobné, že můj komentář bude zatížen značnou dávkou subjektivity. Pomsta zatracených je pěkně napsaná a čtivá oddechová fantasy. Nelze zde hledat žádná všeobjímající poučení, moudra ani nic podobného, ale to nevadí. Příběh je do detailu promyšlený a poutavý, rozhodně jej lze doporučit každému milovníkovi trpaslíků, mágů, elfů, draků a vymyšlených světů. Oceňuji zejména do detailu propracovanou magii a způsoby jejího využití, a podobně vypilovanou politiku a náboženství. Rovněž se mi líbí poutavost těch nejepičtějších momentů příběhu - bitev, magických soubojů a evokací různých bytostí. Zde je čtenář přímo vtahován do děje, a alespoň já jsem nemohla od knihy odtrhnout oči, dokud jsem se nedověděla, jak to dopadlo... Jediná věc, která mě ohledně příběhu mrzí (nebo spíš přímo štve), je smrt mojí nejoblíbenější postavy. Neskutečně mě zajímalo, jak by tento tvrdohlavý a zarputilý mág zareagoval, kdyby musel přiznat, že se mýlil, a jak by se jeho charakter vyvíjel dál; ale ne, on dřív umře... Neskutečná škoda. Dalším podstatným a zajímavě řešeným elementem knihy jsou "Střepy minulosti", které sérií krátkých kapitol představí čtenáři historii světa, ve kterém se příběh odehrává. Toto podání mi přišlo rozhodně atraktivnější a živější, než kdyby byly události ze života protagonistových předků vyprávěny nějakou prastarou postavou "doma u krbu" nebo "u piva". V knize mi však vadila přehršel různých (většinou gramatických) chyb. Moc to zamrzí, když čtenář, pohlcený zajímavým a poutavým magickým soubojem, začne najednou přemýšlet: "A proč tady, kurník, chybí ta čárka?" Ohledně hodnocení jsem poměrně dlouho váhala, nakonec jsem se ale rozhodla, že dám knize podmíněné čtyři hvězdičky. Pokud do dotisku zmizí alespoň většina chyb, první díl trilogie si toto hodnocení s klidným svědomím zaslouží.... celý text
Cesta
2008,
Cormac McCarthy
Když nejde všechno od desíti k pěti, ale od mínus desíti k mínus stu. V jednoduchých větách příběhu krystalizují strach, beznaděj, zima a zmar. Nelidskost a pouhé instinkty se mísí s láskou otce a syna a se zbytky dávných přesvědčení, že slabým by se mělo pomáhat. Neseme přece oheň... ale stejně člověka, který nám ukradl vozík, prakticky odsoudíme k zániku. Zbytky původního světa, třeba plechovka koly - jediná červená v šedé poušti, se čas od času objeví, jen aby muži připomněly, co bylo kdysi; aby mu bylo líto... McCarthy také nádherně využívá symboly, už třeba nákupní vozík, který se z vlajkové lodi konzumu mění na proděravělou bárku holého přežití. Na konci knihy mi nezbývalo, než se ptát sama sebe: co když přijde katastrofa, a co když to přežiju?... celý text
Spánek
2013,
Haruki Murakami
Kniha mě na první pohled zaujala svým grafickým provedením, jinak bych si ji, přiznám se, asi nepořídila. Než jsem se přesvědčila, že to za těch přibližně 250 Kč stojí, v knihkupectví jsem asi půl hodiny listovala, prohlížela ilustrace a pročítala náhodné odstavce... Musím uznat, že ilustrace jsou většinou dobře provedené, působivé a zapamatovatelné, což je pro toto vydání opravdovou výhrou, zejména marketingovou. Ohledně povídky samotné, nápad je nádherný. Jen mě zamrzelo, že neproběhl žádný konflikt mezi postavami; celou dobu jsem čekala, kdy se do protagonistčina nového "prodlouženého" života vloží její poněkud pedantský manžel, ale ono nic. Co však hodnotím velmi pozitivně, je styl vyprávění. S protagonistkou je možné cítit, prožívat tajné noční chvilky, její podivný životní zvrat. Skutečně jako by to čtenáři sama vyprávěla. Tomuto vydání však dle mého názoru mírně ubral překlad. Jurkovič není špatný překladatel, spíš naopak, ale některé věci mě praštily do očí. Nebylo toho mnoho, ale trošku to zkazilo dojem z Murakamiho vyprávění, které jsem v předchozím odstavci tak chválila. Třeba věta "V té době jsem byla ještě studující." ... Řekli byste to tak někdo? Možná. Já ale rozhodně ne, nezní mi to česky... Co takhle radši "V té době jsem ještě studovala / ještě byla studentkou," nebo něco podobného? Naneštěstí neovládám japonštinu, ale přemýšlím, že si povídku pořídím třeba v anglickém překladu. Možná mi tak vyzní ještě lépe.... celý text
