Morgause
přečtené 112
Silmarillion
1992,
J. R. R. Tolkien
Silmarillion je neskutečně komplexní dílo plné poutavých příběhů boje dobra proti zlu. Celkově jsou Tolkienovy legendy hodně moralizující, avšak podle mého názoru to knize vůbec neubírá - mnohé příběhy by se daly charakterizovat příslovím, že pýcha předchází pád. Některé postavy jsou archetypy dobra či zla, na druhou stranu jiné, například Maeglin či Túrin, mají složitější psychologii: v jejich jednání hraje roli dobrý úmysl, ale i pýcha či touha. Pro mě to byly právě tyto komplexnější postavy, jejichž osudy bylo nejzajímavější sledovat. Silmarillion ale rozhodně není odpočinkové čtení - je potřeba se na knihu soustředit a občas je nutné se vrátit nebo si prostudovat mapy a rodokmeny. Čtenář také musí mít chuť "poprat" se s autorovým nádherným, ale až téměř biblickým vyjadřováním, které ještě více vynikne v anglickém originále.... celý text
Na Větrné hůrce
2009,
Emily Brontë
Velice zajímavá kniha o lidských osudech, pokrytectví, zlobě a pomstě, ale také o lásce a naivitě. Jaké zlo a neštěstí dokáže způsobit jediný inteligentní člověk s bouřlivou povahou, který byl nevhodně vychováván na nevhodném místě... Zaujal mě zejména fakt, že autorka nechává na čtenáři, jak pojme jednotlivé postavy. Jsou například Heathcliff a Kateřina jen psychicky labilní lidé zmítaní svými vášněmi, které kvůli společenské situaci nemohou být naplněny, nebo to jsou zlé pomstychtivé stvůry, nebo snad něco mezi tím? Mně osobně je Kateřiny až líto, protože zoufalá láska dokáže z jinak poměrně normálního člověka udělat šílence, a mám jakési porozumění i pro Heathcliffa - alespoň na začátku příběhu. Obdivuji, jak autorka dokáže s velmi omezeným počtem postav vytvořit díky jejich komplexní psychologii poutavý příběh, ze kterého místy až běhá mráz po zádech. Román je navíc úžasně čtivý, styl vyprávění mě pohltil. Tato kniha rozhodně patří k mým nejoblíbenějším.... celý text
Broučci
2004,
Jan Karafiát
Nikdy jsem Broučky neměla ráda. Jsou na mě příliš moralizující. Že by měl člověk brát všechno tak, jak mu to osud (nebo pánbůh, chcete-li) nadělí? Nemůžu souhlasit. V Broučkovi byla ubíjena přirozená zvědavost a bystrost, naopak byl nucen ke slepé poslušnosti, a tudy podle mě cesta nevede. I věřící člověk by měl přemýšlet a jednat sám za sebe. Taky mě hodně iritovala příhoda s Verunkou - Brouček se s ní nemohl bavit jen proto, že je jiná než on, což mi přijde poněkud xenofobní. Přes to všechno, Broučci jsou napsaní krásným jazykem a kniha má svou hodnotu, přinejmenším historickou. Malým dětem bych ji ale nečetla.... celý text
Pýcha a předsudek
2008,
Jane Austen
Na knize hodnotím pozitivně zejména schopnost autorky přenést čtenáře do Anglie přelomu 18. a 19. století, do doby bálů, krásných šatů a někdy téměř zoufalých snah matek provdat své dcery a vyhnout se přitom skandálu. A právě k nim se přitom v rodině Bennetových schyluje; víc už ale nebudu prozrazovat. Jednu hvězdičku jsem ale knize přeci jen musela ubrat - příběhu čas od času schází spád a dialogy jsou někdy až příliš vyumělkované, avšak to jsou jen drobné detaily. Pýcha a předsudek pro mě představuje otevřené dveře do jiné doby a ráda se k ní vracím.... celý text
Duna
2006,
Frank Herbert
Trvalo mi dlouho, než jsem se konečně dostala k přečtení této knihy. Teď však mohu říci, že se mi příběh obrazně řečeno "dostal pod kůži" - počínaje úžasnými scenériemi fantastického světa, přes skvěle propracovanou psychologii postav a konče příběhem plným politiky a rozbrojů, ale i lásky a osobních hodnot. Myslím si, že zdaleka nejsem jediná, kdo (nejen) nad skleničkou vody přemýšlí o planetě Arrakis.... celý text