Jana Eyrová
2006,
Charlotte Brontë
Tato kniha patří k mým velice oblíbeným. Ač je román v jistém smyslu moralizující (například díky postavě Heleny z Lowoodské školy), autorka dává mravní zásady prakticky do stejné roviny s pozemskou láskou a s osobním štěstím. Hříchy nakonec budou potrestány - sice těžce, ale ne smrtelně a nenapravitelně; i hříšníci mají přece právo na štěstí, pokud je jim ho někdo ochoten poskytnout. Postavy jsou sice občas archetypální, ale to je dle mého názoru potřeba už pro vyrovnání složitosti charakteru hlavní hrdinky, ve které se spolu bijí její komplexy z dětství a nově objevený cit. A co teprve postava úžasně charismatického, přesto však ne úplně psychicky vyrovnaného pana Rochestera... Další dávku šarmu přidává autorka knize díky nádhernému vykreslení prostředí - sídla Reedů, Lowoodské školy, Thornfieldu... Čtenář se tak může přenést do temnějších zákoutí viktoriánské Anglie a prožít Janin příběh spolu s ní. A já osobně se k němu velmi ráda vracím.... celý text
Spasitel Duny
1993,
Frank Herbert
Svět se změnil a kolem božského imperátora Paula se stahují osidla zrady. Narozdíl od první Duny zde není jasné "dobro" ani "zlo" a čtenář spolu s hlavními postavami sám pátrá, kde se stala chyba. Již není všechno jasné a krásné a plné ideálů, jak se na první pohled zdálo, a s tím se teď musí Paul se svou sestrou Aliou potýkat. Ač ve Spasiteli Duny prakticky neexistuje žádný epický příběh, žádná válka světů, lze se zde setkat s krásně rozehraným politickým divadlem kolidujícím s láskou a s osobními city postav a s mocenskou stvůrou, která začíná hnít zevnitř. Podaří se ji aspoň na čas zase vyléčit? Původně jsem zejména kvůli absenci děje nemyslela, že i této knize dám plný počet hvězd, ale celkový dojem mi nedovoluje jinak. Zejména mě uchvátil závěr příběhu. Ač Paul (a tedy i čtenář) téměř od začátku věděl, co se musí stát, přišlo zde mnoho nepředvídaných - a fascinujících - momentů. Rovněž musím souhlasit s uživatelem Pralev - v originále kniha vyzní mnohem lépe než v češtině, třeba už jen kvůli podobné výslovnosti jména Hayt a slovíčka "hate".... celý text
Tkalci gobelínů
2001,
Andreas Eschbach
Tkalci gobelínů jsou příběhem zdánlivě mrtvého mocenského monstra, které však i desetiletí po své smrti ovládá celé galaxie. Síla této dávné moci je absurdní, ale propracovaná do nejmenších detailů. Eschbach ve svém čtivém románu zpracoval střípky osudů lidí neochotných smířit se se změnou a jejich obětí, ale i těch, kteří se změnu snaží (v mnoha případech i násilím) nastolit. Tyto příběhy se nakonec jako skládanka spojí v jednolitý šokující celek. Kniha ve mně zanechala silný dojem a po jejím přečtení vždy přemýšlím nad tím, nakolik jsou lidé zmanipulovatelní a neochotní vzdát se své rutiny.... celý text
Nadechnout se
2003,
George Orwell (p)
Orwell v této knize přetstavuje změnu, ke které došlo v Británii od začátku 20. století do období těsně před 2. světovou válkou. Tu ilustruje na zdánlivě nejprůměrnějším z průměrných - na panu Bowlingovi, který se nemůže z bezútěšné všednosti vymanit. Až téměř melancholicky vzpomíná na své mládí - příhody z dětství jsou jakoby zality zlatým světlem, kterého ale postupně ubývá, až zbývá jen depresivní šeď přítomnosti a nenaplněného, téměř zahozeného života. Vzpomínky dostávají poslední ránu, když Bowling zjišťuje, že krajina jeho dětství se změnila k nepoznání...... celý text